ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.111.2020.1
KSCB 44 INS XY/2019
sp. zn. 29 NSČR 111/2020-P3-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníků J. K. , narozeného XY, a J. K. , narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, PSČ 370 01, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 44 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 3, o dovolání věřitele č. 3 CITY CREDIT SE , se sídlem v Ostravě, Denisova 639/2, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 29263751, zastoupeného Mgr. Karlem Ležatkou, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2020, č. j. KSCB 44 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 11. června 2020, č. j. KSCB 44 INS XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Odmítl přihlášku pohledávky P3 věřitele č. 3 CITY CREDIT SE ze dne 9. srpna 2019 ve výši 3 360 982,23 Kč (bod I. výroku).
2/ Určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast věřitele č. 3 v insolvenčním řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání věřitele č. 3 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:
1/ Přihláškou pohledávky P3 přihlásil věřitel č. 3 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníků (J. K. a J. K.) pohledávku z titulu zástavní smlouvy ze dne 9. dubna 2013 (uzavřené k zajištění úvěrových pohledávek za osobními dlužníky M. a M. M.) v celkové výši 3 660 982,23 Kč, z toho v částce 996 785 Kč (jistinu) jako vykonatelnou, v částce 2 364 197,23 Kč (smluvený úrok a úrok z prodlení) jako nevykonatelnou a v částce 300 000 Kč (smluvní pokutu) jako vykonatelnou.
2/ Při přezkumném jednání konaném 8. října 2019 popřeli dlužníci pohledávku P3 v celkové výši 3 360 982,23 Kč (996 785 Kč + 2 364 197,23 Kč) co do pravosti a pořadí.
3/ Usnesením ze dne 24. října 2019 insolvenční soud vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky P3 ve výši 300 000 Kč (smluvní pokuta), doručené soudu dne 18. října 2019.
4/ Insolvenční správkyně vyrozuměla věřitele č. 3 o popření pohledávek písemně přípisem doručeným 22. října 2019; ve stanovené lhůtě se věřitel č. 3 nebránil popěrnému úkonu podáním incidenční žaloby.
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §185, §197 odst. 2, §198 odst. 1 a §410 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že insolvenční soud nepochybil, jestliže přihlášku pohledávky ve výši 3 360 982,23 Kč odmítl a ukončil účast věřitele č. 3 v insolvenčním řízení v celém rozsahu přihlášky pohledávky P3. Podle odvolacího soudu insolvenční správkyně správně vyrozuměla věřitele č. 3 o popření jeho pohledávky, ve vyrozumění uvedla důvody popření a řádně poučila věřitele o jeho právu podat žalobu. Jelikož věřitel ve stanovené lhůtě nepodal žalobu o určení pořadí pohledávky, nastal podle §198 odst. 1 insolvenčního zákona ten následek, že se k popřené pohledávce (P3/1) nepřihlíží. K odvolací námitce, podle níž měli incidenční žalobu o určení pohledávky na jistině podat dlužníci (nikoliv věřitel č. 3), odvolací soud odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, uveřejněného pod číslem 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 66/2013“), které je, stejně jako další zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 3 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
6. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), snášeje v dovolání argumentaci na podporu závěru, že pohledávka ve výši 3 360 982,23 Kč je tvořena více pohledávkami, z nichž každá má samostatný režim, a že pohledávka ve výši 996 785 Kč je vykonatelná i co do jejího zajištění ze zástavního práva, a proto měl žalobu podat dlužník, nikoliv dovolatel. Dále tvrdí, že vyrozumění o popření pohledávky bylo neurčité, když obsahovalo pouze poučení o tom, že se nebude přihlížet k nevykonatelné pohledávce ve výši 2 364 197,23 Kč. Požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
7. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
1/ Zástavní věřitel, jenž má vůči dlužníku pouze "zástavní pohledávku" (dlužník je zástavním dlužníkem, nikoliv však osobním dlužníkem), je v případě, že zástava je v době rozhodnutí o úpadku ve vlastnictví dlužníka, povinen přihlásit "zástavní pohledávku" do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka do skončení propadné procesní lhůty určené v rozhodnutí o úpadku.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 39/2014, uveřejněné pod číslem 39/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2/ Pohledávkou se obecně vzato rozumí právo vznikající jednomu účastníku (věřiteli) požadovat určité plnění na druhém účastníku (dlužníku), a to z určitého závazkového vztahu. Pro účely aplikace ustanovení §178 insolvenčního zákona se jednou pohledávkou rozumí souhrn jistiny a příslušenství pohledávky.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněné pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usneseních ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 46/2017, a ze dne 30. dubna 2019, sp. zn. 29 Cdo 4643/2018.
3/ Pro posouzení, zda věřitel přihlásil do insolvenčního řízení vskutku (jen) jednu pohledávku, není podle judikatury Nejvyššího soudu významné, zda takovou pohledávku přihlásil jako zčásti vykonatelnou.
Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2020, sen. zn. 29 NSČR 123/2019.
4/ Je-li popřeno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění v poměrech předvídaných ustanovením §196 odst. 2 insolvenčního zákona, pak bez ohledu na důvody popření (tj. bez ohledu na to, zda je popřena /jen/ pravost /existence/ pohledávky vůči osobnímu dlužníku /odlišnému od zástavního dlužníka, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení/, nebo zda je popřeno /jen/ právo na uspokojení ze zajištění /aniž by byla zpochybněna existence pohledávky vůči osobnímu dlužníku/, popř. zda je popřena jak existence pohledávky, tak i právo na uspokojení ze zajištění), podává žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění věřitel pohledávky.
Viz R 66/2013.
5/ Stejně jako insolvenční správce není ani dlužník v oddlužení, který popřel pravost nevykonatelné pohledávky přihlášeného věřitele, osobou legitimovanou k podání incidenční žaloby o tomto popření. Jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne (má odmítnout) jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna (§160 odst. 4 insolvenčního zákona).
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2016, sen. zn. 29 ICdo 45/2014, uveřejněné pod číslem 116/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
8. Z výše uvedených judikatorních závěrů, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani na základě argumentace podané dovolatelem v této věci, napadené rozhodnutí odvolacího soudu nijak nevybočuje. Nejvyšší soud nesdílí ani názor dovolatele o „matoucím“ vyrozumění insolvenční správkyně, když z obsahu vyrozumění ze dne 22. října 2019 je zřejmé, že při přezkumném jednání dlužníci popřeli pravost a pořadí pohledávky č. 1 (jistiny) kterou dovolatel přihlásil jako pohledávku vykonatelnou, a pravost a pořadí pohledávky č. 1 (příslušenství), kterou dovolatel přihlásil jako pohledávku nevykonatelnou. Vyrozumění obsahovalo poučení, jak má dovolatel v insolvenčním řízení postupovat [že žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění měl dovolatel (jako věřitel) podat vůči dlužníkům].
9. Nejvyšší soud nepřehlédl, že v průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 8. ledna 2021, č. j. KSCB 44 INS XY, (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků. Toto usnesení nabylo právní moci dne 29. ledna 2021, čímž insolvenční řízení skončilo (§413 odst. 1 věta třetí část za středníkem insolvenčního zákona).
10. Pro úplnost budiž dodáno, že v dané věci bylo vyloučeno uvažovat o dovolatelem navrženém odkladu právní moci usnesení odvolacího soudu. Aplikaci ustanovení §243 písm. b/ o. s. ř. na rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení zapovídá ustanovení §90 insolvenčního zákona.
11. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu