ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.24.2020.1
KSOS 31 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 24/2020-A-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka D. B. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Lenkou Krčovou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku-Místku, Politických obětí 118, PSČ 738 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. prosince 2019, č. j. KSOS 31 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. prosince 2019, č. j. KSOS 31 INS XY, 3 VSOL XY, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. září 2019, č. j. KSOS 31 INS XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 13. září 2019, č. j. KSOS 31 INS XY:
[1] Zamítl návrh na povolení oddlužení dlužníka (D. B.) [bod I. výroku].
[2] Zastavil insolvenční řízení (bod II. výroku).
[3] Rozhodl, že advokátu (Mgr. Petru Čížkovi) se nepřiznává odměna za sepis a podání návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným insolvenčnímu soudu dne 5. září 2019.
[2] Ve věci dlužníka bylo již dříve u insolvenčního soudu vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. KSOS 39 INS XY (dále jen „předchozí insolvenční řízení“), v jehož průběhu insolvenční soud usnesením ze dne 17. ledna 2014, č. j. KSOS 39 INS XY, schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 10. března 2015, č. j. KSOS 39 INS XY, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka a přiznal dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, pohledávek, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, včetně pohledávek ručitelů a jiných osob, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (dále jen „neuspokojené pohledávky“).
3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud vycházeje z ustanovení §390a odst. 1 a 3,§395 odst. 3, §396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dospěl k následujícímu závěru.
4. Návrh na povolení oddlužení dlužníka je třeba v souladu s ustanovením §395 odst. 3 insolvenčního zákona zamítnout.
5. Majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a proto je nutné insolvenční řízení zastavit.
6. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. prosince 2019, č. j. KSOS 31 INS XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II výroku.
7. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §7, §395 odst. 3 a 6, §396 insolvenčního zákona – poté, co dokazování částečně zopakoval a doplnil, dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům.
8. Na projednávanou věc se v souladu se zákonem č. 31/2019 Sb. , kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení ( insolvenční zákon ), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti ( exekuční řád ) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb. , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů ( zákon o soudech a soudcích ), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb. , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 31/2019 Sb.“), uplatní úprava insolvenčního zákona účinná od 1. června 2019.
9. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že n ávrh na povolení oddlužení dlužníka je třeba podle §395 odst. 3 insolvenčního zákona zamítnout, když dlužníku bylo v posledních 10 letech před podáním (dalšího) insolvenčního návrhu přiznáno osvobození od placení neuspokojených pohledávek.
10. V posuzované věci nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, které by odůvodňovaly aplikaci ustanovení §395 odst. 6 insolvenčního zákona. Skutečnost, že dlužník v předchozím insolvenčním řízení uhradil svým věřitelům 100 % jejich pohledávek, změna partnerských vztahů dlužníka, ani to, že se cítí postupem věřitelky poškozen, nepředstavují důvody zvláštního zřetele hodné.
11. Insolvenční soud s ohledem na majetkovou situaci dlužníka insolvenční řízení správně zastavil.
12. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) , argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud „změnil rozhodnutí soudu 1. a 2. stupně tak, že se jeho oddlužení povoluje“.
13. Dovolatel předkládá dovolacímu soudu k rozhodnutí otázku, zda lze při posuzování opětovného návrhu na povolení oddlužení ve smyslu §395 odst. 3 insolvenčního zákona jako důvod zvláštního zřetele hodný podle ustanovení §395 odst. 6 insolvenčního zákona zohlednit, že předchozí insolvenční řízení dlužníka skončilo uspokojením věřitelů ve výši 100 %, a to před téměř 5 lety. Jako důvod zvláštního zřetele hodný dále uvádí, že jeho nový úpadek byl způsoben přistoupením k závazku jiné osoby (jeho bývalé partnerky), aniž by obdržel protiplnění.
14. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
15. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po podání dovolání v této věci).
16. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
18. Výkladem ustanovení §395 odst. 3 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. června 2019, se Nejvyšší soud již výslovně zabýval v usnesení ze dne 24. února 2021, sen. zn. 29 NSČR 38/2020. V tomto usnesení, na něž v podrobnostech odkazuje, Nejvyšší soud vysvětlil, že aplikace ustanovení §395 odst. 3 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. června 2019, na (předchozí) insolvenční řízení dlužníka, jež bylo skončeno před uvedeným datem, odporuje pravidlům výkladu nepravé zpětné účinnosti dovozeným v ustálené rozhodovací praxi a je rovněž v rozporu s principem ochrany minulých právních skutečností.
19. Jinak řečeno, ustanovení §395 odst. 3 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. června 2019, jež ukládá insolvenčnímu soudu zamítnout návrh na povolení oddlužení, jestliže v posledních 10 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení neuspokojených pohledávek, se použije pouze tehdy, bylo-li v (předchozím) insolvenčním řízení takové rozhodnutí vydáno (až) v době od 1. června 2019.
20. Z uvedeného se podává, že aplikoval-li odvolací soud ustanovení §395 odst. 3 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. června 2019, ačkoliv předchozí insolvenční řízení, v němž dlužníku bylo přiznáno osvobození od placení pohledávek, skončilo před tímto datem, není právní posouzení, na němž stojí napadené rozhodnutí odvolacího soudu, správné.
21. Rozhodnutí odvolacího soudu nemohlo obstát také proto, že trpí vadou, k jejíž existenci byl dovolací soud povinen přihlédnout u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Insolvenční soud totiž rozhodl o návrhu na povolení oddlužení a o zastavení insolvenčního řízení (§396 odst. 2 insolvenčního zákona), aniž rozhodl o insolvenčním návrhu dlužníka. Přitom zastavit (podle označeného ustanovení) lze jen insolvenční řízení, v němž byl předtím zjištěn úpadek dlužníka. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 3108/2015, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2018, pod číslem 148, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 3107/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2019, sen. zn. 29 NSČR 81/2019. Odvolací soud ohledně této zjevné vady řízení též nezjednal nápravu.
22. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. i toto rozhodnutí, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
23. Právní názor Nejvyššího soudu je pro insolvenční soud (odvolací soud) závazný (§243g odst. 1 věta první za středníkem).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu