ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.120.2019.1
KSCB 44 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 120/2019-B-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka M. V. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB XY, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání věřitelky B. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, PSČ 370 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2019, č. j. KSCB 44 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 15. května 2018, č. j. KSCB 44 INS XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Schválil konečnou zprávu insolvenční správkyně JUDr. Dagmar Říhové (dále jen „D. Ř.“) podanou dne 27. února 2018, podle níž činí:
- celkové příjmy majetkové podstaty 2 409 906,25 Kč,
- celkové výdaje majetkové podstaty (bez hotových výdajů a odměny D. Ř.) 33 923,05 Kč,
- částka k vyplacení zajištěným věřitelům 510 879,97 Kč,
- částka k rozdělení v rozvrhu mezi nezajištěné věřitele 516 141,96 Kč,
- budoucí výdaje související s ukončením rozvrhu 1 500 Kč (bod I. výroku).
[2] Schválil vyúčtování hotových výdajů D. Ř. ve výši 14 158,60 Kč a její odměnu ve výši 231 840,23 Kč a určil, že tyto částky budou hrazeny z majetkové podstaty (bod II. výroku).
[3] Uložil D. Ř., aby do 30 dnů od právní moci usnesení předložila návrh rozvrhového usnesení (bod III. výroku).
[4] Uložil D. Ř., aby do 15 dnů od právní moci usnesení vrátila insolvenční navrhovatelce (B. Š., dále jen „věřitelka B. Š.“) zálohu na náklady insolvenčního řízení 20 000 Kč (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud v rozhodnutí vyšel z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 8. ledna 2016, č. j. KSCB 27 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs a insolvenční správkyní ustanovil D. Ř.
[2] D. Ř. předložila dne 27. února 2018 konečnou zprávu spolu s vyúčtováním odměny a výdajů.
[3] Proti konečné zprávě podala věřitelka B. Š. dne 16. března 2018 námitky, doplněné dne 19. března 2018, podle nichž nebyly její přihlášené pohledávky „pod bodem 1 a 2“ doposud přezkoumány a nebyla rovněž uhrazena její pohledávka za majetkovou podstatou uplatněná dne 2. března 2018; požadovala též vyčkat konce řízení o vypořádání společného jmění, jež vede proti dlužníku jako jeho bývalá manželka. Z částky 236 616,26 Kč, představující zůstatek účtu stavebního spoření vedeného „na jméno dlužníka“ u W ü stenrot – stavební spořitelny a. s. (dále jen „věřitel W“), jí měla být vyplacena „adekvátní“ část prostředků, neboť byla „naspořena“ dílem z jejích výlučných prostředků; navíc správně má jít o částku 242 613,25 Kč. Na přihlášené pohledávky věřitele W ve výši 308 192,71 Kč a 756 514,33 Kč byla vyplacena částka 510 879,97 Kč; na úhradu pohledávky téhož věřitele „ze stejného titulu“ byla uhrazena v insolvenčním řízení vedeném vůči věřitelce B. Š. u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41 INS XY částka 518 566,73 Kč a věřitel W tak obdržel více, než je celková výše jeho pohledávek.
[4] K projednání námitek insolvenční soud nařídil jednání na 25. dubna 2018. U jednání vzala věřitelka B. Š. zpět námitku (ne)přezkoumání svých pohledávek a D. Ř. doplnila písemné vyjádření ze dne 29. března 2018, v němž vyvracela jednotlivé námitky.
3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud, vycházeje z ustanovení §302 odst. 1 a 3, §303 odst. 1 a §304 odst. 1 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dospěl k následujícím závěrům:
4. D. Ř. zpracovala konečnou zprávu po zpeněžení majetkové podstaty dlužníka v souladu se zákonnými požadavky.
5. Řízení o vypořádání společného jmění dlužníka a věřitelky B. Š. (vedené v rámci insolvenčního řízení jako incidenční spor pod sp. zn. 43 ICm XY) nebrání předložení konečné zprávy, protože výsledek sporu nemůže podstatně ovlivnit její závěr. V majetkové podstatě je dostatek prostředků pro uspokojení věřitelů v plném rozsahu včetně zjištěné pohledávky věřitelky B. Š.; incidenční spor je navíc nepravomocně skončen.
6. Jestliže věřitelka B. Š. po přihlášení pohledávky a jejím odmítnutí „stejnou pohledávku“ uplatňuje jako pohledávku za majetkovou podstatou, jde o požadavek „nad rámec zákona“.
7. D. Ř. výpisem z účtu doložila, že částka přijatá do majetkové podstaty dlužníka z jeho stavebního spoření činí 236 616,26 Kč.
8. Věřiteli W byl v insolvenčním řízení vydán výtěžek zpeněžení na jeho zjištěné pohledávky podle pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu. Domnívá-li se věřitelka B. Š., že v „jejím“ insolvenčním řízení bylo uhrazeno „více“, nemůže tuto skutečnost „přenášet formou námitek“ do insolvenčního řízení vůči dlužníku.
9. K odvolání věřitelky B. Š. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. května 2019, č. j. KSCB 44 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku.
10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §274, §298, §302, §303, §304, §305 a §306 insolvenčního zákona a §143 odst. 1 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům:
11. Probíhající incidenční spor o vypořádání společného jmění dlužníka a věřitelky B. Š. nebrání schválení konečné zprávy, když „dosud ani nevznikl nárok na vypořádání společného jmění manželů“. Nejvýznamnější majetková hodnota (bytová jednotka) byla v podílovém spoluvlastnictví dlužníka a věřitelky B. Š., nikoliv v jejich společném jmění a závazky, které se k bytové jednotce vztahovaly, vznikly před uzavřením jejich manželství. Po provedení rozvrhu se má dlužníku vracet „zbytek zůstatku“, takže řízení o vypořádání jejich společného jmění může pokračovat i po skončení insolvenčního řízení.
12. Námitka ohledně tvrzených pohledávek věřitelky B. Š. „z titulu příspěvků do fondu oprav a vyúčtování“ je opožděná. Platila-li věřitelka B. Š. na stavební spoření dlužníka, bylo toliko její „volbou“, zda platby „skutečně poskytne“; poskytnuté peněžní prostředky mohla „nárokovat přihláškou pohledávky“; její přihláška ze dne 5. října 2017 však byla odmítnuta pro opožděnost (P16-2).
13. Zajištěnému věřiteli W bylo uhrazeno na jeho zjištěné pohledávky 308 192,71 Kč a 756 514,33 Kč z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku (bytové jednotky) 510 879,97 Kč; podáním ze dne 15. března 2018 vzal věřitel W zpět přihlášku pohledávky v insolvenčním řízení vedeném vůči věřitelce B. Š. a k „duplicitě plnění“ tak dojít nemohlo.
14. Proti usnesení odvolacího soudu podala věřitelka B. Š. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
15. Dovolatelka rekapituluje, že od roku 2014 jsou souběžně vedena insolvenční řízení vůči dlužníku (jehož úpadek je řešen konkursem) a vůči ní (úpadek řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře). Věřitel W přihlásil „identickou“ zajištěnou pohledávku do obou insolvenčních řízení, když předmětem zajištění byla bytová jednotka v podílovém spoluvlastnictví dovolatelky a dlužníka; tato byla v průběhu insolvenčních řízení zpeněžena a výtěžek zpeněžení vydán věřiteli W. Dovolatelka do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníku přihlásila pohledávky (P14), přičemž dílčí pohledávky č. 1 a 2 byly vázány na podmínku (zpeněžení předmětu zajištění ve prospěch věřitele W).
16. Jednotlivé právní otázky dovolatelka formuluje následovně:
[1] Dokdy má být učiněn přezkum podmíněné přihlášky podle §191 odst. 1 insolvenčního zákona, popřípadě v jaké výši?
[2] Komu a v jakém poměru má být vyplacena hyperocha ze zpeněžení majetkové podstaty, jde-li o předmět zajištění v podílovém spoluvlastnictví dovolatelky a dlužníka, vůči nimž jsou vedena samostatná insolvenční řízení a způsob řešení úpadku je u nich rozdílný?
17. K první otázce dovolatelka uvádí, že věřitel W byl v insolvenčním řízení vedeném vůči dlužníku uspokojen a vzal svou přihlášku zpět, čímž byla splněna podmínka, na niž dovolatelka vázala své dílčí pohledávky č. 1 a 2; uvedené pohledávky přesto nebyly přezkoumány před podáním a schválením konečné zprávy. K druhé otázce dovolatelka uvádí , že výtěžek předmětu zajištění činil 1 225 000 Kč, na podíly dovolatelky a dlužníka „byly započteny“ stejné částky 510 879,93 Kč, celkem 1 021 759,86 Kč. Rozdíl (hyperocha) mezi částkou, za níž byla bytová jednotka zpeněžena, a částkou 1 021 759,86 Kč použitou k úhradě pohledávky věřitele W tak podle dovolatelky činí 203 240,14 Kč. Hyperocha měla být „rozdělena stejným dílem“ mezi dlužníka a dovolatelku; konečná zpráva podle dovolatelky ale „počítá s tím“, že bude celá vyplacena dlužníku.
18. Dovolatelka v podáních ze dne 17. února 2020 a 12. srpna 2021 znovu předestírá průběh insolvenčního řízení a opakuje svou argumentaci. K dalším dovolacím námitkám uvedeným v těchto podáních po uplynutí lhůty k dovolání Nejvyšší soud přihlédnout nemohl (§242 odst. 4 o. s. ř.).
19. D. Ř. ve vyjádření vyvrací jednotlivá tvrzení dovolatelky a navrhuje, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, popřípadě zamítnuto.
20. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
21. K první otázce
Rozhodovací praxe je ustálena v názoru, že konečná zpráva neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek (insolvenčních) věřitelů; o tom rozhoduje insolvenční soud v rozvrhovém usnesení. Jakkoliv platí, že konečná zpráva má vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, jakož i v označení těchto věřitelů, s údajem o výši jejich podílů na této částce (srov. dikci §302 odst. 3 insolvenčního zákona), podstatou konečné zprávy je přehled o příjmech a výdajích z majetkové podstaty (pohledávkách za majetkovou podstatou a pohledávkách postavených jim na roveň) a údaj o tom, jaká částka je k dispozici pro rozvrh. Označení věřitelů s údajem o (předpokládané) míře uspokojení jejich pohledávek v rozvrhu je obsaženo v konečné zprávě toliko jako údaj doplňující (orientační), neboť to, kteří z věřitelů, jejichž pohledávky prošly přezkumem, a v jakém rozsahu budou z výtěžku zpeněžení uspokojeni, je vyhrazeno rozvrhu. V něm je prostor pro řešení případných sporů o interpretaci výsledku přezkumu a incidenčních sporů.
22. V usnesení o schválení konečné zprávy (a vyúčtování hotových výdajů a odměny insolvenčního správce) se tedy insolvenční soud nezabývá (nemá zabývat) mírou uspokojení jednotlivých věřitelů, tudíž ani posuzovat námitky v tomto směru. Srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 118/2016, uveřejněné pod číslem 134/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „Sb. rozh. obč.“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 NSČR 103/2020, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jež se konalo 10. listopadu 2021, schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
23. Věřitel, jemuž se má podle výsledků incidenčního sporu dostat na úhradu jeho pohledávky v rozvrhu jiné částky, než která je uvedena v rozvrhovém usnesení, je oprávněn žádat odvolací soud v rámci odvolání proti rozvrhovému usnesení o věcný přezkum správnosti rozvrhu i z pohledu výsledků incidenčních sporů. Totéž platí, je-li (i bez popěrných úkonů a jimi vyvolaných sporů o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky) výsledek přezkumného jednání o pohledávce konkrétního věřitele v soudem pravomocně schválené konečné zprávě interpretován v rozporu se skutečnými (podle obsahu insolvenčního spisu) výsledky přezkumného jednání o pohledávce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2106/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2013, pod číslem 49, jehož závěry jsou mutatis mutandis použitelné i v režimu insolvenčního zákona). Tím spíše má takový věřitel právo požadovat, aby bylo při vydání rozvrhového usnesení zohledněno, že jeho pohledávka nebyla doposud přezkoumána, ač se tak mělo stát (ve smyslu §306 odst. 4 insolvenčního zákona jde o pohledávku doposud spornou).
24. Promítnuto do poměrů projednávané věci dovolatelka nezpochybňuje údaj o tom, jaká částka je k dispozici pro rozvrh (s přihlédnutím k tomu, že konečná zpráva očekává plné uspokojení nezajištěných věřitelů). Otázku, zda s ohledem na pravidlo obsažené v §191 odst. 1 insolvenčního zákona měly být podmíněné pohledávky č. 1 a 2 přezkoumány na zvláštním přezkumném jednání před schválením konečné zprávy a jaký bude podíl pohledávek dovolatelky na částce určené k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (zda dojde k jejich plnému uspokojení), lze přitom s konečnou platností řešit až při vydání rozvrhového usnesení. Napadené usnesení je tak v tomto ohledu v souladu s odkazovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
25. K druhé otázce.
Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit.
26. Dovolatelka formuluje druhou otázku poté, co sama ve skutkové rovině přednáší, jakým způsobem a za jakou částku byl zpeněžen předmět zajištění a jakým způsobem byl uspokojen zajištěný věřitel W, aniž by její tvrzení měla oporu v předchozím průběhu insolvenčního řízení.
27. Insolvenční soud v usnesení ze dne 7. března 2017,
č. j. KSCB 44 INS XY, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8. března 2017 (a ve výrocích pod bodem I. a II. nabylo právní moci dne 11. dubna 2017), rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení zajištěného majetku (spoluvlastnického podílu dlužníka k bytové jednotce ve výroku blíže specifikované) věřiteli W. Z výrokové časti a odůvodnění tohoto usnesení se podává, že spoluvlastnický podíl dlužníka byl zpeněžen za částku 600 000 Kč, zajištěnému věřiteli byl vydán výtěžek zpeněžení 308 192,71 Kč (na uspokojení pohledávky P10) a 202 687,26 Kč (na uspokojení pohledávky P11), celkem 510 879,97 Kč; odměna D. Ř. činila 62 433,88 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), náklady spojené se zpeněžením 21 780 Kč a náklady spojené se správou 4 906,15 Kč.
28. Své námitky proti návrhu D. Ř. na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli W přitom dovolatelka vzala zpět (B-32) a shora uvedené údaje korespondují se zněním konečné zprávy, a to jak s její textovou částí (část A., body 39. – 42.), tak s přehledem zpeněženého majetku sloužícího k zajištění (část B. II. položka č. 2), jakož i dalšími částmi konečné zprávy (zejména přehledem plnění zajištěnému věřiteli a vyúčtováním odměny insolvenčního správce). Z výtěžku („přebytku“) zpeněžení zajištěného majetku tak dlužníku žádná částka vydána nebyla a ani v konečné zprávě D. Ř. takový postup nenavrhuje. K omezením námitek proti konečné zprávě založených na předchozím rozhodování insolvenčního soudu o vydání výtěžku zpeněžení zajištění srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 103/2020.
29. Dovolatelka buduje (nepřípustně) své právní závěry o existenci a nutnosti „rozdělení“ hyperochy na odlišných skutkových závěrech, než těch, z nichž vyšel odvolací soud, a právní otázka, kterou dovolacímu soudu předložila k posouzení, je tak pro rozhodnutí věci bezcenná.
30. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 11. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu