ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.4.2021.1
MSPH 89 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 4/2021-B-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka P. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Barborou Krásovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Záhřebská 154/30, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS XY, o částečném rozvrhu, o dovolání věřitelky J. D. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Hanou Kordovou Marvanovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Holšická 1458, PSČ 190 16, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2019, č. j. MSPH 89 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 12. září 2018, č. j. MSPH 89 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) povolil částečný rozvrh pohledávek (bod I. výroku) tak, že každá zjištěná nezajištěná pohledávka bude uspokojena poměrně do výše 0,387 %, k uspokojení těchto nároků bude použito 3 113 437,08 Kč, přičemž mimo jiných věřitel č. 74 C. T. E. Broadcast s. r. o. (dále jen „věřitel č. 74“) se zjištěnou pohledávkou ve výši 45 165 321 Kč obdrží 174 791,18 Kč (bod II. výroku), uložil věřitelům sdělit údaje k výplatě částí jejich pohledávek (bod III. výroku) a uložil insolvenčnímu správci provést rozvrh a informovat o něm insolvenční soud (bod IV. výroku).
[2] K odvolání věřitelek E. K. (dále jen „E. K.“), J. D. (dále jen „J. D.“) a B. K. (dále jen „B. K.“) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku jen tak, že pohledávka věřitele č. 74 ve výši 45 165 321 Kč nebude uspokojena částečným rozvrhem, jinak bod II. výroku potvrdil. Nevyhověl tedy odvolání v rozsahu, v němž E. K., J. D. a B. K. požadovaly oddělené uspokojení z věcí zajištěných v trestním řízení dlužníka před 1. srpnem 2013.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu, části výroku, v níž odvolací soud potvrdil bod II. výroku usnesení insolvenčního soudu, podaly E. K., J. D. a B. K. dovolání, jež měly za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, případně otázky dovolacím soudem vyřešené, která by měla být posouzena jinak, uplatňujíce dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhujíce, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Dovolací řízení o dovolání dovolatelek E. K. a B. K. insolvenční soud zastavil usnesením ze dne 5. října 2020, č. j. MSPH 89 INS XY, pro nezaplacení soudního poplatku za podané dovolání. Usnesení nabylo právní moci 27. října 2020.
[5] Dovolání věřitelky J. D., jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[6] Učinil tak proto, že ve výkladu dovoláním předestřených otázek je napadené usnesení v souladu s níže uvedenou rozhodovací praxí, od níž se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani na základě argumentace uplatněné v dovolání.
[7] Dovolatelka nesouhlasí se závěrem, že §167 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. srpna 2013, nelze aplikovat na zajištění vzniklé podle trestního řádu před 1. srpnem 2013. Naopak míní, že v souladu s principem nepravé zpětné účinnosti se uvedené ustanovení použije i na projednávaný případ, v němž zajištění vzniklo 16. srpna 2000. S argumentací dovolatelky se ztotožnilo Městské státní zastupitelství v Praze, které vstoupilo do insolvenčního řízení, ve svém vyjádření k dovolání ze dne 23. července 2019.
[8] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v těchto závěrech:
1/ Předpoklady pro aplikaci pravidla obsaženého v §173 odst. 1 větě třetí insolvenčního zákona prolamujícího lhůtu k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení určenou věřitelům rozhodnutím o úpadku jsou:
a/ jde o vykonatelnou pohledávku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem,
b/ zajištění pohledávky vzniklo tak, že v trestním řízení o trestném činu vedoucím ke vzniku vykonatelné pohledávky byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka,
c/ přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.
2/ S aplikací pravidla vyjádřeného v §173 odst. 1 větě třetí insolvenčního zákona přímo souvisí pravidlo vyjádřené v §167 odst. 2 insolvenčního zákona [obě ustanovení byla do insolvenčního zákona vložena s účinností od 1. srpna 2013 zákonem č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů)], jež těmto věřitelům přiznává právo na uspokojení vykonatelné pohledávky ze zpeněžení věci, práva, pohledávky, nebo jiné majetkové hodnoty, byly-li tyto hodnoty zajištěny v trestním řízení o tomto trestném činu a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, nebo podal-li takový věřitel návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvalo, a jež pro pořadí uspokojení z téhož zajištění podle §167 odst. 1 insolvenčního zákona určuje jako rozhodující dobu vzniku zajištění podle trestního řádu.
3/ Pravidla nepravé zpětné účinnosti dovolují uzavřít, že §167 odst. 2 a §173 odst. 1 věta třetí insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. srpna 2013 mohou být aplikovány i v insolvenčních řízeních zahájených před 1. srpnem 2013.
4/ Postup podle §167 odst. 2 a §173 odst. 1 věty třetí insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. srpna 2013 se (v souladu s principem nepravé zpětné účinnosti) nemůže prosadit pro zajištění, které podle trestního řádu vzniklo před 1. srpnem 2013.
Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 14/2015, uveřejněné pod číslem 25/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 25/2019“), přičemž ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 26. září 2018, sp. zn. IV. ÚS 504/18. K závěrům formulovaným v R 25/2019 se Nejvyšší soud následně přihlásil i v usnesení ze dne 10. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 48/2016, nebo v usnesení ze dne 30. dubna 2020, sp. zn. 29 Cdo 1924/2018.
[9] Závěr odvolacího soudu, že postup navrhovaný dovolatelkou, požadující podle §167 odst. 2 insolvenčního zákona přednostní uspokojení její pohledávky z majetku, k němuž vzniklo zajištění v trestním řízení před 1. srpnem 2013, by vedl k nepřípustné retroaktivitě, tedy je, oproti mínění dovolatelky, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovoláním otevřenou otázku beze zbytku řeší již R 25/2019, na které přiléhavě odkázal odvolací soud v napadeném usnesení.
[10] K tomu lze doplnit, že (podle obsahu insolvenčního spisu, jak je patrný z insolvenčního rejstříku) by v poměrech J. D. výsledek částečného rozvrhu nemohl být jiný již proto, že ta svou vykonatelnou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka již 23. října 2008 jako nezajištěnou a jako taková byla pohledávka při přezkumném jednání, jež se konalo již 22. června 2009, také zjištěna. J. D. proto nemůže požadovat, aby byla uspokojena jako zajištěná věřitelka především proto (již proto), že způsobem předjímaným §173 odst. 1 věty třetí insolvenčního zákona v době od 1. srpna 2013 do vydání napadeného usnesení právo na uspokojení ze zajištění přihláškou neuplatnila (srov. §174 odst. 3 insolvenčního zákona) [nemá postavení zajištěného věřitele].
[11] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
[12] Pro úplnost zbývá dodat (k návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí), že §243 o. s. ř. v insolvenčním řízení nelze aplikovat (viz §90 insolvenčního zákona).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu