ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.199.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 199/2021-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 61 To 687/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 31/2019, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 trestního řádu se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 61 To 687/2020, zrušuje.
Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 3 T 31/2019 , bylo rozhodnuto podle §222 odst. 2 tr. ř. o postoupení trestní věci obviněného M. K. pro skutek v obžalobě kvalifikovaný jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spočívající v tom, že dne 18. 3. 2019 kolem 10.45 hodin v XY, XY, v XY na oddělení ortopedie 1. LF UK v pavilonu CH2, na pokoji č. 5, kde vykonávala službu zdravotní sociální pracovnice poškozená M. P. H., kdy při rozhovoru s obviněným o nemožnosti provádění rehabilitací jeho otce v XY, řekl poškozené: „Vlastním několik zbraní a můžete si vybrat, jakou vás zastřelím, mám magnum“, dále pokračoval ve výčtu zbraní, které vlastní, kdy poškozená se jej snažila slovně uklidnit, protože se ho bála a nabízela mu možné alternativy rehabilitací pro otce, na což obviněný reagoval slovy: „Tohle musíte zařídit, udělejte to nějak, je to vaše povinnost, jinak vás zastřelím“, při tomto neustále přistupoval do bezprostřední blízkosti poškozené a tohoto jednání zanechal až ve chvíli, kdy další pacient v pokoji potřeboval neodkladnou péči poškozené, a poté, když poškozená obviněnému sdělila, že se bude snažit jeho žádosti vyhovět, jí řekl: „To by bylo fajn, kdyby to vyšlo v XY, nemusel bych Vás potom zastřelit“, a tohoto jednání se dopustil v úmyslu zajistit rehabilitaci pro svého otce, přestože je držitelem zbrojního průkazu skupin A, B, E a vlastník 6 ks střelných zbraní a 1 ks nástavby podléhajících registraci, Úřadu městské části Prahy 6, Čs. armády 23, Praha 6 – Bubeneč, odboru vnitřních věcí, oddělení přestupků, neboť nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být uvedeným orgánem posouzen jako přestupek.
Proti usnesení podal obviněný stížnost.
O stížnosti obviněného rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 61 To 687/2020 , a to tak, že podle §149 odst. 1 písm. a ) tr. ř. napadené usnesení zrušil a podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro žalovaný skutek, neboť ten není trestným činem a není důvod k postoupení věci.
V projednávané věci se jedná o třetí rozhodnutí ve věci.
V pořadí prvním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 3 T 31/2019, byl obviněný uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl podle §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v celkové výměře 40.000 Kč a podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl zaplacen, náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců.
K odvolání obviněného byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 3 T 31/2019, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 61 To 378/2019. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena nalézacímu soudu k novému rozhodnutí.
V pořadí druhým rozsudkem v projednávané věci Obvodní soud pro Prahu 6 (rozsudek ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 3 T 31/2019) uznal obviněného opětovně vinným přečinem vydírání, kdy mu uložil stejný trest jako v případě prvého odsuzujícího rozsudku.
Tento rozsudek byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 61 To 229/2020, a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena k dalšímu projednání.
II.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 61 To 687/2020, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného (sp. zn. 1 NZO 5103/2020, č. l. 196–197), a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., maje za to, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly pro takový postup splněny podmínky.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, namítl, že stížnostní soud neměl pro své rozhodnutí vůbec vytvořen procesní prostor. Proti rozhodnutí vydaném podle §222 odst. 2 tr. ř. je podle ustanovení §222 odst. 3 tr. ř. sice stížnost přípustná, avšak toto oprávnění svědčí pouze státnímu zástupci. Obviněný nositelem takového oprávnění v souladu s uvedeným ustanovením není. Právní úprava tak podle názoru nejvyššího státního zástupce neumožňovala stížnostnímu soudu jinak, než stížnost zamítnout podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podanou osobou neoprávněnou. Pokud tedy stížnostní soud na podkladě stížnosti obviněného napadené rozhodnutí věcně přezkoumal, zrušil a následně ve věci sám rozhodl, zatížil svoje rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 61 To 687/2020, zrušil, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl prostřednictvím nalézacího soudu zaslán za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. k vyjádření obviněnému.
Obviněný se vyjádřil prostřednictvím své obhájkyně (č. l. 200–201), kdy uvedl, že po celou dobu trestního řízení se domáhal zproštění obžaloby. Stížnost, na jejímž podkladě bylo zrušeno usnesení nalézacího soudu, podal do protokolu o hlavním líčení po dotazu samosoudkyně následujícím po poučení o právu si podat stížnost. Poučení o právu podat si stížnost pak bylo rovněž součástí písemného vyhotovení usnesení nalézacího soudu. Na tomto podkladě byla tedy obviněným podána stížnost, kterou následně blíže odůvodnil podáním ze dne 10. 8. 2020. Pokud stížnostní soud rozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., tak je podle obviněného potřebné poukázat na to, že se jedná o rozhodnutí, které má pro obviněného větší prospěch, nežli rozhodnutí o postoupení věci podle §222 odst. 2 tr. ř. Dále uvedl, že původně podala stížnost i státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, tuto však vzala zpět a nebylo tak z jejího podnětu stížnostním soudem rozhodováno.
S ohledem na výše uvedené vyslovil obviněný pochybnost, zda namítaný procesní nedostatek je důvodem, aby bylo možno rozhodnout o dovolání, a požádal, aby Nejvyšší soud rozhodl v jeho prospěch.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacích důvodu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. se uplatní tam, kde bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu , o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání [§265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř.], aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí .
Nejvyšší soud v návaznosti na námitku nejvyššího státního zástupce stran nesprávného projednání opravného prostředku připomíná, že stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán (v tomto případě stížnostní soud) zamítne, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou , osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět.
Nepřípustnost stížnosti je zjistitelná z konkrétního ustanovení, na základě něhož je napadené usnesení vydáno, s ohledem na obecné interpretační pravidlo (§141 odst. 2 věta druhá tr. ř.), stanovující, že usnesení soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni.
Pokud zjistí stížnostní orgán existenci některé skutečnosti uvedené pod písmeny a) nebo b), z úřední povinnosti stížnost bez dalšího zamítne usnesením z formálních důvodů a není oprávněn na základě takové stížnosti napadené usnesení vůbec meritorně přezkoumávat. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 1795–1796).
V projednávané věci rozhodl nalézací soud podle §222 odst. 2 tr. ř. o postoupení věci Úřadu městské části Prahy 6, Čs. armády 23, Praha 6 – Bubeneč, odboru vnitřních věcí, oddělení přestupků, neboť měl za to, že skutek, pro který byl obviněný stíhán, není trestným činem, avšak žalovaný skutek by mohl být uvedeným orgánem posouzen jako přestupek.
Ustanovení §222 odst. 3 tr. ř. stanovuje, že proti usnesení o postoupení podle odstavce 2 může podat státní zástupce stížnost , jež má odkladný účinek.
A contrario v případě postoupení věci nemůže podat stížnost obviněný, neboť usnesení podle §222 odst. 2 tr. ř. je vždy rozhodnutím v jeho prospěch, stejně pak toto právo nesvědčí ani poškozenému (R 24/1973) (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 2764).
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 31/2019, vyplývá, že Městský soudu v Praze v uvedené trestní věci rozhodl na podkladě stížnosti obviněného meritorně tak, že podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, a sám trestní stíhání proti obviněnému podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, a to přesto, že ve věci nebylo možné meritorně rozhodnout, neboť stížnost byla podána obviněným, tedy osobou neoprávněnou.
Stížnostní soud tedy rozhodl na podkladě stížnosti osoby, které zákon toto oprávnění nepřiznává, čímž zatížil své rozhodnutí vadou naplňující dovolací důvod §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Tento závěr platí i navzdory nesprávnému poučení, jímž je opatřeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 3 T 31/2019, v němž je uvedeno, že stížnost proti jeho usnesení přípustná je. Nesprávným či neúplným poučením nelze založit účastníku řízení právo opravného prostředku tam, kde mu ho zákon výslovně nepřiznává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 4 Tz 35/2010). Nikomu totiž nelze přiznat větší rozsah práv, než pro něj vyplývá ze zákona, v tomto případě z trestního řádu.
IV.
Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Proto z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v ustanovení §265p odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 61 To 687/2020, zrušil. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Městskému soudu v Praze nařídil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tímto vrací stížnostnímu soudu. V novém řízení se bude soud povinen v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s trestním řádem a právním názorem Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.).
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu