ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.62.2020.1
KSLB 76 INS XY
76 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 62/2020-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti žalovaným 1/ V. V. , narozenému XY, bytem XY, a 2/ M. P. , narozenému XY, bytem XY, o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazku dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2020, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 13. prosince 2019, č. j. 76 ICm XY, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) odmítl podání žalobce datované 12. listopadu 2019 (doručené insolvenčnímu soudu 13. listopadu 2019).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení §43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, že podání (jímž se žalobce domáhá zahájení řízení) zůstalo přes výzvu insolvenčního soudu neurčité a nesrozumitelné (podáním ze dne 6. prosince 2019 žalobce vady podání jen více prohloubil).
3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. března 2020, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY):
[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
4. Odvolací soud – vycházeje dále i z ustanovení 159 insolvenčního zákona, a z ustanovení §79, §228 a §229 o. s. ř. – přitakal po přezkoumání napadeného usnesení závěru insolvenčního soudu, že žaloba (návrh na zahájení řízení) nemá náležitosti požadované ustanovením §79 o. s. ř. a nesplňuje ani náležitosti žaloby na obnovu řízení nebo žaloby pro zmatečnost ve smyslu ustanovení §228 a §229 o. s. ř. Podání zůstalo neurčitým a nesrozumitelným i ve stadiu odvolacího řízení (včetně formulace žalobního návrhu).
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá jednak o ustanovení §237 o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012, jednak o ustanovení §237 o. s. ř. v aktuálním znění. Přípustnost dovolání ve vztahu k ustanovení §237 o. s. ř. v aktuálním znění vymezuje dovolatel argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení procesní otázky dovolacím soudem neřešené.
6. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř. v aktuálním znění), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. V mezích ohlášeného dovolacího důvodu pak dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že oba soudy porušily jeho právo na soudní ochranu, neboť mu upřely právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a právo vlastnit majetek zaručené článkem 11 odst. 1 Listiny a narušily princip důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci zaručený článkem 1 odst. 1 Ústavy.
8. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (2. března 2020) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
9. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
10. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč. , a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč.
11. Řečené platí tím více, jestliže dovoláním nebylo zpochybněno řešení žádné z otázek, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu.
12. Dovolání (ač sepsáno advokátkou a ač rozsahem čítající cca 16 stran textu) se vyjadřuje v mezích tvrzeného porušení ústavnosti ke všemu možnému, jen ne k řešení právních otázek na nichž napadené rozhodnutí spočívá (a jimiž je opodstatněnost odmítnutí podání pro vady podle §43 odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jelikož dovolatel mu nepředestírá k zodpovězení žádnou z otázek, jejíž řešení by mohlo ovlivnit správnost závěru o odmítnutí podání. Jinak řečeno, dovolání, které nezpochybňuje žádnou z právních otázek, na jejichž řešení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
13. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a u žalovaných nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2021
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu