ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.92.2019.1
KSBR 53 INS 1422/2018
71 ICm 3368/2018
sp. zn. 29 ICdo 92/2019-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce ISALIS v. o. s. , se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 05720834, jako insolvenčního správce dlužníka EKVITA MORAVIA B&K a. s., zastoupeného Mgr. Ondřejem Koláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti žalovanému Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 71 ICm 3368/2018, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka EKVITA MORAVIA B&K a. s. , se sídlem v Brně, Husovická 898/15, PSČ 614 00, identifikační číslo osoby 28877519, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 53 INS 1422/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2019, č. j. 71 ICm 3368/2018, 11 VSOL 387/2019-71 (KSBR 53 INS 1422/2018), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 5. února 2019, č. j. 71 ICm 3368/2018-40, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu směřující proti žalovanému Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, kterou se žalobce ISALIS v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka EKVITA MORAVIA B&K a. s., domáhal: a/ určení, že „poskytnutí“ peněžitých plnění dne 9. února 2018, 9. března 2018, 9. dubna 2018, 9. května 2018, 5. června 2018, 10. července 2018 z bankovního účtu dlužníka na účet žalovaného v částkách 5 413 Kč, 5 357 Kč, 5 400 Kč, 5 382 Kč, 5 428 Kč a 5 397 Kč, jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinné, a b/ zaplacení výše zmíněných částek (celkem 32 377 Kč) do majetkové podstaty dlužníka (body I. až VII. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod VIII. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobě zcela vyhověl (první až sedmý výrok) a rozhodl o nákladech řízení u insolvenčního soudu a o nákladech odvolacího řízení (osmý a devátý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek (týkajících se pojistného na veřejné zdravotní pojištění uhrazeného dlužníkem v době po zahájení insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek a před rozhodnutím o úpadku), které dosud nebyly (podle jeho názoru) v rozhodování dovolacího soudu řešeny, jakož i otázky, jež je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
4. Žalobce ve vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout.
5. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
6. Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
7. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti osmému výroku (o nákladech řízení u insolvenčního soudu) a devátému výroku (o nákladech odvolacího řízení) rozhodnutí odvolacího soudu, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
8. Ve zbývající části, tj. v rozsahu prvního až sedmého výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, je pak dovolání nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
9. V dané věci není pochyb o tom, že v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu bylo předmětem řízení určení neúčinnosti plateb na veřejné zdravotní pojištění v celkové výši 32 377 Kč a zaplacení peněžitého plnění v téže výši do majetkové podstaty dlužníka.
10. K možnosti uplatnění obou nároků jednou žalobou srov. §239 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 19/2016, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2019, pod číslem 67, dále rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sp. zn. 29 Cdo 5517/2016, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2019, pod číslem 109, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2018, sen. zn. 29 ICdo 84/2016, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2020, pod číslem 29 (které jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
11. Jelikož posouzení žalobou uplatněného a soudy (ne)přiznaného nároku (jako celku) coby nároku vzešlého z neúčinného právního úkonu dlužníka nepřekáží, že žalobce se žalobou domáhal jak vyslovení neúčinnosti jím označeného právního úkonu, tak (současně) zaplacení částky, jež v důsledku takového úkonu ušla (podle žaloby měla ujít) z majetku (majetkové podstaty) dlužníka (srov. např. opět důvody rozsudku sen. zn. 29 ICdo 84/2016), je dovolání v poměrech dané věci, kdy nejde o vztahy ze spotřebitelských smluv, ani o pracovněprávní vztahy, objektivně nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. K tomu srov. též např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019, sen. zn. 29 ICdo 71/2018.
12. Lze tudíž shrnout, že je-li předmětem řízení o odpůrčí žalobě insolvenčního správce požadavek na určení neúčinnosti plateb (uskutečněných bankovními převody) a (současně) požadavek na vydání (zaplacení) takto uhrazených částek do majetkové podstaty dlužníka, a nepřevyšuje-li souhrn těchto částek 50 000 Kč, je dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nepřípustné jako celek, bez zřetele k tomu, že dovoláním byl napaden též určovací výrok. Předmětem řízení je primárně požadavek na vrácení ušlých částek do majetkové podstaty dlužníka, což se ovšem neobejde bez předchozího či současného určení neúčinnosti příslušného právního jednání dlužníka. Zbývá doplnit, že podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je rozhodná výše (tedy souhrn) požadovaného „peněžitého plnění“, nikoli výše jednotlivých peněžitých „nároků“ (jednotlivých plateb). K tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sen. zn. 29 ICdo 122/2018.
13. Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté dovolateli odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 (který je dostupný na webových stránkách Ústavního soudu).
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 10. července 2019), která podle §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c/ a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč) částku 3 100 Kč, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu); celkem jde o částku 3 400 Kč.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 29. 7. 2021
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu