ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.127.2019.1
KSPH 37 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 127/2019-B-230
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka O. B. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání JUDr. Martina Litvana, LL.M., Ph.D. , insolvenčního správce dlužníka, se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, zastoupeného Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 2019, č. j. KSPH 37 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 28. května 2018, č. j. KSPH 37 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zprostil JUDr. Martina Litvana, LL.M., Ph.D., (dále jen „M. L.“) funkce insolvenčního správce (bod I. výroku), ustanovil nového insolvenčního správce (bod II. výroku) a uložil s tím související povinnosti oběma správcům (bod III. a IV. výroku).
2. K odvolání M. L. Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. a II. výroku.
3. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 5. února 2015, č. j. KSPH 37 INS XY, insolvenční soud vyslovil souhlas s tím, aby M. L. vydal zajištěnému věřiteli výtěžek zpeněžení zajištění (v rozhodnutí blíže specifikovaných věcí), schválil náklady spojené se zpeněžením a uložil M. L. s tím související povinnosti. Usnesení bylo k odvolání M. L. potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2015, č. j. KSPH 37 INS XY, 1 VSPH XY. Dovolání M. L. Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 29. ledna 2018, sp. zn. 29 NSČR 6/2016 (B-62), a ústavní stížnost M. L. odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1455/18 (B-107 ).
[2] Dne 28. února 2017 navrhl M. L., aby insolvenční soud přijal výtěžek zpeněžení zajištění do soudní úschovy a svolal schůzi věřitelů k projednání postupu v řízení (B-34).
[3] Usnesením ze dne 30. března 2017, č. j. KSPH 37 INS XY, vyzval insolvenční soud M. L., aby sdělil své stanovisko k otázce věcné příslušnosti insolvenčního soudu k rozhodnutí o návrhu na přijetí výtěžku zpeněžení majetkové podstaty do úschovy soudu a k předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí podle §104a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť dospěl k závěru, že k řízení o úschovách jsou věcně příslušné okresní soudy. Vrchní soud v Praze následně usnesením ze dne 9. srpna 2017, č. j. KSPH 37 INS XY, 2 VSPH XY, určil, že k řízení o složení výtěžku zpeněžení majetkové podstaty do úschovy soudu jsou věcně příslušné okresní soudy, a postoupil věc k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 5.
[4] Přípisem ze dne 7. dubna 2017 sdělil insolvenční soud M. L., že schůze věřitelů svolána nebude, neboť v řízení nepřipadá v úvahu jiný postup, než vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a podání zprávy o tom insolvenčnímu soudu (B-42).
[5] Dne 19. dubna 2017 (B-44) ve znění doplnění ze dne 21. dubna 2017 (B-46) podal M. L. námitku podjatosti rozhodujícího soudce, kterou Vrchní soud v Praze odmítl usnesením ze dne 8. srpna 2017, č. j. KSPH 37 INS XY, 1 VSPH XY, když M. L. k jejímu podání nebyl oprávněn.
[6] Usnesením ze dne 18. května 2018, č. j. KSPH 37 INS XY, insolvenční soud uložil M. L. pořádkovou pokutu ve výši 20.000 Kč a dále mu uložil, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení vydal zajištěnému věřiteli výtěžek zpeněžení, splnil s tím související povinnosti vyplývající ze zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a podal o tom insolvenčnímu soudu zprávu. V odůvodnění tohoto usnesení insolvenční soud reprodukoval sdělení zajištěného věřitele, včetně čísla jeho bankovního účtu.
[7] K odvolání M. L. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. května 2018, č. j. KSPH 37 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. května 2018, přičemž uvedl, že námitku nedostatečné součinnosti ze strany zajištěného věřitele (spočívající v tvrzení, že zajištěný věřitel byl v prodlení se sdělením údaje o čísle bankovního účtu, na který má být výtěžek zpeněžení vyplacen, neboť tento údaj poskytl pouze prostřednictvím e-mailu bez zaručeného elektronického podpisu a nikoli prostřednictvím datové schránky) považuje za nedůvodnou a že M. L. má platební údaje zajištěného věřitele k dispozici.
4. Odvolací soud (shodně s insolvenčním soudem) dovodil, že M. L. hrubě porušoval povinnosti insolvenčního správce tím, že vytrvale odmítal vydat výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli, ač mu tuto povinnost opakovaně uložil insolvenční soud.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal M. L. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, které dosud nebyly dovolacím soudem řešeny nebo které mají být dovolacím soudem řešeny jinak. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.
6. Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru o tom, že v poměrech dané věci nebyly splněny předpoklady pro jeho zproštění funkce insolvenčního správce, neboť usnesení o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli považuje za nicotné.
7. Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
8. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle níž důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona je též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu. K tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sp. zn. 2 VSOL 358/2014 (uveřejněné pod č. 91/2014 Sb. rozh. obč.), k němuž se Nejvyšší soud přihlásil i následně např. v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014 (uveřejněném pod č. 48/2016 Sb. rozh. obč.), a v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014 (uveřejněném pod č. 58/2016 Sb. rozh. obč.).
9. Na tomto závěru nemá dovolací soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
10. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. též článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu