ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.52.2021.1
KSUL 45 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 52/2021-B-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníků J. T. , narozeného XY, a I. T. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS XY, o osvobození dlužníků od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužníků, zastoupených Mgr. Evou Řeháčkovou Gruzovskou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Labem, Dobětická 2333/10, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2020, č. j. KSUL 45 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 4. června 2020, č. j. KSUL 45 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) nepřiznal dlužníkům (J. a I. T.) osvobození od placení zbytku pohledávek.
2. K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. prosince 2020, č. j. KSUL 45 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §412 odst. 1 a §414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že dlužníci porušili povinnosti, jež jim náležely po schválení oddlužení dle §412 odst. 1 insolvenčního zákona, když neoznámili insolvenčnímu soudu změny týkající se opakovaného získání a ztráty zaměstnání dlužníka, nehradili splátky ve výši a termínech daných usnesením o schválení oddlužení, nepředkládali insolvenčnímu soudu přehledy svých příjmů, ani nevyvinuli žádné úsilí o získání jiného příjmu, jímž by nahradili plnění, které nebylo poskytnuto k uspokojení pohledávek věřitelů, ač tak mělo být učiněno na základě darovací smlouvy uzavřené mezi dárcem a dlužníky. Neplnili tak podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a jejich jednání naplňuje i znaky lehkomyslného a nedbalého přístupu k plnění povinností v insolvenčním řízení.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost vymezují na základě ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýkají dovolatelé nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Dovolatelé míní, že rozsah povinností dlužníků v insolvenčním řízení, dovozovaný odvolacím soudem, jde nad rámec insolvenčního zákona, respektive nad rámec toho, co plynulo z usnesení insolvenčního soudu o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Namítají též, že k posouzení splnění podmínek ustanovení §414 insolvenčního zákona měl odvolací soud nařídit jednání, a s ohledem na obsah jejich posledních podání zvážit, zda rozumějí požadavku soudu na doložení některých skutečností a zda jsou schopni samostatné obhajoby svých práv.
6. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení otázky dovoláním předestřené (splnění podmínek pro přiznání osvobození od placení zbytku dluhů), je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž plynou následující závěry:
7. Ačkoli dikce ustanovení §417 odst. 1 insolvenčního zákona definuje tam popsané jednání dlužníka výslovně jen coby důvod k odnětí již přiznaného osvobození (od zbytku dluhů), teleologickému výkladu příslušných ustanovení insolvenčního zákona odpovídá, že vyjde-li stejné jednání dlužníka najevo ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození, bude namístě takové osvobození dlužníku nepřiznat, přičemž kritériem, o jehož nesplnění v daném stadiu věci půjde, bude (v souladu s dikcí §414 odst. 1 insolvenčního zákona) to, že dlužník nesplnil „řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení“ [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 86/2013“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ].
8. Ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů), je zásada poctivosti dlužníka (§395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení, nýbrž i při posouzení, zda má být oddlužení schváleno, ale i po skončení insolvenčního řízení (coby důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů) [R 86/2013].
9. Dlužník je povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Tomu odpovídá povinnost insolvenčního soudu po dobu trvání oddlužení a následně i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů, zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni (§5 písm. a/ insolvenčního zákona) [R 86/2013].
10. Zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí dle §418 insolvenčního zákona, měl by oddlužení zrušit a na majetek dlužníka (případně) prohlásit konkurs. I když tak neučiní, nebrání mu to v tom, aby při rozhodování o přiznání osvobození od zbytku dluhů podle §414 insolvenčního zákona znovu posuzoval, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Dlužník je povinen chovat se poctivě, vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení, přičemž to, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat (ne)naplnění podmínek §418 insolvenčního zákona po celou dobu plnění oddlužení až do rozhodnutí o splnění oddlužení, nezbavuje insolvenční soud povinnosti zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení také při rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od placení zbytku dluhů, a to bez ohledu na skutečnost, kdy takové nesplnění povinnosti vyšlo najevo. Domáhá-li se dlužník dobrodiní osvobození od placení zbytku dluhů, pak je na něm, aby osvědčil, že podmínkám pro osvobození dostál [R 86/2013 ].
11. Souhrnné hodnocení jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka může založit (i ve spojení s dalším chováním dlužníka v průběhu insolvenčního řízení) „důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“ ( usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročníku 2020, pod číslem 63).
12. Námitkou, že odvolací soud o věci rozhodl, aniž nařídil odvolací jednání (a zkoumal způsobilost dlužníků), vystihují dovolatelé z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale podle ustanovení §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. Srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sb. rozh. obč.
13. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (aktuální znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Rozhodným zněním insolvenčního zákona pro zkoumání použitelnosti výše citované judikatury při posouzení přípustnosti dovolání pak [ vzhledem k tomu, že úpadek dlužníků byl zjištěn 14. září 2012 a že usnesení ze dne 9. října 2018, jímž insolvenční soud (mimo jiné) vzal na vědomí oddlužení, nabylo právní moci 11. října 2018 ] je znění účinné do 3. ledna 2019.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2021
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu