ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.67.2019.2
KSOS 40 INS 749/2017
sp. zn. 29 NSČR 67/2019-B-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka Dodávky automatizace, spol. s r. o. , se sídlem v Ostravě, 1. máje 34/120, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 60779969, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 749/2017, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Mgr. Ing. Evy Hepperové , se sídlem v Opavě, Komárovská 2438/13, PSČ 746 01, insolvenční správkyně dlužníka, zastoupené JUDr. Martinem Kulířem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, PSČ 500 02, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017, 2 VSOL 315/2019-B-96, takto:
I. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017, 2 VSOL 315/2019-B-96, se odmítá v části, kterou odvolací soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. března 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017-B-83, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 8. dubna 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017-B-89, v bodě II. výroku.
II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017, 2 VSOL 315/2019-B-96, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 25. března 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017-B-83, ve znění usnesení ze dne 8. dubna 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017-B-89, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Odvolal Mgr. Ing. Evu Hepperovou (dále jen „E. H.“) z funkce insolvenční správkyně dlužníka (Dodávky automatizace, spol. s r. o.) [bod I. výroku].
[2] Ustanovil novým insolvenčním správcem dlužníka Hart & Partners, v. o. s. (bod II. výroku).
[3] Uložil E. H., aby do 10 dnů od doručení usnesení podala insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti a stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala svou odměnu a hotové výdaje (bod III. výroku).
[4] Uložil E. H., aby do 10 dnů od doručení usnesení předala novému insolvenčnímu správci funkci insolvenčního správce (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka ze dne 13. ledna 2017, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 16. ledna 2017 (A-1). Z listinných příloh k insolvenčnímu návrhu vyplývalo, že roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející podání insolvenčního návrhu nedosáhl částky 100 000 000 Kč.
[2] Usnesením ze dne 7. února 2017, č. j. KSOS 40 INS 749/2017-A-9, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku) a insolvenční správkyní ustanovil E. H. (bod II. výroku), a to (s ohledem na roční úhrn čistého obratu dlužníka) ze seznamu „obecných“ insolvenčních správců.
[3] Podle zprávy E. H. o dosavadní činnosti ze dne 5. května 2017, zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 12. května 2017 (B-15), činí čistý obrat dlužníka za rok 2015 částku 109 449 000 Kč a za rok 2016 částku 100 079 000 Kč. Za období od 1. ledna 2017 do 6. února 2017 činí čistý obrat částku 384 000 Kč.
[4] E. H. byla k 12. květnu 2017 zapsána ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců.
[5] K 1. srpnu 2018 zaniklo E. H. zvláštní povolení.
[6] Podáními došlými insolvenčnímu soudu dne 5. října 2018 (B-63) a dne 8. října 2018 (B-64), v insolvenčním rejstříku zveřejněnými dne 10. října 2018, sdělila E. H., že dne 27. července 2018 podala žádost o opakování zvláštní zkoušky insolvenčního správce.
[7] Přípisem ze dne 8. listopadu 2018, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne (B-68), sdělil i nsolvenční soud E. H., že vyčká výsledku opakované zvláštní zkoušky insolvenčního správce.
[8] E. H. neuspěla při zvláštní zkoušce konané dne 19. února 2019 a opětovně požádala o její opakování.
3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud, vycházeje z ustanovení §25 a §31 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení §3 odst. 2, §4, §6 odst. 6, §12 odst. 3 a §24 odst. 1 a 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích a z ustanovení §4 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona , dospěl k následujícímu závěru:
4. Vzhledem k tomu, že roční úhrn čistého obratu dlužníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částky 100 000 000 Kč, bylo namístě ustanovit do funkce insolvenčního správce osobu v souladu s ustanovením §25 odst. 3 insolvenčního zákona ze zvláštní části seznamu insolvenčních správců. E. H. byla v okamžiku, kdy tato skutečnost vyšla v insolvenčním řízení najevo, zapsána ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců, proto nebyly dány důvody k jejímu odvolání.
5. Od 1. srpna 2018 však E. H. není zapsána v seznamu správců se zvláštním povolením, přestože dlužník je tzv. ekonomicky významným dlužníkem. E. H. přitom opakovaně neuspěla u zvláštní zkoušky insolvenčního správce .
6. Z uvedených důvodů E. H. nesplňuje podmínky pro své ustanovení. Insolvenční soud ji proto odvolal z funkce a ustanovil do funkce nového insolvenčního správce, jenž je zapsán ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců.
7. K odvolání E. H. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. června 2019, č. j. KSOS 40 INS 749/2017, 2 VSOL 315/2019-B-96, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v napadených bodech I. a II. výroku.
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §5 písm. a/, §7, §22 odst. 2, §25 odst. 3, §29, §31 a §32 insolvenčního zákona a z ustanovení §3 odst. 2, §6 odst. 6, §12 odst. 1 písm. e/ a odst. 3, §13, §24 odst. 1 a 2 a §40 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům:
9. Dlužník je tzv. ekonomicky významným dlužníkem a je tudíž povinností soudů zajistit řádný a plynulý průběh insolvenčního řízení ustanovením „kvalifikovaného“ správce.
10. S E. H. lze souhlasit potud, že zánik zvláštního povolení k výkonu funkce insolvenčního správce „nemusí být sám o sobě“ důvodem pro odvolání z funkce. Insolvenční soud však takovou možnost má, shledá-li pro to důvody. V projednávané věci přitom insolvenční soud k odvolání insolvenční správkyně nepřistoupil ihned po zjištění, že jí zaniklo ke dni 1. srpna 2018 zvláštní povolení k výkonu funkce insolvenčního správce , nýbrž vyčkal výsledku druhého (neúspěšného) pokusu insolvenční správkyně složit zvláštní zkoušku insolvenčního správce; teprve poté rozhodl o jejím odvolání.
11. Odvolací soud naopak nesouhlasí s E. H., že předpoklady pro výkon funkce správce se zvláštním povolením je nutné splnit toliko ke dni rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce do funkce a že pozdější zánik zvláštního povolení je nerozhodný. Vzhledem k tomu, že E. H. zaniklo zvláštní povolení a že při zkoušce opakovaně neuspěla, „nezaručuje“ řádný a plynulý průběh insolvenčního řízení.
12. Odvolací soud se tudíž ztotožnil s insolvenčním soudem, že je namístě odvolat E. H. z funkce.
13. Proti usnesení odvolacího soudu podala E. H. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázek, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, respektive by měly být dovolacím soudem vyřešeny jinak. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Jednotlivé otázky formuluje následovně:
[1] Je možné odvolat insolvenčního správce ustanoveného z obecné části seznamu insolvenčních správců pro zánik práva vykonávat činnost zvláštního insolvenčního správce uplynutím doby podle ustanovení §12 odst. 3 zákona o insolvenčních správcích?
[2] Lze odvolat insolvenčního správce na základě ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona pro zánik práva vykonávat činnost zvláštního insolvenčního správce, když právo vykonávat činnost (obecného) insolvenčního správce zůstalo nedotčeno?
[3] Je zánik práva vykonávat činnost zvláštního insolvenčního správce uplynutím doby podle ustanovení §12 odst. 3 zákona o insolvenčních správcích bez dalšího důvodem pro odvolání insolvenčního správce tzv. ekonomicky významného dlužníka z funkce za situace, kdy insolvenční správce splňoval podmínky pro ustanovení v době svého ustanovení do funkce, úpadek dlužníka byl zjištěn více než 2 roky před odvoláním insolvenčního správce, na majetek dlužníka je prohlášen konkurs a dlužník za poslední účetní období před rozhodnutím insolvenčního soudu o odvolání insolvenčního správce nepatřil mezi tzv. ekonomicky významné dlužníky?
[4] Je insolvenční soud oprávněn odvolat insolvenčního správce z funkce na základě ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona i bez jeho slyšení, ač slyšení insolvenčního správce nebránily žádné okolnosti, přičemž jedinými důvody pro jeho odvolání byl zánik zvláštního povolení a opakovaný neúspěch u zvláštní zkoušky insolvenčního správce ?
14. V mezích první, druhé a třetí otázky dovolatelka uvádí, že byla do funkce insolvenčního správce ustanovena z obecné části seznamu insolvenčních správců. Podle dovolatelky přitom z právních předpisů nevyplývá povinnost odvolat insolvenčního správce ustanoveného z obecné části seznamu insolvenčních správců a ustanovit nového insolvenčního správce zapsaného ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců, vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že dlužník je tzv. ekonomicky významným dlužníkem. Zdůrazňuje, že je nadále vedena v obecné části seznamu insolvenčních správců a neztratila způsobilost k výkonu funkce insolvenčního správce. K tomu dovolatelka cituje právní větu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 60/2014 (dále jen „R 60/2014“):
„Tím, že osobě ustanovené rozhodnutím insolvenčního soudu insolvenčním správcem konkrétního dlužníka následně zanikne oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce dle §40 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, nepozbývá rozhodnutí insolvenčního soudu o jejím ustanovení do funkce účinnosti. Taková osoba nadále zůstává insolvenčním správcem konkrétního dlužníka.“
15. Nadto dovolatelka podotýká, že obrat dlužníka za poslední účetní období před podáním insolvenčního návrhu překročil zákonem stanovenou hranici jen nepatrně, přičemž v okamžiku jejího odvolání se dlužník k zákonné hranici „ani v nejmenším nepřiblížil“. Argumentuje, že v rámci insolvenčního řízení již dochází toliko ke zpeněžování majetku dlužníka a k úkonům, které je oprávněn činit kterýkoli insolvenční správce uvedený v obecné části seznamu insolvenčních správců. Dovolatelka dále považuje za „logicky zcela nesmyslné“, aby s ohledem na svůj předchozí zápis ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců „náhle uplynutím doby tuto svou odbornost ztratila“. Zdůrazňuje, že proti ní nebyla v průběhu insolvenčního řízení vznesena žádná stížnost, nebyla soudy nižších stupňů vyzvána k nápravě jakýchkoli pochybení a proti její odbornosti nebylo ničeho namítáno ani ze strany věřitelského orgánu.
16. Ke čtvrté otázce dovolatelka uvádí, že soudy nižších stupňů pochybily, když nenařídily ústní jednání ve věci a odvolaly ji z funkce insolvenčního správce bez jejího slyšení.
17. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
18. Dovolatelka napadla usnesení odvolacího soudu „v celé výrokové části“ (článek I. dovolání). V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o ustanovení nového insolvenčního správce, je Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř. jako podané někým, kdo k němu není oprávněn. Odvolávaný insolvenční správce totiž není osobou subjektivně oprávněnou k podání opravného prostředku (odvolání, dovolání) proti (výroku) usnesení, jímž je současně ustanoven do funkce nový insolvenční správce, a tudíž ani proti (výroku) usnesení, jímž odvolací soud takový výrok potvrdil (jako výrok závislý ve vztahu k rovněž potvrzenému bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněné pod číslem 135/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 135/2018“)].
19. V rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku o odvolání E. H., je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřených otázek jde o věc Nejvyšším soudem ve všech souvislostech doposud neřešenou.
20. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
21. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
22. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
23. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona o insolvenčních správcích a insolvenčního zákona:
§25 (insolvenčního zákona)
(…)
(3) Je-li v době určení podán návrh na povolení reorganizace nebo je-li dlužník osobou podle §3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích bez ohledu na způsob řešení úpadku, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla do zvláštní části seznamu insolvenčních správců.
(…)
§31 (insolvenčního zákona)
Odvolání insolvenčního správce
(1) Z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.
(…)
(3) Insolvenčního správce, kterému zaniklo ze zákona právo vykonávat činnost insolvenčního správce nebo mu bylo právo pozastaveno podle zákona o insolvenčních správcích, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce, věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu odvolat z funkce. Pokud to okolnosti dovolují, učiní tak po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.
(…)
§3 (zákona o insolvenčních správcích)
Vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce
(…)
(2) Právo vykonávat funkci insolvenčního správce dlužníka, který je podle zvláštního právního předpisu finanční institucí se zvláštním režimem nebo obchodníkem s cennými papíry, centrálním depozitářem, provozovatelem vypořádacího systému, organizátorem trhu s investičními nástroji, investiční společností, investičním fondem penzijní společností nebo penzijním fondem, anebo dlužníkem, jehož úpadek je řešen reorganizací, nebo jehož roční úhrn čistého obratu podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100 000 000 Kč, anebo který zaměstnává nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru, vzniká dnem nabytí právní moci zvláštního povolení.
(…)
§12 (zákona o insolvenčních správcích)
(…)
(3) Právo vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle §3 odst. 2 zaniká insolvenčnímu správci také uplynutím 5 let ode dne nabytí právní moci zvláštního povolení vykonávat činnost insolvenčního správce, nebyla-li platnost zvláštního povolení prodloužena postupem podle §6 odst. 6.
24. V této podobě (pro věc rozhodné) platila citovaná ustanovení zákona o insolvenčních správcích, jakož i ustanovení §31 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (dne 13. ledna 2017) a od té doby změn nedoznala.
25. Judikatura Nejvyššího soudu týkající se rozhodování o odvolání insolvenčního správce z funkce je ustálena v následujících závěrech.
26. Ustanovení §31 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není ustanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Srov. v této souvislosti zejména závěry, jež Nejvyšší soud formuloval již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, uveřejněném pod číslem 114/2014 Sb. rozh. obč., a k nimž se posléze přihlásil např. v usnesení ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 78/2013, nebo v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015, uveřejněném pod číslem 47/2016 Sb. rozh. obč.
27. Z ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona plyne pouze možnost (nikoli povinnost) insolvenčního soudu odvolat z funkce insolvenčního správce, jemuž právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo ze zákona. Ve výkonu funkce insolvenčního správce dlužníka tak může a – pokud tomu nebrání důležité důvody – bude pokračovat insolvenční správce ustanovený insolvenčním soudem. Uvedený závěr Nejvyšší soud přijal a odůvodnil v R 135/2018, v němž se přihlásil k předchozím dílčím judikaturním výstupům formulovaným k dané otázce v R 60/2014, a v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2011, sen. zn. 3 VSPH 237/2011, uveřejněném pod číslem 133/2011 Sb. rozh. obč.
28. Pro účely posouzení, zda (zákonný) zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce má být důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce, je podstatné, zda důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí plynoucí z odborné způsobilosti prováděný) výkon funkce insolvenčního správce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 49/2014).
29. Uvedené závěry jsou obdobně použitelné i v nyní posuzované věci, kdy důvodem pro odvolání E. H. není zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce, nýbrž zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle ustanovení §3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích (ve spojení se skutečností, že E. H. opakovaně nesložila příslušnou zkoušku pro získání zvláštního povolení).
30. Podle ustanovení §25 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční soud ustanoví (musí ustanovit) insolvenčním správcem dlužníka, který je osobou podle §3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, insolvenčního správce se zvláštním povolením (osobu zapsanou do zvláštní části seznamu insolvenčních správců). V tomto ohledu není důvodná dovolací argumentace, neboť není rozhodné, že se potřeba ustanovit správce zapsaného do zvláštní části seznamu insolvenčních správců (okolnost, že dlužník je v projednávané věci osobou podle §3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích) ukázala až v pozdějším průběhu insolvenčního řízení a že dlužník překročil zákonem stanovenou hranici (roční úhrn čistého obratu 100 000 000 Kč za poslední účetní období před podáním insolvenčního návrhu) „jen nepatrně“. Na druhou stranu není důvod odvolat E. H. z funkce insolvenční správkyně dlužníka – za situace, kdy v době svého ustanovení byla osobou zapsanou ve zvláštní části seznamu insolvenčních správců – jen proto, že byla ustanovena postupem podle §25 odst. 2 insolvenčního zákona, nikoliv postupem podle §25 odst. 3 insolvenčního zákona.
31. V poměrech projednávané věci tak lze uzavřít, že zánik práva E. H. vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle §3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích nevede bez dalšího k jejímu odvolání z funkce. K takové skutečnosti musí přistoupit úvaha soudu (učiněná nikoliv paušálně, ale na základě konkrétních okolností dané věci), zda je opodstatněná obava, že zánik takového práva má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí prováděný) výkon funkce insolvenčního správce.
32. Ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona deklaruje, že insolvenční soud v tam popsaném případě insolvenčního správce odvolat „může“ (nikoli „musí“); v tomto ustanovení nebo na jiném místě insolvenčního zákona (nebo i zákona o insolvenčních správcích) však nejsou vymezena žádná kritéria (vodítka) pro aplikaci zkoumaného pravidla insolvenčním soudem. Má-li být uvedené pravidlo vykládáno ústavně konformním způsobem, pak ovšem musí být interpretováno způsobem, jenž vyloučí libovůli insolvenčního soudu při rozhodování, zda insolvenčního správce v takovém případě odvolá. Při absenci jiných pravidel
tak korektivem pro rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, zda insolvenčního správce v případě uvedeném v §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá z funkce, má (musí) být především úvaha, zda takový postup naplňuje účel insolvenčního zákona.
33. Účel insolvenčního zákona je vymezen (při absenci výslovné úpravy – na rozdíl od ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) zejména předmětem úpravy, jímž je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§1 písm. a/ insolvenčního zákona) a oddlužení dlužníka (§1 písm. b/ insolvenčního zákona). Při posouzení účelu insolvenčního zákona je dále nutné respektovat zásady vyjádřené v ustanovení §5 insolvenčního zákona. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2013, sen. zn. 29 NSČR 14/2012, uveřejněné pod číslem 76/2013 Sb. rozh. obč. K účelu insolvenčního řízení srov. dále i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 1. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10, ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů, uveřejněného pod číslem 241/2010 Sb. (srov. zejména odstavec 52. nálezu); nález je dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu.
34. Pro rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, zda v případě uvedeném v §31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá insolvenčního správce z funkce proto, že mu (uplynutím času) zaniklo (jen) právo vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle §3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, tak nelze pominout ani zásadu rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení vyjádřenou v §5 písm. a/ insolvenčního zákona. Bez významu není ani skutečnost, v jakém stadiu se insolvenční řízení nachází, tedy zda je účelné s ohledem na předpokládanou „zbývající“ činnost insolvenčního správce do skončení insolvenčního řízení (poměřováno počtem a náročností úkonů) odvolat stávajícího insolvenčního správce z funkce, aniž by byl ohrožen požadavek rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Takové posouzení zahrnuje i zkoumání, zda stav insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud o odvolání z funkce rozhoduje (má rozhodovat) stále vyžaduje (k dosažení jeho účelu), aby majetkovou podstatu dlužníka spravoval insolvenční správce se zvláštním povolením.
35. Odvolací soud se uvedenými kritérii při odvolání E. H. nezabýval a jeho právní posouzení je tak neúplné, a tudíž nesprávné. Jelikož napadené usnesení neobstálo v rovině právního posouzení, zda jsou dány podmínky pro odvolání E. H., nezabýval se již Nejvyšší soud (pro předčasnost a nadbytečnost) další dovolací námitkou spočívající v absenci slyšení E. H.
36. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
37. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 věta první za středníkem).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu