ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.62.2019.1
MSPH 98 INS XY
198 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 62/2019-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce F. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Hájkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, PSČ 412 01, proti žalovanému J. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Milanem Břeněm, advokátem, se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 58/47, PSČ 568 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 198 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. srpna 2018, č. j. 198 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 98 INS XY), ve znění usnesení ze dne 13. září 2018, č. j. 198 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 98 INS XY), takto:
I. V řízení bude pokračováno na straně žalobce s P. H., narozeným XY, bytem XY, jako správcem pozůstalosti původního žalobce F. H.
II. Dovolání se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 20. července 2017, č. j. 198 ICm XY, zamítl žalobu, kterou se žalobce (F. H.) domáhal vůči žalovanému (J. K.) určení, že pohledávky žalovaného, a to č. 5 ve výši 1.529.261,30 Kč, č. 6 ve výši 46.040,57 Kč, č. 7 ve výši 1.506.786,39 Kč a č. 8 ve výši 45.804,40 Kč (dále jen „sporné pohledávky“), přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka (J. K.), nejsou po právu (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 16. srpna 2018, č. j. 198 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 98 INS XY), změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že určil, že sporné pohledávky žalovaného nejsou po právu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Usnesením ze dne 13. září 2018, č. j. 198 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 98 INS XY), Vrchní soud „opravil“ rozsudek ze dne 16. srpna 2018 ve výroku I. tak, že sporné pohledávky … „nejsou za dlužníkem J. K. po právu“.
Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:
1) Dne 5. prosince 2013 podal žalobce (jako věřitel) u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (samostatné) insolvenční návrhy ve věcech dlužníka J. K. a dlužnice R. K.; označený soud postoupil věc (§105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) usneseními ze dne 2. ledna 2014 Městskému soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) jako soudu místně příslušnému; insolvenční věc J. K. byla nadále vedena pod sp. zn. MSPH 98 INS XY a insolvenční věc R. K. pod sp. zn. MSPH 98 INS XY.
2) Dne 2. dubna 2014 podali dlužníci společný návrh na povolení oddlužení; insolvenční soud usnesením ze dne 10. června 2014, č. j. MSPH 98 INS XY (MSPH 98 INS XY), rozhodl, že se (obě) insolvenční řízení nadále posuzují jako společný návrh manželů na povolení oddlužení a budou vedena pod sp. zn. MSPH 98 INS XY.
3) Usnesením ze dne 22. července 2014, č. j. MSPH 98 INS XY (MSPH 98 INS XY), insolvenční soud zjistil úpadek dlužníků, povolil řešení jejich úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil společnost Hlista & Pril, v. o. s.
4) Dne 19. srpna 2014 přihlásil žalovaný (jako věřitel č. 4) přihláškou P4 v insolvenčním řízení (mimo jiné) sporné pohledávky.
Dílčí pohledávka č. 5 ve výši 1.529.261,30 Kč je pohledávkou ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 20. prosince 2007 (ve znění dodatků) a dílčí pohledávka č. 6 ve výši 46.040,57 Kč představuje smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru dle této smlouvy; pohledávky jsou zajištěné majetkem náležejícím do majetkové podstaty dle zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 20. prosince 2007. Dílčí pohledávka č. 7 v celkové výši 1.506.786,39 Kč je pohledávkou ze smlouvy o úvěru ze dne 21. listopadu 2005 (ve znění dodatků) a dílčí pohledávka č. 8 ve výši 45.804,40 Kč pohledávkou z titulu smluvní pokuty za prodlení se splácením posledně zmíněného úvěru. Tyto pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k majetku náležejícímu do majetkové podstaty dle zástavní smlouvy k nemovitostem ze dne 21. listopadu 2005. Smluvními stranami zmíněných smluv byla Komerční banka, a. s. (dále jen „banka“) a manželé K.
Dne 4. května 2011 se manželé K. dohodli na zúžení společného jmění (§143a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), přičemž závazky z obou úvěrových smluv převzala R. K. Banka vzala tuto dohodu na vědomí a udělila k ní souhlas, s tím, že nadále bude z obou úvěrových smluv zavázána výlučně R. K. Následně sporné pohledávky postoupila banka (smlouvou ze dne 3. listopadu 2013) J. F. a na základě následných postupních smlouv se stal jejich věřitelem žalovaný.
5) Žalobce sporné pohledávky popřel dne 15. září 2014; dne 18. září 2014 proběhlo ve spojeném řízení přezkumné jednání, které bylo odročeno na 25. září 2014. Usnesením ze dne 2. prosince 2014, č. j. MSPH 98 INS XY (MSPH 98 INS XY), insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníků, insolvenční řízení dosud posuzovaná jako společný návrh manželů na povolení oddlužení rozpojil a prohlásil konkurs na majetek každého z nich.
Na tomto základě odvolací soud – na rozdíl od insolvenčního soudu, který dospěl k závěru, že každý věřitel, který podal přihlášku v době probíhajícího společného insolvenčního řízení, má přihlášenu pohledávku „u každého z nově samostatných dlužníků“, pročež má žalovaný sporné pohledávky přihlášené v insolvenčním řízení dlužníka J. K. po právu, a to včetně pořadí (tj. zajištěné majetkem dlužnice R. K.) ̶ dovodil, že žaloba je důvodná.
Odvolací soud ̶ vycházeje z ustanovení §394a odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řečení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. června 2017 ̶ zejména zdůraznil, že poté, kdy insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníků, insolvenční řízení „rozpojil“ a na majetek každého z dlužníků prohlásil konkurs, zaniklo postavení manželů K. jako jediného dlužníka a každý z dlužníků je od té doby pokládán za dlužníka samostatného, s nímž je též vedeno samostatné insolvenční řízení. Má-li žalovaný sporné pohledávky výhradně za dlužnicí R. K. (o čemž nebylo mezi účastníky řízení sporu), popřel žalobce sporné pohledávky ve vztahu k dlužníku J. K. důvodně. Současně „bylo doloženo“, že sporné pohledávky nejsou zajištěny majetkem dlužníka, když výlučnou vlastnicí zástavy je R. K.
Proto odvolací soud rozsudek insolvenčního soudu změnil a žalobě vyhověl.
Usnesením ze dne 13. září 2018 odvolací soud „opravil“ výrok rozsudku ze dne 14. srpna 2018 tak, že sporné pohledávky … „nejsou za dlužníkem J. K. po právu“.
Tuto „opravu“ odůvodnil tím, že ve věci „bylo rozhodováno o určení a pravosti a pořadí pohledávek věřitele J. K. za dlužníkem J. K.“. „Za R. K. již byly uvedené pohledávky ve smyslu ustanovení §201 insolvenčního zákona zjištěny“, neboť ve vztahu k ní pravost a pořadí pohledávek žalobce ve svém popěrném úkonu „nikterak nezpochybňoval“. Tuto skutečnost odvolací soud ve výroku rozsudku „zjevným pochybením opomněl vyjádřit“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázek procesního práva, které (podle jeho názoru) zčásti nebyly dovolacím soudem zodpovězeny, respektive, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené (v dovolání specifikované) rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to, zda:
1) Je po právu pohledávka přihlášená věřitelem do insolvenčního řízení vedeného o společném návrhu na oddlužení manželů, jejímž dlužníkem je výlučně jeden z manželů, avšak ve formuláři přihlášky pohledávky je za dlužníka označen druhý (nedlužící) manžel?
2) Považuje se popěrný úkon za popření pohledávky ve vztahu ke každému z manželů či jen ve vztahu k jednomu z manželů, v případě, kdy věřitel v rámci insolvenčního řízení vedeného společně s oběma manžely o společném oddlužení manželů popře přihlášenou pohledávku?
Výše zmíněné právní otázky je nutno vyřešit pro specifickou situaci, kdy „řízení o společném oddlužení manželů, v jehož rámci byla podána přihláška a bylo učiněno popření pohledávky, bylo po neschválení oddlužení rozpojeno na dvě samostatně vedená konkursní řízení“.
3) Za jakých podmínek lze vydat opravné usnesení a kdy již nejde o opravu chyby či zjevné nesprávnosti, nýbrž o nepřípustnou změnu obsahu rozhodnutí?
Dovolatel rekapituluje průběh řízení před soudy nižších stupňů a s poukazem na ustanovení §394a insolvenčního zákona snáší argumenty ve prospěch názoru, podle něhož došlo-li v rámci řízení vedeného o společném návrhu na povolení oddlužení manželů K. k rozpojení řízení, není pohledávka žalovaného po právu ani v jednom z nich. Ačkoli odvolací soud považoval sporné pohledávky za přihlášené vůči oběma manželům (bez ohledu na to, který z nich je v přihlášce označen za dlužníka, a to případně i nesprávně), popěrnému úkonu takové účinky nepřiznal; naopak „považoval popěrný úkon za popření pouze ve vztahu k tomu z manželů, kterého žalobce označil v popěrném úkonu jako dlužníka pohledávky“. Takový postup dovolatel považuje za nesprávný, když popěrný úkon měl být posuzován „stejným způsobem“ jako přihláška pohledávky, tj. jako popření pohledávky s účinky pro obě „rozpojená konkursní řízení“.
Za stavu, kdy odvolací soud rozhodl o popěrném úkonu (jen) ve vztahu k J. K., nerozhodl o popěrném úkonu v celém rozsahu, jinými slovy nerozhodl o popření pohledávky, která „je aktuálně dle soudu řádně uplatněna a zjištěna vůči R. K.“.
Konečně dovolatel akcentuje, že v poměrech dané věci nebyly splněny podmínky vyžadované ustanovením §164 o. s. ř., když odvolací soud výrokem (opravného) usnesení neopravil chyby v psaní, v počtech ani jinou zjevnou nesprávnost, nýbrž nepřípustně změnil obsahu výroku rozhodnutí.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že určí, že sporné pohledávky žalovaného nejsou po právu, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení žalobce (F. H.) zemřel (dne 29. března 2020). Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 5. června 2020, č. j. 31 D 665/2020-163, jmenoval správcem pozůstalosti P. H.; Nejvyšší soud proto podle ustanovení §107 odst. 1 a 2 a §243b o. s. ř. rozhodl, že bude v (dovolacím) řízení pokračováno jako s žalobcem se jmenovaným správcem pozůstalosti.
Dovolání žalobce proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl jako subjektivně nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 3 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §218 písm. b) o. s. ř., neboť odvolací soud žalobě zcela vyhověl.
K dovolatelem namítané (nepřípustné) „obsahové změně“ výroku rozsudku odvolacího soudu v důsledku (opravného) usnesení ze dne 13 září 2018 Nejvyšší soud dodává, že za stavu, kdy soudy nižších stupňů rozhodovaly o popření pohledávky v rámci insolvenčního řízení dlužníka J. K., bylo zcela zjevné, že odvolací soud vyhověl žalobě právě a jen ve vztahu k tomuto dlužníku. Jinými slovy, na straně jedné nebyl dán důvod k vydání opravného usnesení, na straně druhé v důsledku opravného usnesení nebyl (z hlediska obsahu) nijak změněn výrok rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.
Ostatně, popěrný úkon žalobce ve vztahu k pohledávce žalovaného přihlášené v insolvenčním řízení dlužnice R. K. (nyní B.) by měl být „vypořádán“ v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 98 INS XY.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu insolvenční soud usnesením ze dne 29. září 2020, č. j. MSPH 98 INS XY, zrušil konkurs na majetek dlužníka J. K. z důvodu, že jeho majetek je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů [§308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona].
Vzhledem k důvodům, pro které byl zrušen konkurs na majetek dlužníka, nelze v řízení pokračovat (§159 odst. 3, 4 a 6 insolvenčního zákona); samotné rozhodnutí o odmítnutí dovolání však není pokračováním v incidenčním sporu ve smyslu §159 odst. 3 insolvenčního zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 54/2015, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2018, pod číslem 37).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243c, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu