ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.81.2021.1
MSPH 79 INS 13739/2014
179 ICm 961/2015
sp. zn. 29 ICdo 81/2021-378
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Gaspera s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 671/15, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 24793078, zastoupeného Mgr. Jakubem Tučkem, advokátem, se sídlem v Praze, Provázkova 2265/20, PSČ 143 00, proti žalovanému Ing. Lee Loudovi, Ph.D. , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Rezidence Kavčí Hory a. s., zastoupenému JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 179 ICm 961/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Rezidence Kavčí Hory a. s. , se sídlem v Praze, Koněvova 2660/141, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27228207, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 13739/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2021, č. j. 179 ICm 961/2015, 101 VSPH 187/2021-343 (MSPH 79 INS 13739/2014), o návrhu žalovaného na odklad právní moci tohoto rozsudku, takto:
Právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2021, č. j. 179 ICm 961/2015, 101 VSPH 187/2021-343 (MSPH 79 INS 13739/2014), se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 19. ledna 2021, č. j. 179 ICm 961/2015-281 , Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, jíž se žalobce ( Gaspera s. r. o. ) domáhá vyloučení specifikovaných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka [ Rezidence Kavčí Hory a. s. ] (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému ( Ing. Lee Loudovi, Ph.D., jako insolvenčnímu správci dlužníka) částku 48 183 Kč (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem:
[1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že vyloučil předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka (první výrok).
[2] Uložil žalovanému zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalobci částku 45 991 Kč (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Tento návrh odůvodnil tím, že sporné nemovitosti představují významné aktivum majetkové podstaty dlužníka (podle odhadu dovolatele přibližně 12 000 000 Kč). V důsledku vyloučení nemovitostí žalobci nic nebrání v jejich zcizení nebo zatížení, čímž by mohlo být ohroženo či znemožněno právo na uspokojení pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka. V uvedených souvislostech odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“), které je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], dále na „Rc 116/2016“ (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněný pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a na „29 ICdo 10/2012“ (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sen. zn. 29 ICdo 10/2012).
4. S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného rozsudku (3. června 2021) je pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí) rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
5. Podle §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
6. V R 144/2018 Nejvyšší soud vysvětlil, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti. Vylučovací žaloba je žalobou určovací a rozsudek, jímž soud takové žalobě vyhoví, se nevykonává; proto odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku nepřichází v projednávané věci v úvahu.
7. Při posuzování otázky, zda je důvod odložit právní moc napadeného rozhodnutí, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí jsou v dané věci (poměřováno důvody uváděnými dovolatelem a kritérii obsaženými v R 144/2018) splněny. Vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání), že právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2021, č. j. 179 ICm 961/2015, 101 VSPH 187/2021-343 (MSPH 79 INS 13739/2014), se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalovaného.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu