ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1207.2020.3
3 Tdo 1207/2020-I.-708
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021 v řízení o dovolání, které podal obviněný P. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 117/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 43 T 26/2019, takto:
I. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. K. z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř. bere do vazby.
II. Podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se písemný slib obviněného P. K. nepřijímá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 43 T 26/2019, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“) – jednání pod bodem 5), přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku – jednání pod body 1), 2) a 4), přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle §193b tr. zákoníku – jednání pod bodem 1) až 4), a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c) tr. zákoníku – jednání pod body 1) až 4), a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku – jednání pod bodem 3).
2. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 6. 2018, sp. zn. 1 T 89/2018, byl obviněný odsouzen podle §201 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Podle §43 odst. 2 byl dále zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 6. 2018, sp. zn. 1 T 89/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 43 T 26/2019, podal obviněný odvolání. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 117/2020, tak, že je podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když napoprvé z podnětu odvolání obviněného usnesením ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 3 To 223/2019, podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil první odsuzující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. 43 T 26/2019, a tomuto soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 117/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Nejvyšší soud pak svým usnesením ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 3 Tdo 1207/2020-I, rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 117/2020, jakož i rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 43 T 26/2019, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu Brno-venkov přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Vzhledem k tomu, že se obviněný v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v této trestní věci uložen, bylo nutné podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodnou o vazbě obviněného. Podle citovaného ustanovení totiž vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
8. Podle §68 odst. 1 tr. ř. lze vzít do vazby toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi. Podle §68 odst. 2 tr. ř. nelze vzít do vazby obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 2 léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 3 léta.
9. Podle §67 písm. c) tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.
10. Přestože Nejvyšší soud k dovolání obviněného zrušil obě shora specifikovaná rozhodnutí nižších soudů, lze i nadále na podkladě doposud provedeného dokazování konstatovat, že obviněný je důvodně podezřelý ze spáchání té trestné činnosti, pro kterou proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, posléze podána obžaloba, a za kterou byl napadenými rozhodnutími odsouzen (s výhradou přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, k tomu zejména viz bod 44. a násl. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 3 Tdo 1207/2020-I). Pokud jde o důvody, pak v tomto směru lze v obecné rovině odkázat na uvedený odsuzující rozsudek soudu prvního stupně i napadené usnesení (byť v současné době zrušené a opět s již konstatovanou výhradou).
11. Současně pak lze, mimo jiné i s ohledem na doposud provedený dovolací přezkum, konstatovat, že se jako důvodná jeví (s již uvedenou výhradou) i právní kvalifikace posuzovaného jednání obviněného. Z hlediska §68 odst. 2 tr. ř. pak je vazba obviněného odůvodněna i zjištěním, že obviněný je stíhán za úmyslný (resp. úmyslné) trestný čin, u kterého zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 2 léta.
12. S ohledem na osobu obviněného, jeho trestní minulost, povahu a charakter jím páchané trestné činnosti lze v případě obviněného shledat a odůvodnit vazební důvod uvedený v §67 písm. c) tr. ř. Obviněný byl v minulosti za podobnou trestnou činnost stíhán a odsouzen. Vyhýbal se a mařil ochranné léčení, které mu bylo uloženo a kterým bylo reagováno na u něho zjišťovanou sexuální deviaci, pod jejímž vlivem se dopustil i nyní posuzované trestné činnosti. Obviněný se trestné činnosti dopouštěl ve zkušební době podmíněného odsouzení. Souhrn všech těchto zjištění zcela jednoznačně dovoluje dovodit obavu, že by obviněný při pobytu na svobodě mohl opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, resp. že by mohl v páchání takové trestné činnosti pokračovat, čemž je nutno jeho vazebním stíháním zabránit.
13. S ohledem na povahu a závažnost trestné činnosti obviněného současně není možné jeho vazbu nahradit zárukami předpokládanými trestním řádem v §73 a 73a tr. ř. Je skutečností, že obviněný v této trestní věci navrhl jako alternativu svého propouštění z vazby na svobodu písemný slib podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud však považuje tuto záruku, a to jak samu o sobě, tak i případně ve spojení s dalšími zárukami, za zcela nedostatečnou k odstranění shora dovozované obavy založené vazebním důvodem uvedeným v §67 písm. c) tr. ř.
14. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud po zrušení obou shora specifikovaných rozhodnutí nižších soudů a v souladu s §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněný, u kterého je dán vazební důvod podle §67 písm. c) tr. ř. a který nebyl nahrazen písemným slibem obviněného, bere do vazby, do které bude převeden z aktuálně vykonávaného trestu odnětí svobody.
15. Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že o vazbě obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, ve kterém bylo současně rozhodnuto o dovolání obviněného. O vazbě obviněného mělo být původně rozhodováno při osobním slyšení obviněného formou videokonference. S ohledem na pandemickou situaci v České republice nebyla tato videokonference (původně nařízená na 10. 3. 2021) realizována, mj. proto, že obviněný na svém osobním slyšení dále netrval a dal Nejvyššímu soudu písemný souhlas k rozhodování o vazbě bez jeho osobního slyšení.
16. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že uvalení vazby na obviněného není v rozporu ani s ustanovením §72a odst. 1 a odst. 2 tr. ř., neboť podle spisového materiálu se obviněný v této trestní věci doposud ve vazbě nenacházel.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář