ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.950.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 950/2021-407
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný R. R., nar. XY, trvale bytem XY, XY, okres Litoměřice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2021 sp. zn. 7 To 116/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 174/2015 takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2021 sp. zn. 7 To 116/2021 zrušuje.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 3. 2021 sp. zn. 4 T 174/2015 byl obviněný R. R. uznán vinným ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obviněný podle §146 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 5. 2021 sp. zn. 7 To 116/2021 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ze spáchání jednak zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku, na skutkovém základě, že „v době od 01:00 do 1:45 hodin dne 15. 2. 2015, v restauraci „N. Č.,“ v obci XY, okres Litoměřice, po předchozí rozepři nejprve v zadní části restaurace, následně v prostoru před barem strčil do J. T., nar. XY, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, a způsobil mu tak komplikovanou otevřenou tzv. luxační nitrokloubní zlomeninu v oblasti pravého hlezenního kloubu, která si vyžádala lékařské ošetření s hospitalizací v XY nemocnici v XY od 15. 2. 2015 do 18. 3. 2015, při níž bylo provedeno chirurgické srovnání zlomeniny, fixace úlomků pomocí kovového materiálu a následné odstranění kovového materiálu, a dobu léčení do 1. 6. 2015, po kterou byl omezen v běžném způsobu života tím, že měl zprvu dolní končetinu znehybněnou sádrovou dlahou a nemohl ji plnohodnotně do poloviny měsíce května 2015 zatěžovat, přičemž byl odkázán na pomoc jiné osoby, dále chodil o berlích, měl bolesti a kulhal.“ Za to jej podle §146 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že ve věci existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Skutek, pro který byl odsouzen, má téměř nulovou oporu v provedeném dokazování. Obviněný poukázal na to, že nikdo z předvolaných a vyslechnutých svědků situaci v podstatě neviděl a ani sám poškozený nebyl schopen soudu sdělit, jakým přesným způsobem se mu zranění přihodilo. Poškozený si pamatuje pouze to, že se ho obviněný dotkl na ramenou, a následně bolest, kterou ucítil, když dopadl na zem. Soudní znalec považuje za pravděpodobnější variantu vzniku zranění prudké dosednutí vlastní vahou, tedy že si zranění mohl poškozený způsobit sám. V průběhu dokazování nebylo podle obviněného jednoznačně prokázáno, že poškozeného strčil. Obviněný se pouze dotkl ramenou poškozeného. Nebylo tak prokázáno, že ke zranění došlo v důsledku aktivního přičinění obviněného. Obviněný rovněž poukázal na zásadu subsidiarity trestní represe.
3. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2021 č. j. 7 To 116/2021-378 zrušil, a dále podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že námitky obviněného kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Státní zástupkyně souhlasí s názorem odvolacího soudu, že jak v průběhu přípravného řízení, tak v průběhu řízení před soudem prvého stupně i před soudem odvolacím, hovořili poškozený J. T. i svědek J. Z. o strkanici, i když nedokázali konkretizovat, jakým způsobem k ní mělo dojít. Jednoznačně se shodli na tom, že k fyzickému kontaktu mezi obviněným a poškozeným došlo. Tyto svědecké výpovědi, kdy jak poškozený, tak svědek J. Z. si od počátku stojí za tím, že mezi obviněným a poškozeným před barem ke kontaktu jednoznačně došlo, stejně tak jako závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vypracovaného znalcem MUDr. Ivanem Procházkou, který se přiklonil k mechanismu vzniklého poranění spočívajícího v tom, že v průběhu pádu muselo dojít k silné torzy z dolní části pravého bérce v hlezenním kloubu při současné velmi pravděpodobné fixaci plosky nohy proti podložce, jinými slovy tedy muselo dojít k otočení odcházejícího poškozeného, který v důsledku aktivního jednání obviněného upadl, a tím mu obviněný způsobil závažné zranění odpovídající těžké újmě na zdraví ve svém souhrnu vyvracející tvrzení obviněného, který popřel, že by do poškozeného J. T. strčil nebo jakkoliv aktivně jednal. Právní kvalifikace jednání obviněného je podle názoru státní zástupkyně tak zcela přiléhavá.
5. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
6. Obviněný R. R. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
8. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve výjimečných případech je ovšem - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení, pokud existuje extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. A právě na takový extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry soudů a provedenými důkazy dovolatel poukazoval, což činilo jeho námitky z hlediska uplatněného důvodu dovolání relevantními.
10. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.
11. Zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jinému úmyslně ublíží na zdraví a takovým činem způsobí těžkou újmu na zdraví. V projednávané věci spočívá podstata skutku v tom, že obviněný měl po jedné hodině noční v restauraci po předchozí rozepři nejprve v zadní části restaurace, následně v prostoru před barem strčit do poškozeného, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, čímž mu způsobil komplikovanou otevřenou tzv. luxační nitrokloubní zlomeninu v oblasti pravého hlezenního kloubu. Tento skutkový stav byl ustálen poté, kdy nalézací soud obviněného nejprve opakovaně zprostil obžaloby podle §226 písm. a) trestního řádu a odvolací soud jeho rozhodnutí rušil podle §258 odst. 1 písm. b), popř. písm. c) trestního řádu. Odvolací soud ukládal nalézacímu soudu doplnit dokazování a zejména hodnotit svědecké výpovědi v kontextu celého konfliktu, tj. i konfliktu v zadní části restaurace, kde se měl podle svědků obviněný chovat agresivně. S ohledem na časový odstup od spáchání skutku, kdy paměťová stopa u všech zúčastněných zeslábla a svědci své dřívější výpovědi v průběhu řízení spíše relativizovali, odvolací soud současně uložil, aby nalézací soud vycházel především z prvotních procesně použitelných výpovědí z přípravného řízení.
12. Závěr o vině založily nalézací, potažmo odvolací soud v podstatě pouze na výpovědích poškozeného a svědka J. Z. z přípravného řízení. Podle soudů z nich jednoznačně vyplývá, že v přední části restaurace došlo mezi obviněným a poškozeným k fyzickému kontaktu, jakési strkanici, kdy obviněný strčil do poškozeného. Poškozený v důsledku aktivního jednání obviněného upadl, a tím mu obviněný způsobil závažné zranění odpovídající těžké újmě na zdraví. Jak ovšem zjistil dovolací soud z předloženého trestního spisu, uvedené skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování, a jsou v rozporu se skutečným obsahem výpovědí svědků. V napadených rozhodnutích soudy reprodukovaly pouze vybrané části výpovědí vyznívající v neprospěch obviněného.
13. Důkazní situace je charakterizována tím, že vlastnímu incidentu v přední části restaurace byli přítomni pouze obviněný, poškozený a svědek J. Z. Všichni tři byli v té době navíc silně ovlivněni alkoholem. Lze mít současně za to, že všechny v úvahu přicházející důkazní možnosti již byly v řízení vyčerpány. Není pochyb o tom, že zranění popsaná ve skutkové větě souvisejí s pádem poškozeného v přední části restaurace. Konkrétní mechanismus vzniku zranění se objasnit nepodařilo. V úvahu připadalo zejména prudké dosednutí vlastní vahou poškozeného, případně prudký došlap či dupnutí na vnitřní stranu pravého hlezna jinou osobou, tzv. šlapák. Poškozený pouze spekuloval, že mu na nohu šlápnul obviněný, ať již vědomě či v důsledku zapotácení se. Toto však neviděl. Přiléhavý se jeví v tomto směru závěr nalézacího soudu opřený o závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, že vzhledem k absenci úrazových změn v oblasti vnitřní plochy hlezna je pravděpodobnější prudké dosednutí vlastní vahou poškozeného.
14. Otázka podílu obviněného na zranění poškozeného tak spočívá pouze v tom, zda a případně jakým způsobem obviněný pád poškozeného svým jednáním vyvolal. Závěr soudů, že obviněný poškozeného strčil, nemůže v světle provedeného dokazování obstát. K událostem v přední části restaurace poškozený v přípravném řízení 21. 10. 2015 uvedl, že spadl proto, že jej obviněný porazil. Rozvedl to ovšem tak, že cítil, jak se obviněný dotkl jeho zad, asi někde kolem ramen. Proto se chtěl otočit, ale zapotácel se a spadl na zem. Nijak se nemlátili. Jak do něj obviněný strčil (tedy dotkl se jeho zad), asi hned nepadal, ale chtěl se na něj otočit, v tom se mu zapletly nohy a upadl na zem. Jestli se jej obviněný v té chvíli dotýkal, si nepamatuje. Svědek J. Z. dne 3. 11. 2015 v přípravném řízení vypověděl, že seděl v přední části restaurace a všiml si, že se obviněný s poškozeným vzájemně pošťuchovali a postrkovali. Takto se dostrkali až ke stolu, co je vedle baru. Pak najednou poškozený upadl a nemohl vstát. K dotazům dále uvedl, že strkanice mohla trvat asi 5 až 7 minut a bylo jí přítomno asi 13 až 15 lidí. Je zjevné, že svědek takto popisoval konflikt odehrávající se v zadní části restaurace, nikoliv to, co se dělo v přední části u baru. Kontinuální trvání konfliktu až do okamžiku pádu poškozeného u baru kromě svědka nepopsal poškozený ani další svědci, kteří obviněného a poškozeného od sebe roztrhli, aby se nepoprali. Odhad svědků ohledně časové prodlevy od uklidnění konfliktu v zadní části restaurace a situací v přední části se pohyboval přibližně od 3 do 10 minut. To ostatně koresponduje s dalším vyjádřením svědka J. Z., že k okolnostem pádu poškozeného opravdu nemůže nic říci, protože neví, zda spadl po strčení, nebo se nějak zamotal do židlí. Nic bližšího k bezprostřednímu dění před pádem nedokázal svědek uvést.
15. Za prokázané by tak mohlo být považováno nanejvýš dotknutí se zad poškozeného ze strany obviněného. To však nelze označit za strčení, které by způsobilo pád poškozeného. Tím spíš, pokud sám poškozený uvedl, že nespadl ihned po dotyku, ale až poté, kdy se chtěl otočit a zamotaly se mu nohy. Nic na tom nemohou změnit ani úvahy odvolacího soudu, že je třeba jednání obviněného hodnotit v kontextu předchozí strkanice v zadní části restaurace. Ze skutečnosti, že se obviněný s poškozeným vzájemně strkali v zadní části restaurace, nelze v souladu s pravidly formální logiky vyvodit závěr, že obviněný do poškozeného nutně strčil i v přední části restaurace. Takový závěr je sice možný, nicméně o nic víc pravděpodobný, než ten, že se obviněný pouze dotknul ramen poškozeného, když za ním šel předchozí konflikt urovnat.
16. Z hlediska trestného činu ublížení na zdraví podle §146 trestního zákoníku tak mělo být předmětem právního posouzení toliko skutkové zjištění, že obviněný se dotknul zad v oblasti ramen poškozeného. V reakci na to se chtěl poškozený na obviněného otočit a přitom se mu zamotaly nohy a upadl, jistě i s přispěním své opilosti. S ohledem na zásadu gradace příčinné souvislosti není takové jednání obviněného dostatečně významné pro způsobení následku v podobě újmy na zdraví poškozeného. Objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu nemohla být naplněna ve znacích jednání a příčinné souvislosti. Současně nelze uvažovat o naplnění subjektivní stránky ve vztahu k následku ani k příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem.
17. Rovněž ve vztahu k přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku mohou být předmětem právního posouzení pouze skutková zjištění vztahující se ke konfliktu mezi obviněným a poškozeným v zadní části restaurace, když na základě provedeného dokazování nelze uvažovat o tom, že by v přední části restaurace obviněný poškozeného napadl.
18. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1, 2 věta druhá trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2021 sp. zn. 7 To 116/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 trestního řádu pak Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
19. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem jí bude muset znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Jde v podstatě o to, aby odvolací soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním postupoval s respektem k §2 odst. 5, 6 trestního řádu a v souladu se skutečným obsahem provedených důkazů. Zůstanou-li ohledně některé skutkové okolnosti důvodné pochybnosti, pak musí při jejím hodnocení postupovat ve prospěch, nikoliv v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu