ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.76.2020.1
KSHK 33 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 76/2020-B-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka L. S. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 33 INS XY, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání Mgr. Martina Červinky, insolvenčního správce dlužníka, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2020, č. j. KSHK 33 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 9. prosince 2019, č. j. KSHK 33 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Schválil konečnou zprávu včetně vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce Mgr. Martina Červinky, jako insolvenčního správce dlužníka (L. S.) [dále jen „M. Č.“], podle níž činí:
- příjmy ze zpeněžení majetku a ostatní příjmy 50 000 Kč,
- náklady spojené se správou a zpeněžením majetkové podstaty 0 Kč,
- hotové výdaje insolvenčního správce 2 530,36 Kč,
- odměna insolvenčního správce (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) 54 450 Kč (bod I. výroku).
[2] Rozhodl, že náhrada hotových výdajů a část odměny insolvenčního správce M. Č. ve výši 50 000 Kč bude po právní moci usnesení uhrazena ze zálohy na náklady insolvenčního řízení složené insolvenčním navrhovatelem Českou spořitelnou, a. s. (bod II. výroku).
[3] Rozhodl, že část odměny insolvenčního správce M. Č. ve výši 6 980,36 Kč bude po právní moci tohoto rozhodnutí uhrazena státem a vyplacena z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu (bod III. výroku).
[4] Uložil M. Č. sdělit insolvenčnímu soudu bankovní spojení (číslo účtu) [bod IV. výroku].
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §38, §108, §183 odst. 3, §229 odst. 3 písm. c/, §230, §283 odst. 1, §293, a §304 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení §1, §2a, §7 a §8 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jiných nutných výdajů (dále jen „vyhláška č. 313/2007 Sb.“), z článku II. vyhlášky č. 133/2019 Sb., kterou se mění vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů, a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu stran odměňování soudních exekutorů – dospěl k následujícímu závěru:
3. V insolvenčním řízení vedeném vůči dlužníku nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty, neboť v průběhu období dubna 2017 až května 2018 vzali všichni přihlášení věřitelé své přihlášky pohledávek zcela zpět pro úhradu pohledávek uhradila třetí osobou [J. K. (dále jen „J. K.“)]. Částka uhrazená J. K. věřitelům dlužníka přitom netvoří příjem majetkové podstaty a M. Č. tudíž nelze přiznat odměnu podle ustanovení §1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.; je nutno postupovat podle ustanovení §2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. M. Č. v insolvenčním řízení nepostupoval zcela řádně, když začal s přípravou dražby za účelem zpeněžení nemovitostí dlužníka a nevymáhal dostačujícím způsobem plnění z insolvenčního řízení vedeného vůči bývalé manželce dlužníka. Důvod ke zvýšení odměny podle ustanovení §38 odst. 3 insolvenčního zákona tudíž není dán.
4. Přitom šlo o v pořadí druhé rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů M. Č . První usnesení insolvenčního soudu ze dne 14. srpna 2018, č. j. KSHK 33 INS XY, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. srpna 2019, č. j. KSHK 33 INS XY, 2 VSPH XY, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
5. K odvolání M. Č. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. června 2020, č. j. KSHK 33 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. prosince 2019.
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §38, §108, §168, §186 odst. 1, §283 odst. 1, §293 odst. 2, §297, §304 odst. 1 a §305 insolvenčního zákona, z ustanovení §1, §2a a §8 vyhlášky č. 313/2007 Sb., a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
7. Podmínky pro stanovení odměny M. Č. podle §1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejsou splněny, neboť nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty. J. K. totiž neposkytl peněžní prostředky „do majetkové podstaty, ale mimo majetkovou podstatu“ tím, že uhradil všechny přihlášené a zjištěné pohledávky zajištěných i nezajištěných věřitelů přímo těmto věřitelům. Rovněž není dán důvod ke zvýšení odměny M. Č. podle §38 odst. 3 insolvenčního zákona. Náklad na zmařenou dražbu nelze považovat za pohledávku za majetkovou podstatou dlužníka, neboť náklady spojené s provedením pokynu zajištěného věřitele ke zpeněžení předmětu zajištění nese zajištěný věřitel zásadně ze svého. Při určování odměny insolvenčního správce nelze vycházet z judikatury týkající se odměňování soudních exekutorů.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal M. Č. dovolání, jež (podle jeho obsahu) směřuje proti té části výroku napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku. Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která je v „rozporu“ s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu a dále se „částečně jedná i o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou“. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Jednotlivé otázky formuluje dovolatel (posuzováno podle obsahu dovolání) následovně:
[1] Lze při určení odměny insolvenčního správce vycházet z judikatury týkající se odměňování soudních exekutorů?
[2] Jakým způsobem má být stanovena odměna insolvenčního správce, pokud veškeré přihlášené pohledávky byly uspokojeny mimo insolvenční řízení?
9. K první otázce dovolatel argumentuje, že při určování odměny insolvenčního správce je možné vycházet z judikatury týkající se odměňování soudních exekutorů a k tomu odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. K druhé otázce dovolatel uvádí, že při určování odměny insolvenčního správce by se mělo postupovat stejně v situaci, kdy třetí osoba uhradí peněžní prostředky na účet majetkové podstaty, jako když třetí osoba zašle peněžní prostředky přímo věřitelům dlužníka; v obou případech by měla být odměna insolvenčního správce určena podle ustanovení §1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.
10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
12. K první otázce.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2020, pod číslem 52, uzavřel, že pro určení odměny insolvenčního správce je rozhodující, jakým způsobem je řešen úpadek dlužníka a podle toho lze odměnu určit aplikací ustanovení §38 insolvenčního zákona ve spojení s vyhláškou č. 313/2007 Sb. a v ní nastavenými kritérii pro způsob výpočtu odměny. Žádná jiná pravidla se neuplatní, nelze tedy ani přiměřeně aplikovat úpravu odměny soudních exekutorů. K tomu srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2019, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2021, pod číslem 43.
13. Ke druhé otázce.
V rozsudku ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 37/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2015, pod číslem 46, Nejvyšší soud uzavřel, že insolvenční zákon definuje majetkovou podstatu dlužníka a vymezuje její rozsah v ustanovení §205 insolvenčního zákona tak, že jde o majetek patřící dlužníku v určité době (podle odstavců 1 a 2 podle toho, kdo je insolvenčním navrhovatelem). Podle ustanovení §205 odst. 4 insolvenčního zákona náleží majetek jiných osob než dlužníka do majetkové podstaty jen tehdy, stanoví-li to zákon.
14. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 141/2016, vyplývá, že zpeněžením majetkové podstaty podle ustanovení §283 odst. 1 insolvenčního zákona se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. I pouhé zaslání finanční částky třetí osobou na účet majetkové podstaty a dobrovolné peněžité plnění dlužníkova dlužníka je tak zpeněžením majetkové podstaty. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek.
15. Dovolací soud v usnesení ze dne 28. července 2020, sen. zn. 29 NSČR 122/2018, uveřejněném pod číslem 30/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že bez ohledu na konečnou výši výtěžku zpeněžení má insolvenční správce při zpeněžení majetku v konkursu jednak nárok na odměnu ve výši nejméně 45 000 Kč (dle §1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jednak („dále“) nárok na odměnu ve výši 1 000 Kč za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky (do limitu 1 000 000 Kč) [§2a vyhlášky č. 313/2007 Sb.]. V těch případech, kdy ke zpeněžení majetku vůbec nedojde, platí, že podle ustanovení §1 této vyhlášky nevznikl insolvenčnímu správci nárok na odměnu za zpeněžování. Jestliže insolvenční správce v takovém insolvenčním řízení nepřezkoumal žádnou přihlášku, lze jeho odměnu určit jen podle ustanovení §5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Insolvenční správce, který v takovém insolvenčním řízení přezkoumal alespoň jednu přihlášku, má nárok na odměnu minimálně ve výši 45 000 Kč (§2a poslední věta vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Úprava obsažená v ustanovení §2a poslední věty vyhlášky č. 313/2007 Sb. (však) není „doplněním“ odměny určené podle ustanovení §1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. K tomu srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020, sen. zn. 29 NSČR 129/2018.
16. Z ustálené judikatury se tak podává, že insolvenčnímu správci náleží odměna podle ustanovení §1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. pouze tehdy, pokud zpeněžil – byť jen částečně – majetkovou podstatu. Součástí majetkové podstaty přitom zjevně nejsou peněžní prostředky třetí osoby, která dobrovolně (a bez právního důvodu) plnila na přihlášené pohledávky věřitelů mimo rámec insolvenčního řízení. Takové peněžní prostředky se nestaly součástí majetkové podstaty, a tudíž ani nelze pojmově hovořit o jejich zpeněžení. Závěr odvolacího soudu, že odměnu insolvenčního správce je v takovém případě třeba určit podle ustanovení §2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., je tak souladný s označenou judikaturou dovolacího soudu.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu