ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.117.2019.1
KSBR 26 INS 10881/2012
sp. zn. 29 NSČR 117/2019-B-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka BOMASO, a. s. , se sídlem v Brně, Kikrleho 1129/17, PSČ 627 00, identifikační číslo osoby 63999943, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 10881/2012, o určení odměny insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Luďkem Strakou, advokátem, se sídlem v Břeclavi, J. Palacha 121/8, PSČ 690 02, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. května 2019, č. j. KSBR 26 INS 10881/2012, 3 VSOL 759/2018-B-202, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 9. října 2018, č. j. KSBR 26 INS 10881/2012-B-194, určil odměnu insolvenčního správce ve výši 7.128.040 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod I. výroku) a uložil dlužníku, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení doplatil insolvenčnímu správci zbývající část odměny ve výši 350.460 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod II. výroku).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že insolvenčnímu správci náleží odměna ve výši vypočítané podle §2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „vyhláška“). Reorganizace probíhala v 71 započatých měsících, od října 2012, tj. od prvního kalendářního měsíce po rozhodnutí o povolení reorganizace, do srpna 2018, kdy podle sdělení insolvenčního správce ze dne 24. července 2018 došlo ke splnění reorganizačního plánu, tudíž činí odměna dle obratu dlužníka za rok 2011 (poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu - 64 mil. Kč) měsíčně 83.000 Kč bez daně z přidané hodnoty, tedy 5.893.000 Kč (71 x 83.000 Kč), k níž dle §38 odst. 1 věty třetí zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), náleží částka odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 % za období do konce roku 2012, tj. částka 49.800 Kč, a ve výši 21 % za období od ledna 2013 do srpna 2018, tj. částka 1.185.240 Kč. Odměna podle §2 vyhlášky tak celkem činí 7.128.040 Kč. Protože dlužník na zálohách zaplatil insolvenčnímu správci 6.777.580 Kč, uložil insolvenční soud dlužníku zaplatit insolvenčnímu správci doplatek odměny ve výši 350.460 Kč.
[4] Odvolací soud se neztotožnil s argumentací dlužníka, že je třeba přihlédnout k „dnešní podobě“ §2 vyhlášky, která stanovuje měsíční odměnu insolvenčního správce ve výši 33.000 Kč v případech reorganizace dlužníka, jehož dvanáctinásobek průměrného měsíčního obratu za účetní období předchozího roku trvání reorganizace je pod hranicí 100 mil. Kč (tj. ke znění účinnému od 1. ledna 2014), když v projednávané věci je rozhodným zněním vyhlášky znění účinné ke dni 31. prosince 2013.
[5] Námitku dlužníka, že insolvenčnímu správci neměla být přiznána odměna za měsíce červenec a srpen 2018, neboť „reálně“ došlo ke skončení reorganizace, tj. ke splnění podstatných částí reorganizačního plánu, již v červnu 2018 a insolvenční správce v uvedených měsících nevykonával žádnou aktivitu, shledal odvolací soud nedůvodnou, když podle §364 odst. 3 insolvenčního zákona reorganizace končí až rozhodnutím, kterým vezme insolvenční soud na vědomí splnění reorganizačního plánu.
[6] Obdobně odvolací soud nepřisvědčil výhradám dlužníka, podle nichž jsou v projednávané věci dány důvody pro snížení odměny insolvenčního správce, jež spočívají v „nízké“ aktivitě insolvenčního správce v průběhu insolvenčního řízení, když z obsahu spisu se podává, že insolvenční správce provedl šetření v sídle dlužníka a vyhotovil o tom zprávu, vypracoval seznam přihlášených pohledávek a soupis majetkové podstaty, zúčastnil se dvou přezkumných jednání, šesti schůzí věřitelů, jednání o návrhu na změnu reorganizačního plánu, podal celkem šestnáct zpráv o stavu řízení, přičemž byl pouze jednou vyzván insolvenčním soudem k předložení této zprávy (viz B-168), na což řádně a ve lhůtě reagoval; stejně jako i na další výzvy insolvenčního soudu k předložení vyjádření a podobně.
[7] Nadto odvolací soud – odkazuje na §331 a §354 odst. 2 insolvenčního zákona – uzavřel, že „obsah“ činnosti insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka reorganizací spočívá zejména v kontrolní a evidenční činnosti, zda je reorganizační plán plněn řádně. „Aktivní“ role insolvenčního správce při reorganizaci nastává (až) v případě, že reorganizace neprobíhá řádně.
[8] Z uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení nejsou přítomny okolnosti, jež by odůvodňovaly snížení odměny insolvenčního správce.
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které nebyly dovolacím soudem dosud řešeny. Dovolatel namítá, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
[10] Konkrétně dovolatel formuluje (posuzováno podle obsahu) následující otázky:
1/ Naleží insolvenčnímu správci odměna při reorganizaci za období od „reálného“ ukončení reorganizačního procesu do formálního ukončení reorganizace ve smyslu §364 odst. 3 insolvenčního zákona?
2/ Jaké konkrétní skutečnosti odůvodňují snížení odměny insolvenčního správce ve smyslu §38 odst. 3 insolvenčního zákona; zejména zda tyto skutečnosti mohou spočívat v nižší aktivitě insolvenčního správce, než jakou by bylo možné v daném insolvenčním řízení předpokládat, a v nepodávání zpráv o své činnosti a stavu insolvenčního řízení ve lhůtě stanovené v §36 odst. 2 a §354 odst. 2 insolvenčního zákona?
[11] Insolvenční správce ve vyjádření považuje dovolání za nedůvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud zamítl. S právním posouzením věci odvolacím soudem souhlasí a uvádí, že důvodem ke snížení odměny insolvenčního správce může být jedině porušení povinností insolvenčního správce, které by vedlo v konečném důsledku k poškození věřitelů dlužníka.
[12] Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[13] Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je (poměřováno dovoláním předestřenými otázkami) souladné s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
1/ V usnesení ze dne 30. září 2015, sen. zn. 29 NSČR 54/2013, uveřejněném pod číslem 82/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že při určení celkové odměny insolvenčního správce v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku reorganizací se postupuje dle ustanovení §2 vyhlášky, podle kterého je třeba pro výpočet odměny zjistit dvě rozhodné skutečnosti, a to výši (sazbu) odměny a počet započatých měsíců od rozhodnutí o povolení reorganizace až do jejího skončení, tedy fakticky do rozhodnutí dle ustanovení §364 odst. 2 insolvenčního zákona. Celkovou výši takto určené odměny lze zvýšit nebo snížit pouze postupem dle §38 odst. 3 insolvenčního zákona. K tomu srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 142/2017.
2/ V usnesení ze dne 30. června 2020, sen. zn. 29 NSČR 66/2018, Nejvyšší soud dále uzavřel, že je-li úpadek dlužníka řešen reorganizací, je odměna insolvenčního správce stanovena paušální měsíční částkou, která je vázána na výši průměrného měsíčního obratu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu. Potud vyhláška neváže výši odměny na konkrétní činnosti, které insolvenční správce vykonává v průběhu reorganizace. Konstrukce vyhlášky vychází z předpokladu standardního průběhu reorganizace, bez ohledu na aktivní či pasivní činnost insolvenčního správce.
[14] Jinak řečeno, to, že způsob výpočtu odměny je součinem sazby odměny a počtu měsíců trvání reorganizace, neznamená, že za každý měsíc trvání reorganizace náleží insolvenčnímu správci dílčí odměna za činnost vykonanou právě v tom měsíci. Naopak, tímto součinem určená odměna je odměna celková, za veškerou činnost insolvenčního správce v celém průběhu insolvenčního řízení.
[15] K otázce 2/ nutno dodat, že skutková východiska této otázky se míjejí se skutkovými závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí. Odvolací soud nedovodil, že by v průběhu insolvenčního řízení insolvenční správce vynaložil „nižší aktivitu, než jakou by bylo možné předpokládat“, ani nezjistil, že by insolvenční správce nepodával zprávy o své činnosti (naopak zjistil, že jen jednu zprávu podal insolvenční správce až po výzvě soudu). Výhrady dovolatele v tomto směru (podle svého obsahu) nejsou ničím jiným než pouhou polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu, jejichž prostřednictvím dovolatel nevystihuje způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.); k jejich přezkoumání tudíž dovolání připuštěno být nemůže.
[16] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu