ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.18.2021.1
KSPL 51 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 18/2021-B-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka M. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 51 INS XY, o zrušení oddlužení, o dovolání Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2020, č. j. KSPL 51 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2020, č. j. KSPL 51 INS XY, 4 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 2020, č. j. KSPL 51 INS XY, se v bodech II. až IV. výroku mění tak, že se prohlašuje konkurs na majetek dlužníka. Účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.
Odůvodnění:
1. V insolvenčním řízení zahájeném insolvenčním návrhem dlužníka M. K. (spojeným s návrhem na povolení oddlužení) dne 22. února 2017, Krajský soud v Plzni ( dále jen „insolvenční soud “) usnesením ze dne 12. dubna 2017, č. j. KSPL 51 INS XY (mimo jiné):
[1] Zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku).
[2] Povolil oddlužení (bod II. výroku).
[3] Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (bod III. výroku).
2. Usnesením ze dne 27. června 2017, č. j. KSPL 51 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku).
3. Usnesením ze dne 29. června 2020, č. j. KSPL 51 INS XY, insolvenční soud:
[1] Zrušil oddlužení dlužníka (bod I. výroku).
[2] Zastavil insolvenční řízení (bod II. výroku).
[3] Přiznal insolvenčnímu správci dlužníka odměnu ve výši 35.392,50 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 7.078,50 Kč (vždy včetně daně z přidané hodnoty), s tím, že ve výši 35.937 Kč budou uhrazeny z majetkové podstaty dlužníka a ve výši 6.534 Kč z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu (bod III. výroku).
[4] Zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (bod IV. výroku).
4. Insolvenční soud dospěl k závěru, že je důvod zrušit schválené oddlužení podle ustanovení §418 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Zastavení insolvenčního řízení (a na ně navazující rozhodnutí o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce a o zproštění funkce insolvenčního správce) odůvodnil insolvenční soud ustanovením §418 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. července 2017. Námitku insolvenčního správce, že v intencích závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 170/2018, [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 102/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 102/2020“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu] odporuje aplikace ustanovení §418 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. července 2017 v dané věci pravidlům výkladu nepravé zpětné účinnosti, neměl insolvenční soud za opodstatněnou.
5. K odvolání insolvenčního správce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. září 2020, č. j. KSPL 51 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a IV. výroku. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny tři podmínky uvedené v §418 odst. 4 písm. a/ až c/ insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. července 2017 jsou splnitelné i tehdy, jde-li v době od 1. července 2017 o zrušení oddlužení schváleného před 30. červnem 2017, s tím, že závěr formulovaný v R 102/2020 nesdílí.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované R 102/2020. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel s poukazem na závěry formulované v R 102/2020 namítá, že na oddlužení schválená před 1. červencem 2017 nelze aplikovat ustanovení §418 insolvenčního zákona ve znění účinném od uvedeného data.
8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
9. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
10. Dovolání je důvodné.
11. V R 102/2020 (na jehož důvody v podrobnostech odkazuje) Nejvyšší soud uzavřel, že na oddlužení schválené do 30. června 2017 nelze aplikovat ustanovení §418 odst. 4 a 5 insolvenční ho zákona ve znění účinném od 1. července 2017. Z této judikatury Nejvyšší soud ustáleně vychází; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020, sen. zn. 29 NSČR 102/2018 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sen. zn. 29 NSČR 106/2018, uveřejněné pod číslem 22/2021 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2020, sen. zn. 29 NSČR 135/2019 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2020, sen. zn. 29 NSČR 4/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2020, sen. zn. 29 NSČR 114/2019. Usnesení soudů nižších stupňů přijatá při vědomém nerespektování závěrů R 102/2020 nemohou obstát.
12. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud přikročil ke změně napadeného usnesení (§243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) v tom duchu, že body II. až IV. výroku usnesení insolvenčního soudu nahradil výrokem o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, což je (při odvoláním a dovoláním nedotčeném výroku o zrušení oddlužení) s přihlédnutím k ustanovení §418 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. června 2017 (pro věc rozhodném) po zrušení oddlužení jediný možný způsob řešení úpadku dlužníka. Informativní výrok o okamžiku, kdy nastávají účinky prohlášení konkursu, plyne z ustanovení §245 odst. 1 insolvenčního zákona.
13. Pro úplnost zbývá dodat, že ačkoli odvolání insolvenčního správce (ze dne 14. července 2020, B-41) směřovalo jen proti bodům II. a IV. výroku usnesení insolvenčního soudu (což se projevilo i v podobě potvrzujícího výroku usnesení odvolacího soudu), je bod III. výroku usnesení insolvenčního soudu v poměrech dané věci výrokem závislým na výroku o zastavení insolvenčního řízení a musel být proto rovněž nahrazen (vypuštěn, zrušen) měnícím rozhodnutím Nejvyššího soudu.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2021
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu