ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.56.2021.1
KSPH 60 INS XY
60 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 56/2021-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a/ J. P. , narozeného XY, bytem XY, a b/ Z. P. , narozené XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Janem Fuchsem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Osadní 324/12, PSČ 170 00, proti žalovanému P. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Renátou Pešlovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Přívozská 703/10, PSČ 702 00, o zaplacení částky 655.351,47 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobců vedené u Krajského soudu v Praze pod sp . zn. KSPH 60 INS XY, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2021, č. j. 60 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 60 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 24. září 2020, č. j. 60 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl incidenční žalobu, kterou se žalobci (dlužníci J. a Z. P.) domáhali vůči žalovanému P. B. (insolvenčnímu správci dlužníků), zaplacení náhrady škody (způsobené nepopřením pohledávky věřitele č. 3) ve výši 655.351,47 Kč (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobcům zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 23.800 Kč (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. ledna 2021, č. j. 60 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 60 INS XY):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalobcům zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 3.400 Kč (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost vymezují na základě ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
[1] Může nastat v insolvenčním řízení situace, kdy je insolvenční správce povinen popřít přihlášenou pohledávku?
[2] Pokud ano, lze to, že insolvenční správce pohledávku nepopřel, považovat za postup, který je v rozporu se zásadou odborné péče?
[3] Pokud ano, nakolik musí být „neplatnost pohledávky“ evidentní, aby bylo možné to, že ji insolvenční správce nepopřel, takto klasifikovat (rozuměj jako postup rozporný se zásadou odborné péče)?
4. Dovolatelé namítají (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že na řešení dovoláním předestřených právních otázek napadené rozhodnutí nespočívá.
6. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč. , a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. [ rozhodnutí jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu ]. Toto pravidlo je nezbytné zohlednit i při posuzování přípustnosti dovolání v dané věci.
7. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na tom, že by v insolvenčním řízení nemohla nastat situace, kdy je insolvenční správce povinen popřít pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení (otázka č. 1), ani na tom, že by porušení povinnosti popřít pohledávku n emohlo být v rozporu s požadavkem, aby insolvenční správce postupoval v insolvenčním řízení s odbornou péčí (otázka č. 2). Pro jeho rozhodnutí též nemělo význam zkoumání míry zjevné „ neplatnosti pohledávky“ (otázka č. 3). Odpovídat na otázky, jejichž řešení se nemůže promítnout ve výsledku dovolacího řízení, jelikož na jejich zodpovězení napadené rozhodnutí nespočívá, smysl nemá.
8. Napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že žalovaný tím, že pohledávku nepopřel, žádnou povinnost neporušil (že v daném insolvenčním řízení takovou povinnost pro předmětnou pohledávku neměl). V tomto ohledu jsou pak závěry napadeného rozhodnutí souladné s judikaturou Nejvyššího soudu představovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 38/2019 . Tam Nejvyšší soud uzavřel ( srov. odstavec 35. odůvodnění) , že:
„Povinnost popřít pohledávku má insolvenční správce jen tehdy, jestliže v době, kdy má dojít k popření, může (též s přihlédnutím k součinnosti dlužníka a jeho postoji k přihlášené pohledávce) na základě znalostí, jež lze požadovat po kterémkoli insolvenčním správci, který svou funkci vykonává s odbornou péčí, se značnou mírou pravděpodobnosti usuzovat, že popření (pravosti, výše nebo pořadí) pohledávky bude úspěšné.“
9. Ze skutkových závěrů, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, se přitom splnění podmínek, jež činí popření pohledávky insolvenčním správcem povinným, zjevně nepodává.
10. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a u žalovaného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
11. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2021
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu