ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.82.2021.1
MSPH 77 INS XY
177 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 82/2021-510
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce T. R. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1/ M. Z. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Moryskem, advokátem, se sídlem v Praze, 28. října 1001/3, PSČ 110 00, 2/ Ing. Peteru Režnickému , se sídlem ve Statenicích, Keltská 380, PSČ 252 62, jako insolvenčnímu správci dlužníka T. R., zastoupenému Mgr. Tomášem Zahumenským, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Josefa Václava Sládka 35, PSČ 738 01, a 3/ JUDr. Kamilu Andree , se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 22/43, PSČ 779 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice J. Č. (dříve R.), narozené XY, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 177 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. R. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS XY, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 177 ICm XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 6. března 2018 se žalobce (T. R.) domáhá určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 2. ledna 2018, kterou druhý žalovaný (Ing. Peter Režnický, jako insolvenční správce dlužníka T. R.) a třetí žalovaný (JUDr. Kamil Andree, jako insolvenční správce dlužnice J. R.) zpeněžili nemovitosti zapsané v soupisu majetkové podstaty dlužníka T. R. prodejem mimo dražbu prvnímu žalovanému (M. Z.).
2. Podáním datovaným 17. května 2021, doplněným podáním ze dne 14. července 2021, žalobce (mimo jiné) navrhl, aby věc byla odňata Městskému soudu v Praze a přikázána Krajskému soudu v Brně z důvodu nutnosti i vhodnosti. Jako důvod pro přikázání věci jinému soudu uvedl žalobce „neodůvodněné průtahy v řízení po dobu delší 6 měsíců, resp. po dobu delší 39 měsíců“, když „bylo zcela ignorováno již nejméně 100 žádostí dlužníka o přidělení advokáta“. Dále žalobce polemizuje s postupem soudkyně J. H. (dále jen „J. H.“), jež (dle žalobce) „vědomě lže, že dlužník zneužívá svá práva“.
3. Všichni tři žalovaní se k návrhu na přikázání věci vyjádřili nesouhlasně.
4. Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
5. Nejvyšší soud zkoumal návrh žalobce na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze, u nějž je vedeno řízení, a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
6. K návrhu na delegaci nutnou.
7. Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení (všech) soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. V projednávané věci není pochyb o tom, že žalobcem tvrzené skutečnosti ohledně soudkyně J. H. nejsou těmi důvody, které by mohly vést k postupu předvídanému v ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. K tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněné pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016. K závěru, že soudkyně J. H. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci ostatně dospěl i Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 21. srpna 2020, č. j. 177 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 77 INS XY), jímž rozhodl o námitce podjatosti vznesené žalobcem.
8. K návrhu na delegaci vhodnou.
9. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sb. rozh. obč.
10. Žalobce žádné takové významné skutečnosti netvrdí a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud proto neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu ani podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že se věc nepřikazuje Krajskému soudu v Brně k projednání a rozhodnutí.
11. Závěrem Nejvyšší soud dodává, že nepřehlédl podání datované 31. srpna 2021, jímž žalobce vznesl námitku podjatosti všech soudců soudního oddělení 29 a 30 Nejvyššího soudu. Důvody podjatosti žalobce spatřuje v tom, že jmenovaní soudci „prokázali zjevně nepřátelský vztah vůči žalobci“, a to zejména „vydáváním právních zmetků“ a „vědomým zneužitím práva“.
12. Z judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že podle §2 o. s. ř. procesní obstrukce nepožívá právní ochrany (k tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč.). K postupu soudu při obstrukčním uplatnění námitky podjatosti viz především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7-8, ročník 2019, pod číslem 74, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2018, sp. zn. 30 Nd 126/2018.
13. V návaznosti na tyto (judikatorně ustálené) závěry pak Nejvyšší soud nemá (s přihlédnutím k obsahu námitek a charakteru podání, jež žalobce v řízení činí) pochyb o tom, že námitky snášené žalobcem na adresu soudců soudních oddělení č. 29 i 30 nejsou řádnými námitkami podjatosti (a již proto je lze hodnotit jako procesní obstrukci ve smyslu §2 o. s. ř.). Důvod postupovat podle §16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. proto Nejvyšší soud v dané věci neměl (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 151/2019)
14. Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční soud bodem I. výroku usnesení ze dne 14. června 2021, č. j. MSPH 77 INS XY, zrušil konkurs na majetek dlužníka, přičemž uvedený výrok nabyl právní moci dne 17. července 2021 a insolvenční řízení tak tímto dnem skončilo [§309 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]. Na rozhodnutí o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu však skončení insolvenčního řízení nemá vliv.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu