ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.26.2020.1
KSBR 54 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 26/2020-A-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků B. F. , narozené XY, a P. F. , narozeného XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o dovolání dlužníků, zastoupených Mgr. Milanem Kružíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Běhounská 2/22, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. prosince 2019, č. j. KSBR 54 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. prosince 2019, č. j. KSBR 54 INS XY, 3 VSOL XY, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. srpna 2019, č. j. KSBR 54 INS XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 15. srpna 2019, č. j. KSBR 54 INS XY:
[1] Zamítl návrh na povolení oddlužení dlužníků (B. a P. F.) [bod I. výroku].
[2] Zastavil insolvenční řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud dospěl k závěru, že je důvod zamítnout návrh na povolení oddlužení, jelikož dlužníci jím sledují nepoctivý záměr. Následně uzavřel, že majetek dlužníků je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující a vzhledem k tomu, že dlužníci nepožadovali řešení úpadku konkursem, je nutné zastavit insolvenční řízení.
3. K odvolání dlužníků Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. prosince 2019, č. j. KSBR 54 INS XY, 3 VSOL XY, usnesení insolvenčního soudu potvrdil.
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §7, §395 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – přitakal závěru insolvenčního soudu, že dlužníci sledují návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, když se podíleli na zkracujícím úkonu otce dlužníka vůči věřiteli R. H. (dále jen „R. H.“), neboť dále převedli družstevní podíl nabytý darem od otce dlužníka, ačkoli věděli, že R. H. vede vůči otci dlužníka exekuční řízení.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) , argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Dovolatelé předkládají dovolacímu soudu k posouzení otázku, zda je podáním návrhu na povolení oddlužení sledován nepoctivý záměr za situace, kdy dlužníci, kteří měli prospěch z neúčinného právního jednání, poskytli druhému účastníku neúčinného právního jednání (otci dlužníka) plnění pro jeho věřitele, jenž právnímu jednání úspěšně odporoval. Zdůrazňují, že v důsledku uzavření dodatku ke smlouvě o převodu družstevního podílu obdrželi částku 1 200 000 Kč, kterou poskytli otci dlužníka k úhradě jeho dluhu za věřitelem R. H. Argumentují, že odlišná skutková zjištění v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 116 C 141/2013 nemohou vést v insolvenčním řízní k závěru, že návrhem na povolení oddlužení sledují nepoctivý záměr.
7. Dovolatelé dále s odkazem na „rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 04.12.2019, č.j. 29 NSCR 81/2019-A24 (KSBR 37 INS XY)“ (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2019, sen. zn. 29 NSČR 81/2019) namítají, že insolvenční i odvolací soud zatížily řízení vadou, neboť zamítly návrh dlužníků na povolení oddlužení, aniž by rozhodly o úpadku. Dovolatelé rovněž považují napadené rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné.
8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
9. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., a v otázce poctivého záměru dlužníků při podání návrhu na povolení oddlužení jde o věc Nejvyšším soudem ve všech souvislostech doposud neřešenou.
10. U přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Takovou jinou vadou je zatíženo i řízení v této věci. Insolvenční soud totiž rozhodl o (společném) návrhu dlužníků na povolení oddlužení a o zastavení insolvenčního řízení (§396 odst. 2 insolvenčního zákona), aniž rozhodl o (společném) insolvenčním návrhu dlužníků. Přitom zastavit (podle označeného ustanovení) lze jen insolvenční řízení, v němž byl předtím zjištěn úpadek dlužníka. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 3108/2015, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2018, pod číslem 148, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 3107/2015, usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 81/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 NSČR 4/2019 a sen. zn. 29 NSČR 5/2019. Odvolací soud ohledně této zjevné vady řízení též nezjednal nápravu.
11. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. i toto rozhodnutí, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Dalšími namítanou vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a dovolacími námitkami se již za této situace (pro nadbytečnost a předčasnost) nezabýval.
12. Právní názor Nejvyššího soudu je pro insolvenční soud (odvolací soud) závazný (§243g odst. 1 věta první za středníkem).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu