ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.7.2021.1
MSPH 60 INS XY
160 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 7/2021-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Mgr. Martina Červinky , se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako insolvenčního správce dlužníka J. A., zastoupeného JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Wilsonova 368, PSČ 539 01, proti žalovanému Intrum Czech, s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 27221971, o určení pravosti a výše vykonatelných pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 160 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. A. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2020, č. j. 160 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2020, č. j. 160 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2020, č. j. 160 ICm XY, se mění tak, že žaloba se neodmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 25. srpna 2020, č. j. 160 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Odmítl žalobu, kterou se žalobce (Mgr. Martin Červinka, jako insolvenční správce dlužníka J. A.) domáhal vůči žalovanému (Intrum Czech, s. r. o.) určení, že vykonatelné pohledávky ve výši 193.521,33 Kč (P24-3), 34.514 Kč (P24-5) a 484 Kč (P24-6), přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, nejsou po právu (bod I. výroku).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §71 odst. 1 a 2, §74, §159 odst. 1 písm. a/,§160 odst. 1 a 4, §199 odst. 1, §201 odst. 2 a §410 odst. 3 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že žaloba (podaná 8. července 2020) je opožděná, jelikož třicetidenní lhůta k jejímu podání začala žalobci běžet 3. června 2020 (den následující po dni zveřejnění usnesení o schválení zprávy o přezkumu v insolvenčním rejstříku) a uplynula 1. července 2020.
3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. prosince 2020, č. j. 160 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 60 INS XY):
[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že žaloba je vskutku opožděná, neboť pro začátek běhu lhůty je určující okamžik zveřejnění usnesení o zprávě o přezkumu v insolvenčním rejstříku, když proti takovému usnesení není odvolání přípustné, a nikoli okamžik zvláštního doručení tohoto usnesení žalobci. Poslední den lhůty k podání žaloby tak připadl na 2. červenec 2020 (o 1 den později než uvedl insolvenční soud).
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky počátku běhu lhůty k podání žaloby o popření vykonatelné pohledávky dle §199 insolvenčního zákona. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Dovolání je v dané věci přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. [z obsahu insolvenčního spisu (příloh přihlášky P24, které se vztahují k dílčí pohledávce P24-5; dílčí pohledávka P24-6 je příslušenstvím dílčí pohledávky P24-5) plyne spotřebitelský charakter dílčích pohledávek P24-5 a P24-6, což vylučuje ve vztahu k nim aplikaci omezení plynoucího z §238 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.], a zároveň důvodné, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v rozporu se závěry formulovanými (po podání dovolání v této věci) Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. července 2021, sp. zn. 29 ICdo 154/2020.
7. V něm se Nejvyšší soud obsáhle vypořádal se shodnou právní otázkou, jež mu předkládá dovolatel k posouzení i ve zde projednávané věci, a uzavřel, že je-li den právní moci usnesení insolvenčního soudu současně i dnem dokládajícím jeho doručení zveřejněním v insolvenčním rejstříku i při zvláštním způsobu doručení této písemnosti (§74 odst. 2 insolvenčního zákona), pak pravidlo, podle kterého se lhůta k podání opravného prostředku nebo k učinění jiného procesního úkonu (např. k podání žaloby) počítá ode dne právní moci takového usnesení, je nutno vyložit prostřednictvím ustanovení §74 odst. 2 insolvenčního zákona tak, že tato lhůta běží osobě, které má být usnesení doručeno i zvláštním způsobem, v případě, že takové doručení má následovat
až po doručení vyhláškou, ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem. Žalobu, kterou insolvenční správce ve smyslu ustanovení §199 odst. 1 insolvenčního zákona uplatní u insolvenčního soudu své popření vykonatelné pohledávky proti věřiteli, který ji přihlásil, nelze odmítnout jako opožděnou (podle §160 odst. 4 insolvenčního zákona), jestliže se insolvenční správce při určení počátku běhu třicetidenní lhůty k jejímu podání řídil nesprávně vyznačenou doložkou právní moci na usnesení o schválení zprávy o přezkumu podle §410 odst. 3 písm. a/ insolvenčního zákona. Lhůta k podání žaloby přitom neskončí dříve, než dnem, kdy insolvenční soud uvedené usnesení opatří doložkou právní moci.
8. Nejvyšší soud nepokládá za potřebné se k této otázce již dále vyslovovat,a to s ohledem na totožnost procesních aspektů projednávané i odkazované věci(jde o incidenční spory, v nichž se totožný dovolatel domáhá popření pravosti a výše vykonatelných pohledávek věřitelů dlužníka, avšak žaloby byly soudy nižších stupňů odmítnuty pro opožděnost) a uplatněnou dovolací argumentaci.
9. Co do skutečností rozhodných pro závěry shrnuté v odstavci 7. výše se přitom tato věc rovněž neliší od věci projednávané Nejvyšším soudem pod sen. zn. 29 ICdo 154/2020. Ty lze shrnout následovně:
10. Usnesením ze dne 18. října 2019, č. j. MSPH 60 INS XY (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), insolvenční soud (mimo jiné):
[1] Zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku).
[2] Povolil dlužníku řešení úpadku oddlužením (bod II. výroku).
[3] Ustanovil žalobce insolvenčním správcem dlužníka (bod III. výroku).
11. Žalovaný přihláškou doručenou insolvenčnímu soudu 9. prosince 2019 přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (mimo jiné) vykonatelné pohledávky ve výši 193.521,33 Kč (P24-3), 34.514 Kč (P24-5) a 484 Kč (P24-6).
12. Žalobce popřel pravost a výši těchto tří dílčích pohledávek žalovaného a tato popření zanesl do zprávy o přezkumu ze dne 8. ledna 2020, zveřejněné v insolvenčním rejstříku 27. ledna 2020 (B-2).
13. Usnesením ze dne 27. ledna 2020, č. j. MSPH 60 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 27. ledna 2020, vyrozuměl insolvenční soud účastníky insolvenčního řízení o zveřejnění zprávy insolvenčního správce pro oddlužení a zprávy o přezkumu, s poučením o možnosti podání námitek do 7 dnů od zveřejnění usnesení.
14. Usnesením ze dne 28. května 2020, č. j. MSPH 60 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 2. června 2020, insolvenční soud (mimo jiné):
[1] Schválil zprávu o přezkumu (bod I. výroku).
[2] Schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod II. výroku).
15. Originál usnesení ze dne 28. května 2020 je opatřen doložkou právní moci (vyznačenou 21. července 2020), podle které usnesení nabylo právní moci dne 30. června 2020; stejné datum je uvedeno jako datum právní moci usnesení v insolvenčním rejstříku (B-9) [pokyn k vyznačení doložky právní moci v insolvenčním rejstříku byl udělen rovněž dne 21. července 2020]. Dle připojeného potvrzení o dodání a doručení do datové schránky bylo usnesení doručeno insolvenčnímu správci zvlášť dne 2. června 2020. Usnesení obsahuje (mimo jiné) poučení o odvolání a o doručení v tomto znění:
„Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Odvolat se může pouze dlužník, je-li důvodem odvolání tvrzení, že mu soud uložil povinnost vydat ke zpeněžení majetek, který není podle insolvenčního zákona povinen vydat.
(…)
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, insolvenčnímu správci a plátci mzdy dlužníka se doručuje i zvláštním způsobem.“
16. Žalobce podal žalobu v této věci 8. července 2020.
17. Jelikož odvolací soud (s přihlédnutím k závěrům vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 154/2020) rozhodl nesprávně (žaloba ani v této věci není opožděná) a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že žaloba se neodmítá (§243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
18. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu