ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.685.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 685/2021-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. P. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2020, č. j. 5 To 166/2020-72, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 9 T 195/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 6. 2020, č. j. 9 T 195/2019-57, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
ačkoliv byl nezpůsobilý k řízení motorových vozidel, když měl v krvi 1,90 g/kg alkoholu, tj. množství odpovídající středně těžkému stupni opilosti blíže těžkému stupni opilosti, dne 24. listopadu 2019 v 09:30 hod. řídil v Jihlavě osobní automobil zn. BMW RZ XY a byl při tom při spáchání přestupku v dopravě na XY nám. kontrolován policií.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku s použitím §67 odst. 2 písm. a) a 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve celkové výši 40 500 Kč a byl mu uložen náhradní trest pro případ, že peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykoná. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 roků.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 9. 2020, č. j. 5 To 166/2020-72 , tak, že odvolání obviněného podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. ř.“) zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
5. Obviněný uvádí, že požádal nalézací soud o podmíněné zastavení trestního stíhání. Vinu doznává a byl a nadále je připraven se dobrovolně zavázat k přísnějším omezením, než jaké pro něj představuje uložený trest (v průběhu řízení navrhoval, že se zdrží řízení motorových vozidel na maximální, tedy pětiletou dobu a že složí částku určenou na peněžitou pomoc obětem trestných činů). Je vojákem z povolání a odsouzení pro něj znamená ukončení služebního poměru v armádě.
6. Obviněný v průběhu řízení opakovaně odkazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2019, č. j. 5 Tdo 975/2019-154, v němž Nejvyšší soud řešil situaci podobnou nyní posuzované věci. Ačkoliv jednání obviněného podle citovaného případu bylo dle obviněného společensky škodlivější než v nyní projednávané věci (vyšší hladina alkoholu v krvi, nevěnoval se řízení, způsobil dopravní nehodu, byl opakovaně trestán za dopravní přestupky), nejvyšší státní zástupce jakožto dovolatel v citované věci výslovně uvedl, že „využití postupu podle §307 odst. 2 tr. řádu se přímo nabízelo“ . Nejvyšší soud citovaným rozhodnutím k dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch žalovaného zrušil napadená rozhodnutí, kdy v odůvodnění mimo jiné uvedl: „Zásadně by (…) měl být využíván u tohoto typu deliktu postup uvedený v §307 odst. 2 tr. řádu, tj. mělo by dojít k zostření postupu vůči obviněnému tím, že se zaváže, že po určitou dobu nebude vykonávat činnost spočívající v řízení motorových vozidel, popř. že zaplatí určitou částku na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.“
7. Z průběhu jednání před soudem prvního stupně, resp. z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je podle obviněného zřejmé, že soudy ignorovaly možnost využít postup podle §307 odst. 2 tr. ř., který se v dané věci přímo nabízel. Odůvodnění zejména soudu prvního stupně, proč nevycházel ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, dle obviněného účelově vytrhává z kontextu jen část argumentace Nejvyššího soudu ze shora citovaného rozhodnutí. Obviněný tedy namítá, že o jeho návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání nebylo vůbec rozhodnuto, neboť návrh na postup podle §307 odst. 2 tr. ř. byl posouzen toliko dle ustanovení jiného (§307 odst. 1). V důsledku tohoto pochybení nebyly splněny procesní podmínky pro vydání rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně.
8. Obviněný dále namítá, že postup soudů v projednávané věci je v rozporu se zásadou přikazující provádět úkony trestního řízení tak, aby do práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, bylo zasahováno jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení, jenž by neměl spočívat pouze v realizaci represivní funkce trestního práva.
9. Obviněný si je vědom skutečnosti, že na postup podle §307 tr. ř. neexistuje právní nárok. Má-li mu však být upřen, ať se tak stane řádným a odůvodněným způsobem. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
11. Státní zástupce s odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu konstatuje, že tr. ř. v §265b odst. 1 písm. f) počítá výslovně pouze s možností napadnout dovoláním pozitivní rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání (bylo-li vydáno, aniž byly splněny zákonné podmínky pro jeho vydání). V opačném případě – pokud soudy přes naplnění podmínek tento fakultativní postup nevyužijí – není dovolací soud oprávněn tento závěr přehodnocovat.
12. Pokud soud považuje na základě takových svých úvah za přiměřený určitý druh trestu v konkrétní výši, dává tím současně najevo, že za přiměřený nepovažuje postup podle §307 a násl. tr. ř. S ohledem na fakultativnost podmíněného zastavení proto postačí jen stručné odůvodnění, proč soud návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání nevyhověl. Odůvodnění odvolacího soudu považuje státní zástupce za dostatečné. Vyhovění dovolání by podle státního zástupce de facto znamenalo vytvoření právního nároku na vyřízení určitých typů trestních věcí odklonem.
13. Námitky obviněného nelze právně relevantně podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Přistoupí-li odvolací soud již k věcnému přezkoumání odvoláním napadeného rozsudku a odvolání jako nedůvodné zamítne, lze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit již jen v jeho druhé alternativě.
14. S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
16. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
18. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
19. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) uplatněného v této alternativě spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek (odvolání nebo stížnost). Smyslem tu tedy je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač podle zákona mělo být provedeno, takže dovolatel byl zkrácen ve svém právu na přístup k soudu druhého stupně (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 916/2002; shodně ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3175.)
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že obviněný toliko vytýká soudům prvního a druhého stupně, že se věcně nezabývaly jeho návrhem na podmíněné zastavení trestního stíhání ve smyslu §307 odst. 2 tr. ř. a je toho názoru, že pokud o jeho návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání nebylo vůbec rozhodnuto, pak nebyly splněny procesní podmínky pro vydání rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání.
23. Jak Nejvyšší soud uvedl již výše, podstata obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek (odvolání nebo stížnost). Obviněným uplatněný dovolací důvod tedy nelze využít v případě, kdy odvolací soud již přistoupí k věcnému přezkumu odvolání obviněného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 7 Tdo 720/2006). Vzhledem k tomu, že ve věci obviněného odvolací soud odvolání obviněného neodmítl z formálních důvodů, ale věcně se jím zabýval, nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že námitky obviněného nelze pod jím uplatněný dovolací důvod podřadit.
24. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že podmíněné zastavení trestního stíhání podle §307 tr. ř. je fakultativním způsobem vyřízení trestní věci. „Je výlučně v kompetenci soudu prvního stupně, zda v konkrétním případě shledá, zda byly naplněny všechny zákonné předpoklady pro tento alternativní způsob vyřízení trestní věci. Soud nemusí rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání ani tehdy, pokud jsou splněny podmínky stanovené v §307 odst. 1 tr. ř. [tento závěry však lze vztáhnout i na podmínky podle odst. 2] Pokud soud nevyužije možnosti tohoto alternativního způsobu meritorního rozhodnutí, není možno tento závěr soudu jakkoliv zpochybňovat, neboť nevyužil-li soud možnosti, kterou mu zákon dává, neznamená to, že by tímto postupem porušil zákon.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1239/2020).
25. Argumenty Nejvyššího soudu dále rozvinul Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 3701/19: „ Není-li na určitý procesní postup právní nárok, tedy tento postup závisí na výsledku kvalifikované diskrece příslušného orgánu činného v trestním řízení, jednoduše se nelze domoci jeho aplikace ani oklikou prostřednictvím umělé právní konstrukce založené na ochraně před diskriminací či požadavku na určitý způsob odůvodnění soudního rozhodnutí (či rozhodnutí státního zástupce). Kdyby Ústavní soud přisvědčil kterékoliv stěžovatelově námitce, de facto by tak vytvořil na vyřízení určitých typů trestních věcí odklonem právní nárok, na který však de lege lata nárok není, byť jen komplikovanější cestou.
26. Jelikož k podmíněnému zastavení trestního stíhání je oprávněn státní zástupce v přípravném řízení, soud v hlavním líčení i soud v řízení o odvolání, má každý obviněný, který se domnívá, že v jeho případě jsou zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání splněny, příležitost přesvědčit o vhodnosti a důvodnosti tohoto postupu až tři různé, na sobě nezávislé subjekty, přičemž mu postačuje, aby se s tímto závěrem ztotožnil byť jeden z nich. Pokud ani jeden z těchto tří subjektů nemá za to, že by podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání byly splněny, nemůže to a priori znamenat, že by byl obviněný vystaven ústavně reprobované svévoli (…).“
27. Ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2019, č. j. 5 Tdo 975/2019-154, kterého se obviněný dovolává, nikterak nezpochybňuje fakultativní povahu institutu podmíněného zastavení trestního stíhání. Naopak, Nejvyšší soud citovaným usnesením k dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil předchozí rozhodnutí soudů, které podmíněně zastavily trestní stíhání obviněného podle §307 odst. 1 tr. ř., aniž by se obviněný ve smyslu §307 odst. 2 tr. ř. zavázal, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, nebo aniž by obviněný složil na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Nejvyšší soud považoval takový postup nalézacího a odvolacího soudu za příliš benevolentní, a proto přikázal nalézacímu soudu, aby ve věci znovu rozhodl. Jakkoliv Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí připustil možnost využití „zostřeného“ postupu podmíněného zastavení trestního stíhání ve smyslu §307 odst. 2 tr. ř., v žádném případě nelze citované usnesení interpretovat tak, že by se užívání institutu podmíněného zastavení trestního řízení podle §307 odst. 2 tr. ř. mělo stát pro dopravní trestné činy pravidlem.
28. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v nyní projednávané věci, Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěry státního zástupce. Vypořádání se s návrhem na podmíněné zastavení trestního stíhání v rozhodnutích o vině a trestu nevyžaduje takovou kvalitu a rozsah jako vypořádání se s obhajobou obviněného či odůvodnění učiněných skutkových závěrů a právní kvalifikace skutku. Pokud odvolací soud považoval za přiměřený určitý druh trestu v konkrétní výši, implicitně tím vyjadřuje, že postup podle §307 a násl. tr. ř. za přiměřený nepovažoval.
29. Nejvyšší soud však konstatuje, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí s námitkami obviněného týkajícími se možnosti využít §307 odst. 2 tr. ř. dostatečně vypořádal (viz str. 2 rozhodnutí o odvolání). Nad rámec odůvodnění uvedeného odvolacím soudem Nejvyšší soud na tomto místě uvádí, že jestliže obviněný porovnává závažnost svého jednání s jednáním obviněného ve shora citované věci vedené pod sp. zn. 5 Tdo 975/2019, činí tak z velké části nepřiléhavě. Skutečnost, zda se pachatel dopustí dopravní nehody či nikoliv, totiž není s ohledem na povahu trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku jakožto ohrožovacího deliktu podstatná.
30. Nejvyšší soud tedy s plným vědomím důsledků, které bude jeho rozhodnutí pro obviněného mít, konstatuje, že námitky obviněného jednak nelze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod, jednak nebylo soudy zvolenými procesními postupy porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
31. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
32. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář