ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.631.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 631/2021-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2021 o dovolání, které podal J. Č. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 47 To 104/2021, jako soudu stížnostního ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Nt 4003/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. Č. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2021, sp. zn. 8 Nt 4003/2020 , bylo ve věci J. Č. rozhodnuto pod bodem I. podle §239 odst. 1 tr. ř. a §101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a contrario o zamítnutí návrhu Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 1 ZN 4071/2020, na uložení ochranného opatření zabrání věci, mobilního telefonu Samsung včetně příslušenství, kdy mu byl pod bodem II. podle §80 odst. 1 tr. ř. vrácen mobilní telefon značky Samsung černé barvy, IMEI: XY, včetně SIM karty T-Mobile č. XY a baterie značky Samsung, který byl dne 21. 2. 2020 vydán podle §78 odst. 1 tr. ř., a v současné době se nachází ve skladu zajištěných věcí Policie České republiky, Městské ředitelství policie Ostrava, 8. oddělení obecné kriminality, Čujkovova 2775/46A, Ostrava, a pod bodem III. mu bylo podle §99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě.
Proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2021, sp. zn. 8 Nt 4003/2020, podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost, kterou zaměřil toliko do výroku pod bodem III. s tím, že jemu uložené ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě považuje za nepřiměřené a nedůvodné.
O stížnosti rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 47 To 104/2021 , a to tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost J. Č. zamítl jako nedůvodnou.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 47 To 104/2021, podal J. Č. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 51–55), přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j), l ) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Dovolatel zásadně nesouhlasí s uloženou formou ochranného léčení, jehož uložení shledává nepřiměřeným a nedůvodným. Poukazuje též na porušení zásady přiměřenosti při ukládání tohoto ochranného opatření uvedené v §96 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 502/02) uvedl, že u nepříčetné osoby, která spáchala čin jinak trestný, který by v případě její trestní odpovědnosti byl zřejmě posouzen jako trestný čin, jehož typová i konkrétní nebezpečnost pro společnost je nižší, a bylo by tedy na místě uložení alternativního trestu, nespojeného s přímým omezením na svobodě, je možno uložit ochranné léčení v ústavní formě spíše ve výjimečných případech, které jsou odůvodněny konkrétními skutkovými okolnostmi. Tyto okolnosti nebyly podle dovolatele naplněny. V případě jeho trestní odpovědnosti by se dopustil jednání, které by naplňovalo skutkovou podstatu toliko přečinu, kdy byl ve stavu středně těžké alkoholové opilosti a jeho rozpoznávací schopnosti byly sníženy nadpolovičně, ovládací byly zcela vymizelé, obojí vlivem kombinace organicky podmíněné poruchy osobnosti a středně těžké alkoholové opilosti. Nebylo by tedy nutno za tento čin ukládat nepodmíněný trest odnětí svobody. Soudy nevyřešily jednoznačně otázku týkající se nebezpečnosti jeho pohybu na svobodě, resp. zda by byl jeho pobyt na svobodě nebezpečný i pro budoucnost. Tato podmínka je přitom splněna tehdy, jestliže je vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba, která spáchala čin jinak trestný, spáchá znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem, a to pod vlivem duševní poruchy. Znalec u něho neshledal specifické rysy svědčící pro agresivní jednání. Soudy v této souvislosti nezohlednily ani dobu, po kterou se nedopustil žádného protiprávního jednání. Zdůraznil, že se činu jinak trestného dopustil dne 21. 2. 2020, přičemž do rozhodnutí nalézacího soudu o uložení ochranného opatření uplynula doba více než 1 roku bez toho, že by se v mezidobí dopustil jakéhokoliv protiprávního jednání. Nebezpečnost pobytu na svobodě u pachatele činu jinak trestného je přitom třeba posuzovat podle stavu v době rozhodování soudu o ochranném léčení, tedy podle stavu ke dni 29. 1. 2021, resp. ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. ke dni 11. 3. 2021. Samo doporučení znalce – lékaře, zda je či není vhodné uložit obviněnému ochranné léčení, není dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu o této otázce. Dovolatel rovněž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž pro závěr o nebezpečnosti pachatele nemůže být rozhodující jeden slovní útok nepříčetného pachatele (R 58/1968). Dále uvádí, že méně invazivní opatření by zcela naplnilo žádoucí účel, a taková forma by pro něho byla přiměřená. Ústavní formu ochranného léčení vnímá jako „trest odnětí svobody na doživotí“, a to s ohledem na neurčitost jeho trvání, kdy je omezena jeho osobní svoboda.
Na základě výše uvedených námitek J. Č. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2021, č. j. 47 To 104/2021-35, v celém rozsahu, tak jemu předcházející výrok III. usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2021, č. j. 8 Nt 4003/2020-20, a aby současně zrušil všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého zákonného podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zastupitelství , které jen obdrželo dne 5. 5. 2021 (č. l. 60v). Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 47 To 104/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti usnesení, kterým bylo uloženo ochranné opatření. Dovolatel je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda J. Č. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. j), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V projednávané věci je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě stížnost J. Č. projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy dovolatel uplatňuje dovolací důvod uvedený pod písm. j).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. se uplatní tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Jak již bylo uvedeno výše, dovolatel podal dovolání proti rozhodnutí, kterým mu bylo podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení v ústavní formě. Domnívá se, že se soudy nevypořádaly s otázkou nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě a otázkou přiměřenosti uloženého ochranného léčení ústavní formou.
Nejvyšší soud považuje za potřebné na úvod uvést, že usnesením policejního orgánu 8. oddělení obecné kriminality Ostrava ze dne 19. 5. 2020, č. j. KRPT-47727-57/TČ-2020-070778, byla podle §159a odst. 1 tr. ř. odložena trestní věc dovolatele J. Č. pro podezření ze spáchání přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že ve stavu nepříčetnosti dne 21. 2. 2020 v 05.25 hodin v Ostravě-Zábřehu na ulici XY, v pokoji č. XY v Hotelovém domě A., ze svého mobilního telefonu zn. Samsung černé barvy, IMEI XY, se SIM kartou s tel. číslem XY, oznámil na tísňovou linku č. 158 Policie ČR, že se snaží sehnat zbraň a chce se pomstít policistům, kteří ho dne 4. 7. 2019 zmlátili, tak, že se to nedá popsat, takže od té doby hledá zbraň, a až ji najde, tak je zabije , neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Současně byly podány dva podněty státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Ostravě, aby Okresní soud v Ostravě jmenovanému uložil jednak trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku (předmětného mobilního telefonu), jednak ochranné opatření podle §99 odst. 2 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podmínky pro uložení ochranného léčení jsou zákonem stanoveny v §99 odst. 1 tr. zákoníku. Spočívají mimo jiné v tom, že pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Zároveň musí být ukládání ochranného léčení, které spadá do okruhu trestních sankcí podle §36 tr. zákoníku, ovládáno zásadou přiměřenosti, jak to vyplývá z ustanovení §38 odst. 1 tr. zákoníku a §96 odst. 1 tr. zákoníku.
Soud tedy uloží ochranné léčení za současného splnění pěti podmínek, které spočívají v tom, že a) stal se skutek, b) tento skutek jinak má znaky trestného činu, c) obviněný je pachatelem tohoto skutku, d) obviněný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, e) pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný.
Z rozhodnutí soudů obou stupňů jakož i z obsahu spisu je zřejmé, že nalézací, a potažmo rovněž soud odvolací se podmínkami stanovenými zákonem pro uložení ochranného opatření, a to včetně přiměřenosti, pečlivě zabývaly. K tomu v průběhu trestního řízení provedly řadu důkazů. Stran duševního stavu dovolatele pak nalézací soud vycházel zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, prof. MUDr. Ladislava Hosáka, Ph.D. (č. l. 35–47 trestního spisu) a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, znalkyně Mgr. Michaely Mrowetz (č. l. 51–59 trestního spisu).
Nejvyšší soud zcela akceptuje závěry soudů o správnosti uložení ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě. Je třeba dát dovolateli za pravdu v tom směru, že nebezpečnost pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě není možno vyvozovat pouze z jednání, které vykazuje v daném případě jinak znaky trestného činu. Pro závěr o pravděpodobnosti možného opakování jednání jinak trestného musí být zjišťován též stupeň duševní poruchy pachatele, popřípadě jeho dosavadní recidivní projevy, které mohou vytvářet stav nebezpečí pro společnost při ponechání takového pachatele na svobodě (srov. např. rozh. č. 58/1968 Sb. rozh. tr., rozh. č. 11/1974 Sb. rozh. tr., rozh. č. 23/1979 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž zjistily, že pobyt obviněného na svobodě je s ohledem na jeho zdravotní stav nebezpečný a byla tak splněna i tato zákonná podmínka pro uložení ochranného léčení podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku.
V uvedené trestní věci bylo, především nade vši pochybnost, zjištěno, že došlo ke spáchání činu jinak trestného tak, jak byl popsán v usnesení policejního orgánu o odložení trestní věci, tedy že J. Č. dne 21. 2. 2020 volal ze svého telefonu Samsung s telefonním číslem XY na tísňovou linku 158, kde sdělil, že se snaží sehnat zbraň a chce se pomstít policistům, kteří ho dne 4. 7. 2019 zmlátili, takže hledá zbraň a až ji najde, tak je zabije.
Jak uvedeno výše, na osobu dovolatele byly vypracovány znalecké posudky. Podle vyjádření znalce prof. MUDr. Ladislava Hosáka, Ph.D., je dovolatel závislý na alkoholu (Dg F10.2 – viz Mezinárodní klasifikace duševních poruch MKN-10), kdy se jedná o čtvrté vývojové stadium podle Jellineka. Jeho mozek je chronicky poškozen alkoholem a nejméně od roku 1999 doposud je u něj přítomna organicky podmíněná porucha osobnosti, která je klinicky i forenzně významná. Jeho rozpoznávací schopnosti byly v době spáchání činu jinak trestného sníženy podstatně (nadpolovičně), ovládací schopnosti pak byly zcela vymizelé, a to vlivem kombinace organicky podmíněné poruchy osobnosti a středně těžké alkoholové opilosti, kdy tyto měly stejně velký vliv. Schopnost dovolatele odříci si konzumaci alkoholu je nadpolovičně snížena vlivem jeho chronické závislosti na alkoholu. Znalec k otázce nebezpečnosti pohybu dovolatele na svobodě uvedl, že jeho pohyb na svobodě je z psychiatrického hlediska nebezpečný, pokud nebude léčen, přičemž vzhledem ke chronickému poškození mozku alkoholem považuje případné ochranné léčení protialkoholní za bezpředmětné, předem odsouzené k neúspěchu, proto doporučuje uložení ochranného léčení psychiatrického ve formě ústavní. Znalec v rámci veřejného zasedání dne 29. 1. 2021, tedy po více než roce od spáchání činu jinak trestného, na svých závěrech setrval, kdy k možnosti uložení ambulantní formy léčby uvedl, že jejím prostřednictvím nelze u dovolatele účelu léčení dosáhnout, neboť by si dovolatel opatřoval alkohol a mařil tak účel léčení. Přestože se dovolatel v mezidobí nedopustil žádného dalšího trestného jednání, znalec uvedl, že u dovolatele dochází v opilosti k impulzivnímu protispolečenskému jednání, v krajním případě pak i jednání přímo fyzickému, kdy by se ve vyšší míře opilosti mohlo objevit i jednání agresivní. Znalkyně Mgr. Michaela Mrowetz v rámci znaleckého posudku uvedla, že z klinicko-psychologického hlediska nebyly u dovolatele shledány motivy k léčbě, kdy odmítá léčení, je nekritický a bez náhledu na chování, za které je opakovaně stíhán.
Soudy tak na základě provedených důkazů dospěly ke správnému závěru, že pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný zejména vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, závislosti na alkoholu, kterou nelze léčit v rámci protialkoholního léčení, které mimochodem dovolatel absolvoval neúspěšně již osmkrát, přičemž u obviněného v důsledku jeho závislosti došlo k chronickému poškození mozku a degradaci jeho osobnosti. Je zřejmé, že dovolatel zcela postrádá reálný náhled na svůj zdravotní stav. Nelze přehlédnout, že veškeré dosavadní pokusy dovolatele o léčbu byly neúspěšné, přičemž sám od sebe dobrovolnou ambulantní léčbu nezahájil. Nejvyšší soud má s ohledem na dovolatelovu anamnézu, stejně jako jeho historii léčení za to, že jeho přesvědčení o tom, že by byl v rámci ambulantní formy léčby úspěšný, nelze v uvedených souvislostech považovat za relevantní. Dovolatelova schopnost odolat alkoholu je nadpolovičně snížena, přičemž při nařízené ambulantní léčbě nelze zajistit, aby si dovolatel neopatřoval a nekonzumoval alkohol.
Ústavní formu ochranné psychiatrické léčby pak soudy správně vyhodnotily jako přiměřenou. Mezi hlediska přiměřenosti ochranného léčení náleží mimo jiné „nebezpeční, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 98/2013). V tomto případě je ústavní forma ochranné psychiatrické léčby prevencí reálně hrozícího protispolečenského jednání obviněného. Je nutno zopakovat, že není v tomto případě podstatné, že se od spáchání činu jinak trestného, pro který bylo trestní řízení odloženo, dovolatel žádného jiného trestného jednání nedopustil, neboť při neřešení zdravotního stavu obviněného takové jednání reálně hrozí, jak ostatně uvedl i erudovaný znalec.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání J. Č. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 6. 2021
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata