ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.79.2020.1
MSPH 88 INS XY
188 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 79/2020-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce R. T. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, PSČ 150 00, proti žalovanému WOOD-FOREST GROUP a. s. , se sídlem v Ledči nad Sázavou, Hrnčíře 2, PSČ 584 01 identifikační číslo osoby 28779185, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 188 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice S. Ch. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 188 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 88 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 27. května 2019, č. j. 188 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (R. T.) domáhal vůči původnímu žalovanému (INTER FINANZPARTNER, SE – dále též jen „společnost I“) určení, že pohledávka s označením P1, sestávající z dílčí pohledávky č. P1-1 ve výši 1.280.000 Kč se smluvním úrokem ve výši 2.123.401 Kč a z dílčí pohledávky č. P1-2 ve výši 10.324.480 Kč z titulu smluvní pokuty zajišťující pohledávku č. P1-1, uplatněná společností I v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice S. Ch.), neexistuje (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedeného dokazování insolvenčním soudem a ve shodě s ním uzavřel, že důvody, pro které žalobce jako přihlášený věřitel popřel obě dílčí pohledávky přihlášené společností I v insolvenčním řízení dlužnice, neobstojí. Žalobce odůvodnil své popření jednak tím, že první dílčí pohledávka (z titulu nevrácené půjčky poskytnuté původním věřitelem – společností SMART INVESTMENTS s. r. o. dlužnici na základě smlouvy o půjčce ze dne 19. dubna 2004) zanikla zaplacením (v důsledku čehož neexistuje ani druhá dílčí pohledávka z titulu smluvní pokuty), jednak namítal, že společnost I nemůže být věřitelem přihlášených pohledávek, neboť původní věřitel odstoupil dopisem ze dne 1. října 2007 od smlouvy „o převodu pohledávky“.
4. První z uvedených důvodů popření nebyl podle odvolacího soudu v řízení prokázán. Z potvrzení o zaplacení ze dne 21. dubna 2006, o které žalobce své tvrzení o úhradě první dílčí pohledávky opíral, nelze závěr o úhradě popřených pohledávek zjevně učinit, když v řízení bylo zjištěno, že podpis jednatele původního věřitele byl na tomto potvrzení padělán. Existenci popřených pohledávek ostatně nasvědčuje skutečnost, že dlužnice své dluhy uznala v exekutorském zápise sepsaném dne 22. srpna 2006, tj. až po dni údajného vystavení potvrzení o zaplacení. Obdobně z výpovědi (jiného) jednatele původního věřitele dlužnice nelze učinit závěr, že by bylo alespoň částečně plněno na popřené pohledávky, když nelze určit, zda plnění poskytnutá dlužnicí tomuto jednateli byly úhradou na popřené pohledávky, nebo na jiné pohledávky původního věřitele za dlužnicí či pohledávky uvedeného jednatele původního věřitele za dlužnicí. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ke svému tvrzení, že dlužnice popřené pohledávky (či jejich část) zaplatila, a to navzdory poučení dle §118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), kterého se mu dostalo na jednání insolvenčního soudu dne 1. března 2018.
5. Doklady, které žalobce připojil k odvolání a navrhl jimi provést důkaz, pak nemohly být podle odvolacího soudu způsobilým odvolacím důvodem, neboť nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, přičemž současně nejde o žádnou z výjimek vypočtených v ustanovení §205a o. s. ř. Tyto důkazy ostatně měly být s ohledem na zásadu univerzální koncentrace řízení dle §118b o. s. ř. uplatněny do skončení prvního jednání.
6. Tvrzení žalobce o absenci aktivní věcné legitimace společnosti I z důvodu odstoupení od smlouvy o postoupení původním věřitelem dlužnice (které mělo být odůvodněno tím, že postoupeny byly již uhrazené pohledávky) pak vycházelo z nesprávného skutkového závěru o pravosti potvrzení o zaplacení. Odstoupení v daných poměrech nemohlo vyvolat žádné právní účinky a nemohlo tudíž ani přerušit posloupnost v postupování popřených pohledávek.
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., maje za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v řešení otázky „prokazování rozhodných a podstatných skutečností“, resp. při řešení této otázky odvolací soud „zneužil“ ustanovení §200 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), když neprovedl dovolatelem (v průběhu odvolacího řízení) navržené důkazy, jakož i důkazy k prokázání včasnosti navržení těchto důkazů. Úpravu obsaženou v označeném ustanovení insolvenčního zákona má dovolatel rovněž za rozpornou s ústavním pořádkem České republiky.
8. Dovolatel dále namítá, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a povinnost soudů chránit princip materiálního právního státu. Soudům obou stupňů vytýká vady řízení a neúplnost jejich skutkových zjištění.
9. Z uvedených důvodů požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
11. V průběhu dovolacího řízení insolvenční soud rozhodl, že místo společnosti I vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel pohledávky – společnost WOOD-FOREST GROUP a. s. Označená společnost tím vstoupila rovněž na místo původního věřitele (žalovaného) do incidenčního sporu, který se týká nabyté pohledávky (§19 odst. 1 insolvenčního zákona). Nejvyšší soud proto k této skutečnosti přihlédl při označení účastníků řízení v záhlaví tohoto usnesení.
12. Dovolání žalobce, jež mohlo být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
13. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
14. Podstatou dovolací argumentace jsou výhrady dovolatele k postupu odvolacího soudu, který odmítl provést důkazy navržené dovolatelem (k prokázání důvodů jeho popření) v průběhu odvolacího řízení, přičemž nesprávné právní posouzení věci, jež mělo vyústit v uvedený postup soudu, spatřuje dovolatel ve výkladu ustanovení §202 odst. 2 insolvenčního zákona, resp. v tom, že odvolací soud vůbec toto ustanovení v projednávané věci aplikoval. Potud však dovolatel zjevně přehlíží, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na jiném závěru; totiž na tom, že k důkazům navrženým žalobcem až v odvolacím řízení, jež podléhá režimu neúplné apelace, nebylo možné přihlížet, neboť nebyly uplatněny za podmínek upravených v ustanovení §205a o. s. ř. K tomuto závěru se dovolání nijak argumentačně nevymezuje [a řešení těch otázek, jež dovolání klade (posuzováno podle jeho obsahu), je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné].
15. Závěr, podle kterého se v odvolacím řízení, které je ovládáno zásadou neúplné apelace, přihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně pouze v případech uvedených v §205a o. s. ř. a jsou-li účastníky řízení uplatněny, je přitom v judikatuře Nejvyššího soudu závěrem ustáleným (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1681/2004); stejně jako závěr, že skutečnosti a důkazy, o nichž se účastník řízení dozvěděl až po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně a které nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze uplatnit v odvolání nebo za odvolacího řízení, ale pouze žalobou na obnovu řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003). Rozhodnutí odvolacího soudu je s uvedenými závěry plně v souladu.
16. Dovolání konečně nečiní přípustným ani výhrady dovolatele, podle kterých odvolací soud neúplně zjistil skutkový stav věci a zatížil řízení vadami, jež měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Prostřednictvím těchto výhrad totiž dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., jinak řečeno, neotevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady přípustnosti dovolání vymezené ustanovením §237 o. s. ř.
17. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v době po vydání rozhodnutí odvolacího soudu insolvenční soud usnesením ze dne 16. srpna 2021, č. j. MSPH 88 INS XY, zrušil konkurs na majetek dlužnice S. Ch. z důvodu, že její majetek je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů [§308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona].
18. Vzhledem k důvodům, pro které byl zrušen konkurs na majetek dlužnice, nelze v řízení pokračovat (§159 odst. 3, 4 a 6 insolvenčního zákona); samotné rozhodnutí o odmítnutí dovolání však není pokračováním v incidenčním sporu ve smyslu §159 odst. 3 insolvenčního zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 ICdo 54/2015).
19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 12. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu