ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.139.2019.1
KSBR 53 INS 32420/2013
sp. zn. 29 NSČR 139/2019-B-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka THEMOS, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 911/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 40766683, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 53 INS 32420/2013, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání CLARTÉ République Tchéque, a. s. , se sídlem v Praze 1, Národní třída 138/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26714001, zastoupeného Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 60/28, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. července 2019, č. j. KSBR 53 INS 32420/2013, 3 VSOL 203/2019-B-239, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 17. prosince 2018, č. j. KSBR 53 INS 32420/2013-B-211, Krajský soud v Brně (dále jen „ insolvenční soud “):
[1] Schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce (Mgr. Adama Sigmunda) ze dne 7. srpna 2018 (dále jen „konečná zpráva“), podle které činí:
a/ celkové příjmy majetkové podstaty 295.344.798,96 Kč;
b/ celkové výdaje majetkové podstaty 112.357.247,13 Kč [z toho odměna insolvenčního správce 12.991.878,80 Kč včetně daně z přidané hodnoty, hotové výdaje insolvenčního správce 147.168,51 Kč včetně daně z přidané hodnoty (poplatky za advokátní úschovu 18.345 Kč, náklady na daňové poradenství 108.125,70 Kč, náklady na pořízení výpisu ze zahraničních obchodních registrů 1.337,81 Kč, poštovné 3.500 Kč, telefonní poplatky 2.500 Kč, administrativní a kancelářské výdaje 10.000 Kč, daň z přidané hodnoty z poštovného, telefonních poplatků a administrativních výdajů 3.360 Kč), částka vyčleněná na skončení konkursu 3.630 Kč, výdaje na zpeněžení předmětu zajištění 4.639.745 Kč (odměna dražebníka 4.598.605 Kč a výdaje na znalecké posudky 41.140 Kč), náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty 1.748.104 Kč (bankovní poplatky 9.357 Kč, náklady na elektrickou energii 274.163,21 Kč, vodné a stočné 71.167 Kč, pojistné 163.878 Kč a ostatní náklady 1.229.538,79 Kč), daňové povinnosti 25.086.048,40 Kč (daň z příjmů právnických osob, daň z nemovitých věcí), výtěžek vydaný zajištěným věřitelům 67.740.672,42 Kč];
c/ částka vydaná věřitelům na základě částečného rozvrhu 116.572.855,13 Kč;
d/ částka určená k rozvrhu 56.654.792,36 Kč;
e/ částka k vydání dlužníku 9.759.904,34 Kč.
2. K odvolání CLARTÉ République Tchéque, a. s. (dále jen „společnost C“) a THEMOS Immo Partner, s. r. o. (dále jen „společnost T“) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením:
[1] Odmítl odvolání společnosti T (první výrok).
[2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).
3. Odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, podle něhož námitka společnosti C proti konečné zprávě není důvodná.
4. Vycházeje ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněném pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“), odvolací soud zdůraznil, že společností C uplatněná pohledávka z titulu náhrady škody (jež nebyla do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka přihlášena přihláškou pohledávky), kterou měl společnosti C způsobit insolvenční správce a dlužník (tím, že nesprávným postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 128/2002 neumožnili společnosti C vstoupit do řízení a vymáhat vůči třetí osobě pohledávku ve výši 30.777.539 Kč, ačkoliv předmětnou pohledávku dlužník postoupil společnosti C ještě před zahájením insolvenčního řízení), není pohledávkou za majetkovou podstatou ani pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Výčet těchto pohledávek uvedený v ustanovení §168 a §169 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), je totiž výčtem taxativním, přičemž pohledávka z titulu náhrady škody (vyjma pohledávky věřitelů na náhradu škody na zdraví) v tomto výčtu zahrnuta není.
5. S ohledem na charakter žalobcovy pohledávky je zřejmé, pokračoval odvolací soud, že ani v případě jejího prokázání by taková pohledávka nemohla být uspokojována z majetkové podstaty dlužníka a žalobcem vznášené námitky proto ani nemohou mít vliv na věcnou správnost předložené konečné zprávy. Uplatňuje-li žalobce nárok na náhradu škody též vůči insolvenčnímu správci, není takový nárok způsobilý ovlivnit míru uspokojení nezajištěných věřitelů rovněž proto, že odpovědnost insolvenčního správce za škodu, kterou případně způsobil třetím osobám při výkonu své funkce, je odpovědností individuální (a z majetkové podstaty dlužníka se rovněž neuspokojuje).
6. Dovolání společnosti C proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu, jež mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
7. Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož pohledávka věřitele z titulu náhrady škody (vyjma pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví) není pohledávkou za majetkovou podstatou ani pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, plyne přímo z textu ustanovení §168 a §169 insolvenčního zákona, z nějž vyšly zcela správně také soudy obou stupňů.
8. K povaze výčtu pohledávek za majetkovou podstatou (§168 insolvenčního zákona) a výčtu pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§169 insolvenčního zákona) – coby výčtu taxativního – pak srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. (odvolacím soudem zmíněné) R 54/2012 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 22. března 2012, sp. zn. III. ÚS 721/12), k jehož závěrům se následně Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. 29 NSČR 89/2014, uveřejněném pod číslem 17/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 17/2018“), nebo v rozsudku ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020, uveřejněném pod číslem 109/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
9. V soudní praxi pak není pochyb ani o tom, že z uspokojení v insolvenčním řízení jsou vedle pohledávek vypočtených v §170 insolvenčního zákona a přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později (poté, kdy nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečnosti nepřihlíží (srov. §185 insolvenčního zákona), vyloučeny i pohledávky, které věřitel, jemuž insolvenční zákon předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenčního řízení vůbec nebo pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenčního řízení postupem dle §203 insolvenčního zákona, a pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v §168 a §169 insolvenčního zákona. K tomu srov. např. R 54/2012 a R 17/2018.
10. Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu (z R 54/2012 výslovně vychází) a důvod přikročit na základě obsahu dovolání ke změně judikatury Nejvyšší soud neshledal.
11. Nejvyšší soud konečně nepřehlédl, že insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka v mezidobí pravomocně skončilo. Insolvenční soud usnesením ze dne 23. dubna 2020, č. j. KSBR 53 INS 32420/2013-B-276, zrušil konkurs na majetek dlužníka po splnění rozvrhového usnesení a usnesením ze dne 16. června 2020, č. j. KSBR 53 INS 32420/2013-B-279, zprostil insolvenčního správce funkce. Tuto okolnost však Nejvyšší soud neměl za překážku, která by bránila zabývat se podaným dovoláním v této věci.
12. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení ( v aktuálním znění ) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 8. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu