ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.118.2020.1
MSPH 60 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 118/2020-B-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužnice O. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Pacovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 433/10, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2020, č. j. MSPH 60 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 1. června 2020, č. j. MSPH 60 INS XY, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužnice, aby společnost Hart & Partners, v. o. s. byla zproštěna funkce insolvenčního správce dlužnice.
[2] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a otázky, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
[3] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[4] Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a dovolatelka (oproti svému mínění) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení ani žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
[5] Výkladem §32 ve spojení s §36 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněném pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (tato rozhodnutí jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu). V nich vysvětlil, že §32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. O tom, zda insolvenční správce má být zproštěn funkce (podle §32 insolvenčního zákona), rozhoduje insolvenční soud „po slyšení insolvenčního správce“ (tedy na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštění) a na základě obsahu insolvenčního spisu, jenž by měl příslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, pak insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu.
[6] V označených rozhodnutích dále Nejvyšší soud zdůraznil, že rozhodovací praxi soudů při výkladu §32 odst. 1 insolvenčního zákona sjednotil již tím, že pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, podle něhož důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu §32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z §36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s §225 odst. 4 nebo s §226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.
[7] Napadené rozhodnutí (v němž odvolací soud uzavřel, že správce v insolvenčním řízení postupuje s odbornou péčí a není dán důvod pro jeho zproštění z funkce) je v mezích uvážení odvolacího soudu souladné se závěry citovanými shora (nevybočuje z nich v intenzitě vyžadující korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím). Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není.
[8] Ve vztahu k podjatosti insolvenčního správce (jež může být důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce) Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015, uveřejněném pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§24 odst. 1 insolvenčního zákona), lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými §14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku - §14 odst. 1 insolvenčního zákona), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§16 insolvenčního zákona), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být „prokázána“.
[9] Z citované judikatury plyne, že pouhá okolnost spočívající v tom, že věřitel QI investiční společnost, a. s. hlasoval v souladu s §29 insolvenčního zákona pro odvolání stávajícího insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce není (aniž by byly zjištěny další skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na existenci jakéhokoliv vztahu mezi těmito subjekty) okolností, pro niž by bylo možné pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce.
[10] Ve světle této ustálené rozhodovací praxe tedy odvolací soud nepochybil, dospěl-li k závěru, že není důvod ukončit výkon funkce insolvenčního správce v dané věci.
[11] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu