ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.234.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 234/2021-871
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání, které podali obvinění D. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, E. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a T. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 8 To 299/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 T 7/2017 takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 8 To 299/2020, zrušuje ve výroku pod bodem I. v části týkající se obžalovaných D. Š., E. Š. a T. Š.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. 5 T 7/2017, byl obviněný D. Š. uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, spáchaného dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku (v bodech 1, 3, 4, 5), obviněná E. Š. byla uznána vinnou ze spáchání pokračujícího zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku (v bodech 1, 2 a 5) a obviněná T. Š. byla uznána vinnou ze spáchání pokračujícího zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku (v bodech 1 a 2). Obviněnému D. Š. byl podle §206 odst. 4 trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků, současně byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu nebo zástupce obchodní společnosti a v zákazu podnikání jako fyzické osoby ve stavebnictví v trvání pěti let. Obviněné E. Š. byl podle §206 odst. 4 trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků, současně i této obviněné byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti a v zákazu podnikání jako fyzické osobě ve stavebnictví v trvání pěti let. Obviněné T. Š. byl podle §206 odst. 3 trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Obviněné byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti a v zákazu podnikání jako fyzické osobě ve stavebnictví v trvání tří let. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné právnické osoby S. H. Podle §228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. O odvolání obviněných a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 8 To 299/2020 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu z podnětu odvolání obviněných napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 trestního řádu na upraveném skutkovém základě nově rozhodl tak, že obviněného D. Š. uznal vinným ze spáchání pokračujícího zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, spáchaného dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku [skutky 1), 3), 4) a 5)], obviněnou E. Š. uznal vinnou ze spáchání pokračujícího zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku [skutky 1), 2) a 5)], a obviněnou T. Š. uznal vinnou ze spáchání pokračujícího přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku [skutky 1) a 2)]. Za to odsoudil obviněného D. Š. podle §206 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků, a podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu nebo zástupce obchodní společnosti a v zákazu podnikání jako fyzické osoby ve stavebnictví v trvání pěti let. Obviněnou E. Š. odsoudil podle §206 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků, a podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku jí uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu nebo zástupce obchodní společnosti a v zákazu podnikání jako fyzické osoby ve stavebnictví v trvání pěti let. Obviněnou T. Š. odsoudil podle §206 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků, a podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku jí uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu nebo zástupce obchodní společnosti a v zákazu podnikání jako fyzické osoby ve stavebnictví v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 trestního řádu rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Současně podle §226 písm. c) trestního řádu obviněnou právnickou osobu S. H., zprostil obžaloby. Podle §256 trestního řádu odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítl.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění společným dovoláním , v němž uplatnili důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obvinění namítli, že jejich jednání nemá znaky trestného činu zpronevěry, kdy toto jednání rozhodně nesměřovalo k vlastnímu obohacení či obohacení jiného útokem na majetek třetí osoby ve smyslu jeho přisvojení, když rozhodně nebyl obviněným takový majetek svěřen k tomu, aby s ním naložili s konkrétně stanoveným účelem. V principu jde o to, že podle názoru odvolacího soudu mělo dojít ke zpronevěření majetkových hodnot, které však obviněným nebyly vůbec svěřeny a to způsobem, kdy si takové hodnoty měly ponechat pro svoji potřebu, což však obsah spisu jednoznačně vyvrací. Obvinění uvedli, že společnost S. H., vstupovala do občanskoprávního a obchodněprávních vztahů v rámci své podnikatelské činnosti a to převážně uzavíráním smluv o dílo, kdy vystupovala vůči konečným příjemcům svých služeb jako zhotovitel a vůči svým smluvním partnerům v subdodavatelském řetězci jako objednatel. V rámci plnění závazků ze smluv o dílo je běžné, že smluvní strany si vzájemně ještě před provedením a dokončením díla a jeho předáním objednateli poskytují průběžně plnění částečnou úhradou cen díla či poskytnutí přiměřených záloh na provedení díla a to obvykle, aniž by byl vymezen účel použití takových peněžních prostředků. Úhradou se pak tato částka stává součástí předmětu vlastnictví zhotovitele. Zhotovitel jako vlastník peněžních prostředků je pak oprávněn s těmito nakládat v mezích právního řádu zcela libovolně. V rámci trestního řízení nebylo vůbec zjišťováno, že obviněným byly vůbec nějaké zálohy poskytovány. Obvinění zdůraznili, že D. Š. byl pouze běžným zaměstnancem, který nebyl oprávněn disponovat s majetkem společnosti S. H. V případě obviněných E. Š. a T. Š. z dosud provedených důkazů nevyplynulo jakékoli zjištění, které by mohlo nasvědčovat tomu, že tento majetek společnosti spravovaly v rozporu se zakladatelským právním jednáním či na úkor společnosti nebo třetích osob. Odvolací soud v této souvislosti zmiňoval tzv. osobní spotřebu, což je však účetní pojem, který je užíván ve zcela jiném smyslu, než byl vykládán odvolacím soudem. Jedná se o situaci, kdy jinak daňově uznatelný náklad společnosti není při vedení účetnictví podložen příslušným daňovým dokladem, což obvykle vede účetní k zaúčtování takového výdaje na tzv. účet osobní spotřeby. To však neznamená, že takový náklad je či byl příjmem obžalovaných.
4. Obvinění proto navrhli, aby dovolací soud z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2020, č. j. 8 To 299/2020-809, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 7. 2020, č. j. 5 T 7/2017-758, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a ve věci nově rozhodl tak, že obžalované obžaloby zprostí a nebo věc vrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
5. Opis dovolání obviněných byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitky obviněných proti učiněným skutkovým zjištěním samy o sobě nenaplňují žádný z důvodů dovolání. Co do skutkových zjištění se státní zástupce ztotožňuje s argumentací soudů a v podrobnostech na ni odkázal. Ohledně znaků zpronevěry státní zástupce souhlasí s dovolateli, že popis skutku všechny tyto znaky neobsahuje. Z popisu skutku, tak jak jej odvolací soud v podstatě převzal z druhého rozsudku soudu nalézacího, je patrno, že odsouzení „po předchozí společné dohodě, v úmyslu neoprávněně se obohatit“ od ledna do listopadu 2012 postupně užili prostředky společnosti S. H., pro svou osobní potřebu a nikoliv pro úhradu splatných pohledávek a že tato společnost postupně neproplatila svým dodavatelům 12 faktur. Popis skutku evokuje spíše znaky podvodu, ovšem bez popisu, kdo byl kým uveden v omyl. Podvedeni byli zjevně dodavatelé, kteří mylně očekávali, že jim provedené práce budou proplaceny. Jako podvod byla věc také žalována a poprvé odsouzena. Popis skutku podle státního zástupce neobsahuje ani všechny znaky zpronevěry, když z něj není patrno kdo, kdy, komu a zejména k jakému účelu jaké hodnoty svěřil. Z výroku o vině lze usuzovat, že vlastníkem zpronevěřených prostředků, a tedy primárním poškozeným, byla společnost S. H., která pak jednotlivým dodavatelům neproplatila faktury za dodané dílo. Avšak podle výroku o náhradě škody měli být poškozenými právě tito jednotliví dodavatelé, jimž nebyly faktury proplaceny. Pokud tedy dovolatelé nesouhlasí s tím, že jejich skutek byl právně posouzen jako zpronevěra podle §206 trestního zákoníku, jejich dovolání považuje státní zástupce v této části za důvodné, neboť popis skutku všechny znaky zpronevěry neobsahuje a ze zpronevěry nedovozuje ani výslednou škodu.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, aby podle §265k odst. 2 trestního řádu současně zrušil veškerá rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 trestního řádu odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Obvinění D. Š., E. Š. a T. Š. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Dovolací argumentace obviněných, podle které jejich jednání nemá znaky trestného činu zpronevěry, jelikož nesměřovalo k vlastnímu obohacení či obohacení jiného útokem na majetek třetí osoby ve smyslu jeho přisvojení, a rozhodně nebyl obviněným takový majetek svěřen k tomu, aby s ním naložili s konkrétně stanoveným účelem, dává učinit závěr, že uplatněný důvod dovolání byl odůvodněn relevantně.
11. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadeným rozhodnutím předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
12. Podle tzv. skutkové věty spočívalo jednání obviněných v podstatě v tom, že obviněné E. Š. a T. Š. jako jednatelky a společnice obchodní společnosti S. H., a obžalovaný D. Š., který za společnost S. H., jednal s investory, přímo v místě realizace jednotlivých staveb, sjednával jednotlivé dodavatelské firmy, prováděl dílčí platby, přebíral dodaný materiál a sepisoval smlouvy s dodavateli, po předchozí společné dohodě, v úmyslu neoprávněně se obohatit, v rámci podnikatelské činnosti společnosti S. H., v průběhu roku 2012 opakovaně sjednávali s dodavateli staveb smlouvy, týkající se dodávek materiálu a realizací dílčích stavebních prací, přičemž závazky ze smluv neplnili, ačkoliv společnost S. H., disponovala v předmětném období dostatkem finančních prostředků k úhradě těchto závazků, a finanční prostředky následně obžalovaní Š., Š. a Š. namísto úhrady závazků společnosti užili zejména pro svou osobní potřebu, v žádném případě pak pro úhradu splatných pohledávek, a to v pěti případech, kdy
1) A. R. nebyla za provedené dílo přes opakované urgence ani z části uhrazena faktura ze dne 3. února 2012 na částku 322.288 Kč, ačkoliv společnost S. H., disponovala v předmětném období dostatkem finančních prostředků k úhradě tohoto závazku, a poškozenému A. R. tak byla tímto jednáním způsobena škoda ve výši 322.288 Kč,
2) společnosti PRO-DOMA, spol. s r. o., nebyly přes opakované urgence ani z části uhrazeny faktury za stavební materiál odebraný v průběhu roku 2012, ačkoliv společnost S. H., disponovala v předmětném období dostatkem finančních prostředků k úhradě těchto závazků, a poškozené společnosti PRO-DOMA, spol. s r. o., byla uvedeným jednáním způsobena škoda ve výši 156.816 Kč,
3) společnosti SPAME, s. r. o., nebyla přes opakované urgence ani z části uhrazena faktura ze dne 27. července 2012 na částku 4.907 Kč za dodávku a montáž vnitřních parapetů na stavbě rodinného domu v XY, ačkoliv společnost S. H., disponovala v předmětném období dostatkem finančních prostředků k úhradě tohoto závazku, a poškozené společnosti SPAME, s. r. o., IČ: 26916631, byla tímto jednáním způsobena škoda ve výši 4.907 Kč,
4) O. L. nebyly přes opakované urgence ani z části uhrazeny faktury z období září a října 2012 na celkovou částku 140.513 Kč za montáž elektroinstalace v rodinném domě XY, ačkoliv společnost S. H., disponovala v předmětném období dostatkem finančních prostředků k úhradě tohoto závazku, a poškozenému O. L. byla tímto jednáním způsobena škoda ve výši 140.513 Kč,
5) M. C. nebyly přes opakované urgence ani z části uhrazeny faktury vystavené v průběhu listopadu 2012 na celkovou částku 113.558 Kč za provedení samonivelačních litých podlah na stavbě rodinného domu XY a XY, ačkoliv společnost S. H., disponovala v předmětném období dostatkem finančních prostředků k úhradě těchto závazků, a poškozenému M. C. byla tímto jednáním způsobena škoda ve výši 113.558 Kč,
kdy tímto jednáním obžalovaní způsobili škodu v celkové výši nejméně 738.082 Kč.
13. Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu . Skutková podstata trestného činu především předpokládá, že pachateli byla svěřena cizí věc nebo jiná majetková hodnota. Svěřením se zpravidla rozumí odevzdání věci či jiné majetkové hodnoty do faktické moci (do držení nebo do dispozice) s tím, aby s ní nakládal určitým způsobem. Přisvojením cizí věci nebo jiné majetkové hodnoty je takové nakládání se svěřenou věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které je v rozporu s účelem, k němuž byla cizí věc nebo jiná majetková hodnota pachateli dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Nejvyšší soud opakovaně prezentoval právní názor, podle kterého nemůže obviněný spáchat trestný čin zpronevěry podle §206 trestního zákoníku, převzal-li na podkladě kupní smlouvy či smlouvy o dílo peníze v podobě zálohy na kupní cenu nebo na cenu za provedení díla, i když zálohu použil pro svou potřebu, věc kupujícímu neopatřil a ani mu zálohu nevrátil (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 5 Tdo 216/2003, uveřejněné pod č. 23/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1437/2007, uveřejněné pod č. 41/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.). Proto není správný právní závěr nalézacího i odvolacího soudu prezentovaný v napadených rozhodnutích, podle kterého svěřenou věcí měly být finanční prostředky, které společnost S. H., získala na základě záloh poskytnutých objednateli, a měly tudíž sloužit k úhradě závazku této společnosti vůči subdodavatelům. Takto přijaté zálohy nelze oddělovat od ostatních finančních prostředků společnosti S. H., mohly být proto použity i k úhradě jiných plateb společnosti, a tudíž jejich použití k úhradě těchto jiných plateb nemůže být zpronevěrou. O zpronevěře ve vztahu ke společnosti S. H., by bylo možné uvažovat pouze nezávisle na poskytnutí zmiňovaných záloh. Jako poškození by ani v tomto případě nemohli být jednotliví subdodavatelé, neboť ti (jak vyplývá z napadených rozhodnutí) společnosti S. H., ani samotným obviněným žádné finanční prostředky nesvěřili.
14. Z hlediska trestného činu zpronevěry nelze přijmout ani závěr o naplnění znaku přisvojení si cizí věci obviněnými. Pro takový závěr totiž chybí jasný skutkový podklad. Podle skutkové věty užili obvinění finanční prostředky společnosti S. H., zejména pro svou osobní potřebu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud dokonce uvedl, že obvinění finanční prostředky společnosti užili pravděpodobně pro svoji osobní potřebu. Přitom ze samotné skutkové věty i z hodnocení znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, znalce Ing. Lukáše Eisenworta nalézacím soudem (odvolací soud se k této okolnosti nevyjadřoval) vyplývá, že společnost S. H., disponovala dostatkem finančních prostředků, když krátkodobý finanční majetek ke konci roku 2012 činil přibližně 962.000 Kč, a současně znalec konstatoval, že „pokud si krátkodobě společníci ze společnosti něco vzali, tak to tam následně vrátili“. Z napadených rozhodnutí není vůbec zřejmé jakým jednáním, kdy, v jaké výši a čí cizí finanční prostředky (zda společnosti S. H., objednatelů nebo subdodavatelů) si měli obvinění vlastně přisvojit.
15. Napadená rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu tak spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, čímž byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního zákoníku. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 8 To 299/2020, ve výroku pod bodem I. v části týkající se obžalovaných D. Š., E. Š. a T. Š., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 trestního řádu pak Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Brně bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Jde v podstatě o to, aby se soud jednáním obviněných zabýval především ve vztahu k jednotlivým subdodavatelům, ve vztahu k nimž lze uvažovat o trestném činu podvodu tak, jak byla věc státním zástupcem žalována. V této souvislosti by se měl soud zaměřit i na otázku naplnění subjektivní stránky takového trestného činu, jak vyplývá z odůvodnění dřívějšího zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 7. 2018. Pokud by soud uvažoval i o poškození majetkových práv samotné společnosti S. H., z hlediska případného trestného činu zpronevěry ze strany obviněných, musel by mj. vyjít z jednoznačných a přesvědčivých skutkových zjištění, která by bylo možné posoudit jako znak přisvojení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu