ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.677.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 677/2021-1705
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 8. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. T., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 10 To 102/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 2/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 10 To 102/2020 zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 49 T 2/2020, byl obviněný M. T. uznán vinným přečinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2 trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„1) dne 29.10.2013 okolo 18:00 hod. při plánované lékařské neurologické kontrole v Centru pro epilepsii - poradna pro záchvatová onemocnění, Neurologická klinika, XY a XY, XY, poškozenou R. M., nar. XY, využil své pozice ošetřujícího lékaře a v popisovně EEG, která sloužila dílem jako popisovna, dílem jako konzultační místnost, dílem jako vyšetřovna, ji požádal s tím, že provádí výzkum, nejprve aby vyplnila jím připravené dotazníky, a poté aby se svlékla do naha, lehla si na zde umístěnou postel, a následně ji nezjištěným předmětem jezdil po nahém těle a sexuální pomůckou - vibrátorem, jí opakovaně dráždil zevní genitálie, až do opakovaného vzrušení poškozené, za současného natáčení EEG s cílem zjistit v rámci obžalovaným bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele připravovaného výzkumu, zda léčiva, která poškozená užívá, nemají vliv na sexualitu poškozené, ačkoliv k tomuto lékařskému vyšetření neměl z neurologického hlediska důvod a neměl oprávnění k provádění takovýchto prohlídek,
2) v srpnu 2014 v přesně nezjištěný den, při plánované neurologické kontrole v Centru pro epilepsii - poradna pro záchvatová onemocnění, Neurologická klinika, XY a XY, XY, využil své pozice ošetřujícího lékaře a požádal poškozenou M. Z., nar. XY, aby se svlékla a provedl na ní gynekologické vyšetření pohmatem v pochvě za účelem zjištění, zda pacientka nemá cysty, které mohou vznikat na vaječnících při aplikaci léčiv, které užívá, ačkoliv k tomuto lékařskému vyšetření neměl z neurologického hlediska důvod a neměl oprávnění k provádění takovýchto prohlídek,
3) v přesně nezjištěné době v jarních měsících roku 2015, při plánované neurologické kontrole v Centru pro epilepsii - poradna pro záchvatová onemocnění, Neurologická klinika, XY a XY, XY, provedl poškozené J. O., nar. XY, gynekologické vyšetření pohmatem v pochvě, a to z důvodu zjištění, zda pacientka nemá cysty, které mohou vznikat na vaječnících při aplikaci léčiv, které užívá, ačkoliv k tomuto lékařskému vyšetření neměl z neurologického hlediska důvod a neměl oprávnění k provádění takovýchto prohlídek,
4) dne 9.7.2015 v 9:00 hod během neurologického vyšetření, které prováděl na lékařském pokoji, požádal poškozenou S. L., nar. XY, při plánované neurologické kontrole, v Centru pro epilepsii - poradna pro záchvatová onemocnění, Neurologická klinika, XY a XY, XY, aby se svlékla a vykonal na ní gynekologické vyšetření pohmatem v pochvě za účelem zjištění, zda pacientka nemá cysty, které mohou vznikat při aplikaci léčiv, které užívá, ačkoliv k tomuto lékařskému vyšetření neměl z neurologického hlediska důvod a neměl oprávnění k provádění takovýchto prohlídek.“
2. Za to byl obviněný podle §186 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku za použití §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců.
3. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené R. M. nemajetkovou újmu spočívající v bolestném ve výši 25.000 Kč a za ztížení společenského uplatnění částku 90.000 Kč, poškozené M. Z. nemajetkovou újmu spočívající v bolestném ve výši 25.128 Kč a za ztížení společenského uplatnění částku 60.000 Kč, poškozené J. O. nemajetkovou újmu spočívající v bolestném ve výši 25.686 Kč a za ztížení společenského uplatnění částku 60.000 Kč, a poškozené S. L. nemajetkovou újmu spočívající v bolestném ve výši 25.686 Kč a za ztížení společenského uplatnění částku 100.000 Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byly poškozené odkázány se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvolání obviněného, státní zástupkyně a poškozených proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 10 To 102/2020 , jímž podle §257 odst. 1 písm. b) trestního řádu k odvolání obviněného napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §222 odst. 2 trestního řádu věc postoupil k disciplinárnímu řízení České lékařské komoře. Podle §256 trestního řádu per analogiam odvolání státní zástupkyně a poškozených zamítl.
5. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným v neprospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f), g) a k) trestního řádu. Nejvyšší státní zástupce nejprve zrekapituloval předchozí průběh řízení. Ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu namítl, že výrok odvolacího soudu, jímž rozhodl o postoupení věci podle §222 odst. 2 trestního řádu, nesplňuje požadované náležitosti, neboť zcela absentuje popis skutku, který má být podle odvolacího soudu předmětem projednání příslušného orgánu. V důsledku uvedené formální vady tak v podstatě není zřejmé, jakého skutku se rozhodnutí o postoupení věci týká. Již pro tento závažný nedostatek nemůže napadené usnesení odvolacího soudu obstát, neboť jeho výrok je neúplný. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že jednání obviněného M. T. bylo namístě posoudit jako trestný čin, přičemž v návaznosti na posouzení problematiky naplnění znaku „pohlavní styk“ či „jiné srovnatelné chování“ se jednalo buď o přečin sexuálního nátlaku, nebo o přečin poškozování cizích práv. Dospěl-li Vrchní soud v Praze k závěru, že skutky nejsou trestným činem a lze je posoudit pouze jako delikt, o kterém v rámci disciplinárního řízení rozhodne Česká lékařská komora, jednání kladené obviněnému za vinu nesprávně právně posoudil. Rozhodl-li v návaznosti na to o postoupení věci jinému orgánu podle §257 odst. 1 písm. b) trestního řádu ve spojení s §222 odst. 2 trestního řádu, učinil tak bez existence k tomu stanovených podmínek. To značí, že své rozhodnutí zatížil vadami ve smyslu §265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu.
6. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 trestního řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 10 To 102/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obviněnému s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
8. Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. d) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f), g) a k) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Konkrétní dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce, jak byla výše rekapitulována, dává učinit závěr, že naplnění uplatněných důvodů dovolání bylo odůvodněno relevantně.
12. Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání. Proto přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
13. Především je třeba zmínit, že se jedná již o druhé dovolání ve věci. Předcházejícími dovoláními napadli obviněný a nejvyšší státní zástupce rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 2 T 23/2017, kterým byl obviněný uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 7 To 112/2019, jímž byla podle §256 trestního řádu jako nedůvodná zamítnuta jejich odvolání. Usnesením ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 3 Tdo 1163/2019, Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl. Vyšel přitom ze skutkových zjištění, podle kterých obviněný v případě poškozené R. M. této opakovaně dráždil genitálie vibrátorem, a to až do opakovaného vzrušení poškozené, a v případě zbylých tří poškozených jim prováděl vyšetření ženských pohlavních orgánů vaginální cestou, kdy jim zasouval prsty bez ochranných rukavic do pochvy. To vše bez medicínsky ospravedlnitelného důvodu a bez záznamu ve zdravotnické dokumentaci poškozených, ve dvou případech dokonce ve svém lékařském pokoji. K takovému jednání obviněný zneužil svého postavení lékaře poškozených a z něho plynoucí důvěryhodnost a vliv. Nejvyšší soud uzavřel, že jednání obviněného takto popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu pod body 1) až 4) bylo namístě kvalifikovat jako přečin sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2 trestního zákoníku, nikoliv jako přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Ovšem z důvodu nepřesvědčivosti souvisejících skutkových závěrů nalézacímu soudu uložil, aby náležitou pozornost věnoval motivu jednání obviněného, byť nejde o znak skutkové podstaty podle §186 odst. 2 trestního zákoníku.
14. Obvodní soud pro Prahu 5 následně předložil věc k rozhodnutí o příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze, který rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný Městský soud v Praze. Městský soud v Praze znovu provedl celé hlavní líčení a rozhodl rozsudkem ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 49 T 2/2020, tak, že obviněného uznal vinným přečinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2 trestního zákoníku. Konečně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 10 To 102/2020, podle §257 odst. 1 písm. b) trestního řádu k odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §222 odst. 2 trestního řádu věc postoupil k disciplinárnímu řízení České lékařské komoře. Podle §256 trestního řádu per analogiam zamítl odvolání státní zástupkyně a poškozených.
15. Městský soud v Praze se v souladu s pokynem Nejvyššího soudu pečlivě zabýval motivem jednání obviněného a v tomto směru významně doplnil dokazování. Na detailně objasněném skutkovém základu nalézací soud jednoznačně vyloučil, že by se obviněný dopouštěl popsané činnosti pod vlivem sexuálně deviantních motivů. Jediným motivem jednání obviněného byl podle soudu výzkumný záměr zjištění vlivu pohlavního vzrušení na vznik epileptických záchvatů (skutek 1) a vyloučení možných důsledků užívání léků na reprodukční zdraví pacientek (skutky 2–4). S ohledem na výsledky provedeného dokazování nalézací soud rovněž uzavřel, že k vyšetření poškozených nedocházelo na lékařském pokoji obviněného, ale v popisovně EEG, která sloužila dílem jako popisovna, dílem jako konzultační místnost a dílem jako vyšetřovna. Neuvěřil tvrzením poškozených o nepoužití rukavic, obviněný měl podle soudu při vyšetřeních nasazenu vždy jednu ochrannou rukavici. Odpovídajícím způsobem proto nalézací soud upravil tzv. skutkovou větu ve výroku svého rozhodnutí. Výsledkem řízení před nalézacím soudem byl zásadní posun ve skutkových zjištěních oproti stavu, který tu byl v době prvního rozhodnutí Nejvyššího soudu. Původní právní názor vyslovený dovolacím soudem tak ztratil svůj skutkový podklad, a nebylo o něj nadále možné opřít právní posouzení takto modifikovaného skutku.
16. V tomto směru lze přisvědčit názoru odvolacího soudu, že právní kvalifikace činu jakožto přečinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2 trestního zákoníku již není přiléhavá. Tohoto trestného činu se dopustí pachatel, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti, nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu. Objektem trestného činu je svoboda rozhodování v sexuálních vztazích a lidská důstojnost v pohlavní sféře. Jedná se o přečin spadající do skupiny sexuálně motivovaných trestných činů (srov. §193b trestního zákoníku a důvodovou zprávu k zákonu č. 141/2014 Sb., kde je přečin sexuálního nátlaku řazen mezi trestné činy se sexuální pohnutkou). Všechny podoby chování, ke kterým pachatel podle dané skutkové podstaty oběť přiměje, mají společný sexuální podtext. V případě pohlavního styku jde přímo o ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby. Nemusí jít však nutně o ukájení pohlavního pudu samotného pachatele a nezáleží na tom, zda v konkrétním případě skutečně dojde k pohlavnímu ukojení (Ščerba, F. a kol.: Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2020, str. 1516). U ostatních způsobů (pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování) nedochází k fyzickému pohlavnímu kontaktu s pachatelem, avšak oběti jsou nuceny, aby ony samy prostřednictvím svého těla a na něm prováděných erotických nebo sexuálních úkonů nebo jeho obnažováním působily na sexuální vnímání a uspokojení pachatele (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1849 a násl.). Ve všech těchto případech je pohlavní pud a jeho uspokojení motivem jednání pachatele. V psychologickém chápání představuje pojem motiv (pohnutka) vnitřní faktor, nutkání, které iniciuje a směřuje jednání pachatele. Ve smyslu trestněprávním jde o vnitřní podnět, který vedl pachatele k rozhodnutí trestný čin spáchat, ať byl provázen city libosti či nelibosti (blíže srov. Kratochvíl, V. a kol: Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2020, s. 300). Z hlediska struktury skutkové podstaty trestného činu je motiv neboli pohnutka obecně fakultativním znakem subjektivní stránky trestného činu. U některých skutkových podstat trestných činů však má motiv charakter konkrétně obligatorního znaku subjektivní stránky. V textu zákona je pak vyjádřen výslovně [např. §140 odst. 1, 3 písm. j), §145 odst. 1, 2 písm. h), §201 odst. 1, 3 písm. a), §202 odst. 1, 2, 3 písm. b) trestního zákoníku], anebo nepřímo za použití slov např. „pro politické přesvědčení“ v §146 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku, „v úmyslu“ v §311 odst. 1, 2 trestního zákoníku nebo v §329 odst. 1 trestního zákoníku.
17. V případě přečinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2 trestního zákoníku není motiv výslovně uvedeným znakem této skutkové podstaty. Motiv jednání (pohnutku) je však možné dovodit z obecného vymezení pojmů pohlavní styk, pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování, kdy motivem jednání pachatele je uspokojení pohlavního pudu, ať už vlastního nebo cizího. Pro naplnění všech znaků skutkové podstaty uvedeného přečinu proto musí být sexuální motiv jednání pachatele zásadně přítomen (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 7 Tdo 399/2021). Podpůrně lze v rámci sémantického výkladu poukázat i na přívlastek „sexuální“ v zákonném pojmenování trestného činu, charakterizující nátlak pachatele činu.
18. V případě obviněného nebyl sexuální motiv jednání v řízení prokázán, podle nalézacího soudu byl dokazováním vyloučen. Zjevně však muselo být jednání obviněného nějak motivováno. Zdánlivý rozpor plynoucí z částí skutkové věty „k tomuto lékařskému vyšetření neměl z neurologického hlediska důvod“, které navozuje dojem, že jednání obviněného nebylo motivováno ani medicínsky, je třeba dát do kontextu dalších skutkových zjištění zachycených v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina potvrdil existenci sexuálních problémů kolem záchvatových onemocnění. Připustil existenci prací zaměřující se na vliv orgasmu na mozkové struktury, a tím, že tato oblast může být součástí výzkumu. Z odborného hlediska může výzkum provádět i neurolog, pokud se na to cítí kompetentní, v tom znalec neviděl problém (pokud by to povolil zaměstnavatel a pokud by to bylo připraveno formálně). Stejně tak orientační palpační vyšetření poševní může podle znalce provádět jakýkoli lékař, má-li k tomu adekvátní podmínky. Obdobně M. K. potvrdil, že epileptické záchvaty mou mít různé vyvolávací příčiny, ve výjimečných případech to může být i orgasmus. Svědek P. M., nadřízený obviněného, uvedl, že obviněným deklarovaný soukromý výzkum nebyl nemožný. V minulosti měli v rámci nějakého grantového projektu dotazníky na sexuální funkce. Tento svědek potvrdil pravdivost slov obviněného o vedlejších účincích valproátu na zdraví pacientek – v literatuře zmiňovaný metabolický syndrom, syndrom polycystických ovárií, narušování hormonální regulace a menstruačního cyklu u pacientek, a dále možné riziko na plod v případě těhotenství pacientky. Potvrdil i podezření na negativní vliv na sexualitu. Lze proto jako dostatečně odůvodněný akceptovat závěr nalézacího soudu, že motivace obviněného byla jednak výzkumná, a dále zaměřená na potřebu pomáhat pacientkám a řešit zachování jejich zdraví celostně a působit preventivně – vyplývalo to z celoživotního profesního zaměření obviněného a z jeho mimořádných odborných i lidských kvalit.
19. Absence sexuálních pohnutek obviněného nedovoluje posoudit jeho jednání jako přečin sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2 trestního zákoníku. To ovšem neznamená, že se obviněný nemohl dopustit jiného trestného činu, jak nesprávně uvedl odvolací soud. Pokud v této souvislosti odvolací soud odkázal na závěry uvedené v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterých (tehdy) zjištěný skutek neodpovídá kvalifikaci podle §181 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, nelogicky pominul okolnost podstatné změny skutkového stavu věci. Uvedeného trestného činu se dopustí pachatel, který jinému způsobí značnou újmu na právech tím, že využije něčího omylu.
20. Ze sdělení České lékařské komory a výpovědí svědků P. M. a M. K. vyplývá, že postup obviněného při prohlídkách poškozených byl nestandardní, jednalo se o exces příčící se běžným lékařským postupům i lékařské etice. Součástí běžného neurologické vyšetření, ačkoliv může být modifikováno podle toho, s jakými obtížemi daný pacient přichází, není vyšetření gynekologické. Vyšetření lékařem bez postgraduální gynekologické praxe by mělo být rezervováno pro případy krajní nouze s nebezpečím prodlení (tj. akutní stavy), kdy není možné zavčas zajistit kvalifikovanou gynekologickou péči. Jedná se o rozdílné medicínské obory. Nelze zaměňovat odbornost neurologa a gynekologa. Jakékoliv vyšetření, které není pro daný obor standardní, ať už jde o běžnou klinickou praxi nebo součást předběžného výzkumu, mělo by být opatřeno zvláštním informovaným souhlasem.
21. Obviněný poškozeným dostatečně srozumitelně neobjasnil smysl a důvod prováděných vyšetření, ani skutečnost, že se jedná o vyšetření nestandardní. Ve zdravotnické dokumentaci pacientek není zmínka o tom, že by poškozené měly gynekologické či sexuologické obtíže, ani v lékařských zprávách není zaznamenáno, že k danému vyšetření došlo. Ve zdravotnické dokumentaci pacientek chybí i kvalifikovaný informovaný souhlas, že k tomuto vyšetření může dojít. Poškozené při svém rozhodování vycházely z okolností, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci. Poškozená M. vyšetření podstoupila v domnění, že vyšetření se vztahuje k lékové studii, které se účastní. Obviněný poškozené srozumitelně nesdělil, že se jedná o jeho „soukromý výzkum“, který nebyl schválen etickou komisí XY. Obviněný svým jednáním zasáhl do práv poškozených, kdy nerespektoval intimitu soukromí, zachování cti, lidské důstojnosti, byla narušena důvěra mezi lékařem a pacientem. Obviněný ze své pozice lékaře neurologa, kterému všechny poškozené bezmezně důvěřovaly, neboť jim velmi pomohl při léčbě (stabilizaci) s jejich nemocí – epilepsií, překročil rámec svých lékařských oprávnění. U všech čtyřech poškozených se v důsledku jednání obviněného rozvinula posttraumatická stresová porucha, kterou znalec definoval jako střední. Přestože nalézací soud obviněnému uvěřil, že nevěděl a ani si nedokázal představit, že některá z pacientek, kterým dlouhodobě úspěšně pomáhal, může zvolený postup prožívat jako trauma, které pak může vést k důsledku v podobě posttraumatické stresové poruchy, musel si být obviněný vědom toho, že se jeho jednání týká vždy extrémně citlivé sexuální oblasti. Navíc za situace, kdy předmětem jeho výzkumu měly být osoby trpící epilepsií, mající sníženou frustrační toleranci, tj. sníženou schopnost reagovat na stres (jak potvrdil znalec MUDr. Tichý). Takto zjištěné jednání odpovídá znakům skutkové podstaty přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.
22. Pochybení odvolacího soudu spočívá rovněž v závěru, že jednání obviněného nenaplňuje kritéria pro spáchání trestného činu z hlediska subsidiarity trestní represe. Odvolací soud to odůvodnil tím, že obviněný je lékařem mimořádných odborných kvalit, mající lidský a komplexní přístup k pacientům a jeho jednání bylo vedeno dobrými úmysly. Podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, je společenskou škodlivost nutné hodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 trestního zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Povaha a závažnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Odvolací soud zaměřil svoji pozornost pouze na osobu pachatele a jeho pohnutky, pominul však další kritéria, zejm. význam dotčeného zájmu a způsobený následek. Obviněný svým jednáním významně zasáhl do přirozených práv poškozených, nerespektoval jejich intimitu, zachování cti, lidské důstojnosti, a narušil důvěru mezi lékařem a pacientem. U všech čtyřech poškozených se v důsledku jednání obviněného rozvinula posttraumatická stresová porucha, kterou znalec definoval jako střední. Nalézací soud uložil obviněnému povinnost odčinit způsobenou nemajetkovou újmu u každé z poškozených peněžním zadostiučiněním v částkách v řádech vyšších desítek tisíc korun. Za tohoto stavu lze sotva uvažovat o tom, že čin obviněného nedosahuje potřebné společenské škodlivosti.
23. Za důvodnou je třeba označit i výhradu nejvyššího státního zástupce, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje neúplný výrok ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu. Odvolací soud pochybil, když do výroku podle §257 odst. 1 písm. b) trestního řádu a §222 odst. 2 trestního řádu neuvedl popis skutku, jehož se postoupení věci týká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 1996, sp. zn. 2 Tzn 97/95, uveřejněný pod č. 44/1996 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018).
24. Protože Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 10 To 102/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 trestního řádu Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
25. Věc se tak vrací do stadia, kdy Vrchní soud v Praze bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 4. 8. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu