ECLI:CZ:NS:2021:29.ND.422.2020.1
sp. zn. 29 Nd 422/2020-935
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce AB - CREDIT a. s. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 1603/57, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, proti žalovaným 1) J. P. , narozenému XY, bytem XY, 2) V. V. , narozenému XY, bytem XY, 3) Z. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému zmocněncem J. P., bytem XY, 4) J. F. , narozenému XY, bytem XY, a 5) J. Z. , narozené XY, bytem XY, o zaplacení částky 3.574.354,04 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 423/1997, o odvolání třetího žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2019, č. j. 46 Cm 423/1997-756, o návrhu třetího žalovaného na vyloučení soudkyň Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Iva Horáková, JUDr. Jitka Malá a JUDr. Ivana Wolfová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cmo 152/2020.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. června 2015, č. j. 46 Cm 423/97-281, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 3.574.354,04 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Podáním ze dne 22. března 2017, doručeným soudu prvního stupně dne 24. března 2017, třetí žalovaný (mimo jiné) požádal „o vrácení lhůty“ k podání odvolání proti výše uvedenému rozsudku ze dne 18. června 2015; současně podal návrh na vyslovení neúčinnosti doručení písemností (mimo jiné i označeného rozsudku) a odvolání proti tomuto rozsudku.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. srpna 2017 č. j. 46 Cm 423/1997-521, (mimo jiné) zamítl návrh třetího žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku ze dne 18. června 2015; usnesením ze dne 9. srpna 2017, č. j. 46 Cm 423/97-525, (mimo jiné) zamítl návrh třetího žalovaného na určení neúčinnosti doručení tohoto rozsudku.
Proti výše uvedeným usnesením soudu prvního stupně podal třetí žalovaný odvolání.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. března 2018, č. j. 5 Cmo 309/2017-586, (mimo jiné) zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. srpna 2017 ve výroku o neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 27. března 2018, č. j. 5 Cmo 310/2017-590, Vrchní soud v Praze (mimo jiné) zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. srpna 2017 ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh třetího žalovaného na určení neúčinnosti doručení rozsudku ze dne 18. června 2015, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podáním datovaným 30. června 2018 třetí žalovaný (mimo jiné) vznesl námitku podjatosti soudkyně G. K. a dále soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, kteří byli členy bývalé KSČ.
Usnesením ze dne 5. února 2019, č. j. 46 Cm 423/1997-722, Městský soud v Praze (opětovně) zamítl návrh třetího žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku ze dne 18. června 2015; Vrchní soud v Praze k odvolání třetího žalovaného usnesením ze dne 6. srpna 2019, č. j. 2 Cmo 79/2019-753, zmíněné usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dovolání třetího žalovaného proti usnesení odvolacího soudu ze dne 6. srpna 2019 odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. března 2020, č. j. 32 Cdo 4196/2019-819.
V podání ze dne 15. května 2019 třetí žalovaný (mimo jiné) uvedl, že soudci Vrchního soudu v Praze soudu „musí být kariérně i jinak poplatní funkcionářům Vrchního soudu v Praze“ (v podání jmenovaným); nejsou tak způsobilí předmětný případ soudit, neboť podjatý je celý Vrchní soud v Praze „ve smyslu, že není ani nestranný ani nezávislý“.
Usnesením ze dne 28. srpna 2019, č. j. 46 Cm 423/1997-756, Městský soud v Praze odmítl jako opožděné odvolání třetího žalovaného proti rozsudku ze dne 18. června 2015, a to s poukazem na skutečnost, že žádost třetího žalovaného o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání byla pravomocně zamítnuta; proti tomuto usnesení podal třetí žalovaný (podáním ze dne 15. září 2019) odvolání.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. července 2020, č. j. 2 Cmo 152/2020-895, vyzval třetího žalovaného, aby doplnil námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze uplatněnou podáním ze dne 15. září 2019. Současně třetímu žalovanému sdělil, že o jeho odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2019 bude rozhodovat senát 2 Cmo ve složení JUDr. Iva Horáková, JUDr. Jitka Malá a JUDr. Ivana Wolfová; zároveň ho poučil o nutnosti doplnit námitku podjatosti označených soudkyň a o následcích nečinnosti.
Podáním datovaným 9. srpna 2020 třetí žalovaný zopakoval, že soudci Vrchního soudu v Praze „zašantročili“ jeho podání ze dne 15. května 2019, které bylo učiněno včas. Současně dodal, že JUDr. Iva Horáková, JUDr. Jitka Malá a JUDr. Ivana Wolfová jsou nezpůsobilé věc nezávisle a nestranně „soudit“, přičemž opětovně poukázal na obsah svého podání ze dne 15. září 2019.
JUDr. Iva Horáková a JUDr. Ivana Wolfová se vyjádřily tak, že k věci, k účastníkům řízení ani k zástupci třetího žalovaného nemají a v minulosti neměly žádný vztah. JUDr. Jitka Malá se vyjádřila v tom smyslu, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení.
Konečně k žádosti třetího žalovaného Nejvyšší soud tomuto (podáním ze dne 16. října 2020) sdělil, že ve věci uplatněné námitky o vyloučení soudkyň Vrchního soudu v Praze bude rozhodovat v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Heleny Myškové.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že třetí žalovaný ve svých podáních nevymezil konkrétně žádný důvod podjatosti shora jmenovaných soudkyň Vrchního soudu v Praze, jenž by splňoval kritéria výše popsaná. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí, osobami účastníků nebo osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ani z obsahu spisu se nepodávají (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudkyň.
K obecné argumentaci třetího žalovaného politickou angažovaností „soudců“ srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 27 Nd 256/2017, včetně další judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu zmíněné v jeho důvodech.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Iva Horáková, JUDr. Jitka Malá a JUDr. Ivana Wolfová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí označené věci (§16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu