ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.124.2020.1
KSPH 36 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 124/2020-B-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice J. Š. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS XY, o zproštění funkce insolvenční správkyně, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, PSČ 150 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. července 2019, č. j. KSPH 36 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 25. června 2018, č. j. KSPH 36 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužnice (J. Š.) na zproštění funkce insolvenční správkyně (JUDr. Marcely Marešové).
2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. července 2019, č. j. KSPH 36 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil. Namítá (s odkazy na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu), že odvolací soud porušil její právo na spravedlivý proces tím, že „zcela ignoroval“ její námitky a návrhy na provedení dokazování, takže „došlo k nesprávnému zjištění skutkového stavu“, a dále tím, že jí znemožnil v řízení uplatnit procesní práva a tříčlenný senát odvolacího soudu je důvodně podezřelý ze spáchání kárného provinění.
4. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
5. V důvodech usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněného pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), a usnesení z téhož dne, sen. zn. 29 NSČR 93/2016, uveřejněného pod číslem 58/2016 Sb. rozh. obč. Nejvyšší soud zdůraznil, že rozhodovací praxi soudů při výkladu ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), sjednotil tím, že pod číslem 91/2014 Sb. rozh. obč. uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014. V tomto usnesení označený odvolací soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení §36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením §225 odst. 4 nebo s ustanovením §226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.
6. Dospěl-li odvolací soud v napadeném usnesení k závěru, že důvody pro zproštění funkce insolvenční správkyně nejsou dány, je jeho usnesení v souladu s označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
7. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávná a neúplná skutková zjištění; přehlíží tak, že hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
8. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak pomíjí, že k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou. Uvedené se týká i případné námitky, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce (senát), neboť tím dovolatelka vystihuje zmatečnostní vadu řízení podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Ani taková vada není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč., jehož závěry se prosadí i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jakož i dikci §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř.
9. Činí-li dovolatelka součástí dovolání rovněž odvolání datované dne 21. července 2018 (B-161, B-162), podání datované dne 23. února 2019 (B-173) a dne 6. července 2019 (B-177, B-178, B-179), jakož i „veškerá podání od B-146 do B-182“ jedná v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o. s. ř., podle nějž v dovolání nelze poukazovat na podání, které dovolatel učinil před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
10. Navrhuje-li dovolatelka provedení důkazu listinami a výslechem osob, opomíjí, že skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemůže být zpochybněn, neboť v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§241a odst. 6 o. s. ř.).
11. Pro úplnost lze dodat, že z ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. [které upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem (§211 o. s. ř.)] ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod č. 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.).
12. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu