ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.79.2021.1
KSCB 26 INS 29347/2013
sp. zn. 29 NSČR 79/2021-B-1763
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s. , se sídlem v Českých Velenicích, Jana Pernera 159, PSČ 378 10, identifikační číslo osoby 46711201, zastoupeného Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013, o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2021, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013, 3 VSPH 854/2021-B-1724, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 11. června 2021, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013-B-1675, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) prohlásil konkurs na majetek dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s.
2. Šlo o v pořadí třetí rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku.
3. První rozhodnutí – usnesení ze dne 9. září 2014, č. j. KSCB 27 INS 29347/2013-B-29, jímž insolvenční soud podle usnesení schůze věřitelů povolil řešení úpadku reorganizací, zrušil na základě žaloby pro zmatečnost insolvenční soud usnesením ze dne 13. listopadu 2015, č. j. 28 ICm 3773/2014-150 [rozhodnutí bylo následně potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2016, č. j. 28 ICm 3773/2014, 101 VSPH 283/2016-308 (KSCB 27 INS 29347/2013)].
4. Druhým rozhodnutím – usnesením ze dne 26. června 2019, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013-B-1234, insolvenční soud zamítl návrh dlužníka na povolení reorganizace ze dne 3. července 2014 a na jeho majetek prohlásil konkurs. Usnesení insolvenčního soudu bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2019, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013, 1 VSPH 1076/2019-B-1427. K dovolání dlužníka a věřitelů ŠUTKA, s. r. o., a DN Art, s. r. o., Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. listopadu 2020, č. j. KSCB 26 INS 29347/2013, 29 NSČR 55/2019-B-1597, 29 NSČR 111/2019, 29 NSČR 141/2019, usnesení insolvenčního soudu i odvolacího soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Při rozhodování o způsobu řešení úpadku vyšel insolvenční soud z toho, že schůze věřitelů konaná dne 11. června 2021 rozhodla podle §150 a §151 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), o způsobu řešení úpadku konkursem.
6. Vznesenou námitku podjatosti vyhodnotil insolvenční soud jako nedůvodnou a navíc opakující stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem již rozhodnuto, proto vydal meritorní rozhodnutí, aniž věc předložil nadřízenému soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.
7. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.
8. Odvolací soud nezjistil okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že soudce projednávající a rozhodující věc u insolvenčního soudu (v prvním stupni) má přímý zájem na projednávané věci nebo že je vůči některému z účastníků či jejich zástupcům v poměru, který vzbuzuje důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Samotný způsob řešení úpadku zpochybněn dlužníkem v odvolání nebyl, ani v odvolacím řízení nevyšlo najevo nic, co by závěr o prohlášení konkursu mohlo zpochybnit.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) pro vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky procesního práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu, in eventum, aby zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Přípustnost dovolání spatřuje v řešení následujících otázek:
[1] Může být rozhodnuto o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce pouze na základě provedeného objektivního testu nestrannosti (aniž by byl proveden test subjektivní)?
[2] Může být soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci pro svůj nepřátelský poměr k osobě ovládající či vlastnící insolvenčního dlužníka? Jinými slovy v obecné rovině: Může být soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci pro svůj nepřátelský poměr k osobě, která není účastníkem řízení ani jeho zástupcem, ale která má k účastníku řízení, jeho zástupci či k projednávané věci vztah?
Otázku ad [1] považuje dlužník za vyřešenou v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, otázku ad [2] považuje za dovolacím soudem dosud neřešenou.
11. Nejvyšší soud dovolání dlužníka podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
12. Z obsahového hlediska totiž dovolatel namítá, že o jeho věci rozhodoval vyloučený soudce insolvenčního soudu, čímž vystihuje zmatečnostní vadu řízení podle §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., neboť k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže z matečnostní vady řízení jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., nelze pro jejich projednání připustit dovolání.
13. Ve vztahu k námitce (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu, pak dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil důvod přípustnosti dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16. Ostatně v dotčeném ohledu je napadené rozhodnutí souladné se závěry formulovanými Nejvyšším soudem k (ne)přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí především v rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, zveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 100/2013“). V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele.
14. Jak dále vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sp. zn. 29 Cdo 4938/2014).
15. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu