ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.211.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 211/2021-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. V., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 5 To 259/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 1 T 240/2018 takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 5 To 259/2020, zrušuje.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 1 T 240/2018, byl obviněný M. V. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku (bod 1), jednak přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku (bod 2). Za to byl podle §274 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel ve výměře třiceti šesti měsíců.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 10. 2020 sp. zn. 5 To 259/2020 , jímž je podle §253 odst. 3 trestního řádu odmítl.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu. Obviněný namítl, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí, kterým bylo odvolání odmítnuto. Podle obviněného bylo odvolání zdůvodněno dostatečným způsobem, a to i s ohledem na námitky, které uváděl v průběhu řízení a také ve své účastnické výpovědi. Pakliže odvolací soud považoval odvolání za nedostačující nebo nenaplňující zákonné náležitosti, měl obviněného vyzvat k doplnění odvolání.
3. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 5 To 259/2020, a podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitky obviněného nepovažuje za důvodné. Odvolání podané obviněným nebylo možno, pokud jde o specifikaci vytýkaných vad, považovat za odpovídající podmínkám §249 odst. 1 trestního řádu. Z obsahu podaného odvolání v žádném případě nebylo možno učinit závěr o rozsahu přezkumné povinnosti odvolacího soudu a odvolací soud by v případě meritorního projednání odvolání byl nucen na jeho podkladě provést jakýsi „totální skutkový přezkum“ napadeného rozhodnutí. Takovýto postup by však byl v příkrém rozporu s nynější koncepcí rozsahu přezkumné povinnosti odvolacího soudu (§254 odst. 1 trestního řádu), podle které je odvolací soud vázán obsahem podaného odvolání a přezkoumává napadené rozhodnutí a předcházející řízení pouze z hlediska napadených vad. Nalézací soud beze zbytku splnil svoje povinnosti směřující k odstranění vad podaného odvolání a obviněný, který navíc měl obhájce a odvolání podal jeho prostřednictvím, vady odvolání neodstranil. Nebylo již povinností odvolacího soudu činit nějaká další opatření k odstranění vad odvolání a při rozhodnutí o odmítnutí odvolání nebyl omezen §253 odst. 4 trestního řádu.
5. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
6. Obviněný M. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
8. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Námitka obviněného, že Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně napadeným usnesením bez věcného přezkoumání podle §253 odst. 3 trestního řádu odmítl řádný opravný prostředek obviněného, aniž by pro takový postup a rozhodnutí byly v projednávané trestní věci splněny procesní podmínky stanovené zákonem, tak odpovídá první alternativě důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
10. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.
11. V projednávané věci podal obviněný proti rozsudku nalézacího soudu bezprostředně po jeho vyhlášení odvolání. Po doručení písemného vyhotovení rozsudku zaslal obhájce obviněného písemné odůvodnění odvolání, ve kterém uvedl, že: „Odvolání směřuje do výroku o vině i do výroku o trestu. Obviněný nemůže s napadeným rozhodnutím souhlasit, kdy dle názoru obviněného se soud prvního stupně nevypořádal správně s provedenými důkazy. Dle názoru obviněného osud provedené důkazy hodnotil jednostranným způsobem, což má za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí. Podrobnější zdůvodnění bude soudu dodáno ve lhůtě 8 pracovních dní. Již nyní však obviněný navrhuje to, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení“. Nalézací soud v reakci na to zaslal obhájci výzvu, kde ho upozornil, že takto odůvodněné odvolání nesplňuje náležitosti uvedené v §249 odst. 1 trestního řádu, a zároveň jej vyzval, aby ve lhůtě pěti dnů odstranil vady odvolání, jinak může být odvolání odmítnuto. Uvedená lhůta uplynula dnem 14. 9. 2020, přičemž do dne konání neveřejného zasedání u odvolacího soudu k odstranění vad odvolání nedošlo. Po předložení věci dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání nesplňuje předepsané náležitosti, jelikož „v odvolání není uvedeno, jaké konkrétní vady jsou rozsudku, zda skutkové či právní a konkrétně jaké, nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány“ . Odvolací soud vyšel dále z toho, že napadený rozsudek obsahoval řádné poučení podle §125 odst. 2 trestního řádu a nalézací soud postupoval podle §251 odst. 1 trestního řádu. Odvolacího soudu proto podle §253 odst. 3 trestního řádu odvolání odmítl, aniž by se zabýval věcnou správností napadeného rozsudku.
12. Rozhodnutí odvolacího soudu nemůže obstát. Nejvyšší soud totiž ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 7 Tdo 362/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 203/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1301/2018) vychází z pojetí, podle něhož je třeba při posuzování obsahových náležitostí odvolání zohlednit, že zákonodárce v trestním řádu nemohl explicitně stanovit, do jakých podrobností je odvolatel povinen jít v rámci specifikace namítaných vad. Tedy i méně detailní odvolání je proto nutné považovat za podání odpovídající podmínkám uvedeným v §249 odst. 1 trestního řádu, pokud je z něj i přes jeho stručnost zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napadán a jaké vady (skutkové, procesní, hmotněprávní aj.) jsou rozsudku nebo řízení, jež mu předcházelo, vytýkány. Podstatné je, aby byl z příslušného podání určitým způsobem stanoven rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu. Požadavek na podrobné vylíčení namítaných vad rozsudku by znamenal ztížení či zamezení přístupu oprávněné osoby k soudu druhého stupně a nebyl by slučitelný se zásadou dvouinstančnosti řízení, která zahrnuje právo na řádný opravný prostředek proti meritornímu rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu (srov. též čl. 2 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).
13. Z odvolání obviněného je patrno nejen to, v kterých výrocích je rozsudek nalézacího soudu napadán, ale také to, jaké vady jsou rozsudku vytýkány. Z formulací v odvolání „ dle názoru obviněného se soud prvního stupně nevypořádal správně s provedenými důkazy“ a „dle názoru obviněného soud provedené důkazy hodnotil jednostranným způsobem, což má za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí“ lze i přes jejich určitou vágnost a výraznou stručnost poměrně snadno dovodit, že obviněný vznesl námitky proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, založeným na nesprávném způsobu hodnocení provedených důkazů (§2 odst. 5, 6 trestního řádu). Z takto formulovaných námitek byl soudu druhého stupně zřetelný rozsah jeho přezkumné činnosti, který se týkal jak výroku o vině napadeného rozsudku, tak na něj navazujícího výroku o trestu.
14. Odvolacímu soudu tak nic nebránilo v tom, aby přistoupil k věcnému přezkumu podle §254 odst. 3 trestního řádu. Pokud napadeným usnesením odvolání obviněného odmítl podle §253 odst. 3 trestního řádu, zatížil své rozhodnutí vadou zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
15. Nejvyšší soud proto zrušil podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 5 To 259/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu pak Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání. Věc se tím vrací do stadia, kdy soud druhého stupně bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek obviněného. V novém řízení bude vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 trestního řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 17. 3. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu