ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.93.2021.1
KSLB 76 XY
sp. zn. 29 NSČR 93/2021-B-1140
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka J. J., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o návrhu dlužníka na zrušení konkursu, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820, PSČ 470 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2021, č. j. KSLB 76 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 22. září 2021, č. j. KSLB 76 INS XY , Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“), zamítl návrh dlužníka J. J. na zrušení konkursu dle §308 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
4. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí [jakkoli nepřiléhavě odkazuje na judikatorní závěry Nejvyššího soudu k institutu zrušení konkursu v poměrech upravených zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále jen „ZKV“ (obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 208/2003, uveřejněném pod číslem 95/2006 Sb. rozh. obč., které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), maje je (nesprávně) za „zcela použitelné“ i pro poměry zrušení konkursu dle insolvenčního zákona], je souladné se závěry, jež Nejvyšší soud přijal k výkladu institutu zrušení konkursu podle insolvenčního zákona (k §308 insolvenčního zákona) v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2013, uveřejněném pod číslem 73/2015 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 73/2015“), na které navázal např. též usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 13/2014. Tyto závěry lze shrnout následovně:
[1] Důvodem ke zrušení konkursu podle ustanovení §308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona není (nemůže být) pouhé jiné právní hodnocení těch skutečností, z nichž vyšel insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku.
[2] Oproti úpravě obsažené v §44 odst. 1 písm. a/ ZKV dovoluje ustanovení §308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona zrušit konkurs na majetek dlužníka, jestliže podle stavu insolvenčního řízení v době, kdy insolvenční soud rozhoduje o zrušení konkursu, lze uzavřít (postavit najisto), že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku, a zároveň nebyl ve stavu úpadku (při odhlédnutí od vlastních účinků rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka) ani později (v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí dle §308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona).
[3] Pro účely závěru, že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku ani později (v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí dle §308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), přihlíží insolvenční soud i k těm pohledávkám (v posuzovaném období existujícím), které věřitelé neuplatnili v insolvenčním řízení (např. proto, že zmeškali lhůtu určenou k přihlášení pohledávky).
[4] Byly-li zjištěny pohledávky přihlášených věřitelů, je pro účely rozhodnutí o návrhu dlužníka na zrušení konkursu podle ustanovení §308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona nevýznamná argumentace dlužníka zpochybňující existenci, případně výši, zjištěných pohledávek.
5. Srov. ostatně též důvody usnesení ze dne 10. listopadu 2015, sen. zn. 29 NSČR 114/2015, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání dlužníka proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí jeho předchozího návrhu na zrušení konkursu. S dovolatelem lze souhlasit, že odvolací soud postupoval nedbale, jestliže poté, co na nedostatky (zastaralost) jeho argumentace k institutu zrušení konkursu opírané o judikaturu k zákonu o konkursu a vyrovnání poukázal Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 114/2015, zopakoval stejné argumentační chyby v napadeném usnesení. Odchylky insolvenční úpravy zrušení konkursu od konkursní úpravy téhož institutu popsané Nejvyšším soudem v R 73/2015 se však pro poměry dané věci nijak neprosazují, takže ona nepřesnost nemá žádný vliv na výsledek řízení.
6. Námitkou, že mu soudy svým postupem upřely právo na přístup k soudu a právo na spravedlivý proces, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení dle §229 odst. 3 o. s. ř. Námitkou podjatosti soudkyně insolvenčního soudu pak dovolatel vystihuje z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení dle §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., takže pro jejich projednání nelze připustit dovolání.
7. V rozsahu, v němž dovolací argumentace směřuje k nedostatečnosti (nepřezkoumatelnosti) odůvodnění napadeného rozhodnutí, je usnesení odvolacího soudu plně souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně se závěry obsaženými na téma (ne)přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2021
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu