ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.65.2021.1
KSCB 27 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 65/2021-B-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků F. H. , narozeného XY, a J . H. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS XY, o vydání rozvrhového usnesení, o dovolání dlužníků, zastoupených JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2021, č. j. KSCB 27 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 17. března 2021, č. j. KSCB 27 INS XY , rozhodl o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníků (F. H. a J. H.) tak, že:
[1] Určil, že každá zjištěná pohledávka bude uspokojena do výše „5,576 %“, přičemž k uspokojení pohledávek „bude použito“ 584 134,53 Kč, a u každého věřitele uvedl v tabulce částku, která mu má být vyplacena na jeho zjištěnou pohledávku (bod I. výroku).
[2] Uložil insolvenčnímu správci, aby provedl rozvrh do 15 dnů od právní moci usnesení a aby o tom podal písemnou zprávu do 30 dnů od právní moci usnesení (bod II. výroku).
[3] Uložil věřitelům, aby insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu po obdržení usnesení oznámili číslo účtu, na který má být poukázána příslušná částka, popř. aby navrhli jiný vhodný způsob převzetí částky určené k vyplacení (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že u snesením ze dne „1. března 2021“ (správně 25. února 2021), č. j. KSCB 27 INS XY, které bylo zveřejněno v insolvenčnímu rejstříku dne 1. března 2021 a téhož dne nabylo právní moci, schválil konečnou zprávu insolvenčního správce o zpeněžování majetkové podstaty a vyúčtování jeho odměny a výdajů. Podáním ze dne 4. března 2021 (B-114), zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, navrhl insolvenční správce vydání rozvrhového usnesení.
3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §10 písm. b/ a §306 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – rozhodl (po přezkoumání věcné správnosti návrhu insolvenčního správce) o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníků. Současně vzal na vědomí, že insolvenční správce uspokojil všechny pohledávky za majetkovou podstatou, čímž byla „celá majetková podstata vyčerpána“.
4. K odvolání dlužníků proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. května 2021, č. j. KSCB 27 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. v tom znění, že zjištěné pohledávky věřitelů budou uspokojeny do výše 55,76 %.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §7, §192 odst. 3, §201 odst. 1 písm. a/, §302, §306 a §307 insolvenčního zákona, z ustanovení §32 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům:
6. Insolvenční řízení se člení na několik relativně samostatných fází, z nichž každá se uzavírá rozhodnutími, jež činí některé (byť chybné) kroky a postupy (v dalším průběhu řízení) nevratnými.
7. Nabude-li právní moci usnesení o schválení konečné zprávy, je zásadně vyloučeno, aby se soudy v řízení později zabývaly problematikou, k jejímuž řešení je konečná zpráva primárně určena, např. při vydání rozvrhového usnesení. Podstata věcného přezkumu správnosti rozvrhového usnesení přitom tkví v posouzení, zda bude mezi věřitele rozvržen dosažený výtěžek zpeněžení majetkové podstaty způsobem, jenž bude odpovídat jejich zjištěným pohledávkám.
8. Argumentace dlužníků spočívající ve zpochybňování průběhu předchozích fází insolvenčního řízení není způsobilá zpochybnit předpoklady pro vydání rozvrhového usnesení (jež vychází z usnesení o schválení konečné zprávy), neboť neobsahuje žádné výhrady vůči způsobu, jakým bude (má být) mezi věřitele rozvržen dosažený výtěžek zpeněžení majetkové podstaty.
9. Odvolací soud proto potvrdil usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné s upřesněním co do „zjevné administrativní chyby“ v desetinné čárce u procentuální míry uspokojení věřitelů.
10. Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena, či má být posouzena jinak, pokud shledá dovolací soud aplikaci právních předpisů z předcházejících rozhodnutí ve věci jako správnou“. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelé brojí proti usnesení ze dne 29. července 2011, č. j. KSCB 27 INS XY, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 3. srpna 2011 a jímž insolvenční soud (mimo jiné) neschválil oddlužení dovolatelů a na jejich majetek prohlásil konkurs. Mají za to, že pro tento postup nebyly splněny podmínky, a zdůrazňují, že darováním nemovitosti svému synovi nesledovali nepoctivý záměr a že tento převod nemovitosti nebyl motivován snahou ztížit či zmařit uspokojení pohledávek věřitelů. Insolvenční soud podle dovolatelů nevzal v potaz, že na přezkumném jednání konaném dne 14. dubna 2011 (B-7) popřeli podstatnou část pohledávek věřitelů. Dále rekapitulují průběh insolvenčního řízení a dovozují, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces.
12. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
13. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která vychází z usnesení Nejvyššího ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 5/2014, uveřejněného pod číslem 61/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2014“). V něm Nejvyšší soud přijal a odůvodnil následující závěry:
14. Insolvenční řízení se člení na několik relativně samostatných částí, a proto i pro ně jsou mutatis mutandis uplatnitelné závěry, které Nejvyšší soud zformuloval pro poměry zákona o konkursu a vyrovnání např. v rozsudku ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2917/2007, uveřejněném pod číslem 42/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
15. První, přípravná, fáze insolvenčního řízení (jež začíná podáním insolvenčního návrhu), končí rozhodnutím o úpadku (není-li řízení skončeno takzvaným jiným rozhodnutím o insolvenčním návrhu).
16. Druhou fází insolvenčního řízení je fáze, která začíná rozhodnutím o úpadku. Je určena k tomu, aby v ní bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku u dlužníka, u něhož byl zjištěn úpadek, a končí právě rozhodnutím o způsobu řešení úpadku [prohlášením konkursu, povolením reorganizace nebo povolením oddlužení (srov. ustanovení §4 odst. 2 insolvenčního zákona)]. Druhá fáze insolvenčního řízení nemusí probíhat samostatně až po skončení fáze první (přípravné), ale při splnění zákonem stanovených podmínek může být rozhodnuto o způsobu řešení úpadku současně s rozhodnutím, jímž insolvenční soud rozhodne o úpadku dlužníka.
17. Třetí (realizační) fází insolvenčního řízení je fáze, která začíná rozhodnutím o způsobu řešení úpadku a v jejím rámci se provádí přijatý způsob řešení úpadku.
18. Čtvrtou (závěrečnou) fází insolvenčního řízení je fáze vedoucí k vlastnímu rozvržení výtěžku zpeněžení majetkové podstaty mezi věřitele a ukončení insolvenčního řízení. K této fázi budiž dodáno, že samostatného charakteru je především při řešení úpadku konkursem. Při reorganizaci a oddlužení v některých situacích splývá se třetí (realizační) fází insolvenčního řízení.
19. Pro poměry insolvenčního řízení je pak plně uplatnitelný závěr, podle něhož se jednotlivé fáze řízení zpravidla uzavírají rozhodnutími, jež činí některé (byť chybné) kroky a postupy (v dalším průběhu řízení) nevratnými. I uvnitř jednotlivých fází řízení pak lze nalézt procesní situace a procesní úkony, jejichž zmeškání (nebo i jen prosté opakování) je uskutečnitelné a zhojitelné jen s obtížemi nebo vůbec.
20. K závěrům vysloveným v R 61/2014 se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 ICdo 16/2016, uveřejněném pod číslem 32/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
21. Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 118/2016, uveřejněném pod číslem 134/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že i v poměrech upravených insolvenčním zákonem platí, že námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá. K uvedenému závěru se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v usnesení ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 84/2018, či v usnesení ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 NSČR 103/2020, jež bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu konaném dne 10. listopadu 2021 přijato k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
22. Uzavřel-li odvolací soud, že argumentace dovolatelů (spočívající v polemice s předchozím průběhem insolvenčního řízení) není způsobilá zpochybnit předpoklady pro vydání rozvrhového usnesení, které vychází z pravomocného usnesení o schválení konečné zprávy, odpovídá jeho závěr shora citované judikatuře Nejvyššího soudu. Jestliže dovolatelé nesouhlasili se způsobem řešení svého úpadku, mohli a měli svou argumentaci uplatnit nejpozději v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud neschválil jejich oddlužení a na jejich majetek prohlásil konkurs. Pouze tímto způsobem mohli zvrátit insolvenčním soudem přijatý způsob řešení jejich úpadku (konkurs), s nímž nesouhlasí, a prosadit způsob jimi preferovaný (oddlužení); jelikož tak neučinili, je rozhodnutí o způsobu řešení úpadku nezvratné.
23. Odvolací soud rovněž přiléhavě uvedl, že popření pohledávek přihlášených věřitelů dovolateli (u přezkumného jednání) nemá poté, co jejich oddlužení nebylo schváleno a na jejich majetek byl prohlášen konkurs, vliv na zjištění těchto pohledávek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2018, sen. zn. 29 ICdo 121/2016, uveřejněný pod číslem 117/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
24. Nejvyšší soud nepřehlédl, že insolvenční řízení již skončilo, neboť konkurs na majetek dovolatelů byl pravomocně zrušen usnesením insolvenčního soudu ze dne 7. června 2021, č. j. KSCB 27 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. července 2021, č. j. KSCB 27 INS XY, 4 VSPH XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne. Na rozhodnutí o dovolání však tato skutečnost nemá vliv.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu