ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1374.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1374/2020-1142
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného R. B. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. 8. 2020, č. j. 14 To 186/2020-1066, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. 8. 2020, č. j. 14 To 186/2020-1076, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 164/2019, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 věta první trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. 8. 2020 č. j. 14 To 186/2020-1066 zrušuje ve výroku o vině zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku pod bodem 1), v celém výroku o trestu a ve výroku o uložení ochranného léčení.
II. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. 8. 2020, č. j. 14 To 186/2020-1076 zrušuje.
III. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
IV. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Českých Budějovicích - pobočce v Táboře přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný R. B. bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 2 T 164/2019, byl obviněný R. B. uznán vinným
pod bodem I. jednak přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 trestního zákoníku, jednak přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„v přesně nezjištěné době od 1. září 2004 do 31. prosince 2008 v XY se zlovolně choval ke své partnerce V. G., rozené P., narozené XY, konkrétně na adrese XY, XY, ve společně obývaném bytě nadával V. G., nutil jí k bezmezné poslušnosti, opakovaně ji fackoval, jedenkrát ji smotaným namočeným ručníkem švihal po těle a do hlavy, a tím jí způsobil modřiny a podlitiny, po předchozí hádce proti vůli poškozené V. G. ustříhl jeden cop, jednání obžalovaného způsobilo závislost na jeho osobě, ambivalentní vztah k němu a jeho částečné vyviňování, což jsou znaky syndromu týrané osoby,
na blíže nezjištěném místě na okrese Jindřichův Hradec v blíže nezjištěný den v průběhu června až srpna 2007 těhotnou V. G. odvezl k lesu, kde jí řekl, že jde pro kameny, kterými ji ukamenuje, otevřel dveře u auta, do ruky uchopil kámen, jímž poškozené hrozil, pročež poškozená ze strachu o svůj život a zdraví začala plakat a pomočila se“,
bod bodem II. zločinem týraní osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku.
2. Za to byl podle §199 odst. 2 trestního zákoníku za použití §40 odst. 1 trestního zákoníku, §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to kuličkové pistole značky HK45, výrobního čísla XY. Podle §99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné ústavní protitoxikomanické léčení. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
3. Podle §226 písm. a) trestního řádu byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek, kterého se měl obviněný dopustit v době od konce roku 2008 do 5. 2. 2012 a v němž byl obžalobou spatřován jednak zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. c), d) a dílem b) trestního zákoníku, jednak zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku.
4. O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 19. 8. 2020, č. j. 14 To 186/2020-1066 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 trestního řádu se k odvolání obviněného a státního zástupce zrušil napadený rozsudek v odsuzující části a podle §259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného na skutkovém základě, že
1) v přesně nezjištěné době od 1. 9. 2004 do 31. 12. 2008 v XY se zlovolně choval ke své partnerce V. G., rozené P., narozené XY, konkrétně na adrese XY, XY, ve společně obývaném bytě nadával V. G., nutil ji k bezmezné poslušnosti, opakovaně ji fackoval, 1x ji samotným namočeným ručníkem švihal po těle a do hlavy, a tím jí způsobil modřiny a podlitiny, po předchozí hádce proti vůli poškozené V. G. ustřihl jeden cop, jednání obžalovaného způsobilo závislost na jeho osobě, ambivalentní vztah k němu a jeho částečné vyviňování, což jsou znaky syndromu týrané osoby,
2) v XY, okres Pelhřimov, od 23. 2. 2018 do 29. 4 2019, ve společně obývaném bytě na adrese XY, se zlovolným způsobem choval ke své manželce H. B., rozené XY, narozené XY, a to i před dětmi, vlastní dcerou AAAAA (pseudonym), narozenou XY, syny H. B., BBBBB (pseudonym), narozeným XY, CCCCC (pseudonym), narozeným XY, a DDDDD (pseudonym), narozeným XY, které jeho chování negativně vnímaly, na poškozenou H. B. opakovaně zvyšoval hlas, vulgárně jí nadával, ponižoval ji tím, že jí říkal, že ničemu nerozumí, že na ni nic nemá, omezoval ji v chození mimo bytovou jednotku, zakazoval jí společenský styk, zřídit si profily na sociálních sítích, přijímat telefonní hovory, držet mobilní telefon, být zaměstnána tam, kde to neodpovídalo jeho představám, zastrašoval ji, že pokud jej opustí, počká si na její syny a podřeže je, strašil jí airsoftovou pistolí, se kterou střílel v několika případech v bytě do okolí, kde se poškozená pohybovala, přičemž v jednom případě odražený náboj způsobil H. B. hematom a oděrku pravého lýtka, opakovaně ji bil pěstí do obličeje, tahal ji za vlasy, kroutil ruce, pod krkem jí přimáčkl ke zdi, rdousil, různými předměty bil přes nohy, čímž tímto jednáním jí způsobil nejméně dne 23. 2. 2018 kontuzi nosu, hematom pravého boltce a kontuzi boltce, dne 14. 5. 2018 kontuzi ulnární hrany pravé ruky a levé temporální krajiny hlavy, dne 18. 5. 2018 fissuru článku IV. prstu pravé ruky, dne 25. 11. 2018 distorzi chopartova kloubu pravé nohy, úderem pěstí do obličeje jí vyrazil horní přední levý zub, v důsledku čehož H. B. utrpěla kromě zranění uvedených výše modřiny a otoky v obličeji i po těle, dne 28. 4. 2019 při posledním napadení údery pěstí do hlavy utrpěla bolestivou bouli v pravé části hlavy s ošetřením dne 29. 4. 2019 v Nemocnici Jindřichův Hradec, a. s., načež poškozená ze strachu s dětmi opustila společné obydlí a odešla ke svým rodičům; v důsledku zlého počínání obžalovaného poškozená H. B. utrpěla tzv. posttraumatickou stresovou poruchu, která se u ní projevila potížemi se spánkem, nutností užívání hypnotik,
uznal vinným ad 1) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, ad 2) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. Za to jej podle §199 odst. 2 trestního zákoníku a §43 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to kuličkové pistole značky HK45, výrobního čísla XY. Podle §99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku obviněnému uložil ochranné ústavní protitoxikomanické léčení. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. Zprošťující výrok napadeného rozsudku zůstal nedotčen.
5. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře současně usnesením ze dne 19. 8. 2020, č. j. 14 To 186/2020-1076, podle §257 odst. 1 písm. c) trestního řádu za užití §223 odst. 1 trestního řádu, z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, zastavil trestní stíhání obviněného R. B. pro skutek, podle kterého na blíže nezjištěném místě na okrese Jindřichův Hradec v blíže nezjištěný den v průběhu června až srpna 2007 těhotnou V. G. odvezl k lesu, kde jí řekl, že jde pro kameny, kterými ji ukamenuje, otevřel dveře u auta, do ruky uchopil kámen, jímž poškozené hrozil, pročež poškozená ze strachu o svůj život a zdraví začala plakat a pomočila se , v němž byl obžalobou spatřován přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku, neboť trestní stíhání pro tento skutek bylo promlčeno.
6. Shora citovaná rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným ve prospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e), g) trestního řádu, resp. §265b odst. 1 písm. f), g) trestního řádu. Nejvyšší státní zástupce namítl, že rozsudek odvolacího soudu v prvé řadě odporuje hmotněprávnímu pojetí skutku. Jednání spočívající v odvezení poškozené k lesu, vyhrožování použitím kamenů, o kterém odvolací soud rozhodl svým usnesením, je podle státního zástupce nutno považovat za součást skutku, o kterém odvolací soud zároveň rozhodl odsuzujícím výrokem, uvedeným pod bodem 1) rozsudku. Odvolací soud tak podle státního zástupce rozhodl dvakrát o jednom skutku, a to způsoby navzájem se vylučujícími. Dále nejvyšší státní zástupce namítl, že u jednání pod bodem 1) výroku rozsudku odvolací soud nedostatečně reflektoval dobu spáchání činu. Podle výroku o vině byl čin spáchán v době od 1. 9. 2004 do 31. 12. 2008 a spadá do doby účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. Skutek naplňoval znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona a také trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 trestního zákona. Promlčecí doba v délce pěti let, počítaná od ukončení trvajícího trestného činu podle §215a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona, uplynula již 31. 12. 2013. V řízení nevyplynuly žádné okolnosti uvedené v §67 odst. 2 nebo odst. 3 trestního zákona, pro které by se promlčecí doba stavila nebo byla přerušena. Trestní stíhání pro tento trestný čin bylo zahájeno až usnesením ze dne 23. 5. 2019, které bylo obviněnému doručeno dne 29. 5. 2019, tedy až po uplynutí promlčecí doby. Ze souhrnu norem později účinného trestního zákoníku není zřejmé žádné ustanovení, ať již z obecné nebo zvláštní části, které by vedlo k výsledku pro obviněného příznivějšímu. Nebyl tedy důvod, aby soudy skutek posuzovaly jako přečin podle §199 odst. 1 trestního zákoníku, zločin podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku ani jako přečin podle §353 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku. Již soud prvního stupně měl podle §223 odst. 1 trestního řádu z důvodu podle §11 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastavit trestní stíhání obviněného pro tento skutek. Odvolací soud z podnětu odvolání obviněného mohl a měl v mezích své přezkumné povinnosti rozsudek soudu prvního stupně v příslušné části podle §257 odst. 1 písm. c) trestního řádu zrušit a sám trestní stíhání pro celý skutek zastavit. Odvolací soud však svým usnesením rozhodl pouze o části skutku, a rozsudkem současně uznal obviněného vinným skutkem, který tuto část zahrnoval. Tím odvolací soud podle nejvyššího státního zástupce obě svá rozhodnutí v souhrnu zatížil vadami, které jsou důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. e), f), g) trestního řádu.
7. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. 8. 2020, č. j. 14 To 186/2020-1066, ve výroku o vině zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku pod bodem 1), v celém výroku o trestu a ve výroku o uložení ochranného léčení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. 8. 2020, č. j. 14 To 186/2020-1076, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obviněnému . Obviněný uvedl, že se zcela ztotožňuje s úvahami nejvyššího státního zástupce týkajícími se posouzení výše uvedeného skutku jako promlčeného, což i on sám v průběhu trestního řízení namítal. Souhlasí proto i s dalším postupem ve věci navrhovaným nejvyšším státním zástupcem.
9. Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), c) trestního řádu, neboť napadá jednak pravomocný rozsudek soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, a dále pravomocné usnesení soudu druhého stupně, jímž bylo zastaveno trestního stíhání.
11. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), f), g) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Konkrétní dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce, jak byla výše rekapitulována, dává učinit závěr, že naplnění uplatněných důvodů dovolání bylo odůvodněno relevantně.
13. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadeným rozhodnutím předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
14. Odvolacímu soudu lze především vytknout, že nesprávně rozdělil jednání popsané ve výroku rozsudku nalézacího soudu pod bodem I. na dva samostatné skutky, o nichž posléze rozhodl odlišným způsobem, když pro část jednání obviněného uznal vinným ze spáchání trestného činu podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, a ve vztahu ke zbývající části jednání kvalifikované jako trestný čin podle §353 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku trestní stíhání zastavil, jelikož skutek byl promlčen. Odvolací soud nevěnoval dostatečnou pozornost otázce hmotněprávního pojetí skutku. Za jeden skutek de iure lze považovat všechny ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 1984, sp. zn. 3 Tz 6/84, uveřejněné pod č. 8/1985 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 3 Tz 73/2000, uveřejněný pod č. 10/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Jednočinný souběh (ideální konkurence) přichází v úvahu všude tam, kde jsou jediným skutkem de iure, tzn. v jeho rámci zcela nebo alespoň zčásti shodným jednáním, zasaženy či ohroženy různé individuální objekty ochrany a tím způsobeny právně významné následky (viz Kratochvíl, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 337). Jednotu skutku de iure lze také vyjádřit tím způsobem, že dva nebo více trestných činů má alespoň zčásti společné jednání (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 172). Zásadně platí, že každý skutek má být posouzen podle všech zákonných ustanovení, která jsou jím naplněna. Jednočinný souběh dvou nebo více trestných činů je vyloučen pouze tehdy, jestliže jsou ve vzájemném poměru speciality nebo subsidiarity, pokud jde o případ tzv. faktické konzumpce, a v případech, kdy jde o pokračování v trestném činu, trestný čin trvající a trestný čin hromadný (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 3 Tdo 493/2015).
15. V projednávané věci je třeba za jeden skutek de iure považovat nejen jednání, podle kterého se obviněný od září 2004 do konce roku 2008 choval zlovolně ke své partnerce V. G., konkrétně tak, že jí ve společně obývaném bytě nadával, nutil k bezmezné poslušnosti, opakovaně ji fackoval, švihal smotaným namočeným ručníkem po těle a do hlavy, po předchozí hádce jí proti její vůli ustřihl jeden cop, ale též jednání zasazené do léta 2007, spočívající v tom, že poškozenou V. G. odvezl k lesu, kde jí řekl, že jde pro kameny, kterými ji ukamenuje, otevřel dveře u auta, do ruky uchopil kámen, jímž poškozené hrozil, pročež poškozená ze strachu o svůj život a zdraví začala plakat a pomočila se. Veškeré popsané jednání je totiž kauzální pro vznik syndromu týrané osoby u poškozené, tedy pro následek skutkové podstaty trestného činu týraní osoby žijící ve společném obydlí podle §199 trestního zákoníku. Nic na tom nemění, že k části jednání došlo mimo společné obydlí, jelikož i tento útok byl podmíněn existujícím specifickým vztahem mezi obviněným a poškozenou, daným jejich soužitím v jednom bytě. Část takto vymezeného skutku, tj. jednání z léta 2007, lze posoudit i jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku. Jedná se o případ jednočinného souběhu dvou trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 trestního zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle §353 trestního zákoníku. Souběh těchto trestných činů není vyloučen, neboť jsou jimi chráněny různé zájmy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1062/2015). K zásadě, že o jednom skutku nelze rozhodnout dvěma různými způsoby v daných souvislostech srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1965, sp. zn. 10 Tz 37/65, uveřejněné pod č. 64/64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 1999, sp. zn. 7 Tz 75/99, uveřejněný pod č. 22/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
16. Další pochybení odvolacího soudu spočívá v tom, že se ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 1) nedostatečně věnoval otázce případného promlčení trestního stíhání a časové působnosti trestních zákonů. Podle §2 odst. 1 trestního zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější, je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 1/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
17. Doba spáchání skutku pod bodem 1) výroku rozsudku odvolacího soudu (včetně nesprávně vyčleněné části jednání, o němž bylo rozhodnuto samostatně) je od 1. září 2004 do 31. prosince 2008. Čin byl tedy spáchán za účinnost trestního zákona č. 140/1961 Sb. Použití trestního zákoníku by připadalo v úvahu jen tehdy, pokud by to bylo pro obviněného příznivější. Skutek byl odvolacím soudem posouzen jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, u něhož sazba trestu odnětí svobody činí dvě léta až osm let. Podle §34 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let. Další v úvahu připadající kvalifikace jakožto přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku, odpovídá sazbě trestu odnětí svobody až na tři léta nebo trestu zákazu činnosti, přičemž trestní odpovědnost by zanikla uplynutím promlčecí doby pěti let [§34 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku]. Vzhledem k tomu, že obviněný spáchal v takto určené desetileté promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví stejný trest [skutek pod bodem 2)], došlo by k přerušení promlčecí doby podle §34 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a trestní odpovědnost za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku by nezanikla.
18. Pokud by byl aplikován trestní zákon č. 140/1961 Sb., byl by skutek kvalifikován jednak jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona s trestní sazbou od dvou do osmi let, jednak jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 trestního zákona, za který mohl být obviněnému uložen trest odnětí až na jeden rok nebo peněžitý trest. U obou trestných činů zaniká trestnost uplynutím promlčecí doby pěti let [§67 odst. 1 písm. c) trestního zákona].
19. Z uvedeného je patrné, že užití trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. nemohlo být pro obviněného příznivější. Trestní odpovědnost obviněného ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku odvolacího soudu, zahrnující i jednání popsané u skutku I. rozsudku nalézacího soudu, měla být posuzována podle zákona účinného v době spáchání činu, tj. podle trestního zákona č. 40/1961 Sb. Z obsahu napadených rozhodnutí nevyplývá žádná okolnost, která by měla na běh takto určené promlčecí doby vliv. Lze předpokládat, že trestnost činu zanikla nejpozději koncem roku 2013. Trestní stíhání pro uvedený skutek by bylo nepřípustné [§11 odst. 1 písm. b) trestního řádu]. Absenci okolností majících vliv na běh promlčecí doby je ovšem třeba dalším dokazováním blíže ověřit.
20. Z uvedených důvodů nemohla napadená rozhodnutí odvolacího soudu obstát. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 věta první trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. 8. 2020, č. j. 14 To 186/2020-1066, ve výroku o vině zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku pod bodem 1), v celém výroku o trestu a ve výroku o uložení ochranného léčení. Podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil také usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 19. 8. 2020, č. j. 14 To 186/2020-1076. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
21. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu).
22. Podle §265l odst. 4 trestního řádu vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§73d až §73g trestního řádu) se v tomto případě neužijí. Přípisem ze dne 20. 1. 2021 sdělil obviněný Nejvyššímu soudu, že nežádá být přítomen a ani si nepřeje být přítomen eventuálnímu rozhodování o vazbě a to ani ve formě videokonference. Uvedl, že je osobou, která se nedopouští soustavně protiprávního jednání. Není protispolečensky zaměřen. To, pro co byl odsouzen, chápe jako nedobré vzájemné vztahy mezi ním a jeho partnerkami, i když připouští, že se na jejich vzniku podílel. Vždy byl schopen uživit jak sebe, tak i rodiny, o které se staral. Má s rodinou (míněno matku a sestru) nadále velmi dobré vztahy, má od ní příslib ubytování v případě propuštění z vazby. Je přesvědčen o tom, že v krátké době by byl opět schopen vydělávat jako osoba samostatně výdělečně činná dostatek prostředků jak pro sebe, tak zejména na úhradu výživného pro své děti, což v současné době nemůže a tuto skutečnost těžce nese. Jeho dcera, kterou měl svěřenu do výchovy, je pro něj nejdůležitějším člověkem a světě. Je připraven v případě propuštění okamžitě nastoupit ambulantní léčbu, kterou v minulosti zanedbával.
23. Při svém rozhodnutí o vazbě obviněného R. B. vzal Nejvyšší soud v úvahu, že v předchozím řízení byl obviněnému odvolacím soudem uložen trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Rozhodnutím dovolacího soudu nebylo nijak zasaženo do výroku o vině ohledně skutku pod bodem 2) rozsudku odvolacího soudu. I po novém projednání věci lze předpokládat, že obviněnému bude uložen trest. Charakter trestné činnosti, které se obviněný opakovaně a dlouhodobě dopouštěl vůči svým partnerkám, spolu s prokázanou drogovou závislostí, která mohla stimulovat obviněného k prokázanému trestnému jednání, vede Nejvyšší soud k důvodné obavě, že v případě propuštění bude obviněný opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, tím spíše, že na něho dosud nebylo působeno intenzivní odvykací léčbou. Za této situace nelze účelu vazby dosáhnout jiným způsobem. Vzetí do vazby zároveň nebrání podmínky uvedené v §68 odst. 1 a odst. 2 trestního řádu. Proto bylo rozhodnuto o vazbě obviněného tak, že podle §265l odst. 4 trestního řádu byl vzat do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu