ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1120.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1120/2021-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného I. M. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2021 sp. zn. 6 To 212/2021, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 25/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 5 T 25/2021, bylo trestní stíhání obviněného I. M. pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku podle §231 odst. 1 tr. ř. za užití §223a odst. 1 tr. ř. a §307 odst. 1, 3 tr. ř. podmíněně zastaveno a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 24 měsíců.
2. Tohoto přečinu se měl obviněný dopustit jednáním spočívající v tom, že dne 7. 7. 2020 v 11:55 hodin v XY, v ulici XY, v rámci plnění pracovních povinností, řídil nákladní motorové vozidlo tovární značky a typu Volkswagen Crafter, registrační značky XY, ve vlastnictví společnosti T., IČO: XY, couváním z parkoviště u domu čísla popisného XY na pozemní komunikaci v ulici XY, přičemž v rozporu s ustanoveními §5 odst. 1 písm. b), §24 odst. 2, odst. 3 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, se plně nevěnoval řízení motorového vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci a zároveň při couvání jako řidič motorového vozidla ohrozil dalšího účastníka provozu na pozemní komunikaci a rovněž si nezajistil bezpečné couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby při nedostatečném rozhledu, v důsledku čehož při couvání narazil zadní částí jím řízeného vozidla do poškozené B. I., narozené XY, která šla po chodníku pro pěší ve směru od domu čísla popisného XY k domu čísla popisného XY, kdy se poškozená po střetu částečně nacházela pod zadní částí vozidla Volkswagen, odkud byla vyproštěna po popojetí vozidla Volkswagen vpřed, v důsledku čehož poškozená B. I. utrpěla tržnězhmožděnou ránu nad levým obočím a pohmoždění krajiny levého oka s průvodními krevními výrony do podkoží a otokem s nemožností spontánně otevřít oko, neposunutou zlomeninu levého lícního oblouku přesahující na stěny vedlejší nosní dutiny v horní čelisti se zakrvácením do této dutiny a neposunutou zlomeninu základny 1. záprstní kosti levé ruky s průvodním krevním výronem do podkoží zápěstí a bolestivostí palcového valu ruky a povrchní oděrky kůže kolenou, kdy byla omezena hospitalizací od 7. 7. 2020 do 21. 8. 2020, zákazem dotyku s levou stranou obličeje po dobu tří týdnů, a nemožností smrkat a kýchat po dobu tří týdnů, nutností užívat antibiotika po dobu 5 dní, užíváním sádrové dlahy na levé ruce po předloktí po dobu dvou týdnů a nutností užívat asistenci při základní sebeobsluze.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 6 To 212/2021, stížnosti státního zástupce a poškozené podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 6 To 212/2021, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) a f) tr. ř. , neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedeného v §265a odst. 2 písm. f) tr. ř., přestože bylo v řízení mu předcházejícímu rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
5. Podstatou dovolací argumentace Nejvyššího státního zástupce je jeho názor, že se závěrem Krajského soudu v Ústí nad Labem ohledně splnění podmínky uvedené v §307 odst. 1 písm. b) tr. ř. in fine pro podmíněné zastavení trestního stíhání se nelze ztotožnit s ohledem na to, že nelze mít uzavřenou otázku, zda obviněný splnil podmínku tzv. „jiného potřebného opatření k náhradě škody“ . Státní zástupce je toho názoru, že pro splnění této podmínky je třeba zjistit, zda nárok poškozené je účinně uplatnitelný a vymahatelný v intencích zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“). V tomto směru státní zástupce odkazuje na ustanovení §6 odst. 2, odst. 3 citovaného zákona a v návaznosti na tato ustanovení pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1515/2012 (publikované pod č. 59/2013 Sb. rozh. tr.).
6. Podle §6 odst. 2 uvedeného zákona nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle §9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.
7. Podle §6 odst. 3 uvedeného zákona nebylo-li ujednáno jinak, poskytne pojistitel plnění v rozsahu a ve výši podle odstavce 2 v penězích nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě.
8. Státní zástupce je toho názoru, že soudy obou stupňů rezignovaly na zjištění, zda poškozenou uplatněný nárok je reálně uplatnitelný a vymáhatelný podle shora uvedené právní úpravy. V tomto směru, aniž by to bylo jakkoli argumentačně podloženo, stížnostní soud v bodě 9. svého usnesení konstatoval, že pokud by byl nárok u pojišťovny uplatněn, pojišťovna by se jím zabývala. Tato úvaha se však míjí s aplikační praxí vyjádřenou v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1515/2012, které bylo publikováno pod č. 59/2013 Sb. rozh. tr., podle níž v případě konkrétního jednání, které naplňuje definici jiného potřebného opatření k náhradě škody, se musí jednat o opatření, které přináší poškozenému podobnou míru jistoty, jakou mu přináší dohoda uvedená v tomtéž ustanovení, jejíž obsah je právně závazný a jejíhož splnění se lze domoci soudně. Takovou kvalitu však postup obviněného nemá a nelze jej bez výhrady podřadit pod jiné potřebné opatření k náhradě škody.
9. Nahlášení vzniku škody pojišťovně lze za dostatečné opatření považovat pouze při splnění dvou zvláštních podmínek. Zaprvé musí být známa celková výše škody a její druh, zadruhé tato škoda musí být současně pojištěním zcela kryta. Státní zástupce je toho názoru, že jakkoliv lze nárok na bolestné s odkazem na §6 odst. 2 písm. a) zákona 168/1999 Sb. a náklady na vypracování znaleckého posudku s odkazem na §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. úspěšně uplatnit podle §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. v rámci pojistné události a lze zřejmě očekávat uspokojení tohoto nároku výplatou pojistného plnění, tak jiná situace nastává u nároku na náhradu za právní zastoupení poškozené. V případě nákladů na přibrání zmocněnce (advokáta) nejsou tyto náklady z tzv. povinného ručení hrazeny. Přitom skutečnost, že i náklady vzniklé poškozené přibráním advokáta, aby ji zastupoval v trestním řízení, představují majetkovou škodu, která spočívá ve zmenšení jejího majetku, je jednoznačná. I zde jde o majetkovou újmu, která vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním. Z tzv. povinného ručení jsou s odkazem na §6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. hrazeny poškozenému jen účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením, avšak pouze při uplatňování nároků za a) škodu způsobenou na zdraví nebo usmrcením, b) škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, nebo c) ušlý zisk. V každém případě musí jít o náklady zastoupení spojené s uplatňováním nároku na pojistné plnění. Náklady právního zastoupení jsou tzv. povinným ručením kryty pouze v omezené míře deklarované v §6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Jedná se přitom o majetkovou škodu, jejíž plné saturování je základní zákonnou podmínkou pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Z tohoto důvodu nahlášení škodní události nepředstavuje jiné potřebné opatření, protože poškozenému neposkytuje žádnou jistotu v tom směru, že mu budou plně uhrazeny náklady právního zastoupení coby majetková škoda. Proto musí k jinému potřebnému opatření přistoupit ohledně této části nároku i alternativa první nebo druhá §307 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby bylo možné podmíněné zastavení v souladu se zákonem aplikovat.
10. Ze všech těchto důvodů pak státní zástupce uzavřel, že nelze-li tedy na základě shora uvedeného nárok poškozené zcela podřadit pod jednání obviněného spočívající v jiném potřebném opatření k náhradě škody, je třeba dospět k závěru, že pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebyly splněny bezezbytku všechny zákonné podmínky. Pokud přesto Okresní soud v Ústí nad Labem přikročil k podmíněnému zastavení trestního stíhání obviněného I. M. podle §307 odst. 1, 3 tr. ř., pak zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Jestliže Krajský soud v Ústí nad Labem uvedenou nesprávnost nenapravil, třebaže k tomu měl na podkladě podaných stížností státního zástupce a poškozené vytvořen náležitý procesní prostor, pak své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. l) tr. ř.
11. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 6 To 212/2021, i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 5 T 25/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil obviněný I. M., který je toho názoru, že dovolání postrádá opodstatněnost a stížnostní soud svým rozhodnutím nepochybil. Obviněný zdůraznil, že nároky poškozené jsou kryty pojistným plněním z titulu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. To platí i o nárocích, které v době rozhodování o odklonu nebyly uplatněny, byť jejich neuplatnění nebo nevyčíslení je zapříčiněno jakýmkoliv důvodem. Jiným potřebným opatřením k náhradě škody je totiž jistě i oznámení vzniku pojistné události příslušné pojišťovně v případě, že došlo ke vzniku škody při provozu motorového vozidla. To ostatně konstatuje i nejvyšší státní zástupce v dovolání. Obviněný však nesouhlasí s tím, že by měla odklonu stát na překážku situace, kdy soud (nebo státní zástupce) rozhodují o odklonu za stavu, kdy poškozenou osobou (ještě, či z jakéhokoliv důvodu) nebyla specifikována škoda co do důvodu a výše. Obviněný je toho názoru, že vydáním rozhodnutí o odklonu za stavu, kdy je takto škodní událost řádně příslušné pojišťovně oznámena, zůstávají veškeré nároky poškozeného zachovány, a to jak vůči pojišťovně, tak eventuálně vůči samotnému škůdci.
13. V daném případě jde podle obviněného o situaci, kdy ke škodě došlo při plnění pracovních úkolů obviněného, a tedy vůči poškozené za škodu odpovídá zaměstnavatel obviněného, nikoliv bezprostředně obviněný sám. Limit pojistného plnění pak navíc zcela evidentně přesahuje byť jen teoreticky reálnou škodu, již by byla poškozená oprávněna uplatnit. Pokud by měly platit závěry nabízené v odůvodnění dovolání nejvyššího státního zástupce, že totiž za dostatečné opatření k náhradě škody lze považovat pouze takové oznámení škodné události, kdy je známa celková výše škody a její druh (za současného splnění podmínky, že škoda musí být pojištěním zcela kryta), pak by podle obviněného logicky muselo docházet k situacím, kdy z jakéhokoliv důvodu, kdy škodu ještě nelze uplatnit v plné výši, neboť například nejsou známy veškeré skutečnosti, na nichž závisí její vyčíslení, bylo by rozhodnutí o odklonu vyloučeno. Takový stav je však podle obviněného nežádoucí, zákonodárcem jistě nezamýšlený, nechtěný a nepředvídaný.
14. Uvedené závěry platí podle obviněného i pro nároky na náhradu právního zastoupení poškozeného. Neoprávněnost argumentace nejvyššího státního zástupce je pak zřetelná i s ohledem na to, že náklady právního zastoupení poškozené nebyly v době rozhodování soudu specifikovány. Opět však platí, že náklady jsou kryty pojistným plněním z tzv. povinného ručení a rovněž z povahy věci osobou zaměstnavatele obviněného.
15. Obviněný proto uzavírá, že soudy obou stupňů nepochybily, jestliže za daného stavu pokládaly podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání za splněné. Z toho důvodu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl. Souhlasil i s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
16. Nejvyšší soud přezkoumal dovoláním napadené rozhodnutí, a to v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených a poté dospěl k závěru, že dovolání státního zástupce je zjevně neopodstatněné. K uvedenému závěru dospěl poté, co konfrontoval skutečnosti zjištěné v dosavadním průběhem trestního řízení v této trestní věci vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí s relevantní právní úpravou upravující institut podmíněného zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1 tr. ř. a stávají judikaturou.
a) Zjištění Nejvyššího soudu ohledně dosavadního průběhu trestního řízení
17. Z obsahu spisového materiálu vyplývá (a je to v zásadě nesporné), že obviněný po dopravní nehodě škodnou událost nahlásil svému zaměstnavateli, který ji poté oznámil pojišťovně. Škodná událost byla u České podnikatelské pojišťovny, a. s. zaevidována pod č. 2206026082.
18. Ze spisového materiálu dále vyplývá, že po podání obžaloby (dne 12. 4. 2021) se poškozená prostřednictvím svého obhájce k trestnímu řízení připojila (rovněž dne 12. 4. 2021) s nárokem na náhradu újmy v celkové výši 56 651 Kč. Tento nárok poškozená konkretizovala tak, že částka 42 656 Kč činí bolestné ve výši 125 bodů, částka 3 995 Kč znalečné a částka 10 000 Kč náklady právního zastoupení; k tomu doložila znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, který si nechala vypracovat, a doklad o vyúčtování znalečného. Náklady právního zastoupení nebyly blíže konkretizovány.
19. Za této situace Okresní soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 5 T 25/2021, trestní stíhání obviněného I. M. pro přečin těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku podle §231 odst. 1 tr. ř. za užití §223a odst. 1 tr. ř. a §307 odst. 1, 3 tr. ř. podmíněně zastavil a obviněnému stanovil zkušební dobu v trvání 24 měsíců.
20. Proti uvedenému usnesení podali stížnost státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem a prostřednictvím zmocněnce též poškozená B. I. Stížnost státního zástupce byla zaměřena na skutečnost, že nebyly dostatečně zohledněny povaha a okolnosti předmětného přečinu, a to zejména ve vztahu k věku poškozené a délce jejího léčení. Dále státní zástupce navrhl pro případ, že by mělo být ve věci rozhodnuto podmíněným zastavením trestního stíhání, aby se tak stalo za současného složení peněžité částky obviněným určené na pomoc obětem trestné činnosti ve výši nejméně 30 000 Kč a za současného závazku zdržet se během zkušební doby řízení motorových vozidel všeho druhu. Poškozená ve stížnosti namítla, že, ač se řádně připojila s nároky na náhradu škody v trestním řízení, obviněný jí škodu dosud neuhradil a ani není zřejmé, zda učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, neboť Česká podnikatelská pojišťovna, a. s. nijak na pojistnou událost nereagovala.
21. Krajský soud v Ústí nad Labem před svým rozhodnutím doplnil dokazování o vyjádření České podnikatelské pojišťovny, a. s. (vyjádření ze dne 9. 6. 2021), ve kterém pojišťovna uvedla, že jí byla zaslána plná moc zmocněnce poškozené dne 29. 10. 2020 a tento zmocněnec byl vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že (k datu vyjádření) nebyly vzneseny žádné nároky ze strany poškozené, nemohla se k nim pojišťovna vyjádřit, byť je připravena hradit pojistné plnění do výše limitu sjednaného ve smlouvě. Pojistná událost je stále otevřená. Zaměstnavatel obviněného a zdravotní pojišťovna se s nároky na náhradu škody v trestním řízení nepřipojili.
22. Po takto doplněném dokazování následně Krajský soud v Ústí nad Labem stížnosti státního zástupce a poškozené jako nedůvodné podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. V rámci odůvodnění pak krajský soud ohledně zákonné podmínky spočívající v náhradě způsobené škody, případně učinění potřebných opatření k její náhradě, uvedl, že okresní soud správně poukázal na nahlášení pojistné události obviněným cestou zaměstnavatele, což je doloženo materiály České podnikatelské pojišťovny, a. s. (č. l. 13 až 16 spisu). Tato skutečnost pak vyplývá i z již citovaného vyjádření předmětné pojišťovny ze dne 9. 6. 2021. Z tohoto vyjádření navíc vyplynulo, že po zaslání plné moci právním zástupcem poškozené B. I. JUDr. Jiřím Nohou dne 29. 10. 2020 byl tento vyrozuměn, že vzhledem k tomu, že žádné nároky nebyly vzneseny, nemohou se k nim blíže vyjádřit, nicméně jsou připraveni je hradit do výše pojistného limitu sjednaného ve smlouvě. Dne 14. 4. 2021 pak obdrželi přípis obhájce, kterým zasílá na vědomí kopii dokumentu „připojení se s nárokem na náhradu újmy do trestního řízení jako poškozená“ ze dne 8. 4. 2021. Ze závěru uvedeného vyjádření pak vyplývá, že předmětná pojistná událost je stále otevřena a jsou připraveni se nároky poškozené zabývat neprodleně poté, co budou u jejich společnosti vzneseny. Zaměstnavatel obviněného a zdravotní pojišťovna poškozené se pak s nároky na náhradu škody v trestním řízení nepřipojili (jak již konstatoval okresní soud).
b) Relevantní právní úprava
23. Podle §307 odst. 1 tr. ř. může v řízení o přečinu se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže (a) obviněný se k činu doznal, (b) nahradil škodu , pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, (c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání.
24. Z hlediska otázky náhrady škody, tedy shora citovaného a v této trestní věci dovoláním dotčeného ustanovení §307 odst. 1 písm. b) tr. ř. je zřejmé, že pro splnění podmínky předpokládané tímto ustanovením je nutné, aby obviněný buď nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě.
c) Právní posouzení
25. Jestliže předmětem dovolací argumentace státního zástupce je zpochybnění závěru nižších soudů, že obviněný před rozhodnutím o podmíněném zastavení svého trestního stíhání učinil jiná potřebná opatření k náhradě škody , pak k této podmínce podle §307 odst. 1 písm. b) tr. ř. lze nejprve v obecně konstatovat, že jiným potřebným opatřením k náhradě škody může být i nahlášení vzniku škody jako pojistné události a poskytnutí potřebné součinnosti pojišťovně. Za jiná potřebná opatření k náhradě škody lze přitom považovat i kroky obviněného směřující k tomu, aby škodu v souladu s platnou právní úpravou nahradil jiný subjekt, který za ni odpovídá (viz. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 4 To 693/94, publikované pod č. 19/1995 Sb. rozh. tr. nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 4 Tz 62/2002, publikované pod NS 19/2003-T 466 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu (například zaměstnavatel, došlo-li k trestnému činu při plnění pracovních úkolů). V takovém případě by měl obviněný následně plnit z titulu regresu vůči takovému subjektu.
26. S podaným dovoláním (a jeho odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1515/2012, které bylo publikováno pod č. 59/2013 Sb. rozh. tr.) pak lze souhlasit do té míry, že v případě konkrétního jednání, které naplňuje definici jiného potřebného opatření k náhradě škody , se musí jednat o opatření, které přináší poškozenému podobnou míru jistoty, jakou mu přináší dohoda uvedená v tomtéž ustanovení, jejíž obsah je právně závazný a jejíhož splnění se lze domoci soudně. V obecné rovině pak lze souhlasit i s názorem státního zástupce, že nahlášení vzniku škody pojišťovně lze za dostatečné opatření považovat pouze při splnění dvou zvláštních podmínek. Zaprvé musí být známa celková výše škody a její druh, zadruhé tato škoda musí být současně pojištěním zcela kryta.
27. Pokud jde o otázku toho, zda bude způsobená škoda pojištěním zcela kryta, je nutno s ohledem na obsah spisového materiálu a odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí konstatovat, že tato otázka předmětem dokazování v trestním řízení v této trestní věci nebyla. Nejvyšší soud je však toho názoru (a obdobně to připouští v dovolání sám státní zástupce), že k překročení minimálních limitů stanovených v §3a odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. nedojde.
28. Pokud jde o otázku nezbytnosti zjištění celkové výše škody a jejího druhu a výhrady státního zástupce, že soudy obou stupňů rezignovaly na zjištění, zda poškozenou uplatněný nárok je reálně uplatnitelný a vymáhatelný podle shora uvedené právní úpravy, lze předně konstatovat (s ohledem na obsah podaného dovolání), že z hlediska poškozenou uplatněného nároku na náhradu škody není sporu o tom, zda bude poškozená v rámci pojistné události uspokojena podle §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. co do nároku na bolestné [s odkazem na §6 odst. 2 písm. a) zákona 168/1999 Sb.] respektive co do nákladů na vypracování znaleckého posudku [zde s odkazem na §6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb.].
29. Státní zástupce je však dále toho názoru, že jiná situace nastává u nároku poškozené na náhradu za právní zastoupení. Argumentace státního zástupce (s určitou mírou zjednodušení) je založena na přesvědčení, že v případě nákladů na přibrání zmocněnce (advokáta) nejsou tyto náklady z tzv. povinného ručení hrazeny, jakkoliv jde o majetkovou újmu, která vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním. Podle státního zástupce jsou z tzv. povinného ručení s odkazem na §6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. hrazeny poškozenému jen účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením, avšak pouze při uplatňování nároků za a) škodu způsobenou na zdraví nebo usmrcením, b) škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, nebo c) ušlý zisk. V každém případě musí jít o náklady zastoupení spojené s uplatňováním nároku na pojistné plnění. Náklady právního zastoupení jsou tzv. povinným ručením kryty pouze v omezené míře deklarované v §6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Jedná se přitom o majetkovou škodu, jejíž plné saturování je základní zákonnou podmínkou pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Z tohoto důvodu nahlášení škodní události nepředstavuje jiné potřebné opatření, protože poškozenému neposkytuje žádnou jistotu v tom směru, že mu budou plně uhrazeny náklady právního zastoupení coby majetková škoda. Proto musí k jinému potřebnému opatření přistoupit ohledně této části nároku i alternativa první nebo druhá §307 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby bylo možné podmíněné zastavení v souladu se zákonem aplikovat. Nelze-li tedy na základě shora uvedeného nárok poškozené zcela podřadit pod jednání obviněného spočívající v jiném potřebném opatření k náhradě škody, je třeba dospět k závěru, že pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebyly splněny bezezbytku všechny zákonné podmínky.
30. Jakkoliv Nejvyšší soud nechce v obecné rovině zásadně zpochybňovat naznačené úvahy státního zástupce sumarizované v předchozím odstavci, je nutné tyto úvahy současně konfrontovat se skutečnostmi zjišťovanými v této trestní věci, a to skutečnostmi vztahujícímu se jednak k osobě obviněného a jeho aktivitě směřující ke splnění podmínek podmíněného zastavení jeho trestního stíhání, jednak k aktivitě a postoji poškozené v rámci trestního řízení při specifikaci jejího nároku na náhradu způsobené škody.
31. Pokud jde o obviněného, ten především způsobil poškozené škodu při plnění pracovních úkolů a za tuto škodu vůči poškozené tedy odpovídá zaměstnavatel obviněného, nikoliv bezprostředně on sám. S ohledem na ustálenou rozhodovací praxi (viz výše bod 25.) je přitom jiným potřebným opatřením k náhradě škody i oznámení vzniku pojistné události příslušné pojišťovně v případě, že došlo ke vzniku škody při provozu motorového vozidla, jak se také v této trestní věci stalo. Není také sporu o tom, že příslušná pojišťovna byla a je připravena hradit pojistné plnění do výše limitu sjednaného ve smlouvě, s již opakovaně uvedenou výhradou, že nebyly vzneseny žádné nároky ze strany poškozené, a proto se k nim nemohla pojišťovna vyjádřit a pojistná událost je stále otevřená. To platí i o nárocích, které v době rozhodování soudu nebyly uplatněny, byť jejich neuplatnění nebo nevyčíslení je zapříčiněno jakýmkoliv důvodem.
32. Pokud jde o poškozenou, je zjišťováno, že v době rozhodování soudu tato prostřednictvím svého obhájce náklady právního zastoupení nespecifikovala. Není tedy zřejmé, zda se jednalo o náklady na přibrání zmocněnce (advokáta), které nejsou podle státního zástupce z tzv. povinného ručení hrazeny, či o náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků poškozené (za škodu způsobenou na zdraví nebo usmrcením, škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, nebo ušlý zisk).
33. Je pak otázkou, zda absence konkrétní a pochybnosti nevzbuzující specifikace nákladů právního zastoupení poškozené v době rozhodování soudu o naznačeném odklonu od trestního stíhání v podobě podmíněného zastavení trestního stíhání a jistota jejich úhrady ze strany pojišťovny brání v závěru o tom, že obviněný splnil podmínku uvedenou v ustanovení §307 odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy že učinil jiné potřebné opatřením k náhradě škody. Je tedy otázkou, zda je překážkou uvedeného postupu soudu situace, kdy soud (nebo státní zástupce) rozhodují o odklonu za stavu, kdy poškozenou osobou ještě (z jakéhokoliv důvodu) nebyla specifikována škoda co do důvodu a výše, při vědomí a zdůraznění toho, že škodní událost byla řádně příslušné pojišťovně oznámena, zde zaevidována s prohlášením o připravenosti pojišťovny plnit v rozsahu pojistného plnění, jakkoliv k úhradě způsobené škody nedošlo.
34. Nejvyšší soud je toho názoru, že tato situace použití předmětného odklonu nebrání, neboť poškozenému zůstávají veškeré nároky zachovány, a to jak vůči pojišťovně, tak eventuálně vůči samotnému obviněnému či jeho zaměstnavateli. Lze přisvědčit názoru obviněného, který uvedl ve svém vyjádření k dovolání státního zástupce, že pokud by měly platit závěry uvedené v odůvodnění dovolání nejvyššího státního zástupce, že za dostatečné opatření k náhradě škody lze považovat pouze takové oznámení škodné události, kdy je známa celková výše škody a její druh (za současného splnění podmínky, že škoda musí být pojištěním zcela kryta), pak by muselo docházet k situacím, kdy z jakéhokoliv důvodu, kdy škodu ještě nelze uplatnit (specifikovat) v plné výši, neboť například nejsou známy veškeré skutečnosti, na nichž závisí její vyčíslení, bylo by rozhodnutí o odklonu vyloučeno, což je z hlediska podstaty a smyslu odklonu od trestního stíhání v podobě podmíněného zastavení trestního stíhání stav zákonodárcem jistě nezamýšlený, nechtěný a nepředvídaný. Do značné míry by se uvedený závěr dostal do rozporu i se shora v tomto usnesení konstatovanou judikaturní praxí v otázce toho, co lze považovat za jiná potřebná opatření k náhradě škody v situacích, kdy náklady na náhradu způsobené škody jsou kryty pojistným plněním z tzv. povinného ručení a rovněž z povahy věci osobou zaměstnavatele obviněného.
35. Za dané situace, pokud nebyly náklady právního zastoupení poškozené době rozhodování soudu specifikovány, tedy nebyly poškozenou pojišťovně sděleny všechny skutečnosti, které jí umožní specifikovat zejména příslušnou požadovanou částku a poté ji poškozené uhradit (nebyla poškozenou poskytnuta nezbytná součinnost), nemůže tato pasivita či nedůslednost poškozené obviněnému bránit domáhat se postupu podle §307 odst. 1 tr. ř.
36. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud uzavřel, že Okresní soud v Ústí nad Labem měl pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání splněny všechny zákonné podmínky, a to včetně jednání obviněného spočívající v jiném potřebném opatření k náhradě škody a své rozhodnutí proto vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. nezatížil. Pak ale také Krajský soud v Ústí nad Labem své rozhodnutí nemohl zatížil vadou ve smyslu dalšího uplatněného dovolacího důvodu, totiž důvodu podle §256b odst. 1 písm. l) tr. ř.
IV. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
37. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání státního zástupce rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
38. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář