ECLI:CZ:NS:2021:29.NSCR.98.2020.1
KSHK 35 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 98/2020-B-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníků J. F. , narozeného XY, a J . F. , narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS XY, o osvobození dlužníků od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužníků, obou zastoupených JUDr. Janem Vavruškou, advokátem, se sídlem v Liberci, Rumjancevova 696/3, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 2020, č. j. KSHK 35 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 2020,č. j. KSHK 35 INS XY, 4 VSPH XY, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 20. listopadu 2014, č. j. KSHK 35 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zjistil úpadek dlužníků (manželů J. aj. F.) [bod I. výroku] a povolil jeho řešení oddlužením(bod III. výroku).
2. Usnesením ze dne 13. dubna 2015, č. j. KSHK 35 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), uložil dlužníkům, aby po dobu pěti let platili splátky nezajištěným věřitelům vždy ke každému 25. dni v měsíci (počínaje 25. květnem 2015) [bod II. výroku] a určil datum první splátky na 25. května 2015 (bod III. výroku).
3. Usnesením ze dne 23. června 2020, č. j. KSHK 35 INS XY,insolvenční soud (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků [bod I. výroku], určil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (bod II. výroku), zprostil insolvenčního správce funkce (bod III. výroku) a „neosvobodil“ dlužníky od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny(bod IV. výroku).
4. Insolvenční soud uzavřel, že dlužníci neplnili své povinnosti v oddlužení řádněa včas po naprostou většinu trvání schváleného oddlužení formou splátkového kalendáře, bylo dosaženo 27% uspokojení věřitelů a z průběhu insolvenčního řízení nelze dojít k závěru, že by dlužníci nesplnili oddlužení z důvodu omezení plynoucích z mimořádných opatření přijatých v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19, které nezavinili.
5. K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. června 2020, č. j. KSHK 35 INS XY, v bodě IV. výroku.
6. Odvolací soud se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu. K argumentaci odvolatelů, že se snažili hradit oddlužení početnými mimořádnými splátkami, odvolací soud uvedl, že nešlo o mimořádné splátky, ale pouze o doplatky na pravidelné splátky oddlužení. Obdobně tvrzení dlužníků týkající se nesprávně prováděných srážek ze mzdy dlužníka v důsledku pochybení zaměstnavatele považoval odvolací soud za bezpředmětné, když toto tvrzení dlužníci ničím nedoložili a nic jim nebránilo v tom, aby plnění zaslali na účet majetkové podstaty sami.
7. Závěrem odvolací soud – odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“) – konstatoval, že oddlužení plněním splátkového kalendáře skončí uplynutím pětileté lhůty počítané ode dne termínu první splátky stanovené insolvenčním soudem v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře; tato lhůta je lhůtou konečnou (nejzazší) a nelze ji prodloužit. Jelikož byl termín první splátky v projednávané věci stanoven k 13. dubnu 2015, uplynula tato lhůta 30. dubna 2020. Jakékoli plnění zaslané dlužníky po tomto datu na účet majetkové podstaty, nelze rozdělit mezi nezajištěné věřitele a musí být dlužníkům vráceno.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak než v R 77/2013, a to otázky konce pětileté doby pro plnění i mimořádných splátek do oddlužení plněným splátkovým kalendářem.
9. K běhu pětileté doby trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře dovolatelé namítají, že ač byla poslední splátka stanovena na 30. dubna 2020, dne 27. dubna 2020 požádali o prodloužení oddlužení o dva měsíce a v souladu s tím zaslali na účet majetkové podstaty dne 25. května 2020 částku 60.000 Kč a dne 2. června 2020 částku 26.000 Kč.
10. Dovolatelé argumentují ve prospěch závěru, že pětiletá doba trvání oddlužení splátkovým kalendářem, má být prolomena, je-li to ve prospěch věřitelů nebo nebyli-li dlužníci poučení o přesném konci doby splácení.
11. Závěrem dovolatelé uvádějí, že s ohledem na smysl a účel zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, kterým bylo umožněno prominout na žádost účastníka řízení některé lhůty plynoucí mimo jiné i z insolvenčního zákona, mělo být jejich žádosti ze dne 27. dubna 2020 (o prodloužení oddlužení o dva měsíce) vyhověno.
12. Dovolatelé tak namítají, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že soud osvobozuje dlužníky od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.
13. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů,a některé další zákony).
14. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. vypočtenýchv §238 o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když dovoláním napadené rozhodnutí je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
15. Nejvyšší soud se – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolateli, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
16. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
17. Podle §406 odst. 3 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019 (pro věc rozhodném), v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle §398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného ve zprávě pro oddlužení. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení.
18. Již v R 77/2013 Nejvyšší soud formuloval závěr, že lhůta pěti let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení (§406 odst. 3 písm. a/ insolvenčního zákona).
19. Byl-li termín první splátky v usnesení o schválení oddlužení určen na 25. května 2015, byl nejzazším dnem pro plnění dlužníků ve prospěch věřitelů 25. květen 2020. Závěr odvolacího soudu, že při zkoumání dosažení hranice 30% uspokojení věřitelů se nepřihlíží k platbám učiněným po 30. dubnu 2020 (a tedy i k platbě provedené 25. května 2020), je tedy nesprávný. Souhrn zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů činí 2.123.603,46 Kč. Zaplatili-li dlužníci 25. května 2020 ve prospěch majetkové podstaty částku 60.000 Kč, zvýší se celková částka rozdělovaná mezi věřitele na 650.532,56 Kč (k tomu srov. zprávu insolvenčního správce B-47) a míra uspokojení nezajištěných věřitelů bude činit 30,63 %. Neobstál by tedy závěr odvolacího soudu o tom, že dlužníci nedosáhli minimální 30% hranice uspokojení pohledávek věřitelů.
20. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil dle §243e odst. 1 a 2 o. s. ř., nezabývaje se již dalšími, pro věc nadbytečnými, námitkami dovolatelů.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2021
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu