ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.666.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 666/2021-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2021 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné P. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 31/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 52/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 trestního řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 31/2021 a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 2 T 52/2020.
Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Chrudimi přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Okresní soudu v Chrudimi rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 2 T 52/2020, zrušil podle §45 odst. 1 tr. zákoníku výrok o vině i výrok o trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2020, č. j. 3 T 65/2020-49, kterým byla obviněná P. Š. uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, který jí byl doručen dne 14. 10. 2020 a nabyl právní moci dne 14. 10. 2020, jakož i celý výrok o souhrnném trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 10. 2020, č. j. 3 T 125/2020, který jí byl doručen dne 14. 10. 2020 a nabyl právní moci dne 16. 10. 2020, jakož i všechny další výroky, které mají ve zrušených výrocích o vině a trestu svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušených trestních příkazech nově rozhodl tak, že obviněnou P. Š. nově uznal vinnou pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:
1) dne 24. 5. 2020 v době od 15:00 do 15:30 hodin vešla na prodejní plochu prodejny oděvů Terranova na třídě XY čp. XY v XY, kde si v převlékací kabince uložila do předem připravené a alobalem upravené tašky zboží, konkrétně 2x tričko zn. Terranova v hodnotě 249 Kč/ks, 1x tričko zn. Terranova v hodnotě 199 Kč a 1x tričko zn. Terranova v hodnotě 349 Kč, vše v celkové hodnotě 1.046 Kč, tašku si uložila pod mikinu v oblasti břicha, aby jevila vzhled těhotné ženy a s takto uloženým zbožím, které v prostoru poklady nezaplatila, se pokusila prodejnu opustit, přičemž u východu z prodejny, ještě na prodejní ploše, byla zadržena pracovníkem ostrahy a zboží poškozené společnosti SOLITAIRE, spol. s r. o., IČ 49355899, se sídlem Františkánská čp. 428/1 Brno, 602 00, pobočka Pardubice, třída Míru čp. 113, 530 02, bylo vydáno a nepoškozené vráceno zpět do prodeje,
2) dne 28. 7. 2020 v 15:15 hodin vzala ze stojanu ve vnitřních prodejních prostorách prodejny Sportisimo, na adrese XY, XY, vystavené kraťasy značky Nike, černé barvy, v hodnotě 499 Kč, a odešla s nimi do zkušební kabinky, kde si je vložila do kabelky vystlané alobalem, poté z kabinky odešla a chtěla prodejnu bez zaplacení opustit, ovšem před kabinkou byla zadržena pracovnicí prodejny a na její výzvu kraťasy vrátila,
a uvedených jednání se dopustila přesto, že byla trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích č. j. 3 T 13/2020-85 ze dne 30. 1. 2020, který nabyl právní moci dne 27. 3. 2020, odsouzena za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zkušební dobou v trvání 24 měsíců, tedy do 27. 3. 2022.
Za tento přečin a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku kterým byla uznána vinnou pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 10. 2020, č. j. 3 T 125/2020-61, a který jí byl doručen dne 14. 10. 2020 a nabyl právní moci dne 14. 10. 2020, byla obviněná odsouzena podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (tři sta) hodin.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen trest propadnutí věci, a to černé tašky o rozměru 40x30 cm vystlané alobalem.
Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu pobytu na území okresu Chrudim na dobu 2 (dvou) let.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 2 T 52/2020, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi odvolání v neprospěch obviněné, a to do výroku o trestu.
O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 31/2021, a to tak že odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl jakožto nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 31/2021, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněné (sp. zn. 1 NZO 5020/2021, č. l. 125–128), přičemž uplatil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l), h) tr. ř., maje za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoli byl v řízení mu předcházejícím uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
Nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání brojil proti uloženému trestu zákazu pobytu na území okresu Chrudim, přičemž měl za to, že soudy náležitým způsobem nezkoumaly zákonné podmínky pro uložení tohoto druhu trestu a jejich naplnění. V rozhodnutí nalézacího soudu tyto úvahy zcela chybí, přičemž toto pochybení nenapravil ani odvolací soud, který rezignoval na náležitý přezkum odvolání státního zástupce, přestože se již nalézací soud dopustil pochybení a obviněné uložil takový druh trestu, který zákon nepřipouští. K uložení trestu zákazu pobytu podle §75 odst. 1 tr. zákoníku musí být současně splněny 3 podmínky, a) pachatel musí spáchat úmyslný trestný čin, b) se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu to vyžaduje ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku a za c) pachatel nemá trvalý pobyt v místě nebo obvodu, na který se má trest zákazu pobytu vztahovat. První a třetí podmínku lze v projednávané věci považovat za splněnou, naproti tomu nelze dovodit naplnění druhé podmínky. Jakékoli podrobnější vyhodnocení naznačených podmínek pro uložení trestu zákazu pobytu podle §75 odst. 1 tr. zákoníku, zvláště se zaměřením na druhou podmínku, v rozsudku Okresního soudu v Chrudimi absentuje. V rámci kusého zdůvodnění se nalézací soud spokojil jen se závěrem, že obviněná spáchala krádež v okrese Chrudim, přičemž bydliště má v jiném okrese. Zcela pominul, že se obviněná na území okresu Chrudim v minulosti nedopustila žádné trestné činnosti. Spáchala pouze jeden dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže, a to konkrétně 28. 7. 2020 v Chrudimi, pro který byla nyní souzena. Z rozsudku nalézacího soudu ani jeho odůvodnění pak nevyplývá, že by se obviněná dopustila jiného protiprávního jednání, byť kvalifikovaného jako přestupek. Rovněž se nezaobíral tím, zda trestná činnost obviněné vykazuje relevantní souvislost s okresem Chrudim, či nikoliv. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací pochybení nalézacího soudu nenapravil, přičemž riziko možného páchání trestné činnosti obviněnou vyvodil ze skutečnosti, že se doposud dopouštěla trestné činnosti ve XY, XY a XY, a tedy, že k ochraně majetku v místě, kde nemá obviněná bydliště, může přispět i přiměřený trest zákazu pobytu. Podle nejvyššího státního zástupce se v daném případě soudy zaměřily spíše na hledání alternativní sankce vůči krajní variantě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, pokud nastupující společný souhrnný trest nesměl být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem, než na vlastní podmínky trestu zákazu pobytu jako takového, tedy zda je možné v souladu se zákonem ukládat obviněné uvedený druh trestu na území okresu Chrudim. Pochybení v uložení trestu zákazu pobytu se projevuje také v rámci společného souhrnného trestu. Jestliže byl obviněné uložen nad rámec stávajícího trestu trest zákazu pobytu, který byl ale uložen jako nepřípustný, pak uložený souhrnný trest není přísnější než trest předcházející.
V petitu dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 31/2012, zrušil, a dále zrušil ve výroku o trestu i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 2 T 52/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Chrudimi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b), c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacích důvodu podle §265b odst. 1 písm. l), h) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku. V projednávané trestní věci je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích odvolání státního zástupce projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy nejvyšší státní zástupce odkazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. h).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být naplněn ve dvou alternativách, spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají určitou sazbu vymezenu trestním zákonem.
Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku může s oud uložit trest zákazu pobytu na jeden rok až deset let za úmyslný trestný čin, vyžaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku; trest zákazu pobytu se nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt.
Trest zákazu pobytu je dalším z druhů trestů, jež omezují svobodu pohybu a pobytu pachatele. Bezprostředním účelem tohoto trestu je vyřadit pachatele z prostředí, s nímž souvisela jeho trestná činnost, kde se projevily její negativní důsledky a které by mohlo i v budoucnosti ovlivnit nebo usnadnit páchání dalších trestných činů. Do popředí tedy vystupuje zábranná funkce tohoto trestu.
Trest zákazu pobytu lze uložit za současného splnění těchto kumulativně stanovených podmínek :
a) trest je ukládán za úmyslný trestný čin,
b) se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání trestného činu to vyžaduje ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku a
c) pachatel nemá trvalý pobyt v místě nebo obvodu, na který se má trest vztahovat.
Dosavadní způsob života pachatele bude odůvodňovat uložení trestu zákazu pobytu zejména v případech, kdy předchozí život pachatele nelze charakterizovat jako řádný. Bude tomu tak tehdy, jestliže se pachatel již v minulosti dopustil v místě nebo v obvodu, na něž se má vztahovat trest zákazu pobytu, úmyslného trestného činu, a to případně i opakovaně, nebo jestliže zde sice dosud nespáchal trestnou činnost, ale dopouštěl se v tomto místě nebo v obvodu přestupků a jiné občanské nekázně , přičemž nyní projednávaná trestná činnost představuje určité vyvrcholení negativního postoje pachatele k ochraně veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku. Spáchaný trestný čin, za nějž má být uložen trest zákazu pobytu, pak lze hodnotit jako projev nebo důsledek pachatelova dosavadního závadného způsobu života.
Zřetel k místu spáchaného trestného činu znamená, že spáchaný trestný čin souvisel s prostředím v místě nebo v obvodu, v němž má být pobyt zakázán. Toto místo (obvod) tedy mělo určitý význam pro spáchání trestné činnosti (srov. přiměřeně R 10/1983-II. a R 60/1994-III.).
Ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku je důvodem pro uložení trestu zákazu pobytu zejména tehdy, směřoval-li spáchaný trestný čin přímo proti těmto zákonem chráněným zájmům a hodnotám. Ochrana uvedených zájmů a hodnot bude vyžadovat uložení trestu zákazu pobytu zpravidla za předpokladu, že vzhledem k osobě pachatele hrozí z jeho strany opakování trestné činnosti v určitém místě (obvodu) (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 952–957).
Z obsahu napadených rozhodnutích ani spisového materiálu nijak nevyplývá, že by soudy zkoumaly naplnění druhé podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu. Nalézací soud v bodě 11. odůvodnění rozsudku pouze konstatoval, že obviněná má bydliště v jiném okrese a že čin spáchala v okrese Chrudim, tedy poukázal na naplnění první a třetí podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu. Druhou podmínkou, tedy zhodnocením dosavadního způsobu života obviněné ve vztahu k místu zákazu pobytu a materiální potřeby uložení právě tohoto trestu, se však nalézací soud nikterak nezaobíral. Jedná se přitom o podmínku, jejíž naplnění je pro uložení trestu zákazu pobytu vyžadováno. Jak již bylo zmíněno výše, všechny tři podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu musí být splněny kumulativně. Uvedené pochybení nalézacího soudu však nezhojil ani soud odvolací, který se k uloženému trestu zákazu pobytu vyjádřil v bodě 12. odůvodnění napadeného usnesení, kdy konstatoval, že obviněná je osobou, „ která se podobných krádeží oblečení dopouštěla již opakovaně ve XY, v XY a v XY za pomoci zabalení odcizeného oblečení do alobalu, aby ztížila odhalení krádeže. U obžalované tak lze reálně dovodit riziko možného opakování podobného jednání a za těchto podmínek nelze vyloučit, že k ochraně majetku v místě, kde nemá odsouzená bydliště, může přispět i přiměřený trest zákazu pobytu. “ Je tak zjevné, že uložení trestu zákazu pobytu nezkoumal z materiálního hlediska, kdy pouhá zmínka, že není vyloučeno, že by obviněná v daném místě mohla spáchat podobný čin znovu, k odůvodnění uložení trestu zákazu pobytu ve světle výše citovaných teoretických závěrů nepostačuje. Ze spisového materiálu shromážděného soudy nižší stupňů ostatně ani nevyplývá, že by trestná činnost obviněné či dosavadní způsob jejího života bezprostředně souvisely s okresem Chrudim, neboť v tomto spáchala toliko jeden z útoků trestného činu kladeného jí za vinu v projednávané věci. Nelze tedy na podkladě spisového materiálu shledat přímou souvislost mezi jejím jednáním a okresem Chrudim, a to ani na podkladě jejího dosavadního života, která by odůvodnila předpoklad opakování trestné činnosti právě v tomto okrese, a potažmo tedy uložení trestu zákazu pobytu s ohledem na ochranu veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku.
IV.
Nejvyšší soud proto za účelem nápravy tohoto pochybení podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 31/2021, kterým bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání státního zástupce proti uloženému trestu, a celého výroku o trestu jemu předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 2 T 52/2020. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také všechna další rozhodnutí, na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Chrudimi uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nové rozhodnutí nalézacího soudu se bude omezovat pouze na výrok o trestu . Je-li mimořádný opravný prostředek důvodný jen ve vztahu k jednomu z více druhů uložených trestů, musí příslušný soud rozhodující o něm při nedotčeném výroku o vině zrušit v napadeném rozhodnutí celý výrok o trestu týkající se všech uložených druhů trestů. Zrušením oddělitelného výroku pouze ohledně jednoho druhu trestu (např. podle §265k odst. 2 tr. ř.), proti kterému byl důvodně podán mimořádný opravný prostředek, a ponecháním nedotčeného výroku o uložení jiného druhu trestu, by totiž zůstala věc pravomocně skončená a následnému trestnímu řízení, vedenému jen o dalším druhu trestu, by bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 10/1997 Sb. rozh. tr.). V dalším řízení bude na nalézacím soudu, aby opětovně posoudil, zda dosavadní život obviněné odůvodňuje uložení trestu zákazu pobytu v okrese Chrudim, a případně k tomuto doplnil dokazování. To vše s ohledem na pravidla ukládání souhrnného trestu (§43 odst. 2 tr. zákoníku) a společného trestu (§45 odst. 2 tr. zákoníku). Uložený trest tedy nesmí být mírnější nežli trest uložený dřívějšími rozsudky. Bude rovněž na nalézacím soudu, aby zvážil případný postup podle ustanovení §44 tr. zákoníku. Není totiž možné akceptovat přístup soudů v této věci, tedy uložení trestu, který zákon nepřipouští, aby bylo učiněno za dost požadavkům na uložení přísnějšího trestu a zároveň nenařizovat trest odnětí svobody spojený s přímým výkonem.
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 7. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu