ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.535.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 535/2021-524
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, okres Mladá Boleslav, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 8 To 2/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 39/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 trestního řádu se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 8 To 2/2021, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný M. P. nebere do vazby.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 2 T 39/2020 , byl obviněný M. P. uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v blíže nezjištěné době kolem 18:30 hodin dne 21. 2. 2020 na společné chodbě ve 2. nadzemním podlaží ubytovny XY na adrese XY č.p. XY, XY, okres Mladá Boleslav, po předchozím požití alkoholu, poté, co mu poškozený R. B., nar. XY, po svém, příchodu na ubytovnu vyčetl jeho hlasitý projev a bezprostředně na to jej několikrát udeřil rukou do levé tváře, odešel do svého pokoje, který se nachází ve stejném podlaží ubytovny, vzal si do ruky zavírací nůž o délce čepele 8 cm, následně, v úmyslu usmrtit, se vrátil na chodbu a přistoupil k poškozenému R. B., kterého opakovaně, nejméně osmkrát, v rychlém sledu tímto nožem bodl do oblasti břicha a hrudníku, čímž mu způsobil jednu bodnou ránu hrudníku vpravo pod hranicí prsní krajiny šíře 1 cm, hloubky 4 cm, nepronikající do pohrudniční dutiny a sedm bodných a bodnořezných ran horní poloviny břicha v obou polovinách, šíře ran 1 – 2,5 cm, u jedné rány s navazující řeznou ránou délky cca 5 cm, hloubek kanálů do 5 cm, nepronikající do dutiny břišní, a v důsledku obrany poškozeného mu způsobil také povrchní řeznou ránu dlaně pravé ruky bez poškození šlach prstů, přičemž uvedená zranění, která byla lékařsky ošetřena, poškozeného omezila v obvyklém způsobu života po dobu 2 – 3 týdnů, přičemž útokem lokalizovaným na trup poškozeného hrozilo poranění pronikající do tělních dutin, případně doprovázené krevní ztrátou, zavzdušněním pohrudniční dutiny, zakrvácením do dutiny břišní, případně poranění některého orgánu, např. plic, střev, jater, což mohlo vést k poškození těchto orgánů, případně až k úmrtí poškozeného, přičemž k fatálnímu následku nedošlo shodou náhod za přispění aktivní obrany poškozeného a jeho fyzické konstituce .
Za to byl obviněný odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zákoníku za použití §58 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ambulantní formě.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 2 T 39/2020, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání v neprospěch obviněného M. P. podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, a to do výroku o uloženém trestu.
O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 8 To 2/2021 , a to tak, že odvolání obviněného a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Shora citované usnesení odvolacího soudu napadl v neprospěch obviněného M. P. nejvyšší státní zástupce dovoláním sp. zn. 1 NZO 5016/2021 (č. l. 498–500), a to z důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že pro moderační postup podle §58 odst. 6 tr. zákoníku nejsou splněny zákonné podmínky. Podle §140 odst. 2 tr. zákoníku je pachatel zločinu vraždy ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí dvanácti až dvaceti roků. V projednávané věci uložený trest odnětí svobody v trvání 9 roků a 6 měsíců je zřetelně pod uvedenou spodní hranicí zákonné trestní sazby. Výrok o trestu tak trpí nedostatkem způsobilým naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Na tom nemění nic ani odkaz soudů na §58 odst. 6 tr. zákoníku připouštějící mimořádné snížení trestu v případě pokusu trestného činu. Pro postup podle §58 odst. 6 tr. zákoníku je třeba splnění dvou kumulativních podmínek (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 995/2020): a) s ohledem na povahu a závažnost pokusu by použití standardní trestní sazby odnětí svobody bylo nepřiměřeně přísné, a přitom b) nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že postup podle §58 odst. 6 tr. zákoníku je postupem výjimečným a snížení trestu pod spodní hranici sazby nemůže být pravidelným postupem soudu v případech, kdy nedošlo k dokonání deliktu a pachatelovo jednání zůstalo ve fázi pokusu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 696). Jde o postup fakultativní, který musí soud řádně podložit splněním v zákoně stanovených podmínek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 995/2020). Povaha pokusu bude vyplývat zejména z charakteru jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž směřoval. Závažnost pokusu je dána především tím, do jaké míry se rozvinul a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Tento postup vyžaduje, aby pokus nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů. Okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, však nemůže sama o sobě odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Použití §58 odst. 6 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani poměry pachatele, jak je tomu v §58 odst. 1 tr. zákoníku, ale bez jejich zhodnocení nelze stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti, a jestli by výměra tohoto trestu byla skutečně nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu trestného činu.
V projednávané věci soudy vyhodnotily jako jeden z rozhodných momentů okolnost, že jednání obviněného zůstalo ve fázi pokusu (bod 44. rozsudku). Rovněž odvolací soud zdůraznil především okolnost, že se čin obešel bez fatálního následku a že došlo toliko k újmě na zdraví poškozeného, nikoli na jeho životě. Z hlediska povahy a závažnosti pokusu soudy nezjistily nic mimořádného, resp. krajský soud povahu a závažnost pokusu nijak zvlášť nehodnotil. Jako přitěžující okolnost však shledal „větší počet ran“, který obviněný poškozenému zasadil, a že se jednalo o ukončený pokus, přičemž obviněný neměl žádný podíl na tom, že poškozený nezemřel. Zachránila ho náhoda. Na stranu druhou krajský soud vyhodnotil, že obviněnému prospívá, že se doznal, činu lituje a že šlo „o fakticky emočně nezvládnutou“ reakci obviněného na předchozí agresivní počínání poškozeného, navíc podpořenou alkoholem. Pokud by alkoholem obviněný nebyl ovlivněn, mohl celou situaci lépe zvládnout. Doznání a lítost však představují běžné polehčující okolnosti, které mimořádné snížení trestu odnětí svobody odůvodnit nemohou. Naopak to, že jde o ukončený pokus, opakované bodání, způsobení zdravotní újmy na těle poškozeného a skutečnost, že poškozený přežil jen díky náhodě, neboť sám obviněný neměl na jeho přežití žádný podíl, spíše závažnost zvyšují, resp. právě tyto okolnosti postup podle §58 odst. 6 tr. zákoníku v podstatě vylučují. V projednávané věci se jednalo o ukončený pokus v podobě pokusu nezdařeného, kdy obviněný již přímo prováděl jednání odpovídající skutkové podstatě zločinu vraždy. Vrchní soud explicitně hovoří o běžném útoku nožem a vyšším počtu ran. Pokud zmiňuje nižší účinnost zbraně, pak z provedeného dokazování vyplývá, že spíše než objektivně nízké účinnosti zbraně vděčí poškozený za život své obezitě (bod 38. rozsudku). Nejvyšší státní zástupce uvádí, že samotné soudy v rámci odůvodnění svých rozhodnutí zmiňují spíše okolnosti, které závažnost zvyšují, než že by ji snižovaly či dokonce mimořádně snižovaly.
Nejvyšší státní zástupce dále namítl, že nelze hovořit ani o splnění podmínky možnosti nápravy pachatele trestem odnětí svobody kratšího trvání. Z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný zneužívá nejrůznější opojné látky, z psychiatrického hlediska je jeho pobyt na svobodě hodnocen jako nebezpečný, prognóza socializace je problematická, ztížená (bod 14. rozsudku), trestného jednání se navíc dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení (byť za druhově odlišnou trestnou činnost), z trestu za spáchanou trestnou činnost se tedy nepoučil a k jeho nápravě nedošlo. Zjištěné okolnosti tak ve svém souhrnu vylučují naplnění podmínky nápravy pachatele trestem kratšího trvání. Dále nejvyšší státní zástupce upozornil, že se nejedná ani o případ, kdy by nebyl způsobem žádný nebo pouze nezávažný následek, neboť poškozený utrpěl nezanedbatelnou újmu na fyzickém zdraví odpovídající ublížení na zdraví (bod 12. rozsudku).
S ohledem na výše uvedené proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 8 To 2/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obhájci obviněného a obviněnému s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně vyjádřit, čehož obviněný prostřednictvím svého advokáta využil. V rámci vyjádření k dovolání uvedl, že s tímto nesouhlasí a domnívá se, že postup soudů při aplikaci ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku byl zcela správný. Uvedl, že z důkazů se podává, že svým jednáním reagoval na předchozí napadení poškozeným, při kterém utrpěl tržnou ránu na hlavě. Poškozený se přitom vůči jeho osobě dopouštěl násilí opakovaně. Má za to, že uvedené není možné naprosto pominout a úplně odhlédnout při stanovení trestu. K napadení poškozeného by bez předchozího jednání poškozeného nedošlo. Poškozený navíc fyzickou konstitucí značně převyšuje fyziognomii dovolatele. Zdůraznil rovněž, že se nikdy v minulosti žádného násilného jednání nedopustil, a to ani jako přestupku. Dokonání činu pak podle dovolatele nezabránila náhoda, ale jeho vědomé jednání, neboť tento si byl vědom, že útok nožem, který použil, a skutečnost, že poškozený byl obézní, nezpůsobí v uvedeném případě smrtelný následek. Přitom uvádí, že si byl vědom, co případný útok nožem může způsobit, do kterých míst má či nemá rány směřovat a jaké orgány tak může zasáhnout. Ze znaleckého posudku z odvětví psychiatrie a psychologie se pak podává, že jeho jednání nebylo plánované ani organizované a rozvinulo se až na základě probíhajícího konfliktu. Navíc je osobou podprůměrného intelektu, navíc byl značně ovlivněn alkoholem. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce nevyhověl a zamítl jej jako nedůvodné.
III.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a), g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného či státního zástupce. V projednávané trestní věci je však naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Praze odvolání obviněného i státního zástupce projednal a také z podnětu těchto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
Nejvyšší státní zástupce však uplatnil předmětný dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. h).
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Námitka nejvyššího státního zástupce, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným, neboť nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 6 tr. zákoníku, je pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřaditelná.
Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle odst. 2 je pokus trestného činu trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin.
Sazba trestu odnětí svobody stanovená za zločin vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku činí 12 až 20 (dvanáct až dvacet) let.
Podle §58 odst. 6 tr. zákoníku soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání.
Nalézací soud ve vztahu k užití §58 odst. 6 tr. zákoníku uvedl, že „ vzhledem k okolnostem případu a k tomu, že jednání dospělo pouze do stádia pokusu, by bylo použití trestní sazby uvedené výše pro obžalovaného nepřiměřeně přísné a především, lze jeho nápravy dosáhnout i trestem kratšího trvání za současného uložení ochranného léčení. … S ohledem na výše uvedené soud obžalovanému uložil trest odnětí svobody v trvání 9 roků a 6 měsíců “ (bod 44. rozsudku). Při úvahách o druhu trestu a jeho výši nalézací soud rovněž vyhodnotil ve prospěch obviněného, že není osobou, která by vyvolávala konflikty, jeho opakovanou lítost a přinejmenším částečné doznání a zejména pak skutečnost, že „ jednání obviněného nevedlo ve svém důsledku ke smrtelnému následku, tedy, že jeho jednání dospělo do fáze pokusu, kdy k fatálnímu následku na životě poškozeného fakticky nedošlo “ (bod 43. rozsudku).
Odvolací soud se s postupem nalézacího soudu ztotožnil, přičemž uvedl, že „ trestní sazba zločinu vraždy je stanovena tak vysoko proto, že zákonodárce předpokládá u dokonaného činu smrtelný následek, tj. ten nejzávažnější následek, který se nedá napravit, jak tomu obvykle bývá u jiné trestné činnosti. Rozdíl v následku u dokonaného činu je proto u zločinu vraždy, v porovnání s jeho přípravou nebo pokusem, obrovský. Tuto skutečnost soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil tak, že uložení trestu v zákonné trestní sazbě, za situace, kdy poškozený přežil a nemá ani žádné trvalé následky, by bylo nepřiměřeně přísné .“ Dále odvolací soud uvedl, že se jednalo o „ běžný útok nožem, který se vymyká snad jen množstvím ran “, kdy poukázal na to, že „ zbraň nebyla příliš účinná “, přičemž vyslovil přesvědčení, že „ při nižším počtu ran, menší rozhodnosti útoku obžalovaného “ by se nabízela i mírnější právní kvalifikace (str. 2 napadeného usnesení).
Postup podle §58 odst. 6 tr. zákoníku je možný za kumulativního splnění dvou podmínek, a to:
a) povaha a závažnost přípravy nebo pokusu nebo pomoci jsou takové, že by použití běžné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a přitom
b) nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestnému činu se uplatní tehdy, jestliže pokus nedosahuje v konkrétním případě takové závažnosti, jaká odpovídá trestní sazbě trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin, resp. za trestný čin spáchaný pachatelem. To znamená, že i trest odnětí svobody uložený na samé dolní hranici takové sazby by byl nepřiměřeně přísný a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Určitá vzdálenost pokusu trestného činu (§21 tr. zákoníku) od dokonaného trestného činu a nedostatek následku znamenají zpravidla nižší závažnost a společenskou škodlivost, než jakou vykazuje dokonaný trestný čin, i když je pokus v zásadě stejně trestný jako dokonaný trestný čin (§21 odst. 2 tr. zákoníku).
Použití §58 odst. 6 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá §58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele pokusu trestného činu. Protože i u pokusu trestného činu jde podle §58 odst. 6 tr. zákoníku o snížení trestu odnětí svobody, které je mimořádné , vyžaduje se, aby pokus trestného činu nedosahoval závažnosti jiných, obvyklých případů. Povaha pokusu bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž pokus směřoval. Závažnost pokusu trestného činu je dána především typovou závažností trestného činu, k němuž směřoval, dále tím, do jaké míry se pokus rozvinul a jaké skutečnosti zabránily v dokonání trestného činu. Závažnost pokusu trestného činu je významně ovlivněna především tím, že v případě pokusu trestného činu nebyl způsoben následek. Jinak se zde uplatní obecná hlediska uvedená v §39 odst. 2 tr. zákoníku, podle nichž se určuje povaha a závažnost spáchaného trestného činu.
Při posouzení zda lze dovodit, že použití stanovené (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele přípravy nepřiměřeně přísné a že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání, se vychází z obdobných hledisek jako při posuzování stejné podmínky podle §58 odst. 1 tr. zákoníku v případě obecného ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, však nemůže sama o sobě – bez ohledu na další významné skutečnosti – odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu §58 odst. 6 tr. zákoníku (srov. přiměřeně R 14/1965) (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 - 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 798–799).
S ohledem na tato obecná východiska se nelze s úvahami nalézacího soudu ve vztahu k naplnění všech zákonných podmínek §58 odst. 6 tr. zákoníku pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, se kterými se ztotožnil i soud odvolací, ztotožnit.
V projednávané věci byl obviněný shledán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, tedy jednáním, které bezprostředně směřovalo k tomu, že jiného úmyslně usmrtí, kdy jednal s rozmyslem a v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo. Jednání obviněného je třeba hodnotit jako ukončený pokus. Obviněný poté, co se dostal do slovního a fyzického konfliktu s poškozeným, na tento reagoval tím, že si došel do svého pokoje pro nůž, kterým, poté, co se vrátil na chodbu, poškozeného nejméně osmkrát v rychlém sledu bodl do oblasti břicha a hrudníku. Nalézací soud označil jednání obviněného za „ jakousi mstu vůči poškozenému “ (bod 42. rozsudku), „ fakticky emočně nezvládnutou reakci “ (bod 43. rozsudku) na chování poškozeného, který jej předtím fyzicky a slovně napadl. Sám nalézací soud uvedl, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že v době konfliktu mezi poškozeným a obviněným by se jednalo o situaci, která by snad měla v obviněném vyvolat důvodnou obavu o jeho zdraví či dokonce život. Obviněný si došel do pokoje pro nůž a následně na poškozeného zaútočil, tedy již v době, kdy jím nebyl jakkoli napadán. Podle nalézacího soudu se tak jednalo o „ nezvládnutý afekt zlosti podnapilého obžalovaného “ (bod 37. rozsudku). Obviněný byl sice v době útoku opilý, jeho příčetnost však byla plně zachována. Soudy okolnost, že poškozený přežil, označují za náhodu, neboť „ obžalovaný sám neměl žádný podíl na tom, že poškozený v důsledku jeho jednání nezemřel “ (bod 43. rozsudku). Nalézací soud poukázal na aktivní obranu poškozeného, o níž svědčily obranná zranění na rukou, a jeho tělesnou konstituci, kdy „ jednání vůči poškozenému je třeba jednoznačně posuzovat jako útok, který poškozeného svojí razancí, intenzitou a lokalizací (větší množství bodnořezných ran vedených nožem znalcem popsanou intenzitou do oblasti hrudníku a břicha) bezprostředně ohrožoval na životě “ (bod 38. rozsudku). Už uvedené skutečnosti de facto vylučují postup podle §58 odst. 6 tr. zákoníku. Pokud pak nalézací soud jako polehčující okolnost uvádí lítost a částečné doznání, pak se jedná o zcela běžné polehčující okolnosti, které nejsou s ohledem na závažnost dovolatelova jednání (pokusu vraždy) sto odůvodnit mimořádné snížení trestu odnětí svobody.
Soudy žádné mimořádné okolnosti, které by ve svém důsledku snižovaly závažnost dovolatelova jednání, neshledaly. Povahu a závažnosti dovolatelova jednání soudy nijak zvlášť nehodnotily. Nalézací soud uvedl jako přitěžující okolnost „ větší množství ran “, což připustil i soud odvolací, který jednání obviněného hodnotil jako běžný útok nožem vymykající se snad jen množstvím ran. Odvolací soud tak sám jednání obviněného vnímal jako jednání, které dosahovalo přinejmenším závažnosti jiných, obvyklých případů tohoto typu trestné činnosti. Žádné výjimečné okolnosti, které by snad svědčily o mimořádně nízké závažnosti provedené pokusu, neuvádí. Nejvyšší soud má přitom za to, že jednání, při němž pachatel své oběti zasadí osm bodných ran, do oblasti, o níž si musí být vědom, že se v ní nacházejí životně důležité orgány, není na místě popisovat jako běžný útok nožem, neboť právě ono větší množství ran je skutečností, která závažnost dovolatelova činu naopak zvyšuje. Pokud pak odvolací soud zmiňuje, že zbraň nebyla příliš účinná, pak je třeba poukázat na zranění, která byla poškozenému způsobena. Nůž o délce čepele 8 cm může být zcela jistě zbraní způsobilou fatálního následku, přičemž v projednávané věci k tomuto nedošlo nikoli díky tomu, že se jednalo o nůž s délkou čepele 8 cm, ale díky souhře několika na vůli obviněného zcela nezávislých skutečností. Jednak se jednalo o aktivní obranu poškozeného, jednak pak o jeho tělesnou konstituci, kdy vyplynulo ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, že „ mimo jiné obezita poškozeného přispěla k tomu, že nůž při útoku nepronikl do hrudní či břišní dutiny poškozeného „ (bod 38. rozsudku). Jakési hypotetické úvahy odvolacího soudu, že při nižším počtu ran a „ menší rozhodnosti útoku “ touto zbraní by se nabízela i mírnější právní kvalifikace, jsou zcela nepřípadné. Nejvyšší soud připomíná, že předmětem právní kvalifikace je vždy a pouze zjištěný skutkový stav. Stejně tak nepřípadnými jsou tvrzení obviněného v rámci jeho vyjádření k dovolání, že si snad byl vědom skutečnosti, že obezita poškozeného a předmětný nůž nejsou sto způsobit poškozenému větší či dokonce fatální zranění. Uvedená tvrzení vypovídají o úplné absenci jakékoli sebereflexe dovolatele.
Již z názvu ustanovení §58 tr. zákoníku je zřejmé, že půjde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, a nikoli o pravidelný postup soudu. Proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně R 24/1966-III.). Rovněž tak mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. (srov. přiměřeně R II/1967, s. 14 a 15).
V projednávané věci soudy odůvodnily postup podle §58 odst. 6 tr. zákoníku zejména skutečností, že se jednalo o pokus trestného činu a nikoli čin dokonaný, kdy nebyly poškozenému způsobeny žádné trvalé následky. Jak rozvedeno v předchozích odstavcích, žádné výjimečné okolnosti, které by svědčily o povaze a mimořádně nízké závažnosti provedeného pokusu, kdy by použití běžné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, nelze v projednávané věci shledat. Naopak většina soudy uváděných okolností (počet bodných ran, jejich razance, intenzita a lokalizace, ze msty, resp. ve zlostném afektu, rozmysl, přinejmenším úmysl nepřímý poškozeného usmrtit) závažnost dovolatelova jednání naopak zvyšují. Nejvyšší soud připomíná, že okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, nemůže sama o sobě – bez ohledu na další významné skutečnosti – odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu §58 odst. 6 tr. zákoníku.
Stejně tak neobstojí ani naplnění druhé podmínky aplikace §58 odst. 6 tr. zákoníku, tj. že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Obviněný je osobou se závislostí na alkoholu, kdy alkohol požíval pravidelně a jeho schopnost odolat jeho požití je snížena měrou podstatnou, je příležitostným uživatelem pervitinu a vyskytuje se u něho hazardní hráčství. Obviněný netrpí a ani v době spáchání trestného činu netrpěl duševní poruchou, byla však u něho shledána smíšená porucha osobnosti, která je jednodušší, nezdrženlivá, emočně nevyvážená, afektivně dráždivější, s rysy disociality, se sníženou frustrační tolerancí a impulsivní reaktivitou v zátěži a opilosti. Ze znaleckého posudku se rovněž podává, že z psychiatrického hlediska je pobyt dovolatele na svobodě nebezpečný a „ prognóza resocializace z psychologického hlediska je po zvážení všech souvislostí a ve vztahu ke sdělené trestné činnosti hodnocena znalcem jako problematická, ztížená “ (bod 14. rozsudku). Dále bylo nalézacím, a potažmo odvolacím soudem konstatováno, že obviněný se jemu za vinu kladeného jednání dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení, byť za druhově odlišnou trestnou činnost. Je tedy zjevné, že trest, který mu byl uložen, nebyl účinný a obviněný se nenapravil.
Je tedy možno uzavřít, že Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal, že by pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2 tr. zákoníku nedosahoval takové závažnosti, jaké odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin.
Postup podle §58 odst. 6 tr. zákoníku je postupem fakultativním, kdy je na úvaze soudu, zda k aplikaci ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku přistoupí. Pokud tak však učiní, musí být jeho postup v každém případě pečlivě odůvodněn (srov. R I/1965, s. 9). Tato podmínka však nebyla v projednávané věci splněna. Z tohoto důvodu přistoupil Nejvyšší soud k postupu uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí.
IV.
Ze shora stručně rozvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 8 To 2/2021, zrušil. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Vrchnímu soudu v Praze nařídil, aby v souladu s ustanovením §265 l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení bude vrchní soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
S ohledem na to, že v dovolacím řízení došlo ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, další výkon trestu se u něho stal bezpředmětným. Vzhledem k tomu, že obviněný M. P. t. č. původně uložený a nyní již zrušený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 9 roků a 6 měsíců vykonával ve Věznici Příbram, bylo třeba ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodnout o jeho případné vazbě. Jak obviněnému, tak jeho právnímu zástupci byla následně zaslána výzva, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy k této eventualitě vyjádřili. Výzva byla obviněnému doručena dne 11. 6. 2021, právnímu zástupci pak již dne 9. 6. 2021. Jak obviněný, tak jeho právní zástupce na tuto výzvu nijak nereagovali.
Jelikož obviněný byl převeden do dalšího výkonu trestu (uloženém mu rozhodnutím Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 12. 2019, sp. zn. 21 T 88/2019, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. 21 T 88/2019), nebyl v projednávané věci vzat do vazby.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu