ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.67.2020.1
KSUL 74 INS XY
74 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 67/2020-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce V. K. , narozeného XY, bytem XY , zastoupeného JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, PSČ 400 01, proti žalované G. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ivou Dvořákovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Teplicích, Baarova 1594/16, PSČ 415 01, o určení pravosti pohledávky po dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 74 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 74 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2020, č. j. 74 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 74 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 18. října 2019, č. j. 74 ICm XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (V. K.) domáhal „popření pravosti a pořadí pohledávky žalované ve výši 566.064 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSUL 74 INS XY“ (bod I. výroku); dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud především přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že pohledávka přihlášená žalovanou do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobce, je pohledávkou vykonatelnou, neboť byla žalované přiznána pravomocným a vykonatelným platebním rozkazem Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. března 2012, č. j. 109 C 9/2011-34 (odpor, který žalobce podal proti platebním rozkazu, okresní soud odmítl pro opožděnost). Správným shledal rovněž závěr, podle něhož je v takovém případě namístě vyjít z ustanovení §199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), které stanoví, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky (přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu) lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; žádné takové skutečnosti však žalobce v popěrném úkonu netvrdil.
4. K výhradám žalobce, podle nichž pohledávka žalované není zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka, odvolací soud (na rozdíl od insolvenčního soudu, který se uvedenou námitkou věcně zabýval) uzavřel, že žalobce popřel jen pravost žalovanou přihlášené pohledávky, nikoli též její pořadí, když v popěrném úkonu nenamítal, že by pohledávka žalované neměla být zajištěna majetkem dlužníka. K později vzneseným výhradám žalobce k pořadí přihlášené pohledávky proto nelze přihlížet. Pouze pro úplnost odvolací soud doplnil, že v posuzovaném případě zástavní právo k zajištění předmětné pohledávky žalované „bylo platně zřízeno“, přičemž žalobce netvrdil, že „by zástavní právo zákonem předvídaným způsobem zaniklo“.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
6. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (podle jiného ustanovení občanského soudního řádu dovolání v dané věci být přípustné nemůže).
7. Dovolatel soustřeďuje dovolací argumentaci výlučně k řešení otázky, zda pohledávka, kterou žalovaná přihlásila v insolvenčním řízení, byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalobce. Potud ovšem dovolatel přehlíží, že odvolací soud (na rozdíl od insolvenčního soudu) uzavřel, že žalobce popřel pouze pravost žalovanou přihlášené pohledávky, její pořadí naopak účinně popřeno nebylo. Správnost tohoto právního závěru odvolacího soudu dovolatel nijak nezpochybnil (dovolání se proti tomuto závěru argumentačně žádným způsobem nevymezuje).
8. Nejvyšší soud přitom ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
9. Lze tudíž uzavřít, že v poměrech dané věci připustit dovolání pro odpověď na otázku položenou dovolatelem smysl nemá, když případná odpověď není způsobilá nikterak zvrátit dovolatelem nezpochybněný úsudek odvolacího soudu, že pořadí přihlášené pohledávky vůbec popřeno nebylo.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
11. Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční řízení na majetek dlužníka v mezidobí pravomocně skončilo (usnesením ze dne 29. ledna 2021, č. j. KSUL 74 INS XY, jímž vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení). V souladu s §159 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se tak od skončení insolvenčního řízení považuje předmětný spor za spor o určení pravosti pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, což se rovněž promítlo v označení předmětu řízení v záhlaví tohoto usnesení.
12. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu