ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.45.2020.1
MSPH 89 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 45/2020-P1-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice P. Z. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1, o dovolání věřitele č. 1 Cashdirect, a. s. , se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 28971086, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2019, č. j. MSPH 89 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku usnesení ze dne 2. října 2019, č. j. MSPH 89 INS XY, 4 VSPH XY, kterou Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodech I. a III. výroku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se usnesení odvolacího soudu a v bodech II. a IV. výroku též usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2019 , č. j. MSPH 89 INS XY, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 20. května 2019, č. j. MSPH 89 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „ insolvenční soud “):
[1] Odmítl přihlášku dílčí pohledávky P1/2 věřitele č. 1 Cashdirect, a. s. (dále též jen „věřitel C“) ve výši 2.993.761,21 Kč (bod I. výroku).
[2] Odmítl přihlášku dílčí pohledávky P1/3 věřitele č. 1 „co do uplatněného zajištění“ (bod II. výroku).
[3] Určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast věřitele č. 1 v insolvenčním řízení v rozsahu dílčí pohledávky P1/2 (bod III. výroku).
[4] Určil, že věřitel č. 1 se nadále účastní insolvenčního řízení s nezajištěnou dílčí pohledávkou P1/3 ve výši 5.848.321,81 Kč (bod IV. výroku).
2. K odvolání věřitele C Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) zejména z toho, že:
[1] Věřitel C přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice přihláškou č. 1 tři dílčí vykonatelné pohledávky v celkové výši 10.618.516,44 Kč, a to (mimo jiné) dílčí pohledávku P1/2 ve výši 2.993.761,21 Kč a dílčí pohledávku P1/3 ve výši 5.848.321,81 Kč.
[2] Na přezkumném jednání konaném dne 6. ledna 2014, jehož se věřitel C zúčastnil, byla pohledávka P1/2 přezkoumána jako nevykonatelná a popřena insolvenčním správcem co do pravosti, výše a pořadí. Pohledávka P1/3 byla přezkoumána jako vykonatelná a popřena insolvenčním správcem co do pravosti, výše a pořadí.
[3] Na přezkumném jednání bylo přítomným věřitelům dáno poučení podle ustanovení §198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), že v případě popření jejich „nevykonatelných pohledávek“ mají možnost uplatnit své právo žalobou u soudu do 30 dnů od konání přezkumného jednání.
[4] Věřitel C žalobu ohledně popřené pohledávky P1/2 ani popřeného pořadí pohledávky P1/3 nepodal.
4. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení §196, §197 a §198 insolvenčního zákona a ze závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, uveřejněném pod číslem 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 66/2013“) – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, podle kterého v situaci, kdy insolvenční správce popřel dílčí nevykonatelnou pohledávku P1/2 (též) co do pravosti a dílčí vykonatelnou pohledávku P1/3 mimo jiné i co do jejího pořadí, měl věřitel C uplatnit své právo žalobou o určení pravosti nevykonatelné pohledávky a o určení pořadí popřené vykonatelné pohledávky proti insolvenčnímu správci. Jestliže tak neučinil, insolvenční soud po právu věřitelovy dílčí pohledávky P1/2 a P1/3 (co do popřeného a žalobou neuplatněného zajištění) odmítl s tím, že věřitel C se nadále bude účastnit insolvenčního řízení jen s nezajištěnou pohledávkou P1/3.
5. Proti usnesení odvolacího soudu (a to výslovně „v plném rozsahu“) podal věřitel C dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku, koho tíží povinnost podat v návaznosti na popření pořadí vykonatelné zajištěné pohledávky žalobu ve smyslu ustanovení §198 insolvenčního zákona. Podle dovolatele tato povinnost stíhá insolvenčního správce (nikoli věřitele), když opačný závěr učiněný odvolacím soudem „nemá sebemenší oporu v zákoně“. Odkaz odvolacího soudu na R 66/2013 je pak v projednávané věci zcela nepřiléhavý.
7. Dále zdůrazňuje, že nebyl při přezkumném jednání řádně poučen o možnosti podat žalobu o určení pořadí vykonatelné pohledávky, pročež mu ani nemohla začít běžet lhůta k podání žaloby podle §198 odst. 1 věty první insolvenčního zákona. Neposkytnutím uvedeného poučení došlo podle dovolatele rovněž k porušení jeho práva na spravedlivý proces a rovné zacházení. V této souvislosti dovolatel rovněž odkázal na „Rc 97/2011“ [jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod číslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 97/2011“)], a „Rc 13/2012“ [jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 42/2010, uveřejněné pod číslem 13/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 13/2012“)].
8. Dovolatel konečně namítá, že rozhodnutí insolvenčního soudu postrádá „ve vztahu ke všem jeho výrokům“ řádné odůvodnění, odvolací soud jej proto správně neměl potvrdit, ale jako nepřezkoumatelné zrušit a věc vrátit insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Navíc i samotné rozhodnutí odvolacího soudu je podle přesvědčení dovolatele nepřezkoumatelné, když postrádá „jasné a nikoliv zmatečné odůvodnění“.
9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení ( v aktuálním znění ) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
10. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle §237 o. s. ř. (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., vypočtených v §238 o. s. ř.).
11. Podle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Námitkou, že soudy svá rozhodnutí řádně neodůvodnily, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Potud jsou nicméně obě rozhodnutí soudů nižších stupňů souladná s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 100/2013“).
13. V R 100/2013 Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.
14. Poměřováno těmito závěry, dotčená rozhodnutí zjevně nebyla nepřezkoumatelná, když z nich zcela zřetelně a srozumitelně plynou důvody, pro které nižší soudy dospěly k závěru, že přihláška pohledávky má být odmítnuta. K tomu lze dodat, že z ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. [které upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku a platí obdobně pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé (§169 odst. 4 o. s. ř.) a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem (§211 o. s. ř.)] ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Rozhodnutí odvolacího soudu těmto požadavkům vyhovuje.
15. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k té části rozhodnutí odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a III. výroku (tedy v rozsahu týkajícím se dílčí pohledávky P1/2 ve výši 2.993.761,21 Kč), dovolání žádnou jinou argumentaci neobsahuje, Nejvyšší soud dovolání v této části (již se zřetelem k výše uvedenému) jako nepřípustné odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
16. V rozsahu, v němž se dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) týká výlučně dílčí pohledávky P1/3, pak nečiní dovolání přípustným ani řešení otázky aktivní věcné legitimace k podání žaloby na určení pořadí vykonatelné pohledávky. Potud rozhodnutí odvolacího soudu plně respektuje ustálené judikatorní závěry formulované Nejvyšším soudem již v R 66/2013 (na něž potud přiléhavě poukázal v odůvodnění napadeného rozhodnutí i odvolací soud), jakož i v usnesení ze dne 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 545/2012, v rozsudku ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 61/2016, nebo v usnesení ze dne 31. října 2018, sen. zn. 29 ICdo 82/2018.
17. Dovolání naopak Nejvyšší soud shledává přípustným podle ustanovení §237 o. s. ř. k řešení dovolatelem otevřené otázky (týkající se plnění poučovací povinnosti ve vztahu k přihlášeným věřitelům, jejichž vykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání co do pořadí pohledávky), když potud jde o otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
18. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
19. Podle ustanovení §196 insolvenčního zákona popření výše pohledávky nemá vliv na její pořadí. Popření pořadí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky (odstavec 1). Popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění má však u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky (odstavec 2).
Dle ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.
Z ustanovení §198 odst. 1 insolvenčního zákona se pak podává, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle §197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.
Výše citovaná ustanovení jsou uvedena ve znění účinném v době realizace popěrného úkonu (přezkumné jednání se v dané věci konalo dne 6. ledna 2014), tedy ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 30. června 2017 (pro věc rozhodném).
20. Judikatura Nejvyššího soudu je (ve vztahu k otázkám souvisejícím s poučovací povinností insolvenčního správce resp. insolvenčního soudu vůči věřitelům, jejichž přihlášená pohledávka byla při přezkumném jednání popřena co do jejího pořadí) ustálena v závěrech, podle kterých:
[1] Spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení je (bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou) vždy sporem zahajovaným věřitelem, který pohledávku přihlásil (přihlášeným věřitelem). To platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním titulem, na základě kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na uspokojení ze zajištění nejsou řešeny (pokryty) exekučním titulem, a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob v incidenčních sporech u nevykonatelných pohledávek. Srov. R 66/2013.
[2] Poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání. Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona, splňující náležitosti vymezené vyhláškou č. 311/2007 Sb. (jde o vyhlášku o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona), musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se – ač byli přítomni – náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo. Srov. důvody R 97/2011.
[3] Pro závěr, že se přihlášenému věřiteli, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání, jehož se zúčastnil, účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, dostalo již při tomto jednání poučení, jak má dále postupovat v insolvenčním řízení, není významné, jestli mu příslušné poučení poskytl insolvenční soud nebo insolvenční správce. K tomu srov. R 13/2012.
[4] Není-li při přezkumném jednání nepochybné, že pohledávka věřitele, přihlášená jako vykonatelná, byla přezkoumána jako pohledávka nevykonatelná, nelze než uzavřít, že věřitel takto přezkoumané a popřené pohledávky nebyl řádně poučen, jak má v insolvenčním řízení dále postupovat. Přestože věřitel byl přítomen při přezkumném jednání, musí mu v takovém případě insolvenční správce zaslat vyrozumění ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona. Lhůta k podání incidenční žaloby neuplyne dříve než 15 dnů od doručení písemného vyrozumění (§198 odst. 1 věta první insolvenčního zákona). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sen. zn. 29 ICdo 30/2012.
21. Promítnuto do poměrů projednávané věci výše řečené znamená, že přihlášenému věřiteli C, jehož vykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání, jehož se zúčastnil, popřena co do pořadí, se mělo dostat již při tomto jednání poučení, jak má dále postupovat v insolvenčním řízení (o možnosti podat žalobu na určení pořadí pohledávky). Jestliže se tak nestalo, pak písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona musí insolvenční správce nebo insolvenční soud zaslat též tomuto věřiteli.
22. Z protokolu o přezkumném jednání (B-16) se přitom podává, že dovolateli dané poučení ve vztahu k jeho popřené vykonatelné dílčí pohledávce P1/3 ze strany insolvenčního soudu nebo insolvenčního správce dáno nebylo. O možnosti podat incidenční žalobu poučil insolvenční soud jen přítomné věřitele, jejichž nevykonatelné pohledávky popřel insolvenční správce. Budiž dodáno, že ani insolvenčním správcem doložená vyrozumění ze dne 24. ledna 2014 (B-58) nejsou určena (adresována) dovolateli.
23. Jelikož dovolateli příslušné poučení poskytnuto nebylo, je závěr odvolacího soudu (i soudu insolvenčního) o odmítnutí jeho dílčí pohledávky P1/3 co do zajištění zjevně předčasný.
24. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení ve výrocích týkajících se dílčí pohledávky P1/3 zrušil podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř.. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil dovolací soud v bodech II. a IV. výroku i toto rozhodnutí a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
25. Na insolvenčním soudu dále bude, aby usnesením uložil insolvenčnímu správci zaslat dovolateli (ve vztahu k dílčí vykonatelné pohledávce P1/3 co do popřeného pořadí) vyrozumění ve smyslu ustanovení §197 odst. 2 insolvenčního zákona.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu