ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.32.2019.1
KSUL 46 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 32/2019-B-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníků K. A. , narozeného XY, a K. A. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení, o dovolání Mgr. Ing. Richarda Jasinského , se sídlem v Praze 10, Charkovská 135/24, PSČ 101 00, jako insolvenčního správce dlužníků, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2018, č. j. KSUL 46 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2018, č. j. KSUL 46 INS XY, 1 VSPH XY, se zrušuje v rozsahu, v němž odvolací soud tímto usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně v bodě II. výroku ohledně částky 91 476 Kč; věc se ve zrušeném rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 10. září 2018, č. j. KSUL 46 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Schválil mimořádnou splátku k vyplacení nezajištěným věřitelům ve výši 748 524 Kč rozvrhem podle poměru, v němž jsou uspokojováni ve splátkovém kalendáři (bod I. výroku).
[2] Schválil odměnu insolvenčního správce (Mgr. Ing. Richarda Jasinského) ve výši 91 476 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod II. výroku).
[3] Uložil insolvenčnímu správci provést rozvrh mimořádných splátek a podat mu o tom zprávu (bod III. výroku).
2. K odvolání dlužníků (K. a K. A.) Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku tak, že soud vyslovuje souhlas s rozdělením částky 840 000 Kč jako mimořádné splátky mezi nezajištěné věřitele podle poměru určeného v usnesení o schválení oddlužení.
3. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že
[1] Usnesením ze dne 7. července 2015, č. j. KSUL 46 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením.
[2] Usnesením ze dne 10. března 2016, č. j. KSUL 46 INS XY, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.
[3] Na základě smlouvy ze dne 23. července 2018 (dále jen „darovací smlouva“) daroval dlužníkům jejich syn (M. A., dále jen „M. A.“) částku 840 000 Kč, kterou dlužníci převedli na účet majetkové podstaty dne 24. července 2018.
4. Na tomto základě odvolací soud – cituje §409 odst. 1 a 2 věty první a druhé, a §412 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl (na rozdíl od insolvenčního soudu) k závěru, že činnost insolvenčního správce spočívající v rozdělení finančních prostředků poskytnutých dlužníkům jako dar mimo rámec splátkového kalendáře dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona nepřesahuje obvyklou realizaci splátkového kalendáře, kterou by bylo namístě odměnit nad rámec paušální odměny, respektive není zpeněžením majetkové podstaty. Jde o činnost, za kterou náleží insolvenčnímu správci odměna podle §3 písm. b/ vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Odvolací soud zdůraznil, že v případě daru v podobě peněžní částky nevykonává insolvenční správce žádnou činnost související se zpeněžením a rozhodný není ani důvod poskytnutí daru.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční správce dovolání, jímž (posuzováno podle jeho obsahu) napadá toto rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku ohledně částky 91 476 Kč. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu §237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo mají být dovolacím soudem posouzeny jinak. Konkrétně jde o tyto otázky:
[1] Podle jaké právní normy a ve které fázi řízení oddlužení plněním splátkového kalendáře vzniká insolvenčnímu správci právo na vyúčtování odměny ze zpeněžení dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona?
[2] Je peněžité plnění poskytnuté třetí osobou na účet majetkové podstaty (dar) jako kompenzace z neúčinného právního jednání dlužníků zpeněžením dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona?
[3] Má insolvenční správce nárok na odměnu z výtěžku zpeněžení dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona?
6. Dovolatel popisuje skutkové okolnosti věci a akcentuje, že důvod poskytnutí daru dlužníkům je zcela určující pro posouzení, zda jde o obvyklou činnost insolvenčního správce při realizaci splátkového kalendáře. Podle dovolatele odvolací soud ignoroval skutečnost, že peněžité plnění (dar) bylo poskytnuto „ve věcné a časové souvislosti jako kompenzace ve výši peněžní protihodnoty z neúčinného právního jednání dlužníka“, kterého se dovolatel domohl podanou odpůrčí žalobou. Namítá, že v důsledku jeho činnosti spočívající v úspěšném dovolání se neúčinného právního jednání dlužníka obdrželi nezajištění věřitelé již ve 35. týdnu (tedy o 25 měsíců dříve) částku vyšší o 397 611 Kč. Dovolatel je za řádný výkon funkce (včetně vedení incidenčního sporu) honorován nižší odměnou, než kterou by obdržel v případě oddlužení dlužníků probíhajícího 5 let. Dále dovolatel s poukazem na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu argumentuje tak, že možnost zvýšit odměnu za podmínek stanovených v §38 odst. 3 insolvenčního zákona při zpeněžení majetkové hodnoty dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona nedává odpověď na otázku určení výše odměny insolvenčního správce a znemožňuje vyčlenění finančních prostředků na odměnu a hotové výdaje z vymoženého plnění. Je-li mimořádná splátka vyplacena před podáním zprávy o splnění oddlužení, v níž má být vyúčtována odměna za zpeněžení dle 412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona, insolvenční správce nemá možnost deponovat finanční prostředky na odměnu a hotové výdaje. Dovolatel uzavírá, že činnost insolvenčního správce směřující mimo obvyklou realizaci splátkového kalendáře s cílem vyššího uspokojení věřitelů musí být honorována a odměnu ze zpeněžení podle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona lze určit dle §5 ve spojení s §1 odst. 3 nebo dle §5 ve spojení s §1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.
7. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., článek II. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
8. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
9. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle §237 o. s. ř. (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., vypočtených v §238 o. s. ř.).
10. Důvod připustit dovolání neměl Nejvyšší soud pro řešení otázky ad 1/ (na téma vyúčtování odměny ze zpeněžení dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona pro účely zvýšení odměny dle §38 odst. 3 insolvenčního zákona), jež dle mínění dovolatele nebyla dosud řešena, když na jejím zodpovězení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že dovolatel nevykonal žádnou činnost přesahující obvyklou realizaci splátkového kalendáře a jeho odměna za rozdělení finančních prostředků poskytnutých dlužníkům darem je zahrnuta v paušální částce podle §3 písm. b/ vyhlášky č. 313/2007 Sb. Nezabýval se tedy zvýšením odměny insolvenčního správce, ani neřešil, kdy insolvenčnímu správci vzniká právo na „vyúčtování odměny (zálohy na odměnu)“ ze zpeněžení dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona.
11. Dovolání je však přípustné pro řešení otázek ad 2/ a 3/, neboť v jejich posouzení je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu (zčásti přijatou po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu).
12. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
15. S přihlédnutí k době obdržení finančního daru a k datu vydání napadeného rozhodnutí se na danou věc uplatní níže uvedená ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. července 2017 do 31. května 2019.
Podle ustanovení §38 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odstavec 4). Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční správce uloží z měsíčních splátek částku odpovídající jeho odměně a náhradě hotových výdajů za dobu 6 měsíců jako zálohu na úhradu své odměny a náhrady hotových výdajů na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva zřízený za účelem ukládání těchto záloh (odstavec 6). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 7).
Z ustanovení §283 odst. 1 insolvenčního zákona se podává, že zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen.
Dle ustanovení §412 insolvenčního zákona po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen (…) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře (odstavec 1 písm. b/). Právní úkon, kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl. Má se za to, že dlužník, který za trvání účinků schválení oddlužení neodmítne dědictví, uplatnil výhradu soupisu (odstavec 3).
16. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěrech, podle nichž:
[1] Mimořádnými příjmy, které je dlužník povinen použít po dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře ve smyslu ustanovení §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, se zásadně rozumí jakékoli majetkové hodnoty legálně získané či navrácené do majetkové podstaty, jakož i majetkové hodnoty následně zjištěné, dříve dlužníkem neuvedené [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 227/2016, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 33/2016, uveřejněné pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 39/2017“), která jsou, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Přitom může jít jak o peněžité prostředky, tak o majetek, který k tomu povolaný insolvenční správce (srov. opět R 39/2017) nejprve musí zpeněžit.
[2] Přímo za zpeněžení majetkové hodnoty (pokud k němu došlo) podle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona nenáleží insolvenčnímu správci odměna; to však nevylučuje možnost případného zvýšení odměny insolvenčního správce určené podle §3 písm. b/ vyhlášky č. 313/2007 Sb. za podmínek stanovených v §38 odst. 3 insolvenčního zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017, nebo ze dne 30. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2019).
[3] Pod okruh činností vykonaných nad rámec běžných povinností lze podřadit i zpeněžování dle ustanovení §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. V takovém případě může insolvenční soud podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem (zástupcem věřitelů) odměnu insolvenčního správce určenou dle ustanovení §3 písm. b/ vyhlášky č. 313/2007 Sb. přiměřeně zvýšit podle ustanovení §38 odst. 3 insolvenčního zákona. Při úvaze o zvýšení odměny dle §38 odst. 3 insolvenčního zákona musí insolvenční soud vzít v potaz všechny okolnosti daného případu, přičemž podstatný bude rozsah činnosti insolvenčního správce ve vztahu k mimořádnému příjmu dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. Bude tak rozhodující náročnost činnosti, např. zda činil při zpeněžování větší množství úkonů (jaké jsou spojené např. se zpeněžováním nemovitostí), nebo zda a jak se např. svou činností přičinil o to, že mimořádný příjem byl získán do majetkové podstaty. Aktivita insolvenčního správce nad rámec jeho běžných povinností, hlavně mimo standardní dohlédací činnost, tedy je relevantním faktorem při úvaze o možném zvýšení odměny (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 27/2017, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usnesení ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 156/2017, usnesení ze dne 19. prosince 2018, sen. zn. 29 NSČR 79/2018, nebo usnesení sen. zn. 29 NSČR 43/2019).
17. Z uvedených judikatorních závěrů především plyne nedůvodnost dovolací námitky, podle níž by odměna dovolatele ze zpeněžení dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona měla být určena podle §5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Vyhláška č. 313/2007 Sb. insolvenčnímu správci přiznává v §3 písm. b/ odměnu při oddlužení plněním splátkového kalendáře. Není tedy možné aplikovat §5 vyhlášky; stejně tak není přijatelná analogická aplikace (ani rozšiřující výklad) §3 písm. c/ vyhlášky č. 313/2007 Sb.
18. Tvrdí-li dovolatel, že mu odměna náleží proto, že získaným darem obdrželi nezajištění věřitelé oproti původnímu splátkovému kalendáři plnění dříve a ve vyšším rozsahu, pomíjí, že podle §36 insolvenčního zákona je insolvenční správce povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře a také je povinen dát při výkonu své funkce přednost společnému zájmu věřitelů před zájmy vlastními (tedy i před zájmem na co nejvyšší odměně za svou činnost).
19. Jakkoli odvolací soud (na rozdíl od insolvenčního soudu) správně dovodil, že dovolateli nenáleží odměna za zpeněžení majetkové hodnoty podle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona, dovolání je důvodné co do dovolatelem prosazovaného názoru o možném navýšení jeho odměny ve smyslu §38 odst. 3 insolvenčního zákona.
20. Závěr odvolacího soudu, podle něhož „důvod“ poskytnutí daru představujícího mimořádný příjem dlužníků dle §412 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona je irelevantní, je totiž v rozporu s výše citovanou judikaturou (zejména s usneseními Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 27/2017, sen. zn. 29 NSČR 156/2017, sen. zn. 29 NSČR 79/2018, a sen. zn. 29 NSČR 43/2019).
21. V poměrech dané věci jsou podstatné skutkové okolnosti týkající se činnosti, kterou dovolatel vynaložil v souvislosti s poskytnutím peněžitého daru. Z hlediska úvahy o zvýšení odměny má (může mít) význam, že peněžitý dar byl ve skutečnosti hodnotou, kterou M. A. plnil v důsledku vývoje řízení o odpůrčí žalobě (byl vyvolán aktivitou insolvenčního správce). Těmito skutečnostmi (opakovaně namítanými dovolatelem v průběhu řízení) se však odvolací soud ve svých úvahách nezabýval.
22. Z výše uvedených důvodů je tedy právní posouzení odvolacího soudu neúplné, a tudíž i nesprávné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil ve zrušeném rozsahu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 věta první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu