ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.61.2021.1
KSCB 27 INS XY
37 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 61/2021-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v právní věci žalobce Mgr. Davida Švrčka , se sídlem v Hradci Králové, Akademika Heyrovského 1178/6, PSČ 500 03, jako insolvenčního správce dlužníka T. H., proti žalované Mgr. Monice Cihelkové , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka M. P., identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem, se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, PSČ 251 01, o popření pravosti vykonatelných pohledávek, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 37 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. H. , narozeného XY, bytem XY, vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2021, č. j. 37 ICm XY, 103 VSPH XY (KSCB 27 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 3. prosince 2019, č. j. 37 ICm XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) určil, že vykonatelné pohledávky žalované (Mgr. Moniky Cihelkové, insolvenční správkyně dlužníka M. P.), věřitelky č. 5, které přihlásila jako pohledávku P5/1 ve výši 3 079 054,79 Kč a pohledávku č. P5/2 ve výši 277 333 Kč, nejsou po právu (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek insolvenčního soudu změnil tak, že se žaloba na určení, že žalovaná nemá za dlužníkem T. H. vykonatelné pohledávky ve výši 3 079 054,79 Kč a 277 333 Kč zamítá (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť míní, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K tomu v dovolání dále uvádí, že „napadené rozhodnutí je překvapivé, když je bez řádného odůvodnění v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, jakož i Ústavního soudu ČR ve vztahu ke smluvní volnosti stran“.
4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
5. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
6. Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává. Ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. by prostřednictvím dovolatelem snesené argumentace mohlo dojít jen tehdy, bylo-li by současně z obsahu dovolání patrné, od které judikatury (ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, příp. Ústavního soudu) se řešení (v dovolání vymezené) právní otázky odvolacím soudem odchyluje, jinak řečeno, s kterou judikaturou dovolacího soudu či Ústavního soudu je napadené rozhodnutí v rozporu. Takové údaje ovšem z dovolání neplynou, když dovolatel v něm nevymezuje ani žádnou konkrétní otázku, jejímž řešením by se měl Nejvyšší soud zabývat, ani blíže neoznačuje (byť jen slovně či jinak dostatečně konkrétně) judikaturu dovolacího soudu či Ústavního soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit (dovolatelem tvrzený rozpor s označeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze požadavku plynoucímu z §237 o. s. ř. nevyhovuje).
7. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
9. S ohledem na to, že Nejvyšší soud dovolání odmítl, stal se bezpředmětným i návrh žalobce na odklad právní moci napadeného rozhodnutí.
10. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. 8. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu