ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.385.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 385/2021-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání, které podal obviněný V. N., nar. XY v XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 10 To 309/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 73/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 10 To 309/2020, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 6 T 73/2020, zrušují.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný V. N. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 6 T 73/2020 byl obviněný V. N. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku na skutkovém základě, že „dne 16.7.2020 kolem 01:15 hod. v XY ve směru na XY, u motorestu U R., kde byl zastaven a kontrolován policejní hlídkou, řídil osobní motorové vozidlo zn. Renault Megane, r.z. XY, ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 3 T 139/2015 ze dne 6.5.2016 uložen mj. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků a 6 měsíců, který dosud nevykonal“. Za to a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2020 sp. zn. 2 T 27/2020, byl podle §337 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 2T 27/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 10 To 309/2020 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný uvedl, že výše uvedeného dne řídil motorové vozidlo, neboť se vracel do svého domova v Hradci Králové od svého známého, jenž jej před tím kontaktoval se žádostí o pomoc v nouzi. Současně od počátku trestního stíhání upozorňuje na skutečnost, že vozidlo řídil, neboť se domníval, že mu trest zákazu řízení motorových vozidel vypršel dne 14. 7. 2020, tedy dva dny před tím, než došlo k jednání, pro které byl okresním soudem nepravomocně odsouzen k výše zmíněnému trestu. Obviněný poukázal na to, že sám okresní soud ve svém rozsudku poznamenal, že údaje uváděné ohledně výkonu uložených trestů zákazu činnosti v evidenční kartě řidiče (obviněného) jsou zavádějící a značně nepřesné. Tato nepřesnost byla i jednou z příčin omylu obviněného ohledně trvání předchozího zákazu řízení motorových vozidel, neboť nepřesné informace mu byly sděleny úřední osobou z Magistrátu města Hradce Králové v souvislosti s jeho dotazem ohledně jemu uložených trestů zákazů řízení. Obviněný byl proto přesvědčený, že žádné pravomocné rozhodnutí soudu neporušuje. Krajský soud dovodil zavinění obviněného ze spáchání přečinu z jeho vyjádření před okresním soudem, že „se dopustil skutku tak, jak je popsán v návrhu na potrestání, skutková zjištění činí nespornými a nežádá k nim provádět dokazování“, když soud toto vyjádření analogicky považuje za prohlášení viny podle §206c odst. 1 trestního řádu. Toto vyjádření obviněného se vztahovalo k samotnému skutku, tj. řízení vozidla, nikoli však k jeho zavinění. Odvolací soud, podle obviněného nepřípustně, vyšel z analogické aplikace procesních ustanovení uznání viny a dále nezohlednil povahu trestné činnosti, jejíž spáchání bylo obviněnému kladeno za vinu. Navíc krajským soudem použité ustanovení trestního řádu vstoupilo v účinnost až poté, co obviněný učinil své vyjádření. Obviněný se domnívá, že jednal v negativním skutkovém omylu ve smyslu §18 odst. 1 trestního zákoníku, a proto nemohl jednat úmyslně.
4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2021, č. j. 10 To 309/2020-134 podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu zrušil, aby současně zrušil předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové a aby přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
6. Obviněný V. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Obviněný v podstatě namítal, že soudy neprávně posoudily otázku subjektivní stránky předmětného přečinu a nezohlednily, že jednal v negativním skutkovém omylu. Výhrady obviněného lze považovat za odpovídající uplatněnému důvodu dovolání.
10. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.
11. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku se dopustí pachatel, který maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl. Jde o úmyslný trestný čin.
12. Podle §120 odst. 3 trestního řádu výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Pokud jde o zavinění, musí se vztahovat v podstatě na všechny skutečnosti, jež jsou znakem skutkové podstaty trestného činu. Nerespektování §120 odst. 3 trestního řádu spočívající v absenci jakéhokoliv údaje vyjadřujícího ve skutkové větě rozsudečného výroku subjektivní stránku úmyslného trestného činu, na jehož vinu bylo soudem uznáno, nelze nahradit ani právní větou rozsudečného výroku ani odůvodněním rozsudku. Opačný postup soudu nerespektující čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušuje právo na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2007, sp. zn. IV. ÚS 434/07 - 1).
13. V nyní projednávané věci neobsahuje skutková věta výroku o vině odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu žádné okolnosti, z nichž by šlo dovodit zavinění (vědomostní ani volní složku) obviněného ve vztahu k tomu, že vykonával činnost, kterou měl v rozhodné době rozhodnutím soudu zakázánu. Nalézací soud na základě provedeného dokazování sice správně upravil skutkovou větu tak, že označil jiné rozhodnutí (výrok o trestu zákazu činnosti), které obviněný mařil, na druhou stranu oproti návrhu na potrestání z popisu skutku vypustil jedinou formulaci („ačkoliv věděl“), na jejímž základě bylo možné zavinění dovozovat. Ve skutkové větě tak zůstalo pouhé objektivní konstatování, že příslušným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků a 6 měsíců a tento dosud nevykonal. Nic o tom, že by obviněný o takto uloženém trestu věděl (například proto, že mu bylo rozhodnutí doručeno a že dosud ani neuplynula odpovídající doba) a chtěl jej svým jednáním porušit, zde uvedeno není. Proto byly do značné míry nadbytečné další úvahy nalézacího a posléze i odvolacího soudu ohledně toho, zda prohlášení obviněného ke skutku u hlavního líčení zahrnuje i okolnosti subjektivní povahy, jelikož nemohly označenou vadu napravit.
14. Výrok o vině obviněného tedy neobsahuje nezbytné okolnosti vztahující se k zavinění a neodpovídá požadavkům §120 odst. 3 trestního řádu. Vytknutá vada současně z opačného pohledu znamená, že okolnosti uvedené ve skutkové větě výroku o vině nenaplňují všechny obligatorní znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Rozhodnutí nalézacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Tím byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Odvolací soud v rámci své přezkumné povinnosti toto pochybení nezjistil a nenapravil. Napadená rozhodnutí tak nemohla obstát.
15. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 10 To 309/2020 a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 6 T 73/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu pak Okresnímu soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
16. Podle §265l odst. 4 trestního řádu vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§73d až 73g trestního řádu) se v tomto případě neužijí. Nejvyšší soud zjistil, že po zrušení napadených rozhodnutí byl obviněný převeden do výkonu trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 2 T 27/2020, který vykonává ve Věznici Valdice, s koncem trestu 30. 9. 2021. Proto bylo rozhodnuto o vazbě obviněného tak, že podle §265l odst. 4 trestního řádu se obviněný do vazby nebere.
17. Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud v Hradci Králové bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Jde v podstatě o to, aby soud učinil jednoznačné skutkové závěry o okolnostech vztahujících se k subjektivní stránce trestného činu, tedy zda obviněný věděl, že mu byl rozhodnutím soudu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a že jej dosud nevykonal. Současně se bude muset vypořádat s obhajobou obviněného o existenci negativního skutkového omylu vyplývající z toho, že obviněný nevěděl, že řídit stále nesmí, neboť se domníval, že mu trest zákazu řízení motorových vozidel vypršel dne 14. 7. 2020, tedy dva dny před tím, než k jednání došlo. Přitom by soud neměl přehlédnout jistý vývoj obhajovacích verzí obviněného. Zatímco nyní (v dovolání) obviněný tvrdí, že příčinou jeho omylu ohledně trvání předchozího zákazu řízení motorových vozidel byly nepřesné informace sdělené mu úřední osobou z Magistrátu města Hradce Králové v souvislosti s jeho dotazem ohledně uložených trestů zákazů řízení, ve svém vlastnoručně psaném odvolání (na č. l. 96) uváděl, že to byla Policie České republiky, kdo mu dne 20. 5. 2020 sdělil, že „platný zákaz řízení končí k 14. 7. 2020“. Jak příhodně podotkl odvolací soud, datum 20. 5. 2020 patrně souvisí s předchozí zakázanou jízdou odvolatele, pro niž byl pravomocně odsouzen (věc Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 T 27/2020), kdy z obsahu tohoto předchozího spisu vyplývá, že obviněný při výslechu jako podezřelý tvrdil, že zákaz řízení mu měl končit v polovině srpna 2020 (č. l. 8 verte tohoto spisu). Bude na nalézacím soudu, aby zhodnotil věrohodnost takové obhajoby obviněného. Teprve úplná skutková zjištění významná z hlediska všech znaků skutkové podstaty v úvahu připadajícího trestného činu mohou být podkladem pro právní posouzení věci. Pokud by soud rozhodoval odsuzujícím rozsudkem, musí obsah rozsudku odpovídat požadavkům §120 odst. 3 trestního řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu