ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.22.2021.1
KSPH 60 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 22/2021-B-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníků J. G. , narozené XY, zemřelé 3. března 2020, posledně bytem XY, a Š. G. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS XY, o podmínkách řízení, o dovolání IKT INSOLVENCE v. o. s. , se sídlem v Plzni, Koperníkova 822/25, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 29113091, jako insolvenčního správce dlužníků Š. a J. G., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2020, č. j. KSPH 60 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2020, č. j. KSPH 60 INS XY, 4 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. října 2020, č. j. KSPH 60 INS XY, se v bodě I. výroku mění tak, že se insolvenční řízení nezastavuje .
II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 4. března 2021, č. j. KSOL 41 INS XY, se zrušuje .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 12. října 2020, č. j. KSPH 60 INS XY, zastavil insolvenční řízení dlužníků (manželů Š. a J. G.) [bod I. výroku] a uložil insolvenčnímu správci (IKT INSOLVENCE v. o. s.), aby vyúčtoval své hotové výdaje a nárok na odměnu a dále uvedl, jaké částky byly vyplaceny věřitelům za trvání oddlužení (bod II. výroku).
2. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka (Š. G.) a insolvenčního správce usnesením ze dne 16. listopadu 2020, č. j. KSPH 60 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zastavení insolvenčního řízení.
3. Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:
[1] Společným insolvenčním návrhem dlužníků spojeného s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 3. ledna 2018 zahájeno insolvenčního řízení na majetek dlužníků.
[2] Usnesením ze dne 7. února 2018, č. j. KSPH 60 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníků, ustanovil insolvenčního správce a povolil řešení úpadku dlužníků oddlužením.
[3] Následným usnesením ze dne 12. listopadu 2018, č. j. KSPH 60 INS XY, schválil insolvenční soud oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.
[4] Dlužnice (J. G.) zemřela dne 3. března 2020.
4. Na tomto základě odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že smrt jednoho z dlužníků vylučuje pokračování v insolvenčním řízení vůči druhému z nich a je nutné zastavit insolvenční řízení podle §107 odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
5. Za stavu, kdy dlužník v průběhu oddlužení zemře ̶ pokračoval odvolací soud ̶ insolvenční soud insolvenční řízení zastaví (§107 odst. 5 o. s. ř.); právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Přitom výše uvedený závěr se uplatní i tehdy, zemře-li v průběhu oddlužení jeden z manželů, kteří podali společný insolvenční návrh; jeho smrtí totiž „dochází k zániku podmínek pro společné řízení řešící úpadek manželů (zanikla právní fikce jediného dlužníka) a k zániku společného jmění manželů, jež musí vypořádat pozůstalostní soud v rámci pozůstalostního řízení“. Ve společném oddlužení manželů tak nelze ̶ vzhledem k úpravě dědického řízení účinné od 1. ledna 2014 ̶ pokračovat; naopak je na místě zastavit insolvenční řízení (vedené proti manželům jako jedinému dlužníku).
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě §237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
7. Za dovolacím soudem neřešenou má dovolatel otázku, zda po smrti jednoho z dlužníků (manželů) lze pokračovat v insolvenčním řízení.
8. V dovolání pak především snáší argumenty na podporu závěru, že v insolvenčním řízení bylo možné pokračovat vůči dlužníku.
9. S přihlédnutím k době vydání napadeného usnesení je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Pro poměry této věci je u dále označených ustanovení rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony].
10. Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a napadené rozhodnutí závisí na posouzení právní otázky, jejíž řešení odvolacím soudem je rozporné s později (po vydání napadeného rozhodnutí) přijatou judikaturou Nejvyššího soudu.
11. V usnesení ze dne 16. prosince 2020, sen. zn. 29 NSČR 4/2020, na něž v podrobnostech odkazuje a k jehož závěrům se dále přihlásil v usnesení ze dne 25. února 2021, sen. zn. 29 NSČR 37/2020, Nejvyšší soud uzavřel, že skutečnost, že za trvání oddlužení (výlučně) plněním splátkového kalendáře zemřel jeden z manželů, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení (§394a insolvenčního zákona), není důvodem pro zastavení insolvenčního řízení (§142 písm. b/ insolvenčního zákona) ve vztahu k žádnému z nich.
12. Napadené rozhodnutí je s tímto závěrem v rozporu. Nejvyšší soud proto, maje za splněné předpoklady určené ustanovením §243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř., změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že insolvenční řízení se nezastavuje.
13. Nejvyšší soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že po právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí podal dlužník dne 13. ledna 2021 další insolvenční návrh,na jehož základě Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 4. března 2021, č. j. KSOL 41 INS XY, zjistil úpadek dlužníka a povolil mu oddlužení.
14. Předpokladem pro opakované zjištění úpadku téhož dlužníka v jiném (dalším) insolvenčním řízení je vždy to, že předchozí insolvenční řízení (v němž byl dříve zjištěn úpadek dlužníka) bylo pravomocně skončeno – insolvenční řízení je svou povahou universální; nemohou paralelně probíhat dvě (či více) insolvenční řízení týkající se téhož dlužníka. Jinými slovy, opakované zjištění úpadku téhož dlužníka je závislé na pravomocném skončení předchozího insolvenčního řízení.
15. Nejvyšší soud proto přiměřeně (srov. §7 insolvenčního zákona) aplikoval ustanovení §243d odst. 2 o. s. ř. a coby závislé rozhodnutí zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci o (dalším) zjištění úpadku dlužníka.
16. Zbývá dodat, že před meritorním přezkoumáním napadeného rozhodnutí nepominul dovolací soud ani otázku subjektivní přípustnosti podaného dovolání (otázku, zda insolvenční správce je ve smyslu ustanovení §218 písm. b/, §240 odst. 1 a §243c odst. 3 o. s. ř. osobou subjektivně oprávněnou k podání dovolání proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení).
17. Insolvenční řízení se člení na několik relativně samostatných fází (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 5/2014, uveřejněného pod číslem 61/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2020, sen. zn. 29 NSČR 55/2019; 29 NSČR 111/2019; 29 NSČR 141/2019). V těch případech, kdy insolvenční soud vydává rozhodnutí, jímž se končí insolvenční řízení za trvání účinků oddlužení, v jeho třetí (realizační) fázi (začínající rozhodnutím, jímž insolvenční soud povolí oddlužení), případně v jeho čtvrté (rozvrhové) fázi [ve čtvrté fázi dochází (v závislosti na schváleném způsobu oddlužení) k vlastnímu rozvržení částek určených k uspokojení věřitelů mezi tyto věřitele a (právě též) k ukončení insolvenčního řízení], přiznává insolvenční zákon legitimaci k podání opravného prostředku vždy též insolvenčnímu správci, coby zvláštnímu procesnímu subjektu ve smyslu ustanovení §9 písm. d/ insolvenčního zákona. Srov. pro rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení v souvislosti s rozhodnutím o neschválení povoleného oddlužení ustanovení §405 odst. 3 insolvenčního zákona a pro rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení v souvislosti s rozhodnutím o zrušení schváleného oddlužení ustanovení §418 odst. 8 insolvenčního zákona. Tato argumentace vychází z dikce insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019, pro věc rozhodném. Obecně, v poměrech insolvenčního zákona v aktuálním znění, jež s účinností od 1. června 2019 nově připouští (v §413 odst. 1) odvolání též proti usnesení, jímž insolvenční soud bere na vědomí splnění oddlužení (jehož právní mocí insolvenční řízení končí), lze na podporu uvedeného odkázat i na text §413 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona. Přiznává-li insolvenční zákon insolvenčnímu správci právo podat odvolání (a následně tedy i právo podat dovolání, není-li odvolání vyhověno) proti každému rozhodnutí, jímž se v zákonem popsaných případech za trvání účinků povoleného oddlužení končí insolvenční řízení (přičemž ve dvou ze tří shora uvedených případů jde právě o odvolání proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení), pak insolvenčnímu správci nelze upřít subjektivní legitimaci k podání odvolání (případně dovolání) rozhodne-li insolvenční soud za trvání účinků povolení oddlužení nesprávně o zastavení insolvenčního řízení tam, kde s tím insolvenční zákon (proto) ani nepočítá.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 5. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu