ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.283.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 283/2021-179
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. V. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 To 316/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 130/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. 13 T 130/2019, byl obviněný P. V. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
2. Za to byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 a §229 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. 13 T 130/2019, podal obviněný odvolání .
4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 To 316/2020 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 To 316/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
6. Obviněný nejprve uvádí, že pokud jde o lhůtu k podání dovolání, tato dosud (ke dni podání dovolání) neuplynula, neboť obviněný v průběhu lhůty požádal o ustanovení obhájce, resp. následně o přiznání bezplatné obhajoby, a tato skutečnost podle obviněného staví běh lhůty pro podání dovolání. Připomíná, že usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 1. 2021 bylo této žádosti obviněného vyhověno a že z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že pokud obviněný již dne 15. 12. 2020 požádal o „určení advokáta ve věci dovolání k Nejvyššímu soudu“, je již toto datum nutno považovat za okamžik, kdy došlo ke stavění běhu lhůty k podání dovolání, přičemž běh této lhůty pokračoval až okamžikem doručení usnesení Okresního soudu v Jihlavě o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu.
7. Obviněný má za to, že došlo k porušení ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení, neboť k hlavnímu líčení konanému dne 3. 6. 2020 se nedostavil proto, že mu v tom bránily náhlé zdravotní problémy (akutní bolest a otok zubů). Věc přitom nebylo možno spolehlivě rozhodnout bez jeho přítomnosti.
8. Ve vztahu k nesprávnému právnímu posouzení skutku obviněný namítá, že soud prvního stupně se nedostatečně zabýval otázkou jeho příčetnosti, popř. zmenšené příčetnosti jako důsledku závislosti obviněného na tvrdých drogách. Nalézací soud měl podle názoru obviněného k této otázce nechat vypracovat znalecký posudek. Za nepodložené pak obviněný považuje konstatování odvolacího soudu, že pouhé užívání drog není důvodem pro zkoumání příčetnosti, neboť je zřejmé, že obviněný zcela promyšleně opakovaně páchá krádeže věcí, které následně může zpeněžit, aby si tak zajistil finanční prostředky. Takový závěr je podle obviněného v rozporu se zásadou trestního řízení o nutnosti zjistit takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Závěr o příčetnosti totiž nelze založit pouze na tom, že obviněný v minulosti páchal úmyslné trestné činy a že se tedy i v tomto případě muselo jednat o zaviněné jednání učiněné ve stavu, kdy byl schopen pochopit svoji trestní odpovědnost.
9. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu nalézacího zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
11. Státní zástupce upozornil, že názor obviněného týkající se stavění lhůty k podání dovolání je v rozporu s ustálenou judikaturou (konkrétně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 251/2012, a na další navazující rozhodnutí). Dále státní zástupce poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 8 Tdo 142/2019, publikované pod č. 32/2019 Sb. rozh. tr.
12. Pokud dovolatel tvrdí, že dne 15. 12. 2020 došlo k přerušení běhu lhůty k podání dovolání, pak uvedeného dne již musela tato lhůta běžet. V takovém případě musela dvouměsíční lhůta k podání dovolání uběhnout nejpozději za dva měsíce, tedy v pondělí dne 15. 2. 2021 – patrně již někdy dříve. Dovolání je ovšem datováno až dnem 27. 2. 2021. Zmeškání lhůty k podání dovolání je podle státního zástupce zřejmé i z mylné argumentace dovolatele, že běh lhůty se přerušil a že právě tímto způsobem byla tato lhůta zachována. K tomu státní zástupce poznamenává, že dovolateli byl sice za účelem odůvodnění odvolání ustanoven obhájce JUDr. Martin Sobotka, Ph.D., avšak vzhledem ke specifiku tohoto ustanovení nebylo možno považovat tohoto obhájce za osobu, které by bylo třeba doručovat rozhodnutí odvolacího soudu. Tento obhájce nebyl ani oprávněn k podání dovolání podle §41 odst. 5 tr. ř., neboť jeho zmocnění zaniklo nikoliv skončením trestního stíhání, nýbrž již dokončením vymezeného úkonu – odůvodněním odvolání. Pro počátek běhu dovolací lhůty tak bylo rozhodné toliko doručení usnesení odvolacího soudu dovolateli a nikomu jinému.
13. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce uzavírá, že dovolání bylo podáno opožděně – až po uplynutí dvouměsíční lhůty podle §265e tr. ř. Případné doručení usnesení odvolacího soudu ustanovenému obhájci ani úkony nalézacího soudu k novému ustanovení obhájce nemohly mít na běh dovolací lhůty žádný vliv. I kdyby bylo podáno včas, bylo by podle státního zástupce zjevně neopodstatněné, neboť pokud dovolatel co do své přítomnosti u hlavního líčení uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., k jeho námitkám se již odpovídajícím způsobem vyjádřil odvolací soud v odstavci 8. odůvodnění svého usnesení. Dovolání je v této části zjevně neopodstatněné. Pokud dovolatel uplatnil dovolací důvod podle písm. g) citovaného ustanovení ohledně svého duševního stavu, uplatnil tím podle státního zástupce námitky proti učiněnému skutkovému zjištění, které žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
14. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. s projednal dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). Současně však zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně .
16. Zákon v §265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. plyne, že lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 4 tr. ř. platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
17. Z ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §60 odst. 3 tr. ř. platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
18. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 130/2019 Nejvyšší soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2020, sp. zn. 3 To 316/2020, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného a které obsahuje poučení mimo jiné o tom, že proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, bylo obviněnému doručeno dne 15. 12. 2020 na jím uvedenou adresu pro doručování (XY, XY, XY). Lhůta dvou měsíců pro podání dovolání tak uplynula dne 15. 2. 2021.
19. Ze spisového materiálu dále Nejvyšší soud zjistil, že obviněný již dne 15. 12. 2020 přípisem doručeným osobně Okresnímu soudu v Jihlavě požádal o „určení advokáta ve věci dovolání k Nejvyššímu soudu“. K této žádosti předseda senátu soudu prvního stupně přípisem ze dne 17. 12. 2020 obviněnému sdělil, že vzhledem k tomu, že se nejedná o nutnou obhajobu, nelze obviněnému obhájce ustanovit a musí si jej zvolit sám. Tento přípis byl obviněnému doručen dne 23. 12. 2020. Obviněný nato přípisem osobně doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 15. 1. 2021 požádal o přiznání bezplatné obhajoby a k tomu přiložil potvrzení úřadu práce o tom, že pobírá dávky v hmotné nouzi. Usnesením ze dne 25. 1. 2021 bylo okresním soudem rozhodnuto, že podle §33 odst. 2 tr. ř. má obviněný nárok na bezplatnou obhajobu v dovolacím řízení. Současně byl obviněný v tomto rozhodnutí poučen, že mu soud nebude sám ustanovovat obhájce, protože se stále jedná o případ, kdy nejde o nutnou obhajobu, a že obviněný může sám oslovit kteréhokoliv jím vybraného advokáta a udělit mu plnou moc k obhajování v rámci dovolacího řízení. Toto usnesení bylo na korespondenční adresu obviněného doručeno dne 9. 2. 2021 a obviněný si jej převzal dne 16. 2. 2021, tedy den po uplynutí lhůty k podání dovolání. Dovolání bylo poté podáno dne 1. 3. 2021.
20. Je předně nutno odmítnout úvahu obviněného, že lhůta k podání dovolání v době jeho podání (1. 3. 2021) ještě neuplynula, neboť obviněný v průběhu dovolací lhůty požádal o ustanovení obhájce, resp. následně o přiznání bezplatné obhajoby, a tato skutečnost staví běh lhůty pro podání dovolání, přičemž běh této lhůty pokračoval až okamžikem doručení usnesení o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu.
21. Tato úvaha totiž jednak nemá oporu v trestním řádu, neboť z ustanovení §265e tr. ř. žádné takové stavění lhůty nevyplývá, a jednak je zejména v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyšší soudu týkající se posuzování včasnosti dovolání. Je zejména možno poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 8 Tdo 142/2019, publikované pod č. 32/2019 Sb. rozh. tr., podle kterého obviněný, který nemá obhájce, chce-li podat dovolání (§265d odst. 2 tr. ř.), musí si jej sám včas zajistit a v případě, že nemá dostatek prostředků, urychleně požádat soud o přiznání nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu (§33 odst. 2 tr. ř., viz rozhodnutí č. 50/2007 Sb. rozh. tr.). Takový postup je odůvodněný zejména v případech uplynutí části dovolací lhůty (§265e odst. 1 tr. ř.), neboť i když je soud povinen obhájce neprodleně ustanovit (§33 odst. 4 tr. ř.), nelze pominout určitý časový prostor nutný pro posouzení podkladů pro rozhodnutí podle §33 odst. 2 tr. ř. Pokud obviněný takto nepostupuje, vystavuje se riziku, že obhájce nepodá dovolání včas. Je-li v takovém případě dovolání podáno opožděně [§265i odst. 1 písm. c) tr. ř.], nelze tento důsledek přičítat na vrub státní moci, jestliže soud postupoval v souladu s §33 odst. 4 tr. ř . Z citovaného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že lhůta k podání dovolání se podáním žádosti o přiznání bezplatné obhajoby nestaví, nýbrž že běží dál, a že obviněný ve vlastním zájmu musí jednat bezodkladně, tak aby případně zvolený či ustanovený obhájce měl k podání dovolání dostatečný časový prostor.
22. Platí přitom, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 251/2012, publikované pod č. 10/2013 Sb. rozh. tr.).
23. V nyní projednávané věci je podstatným zejména zjištění, že ačkoliv obviněný při zajišťování obhájce pro podání dovolání bezodkladně konal, když již v den doručení napadeného usnesení požádal soud prvního stupně o jeho „určení“, svým následným otálením zapříčinil, že obhájce, kterého si nakonec zvolil, nemohl dovolání včas podat. Jde zejména o období od 23. 12. 2020, kdy mu bylo doručeno vyrozumění soudu o tom, že mu obhájce ustanoven nebude a že si jej musí zvolit sám, do 15. 1. 2021, kdy obviněný požádal o přiznání bezplatné obhajoby. O této žádosti přitom soud prvního stupně urychleně rozhodl, a to dne 25. 1. 2021. Další prodlení obviněný způsobil tím, že v období od 9. 2. 2021 do 16. 2. 2021 nepřebíral na jím určeném místě zásilky a nemohl si tak usnesení o přiznání bezplatné obhajoby vyzvednout a obhájce pro podání dovolání si zavčas zvolit.
24. Lze proto uzavřít, že pokud obhájce obviněného podal dovolání až dne 1. 3. 2021, přičemž lhůta k podání dovolání uplynula dne 15. 2. 2021, jedná se o dovolání opožděné. Tento následek přitom nelze přičítat na vrub soudu prvního stupně, který o žádosti obviněného o bezplatnou obhajobu rozhodl bezodkladně.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
25. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 4. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval: JUDr. Aleš Kolář