ECLI:CZ:NS:2021:3.TZ.114.2021.3
sp. zn. 3 Tz 114/2021- 317
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 12. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2020, č. j. 8 To 173/2020-218, a rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 5. 2020, č. j. 1 T 55/2020-161, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2020, č. j. 8 To 173/2020-218, byl v neprospěch L. B. porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 5. 2020, č. j. 1 T 55/2020-161, byl v neprospěch L. B. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2020, č. j. 8 To 173/2020-218, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 5. 2020, č. j. 1 T 55/2020-161, se zrušují. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 3 T 51/2019, které nabylo právní moci dne 9. 3. 2021, a kterým bylo podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný L. B. vykoná trest odnětí svobody uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 3 T 51/2019.
III. Okresnímu soudu Plzeň-sever se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 5. 2020, č. j. 1 T 55/2020-161, byl obviněný L. B. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), a byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 27 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozenému GLOBUS ČR, v. o. s., částku ve výši 5.294 Kč. Předmětného trestného činu se obviněný dopustil tím, že
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 2. 2018, č. j. 8 T 110/2017-616, který nabyl právní moci dne 20. 2. 2018, odsouzen za spáchání pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaného dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, který vykonal dne 26. 2. 2019 ve věznici s ostrahou,
přesto dne 2. 4. 2020 v době od 10:00 do 10:20 hodin v obci XY, okr. Plzeň-sever, odcizil v hypermarketu GLOBUS ČR, v. o. s., XY, na prodejní ploše z prodejního regálu v oddělení drogerie celkem 46 ks kondomů zn. Durex v souhrnné hodnotě 5.294 Kč, které si vložil pod bundu a mikinu a následně s nimi bez zaplacení prošel pokladní zónou č. 24, za níž byl zastaven pracovníkem bezpečnostní agentury, kterému na výzvu takto odcizené zboží dobrovolně vydal, tímto svým jednáním tak způsobil poškozené společnosti GLOBUS ČR, v. o. s., XY, IČ: 63473291, škodu v uvedené výši, neboť toto jím odcizené zboží nemohlo být vráceno zpět do prodeje,
přičemž se uvedeného jednání dopustil v době, kdy byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března. 2020, publikovaným ve Sbírce zákonů č. 69/2020 Sb., v souladu s články 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaným jako SARS CoV-2), vyhlášen nouzový stav na dobu 30 dnů s účinností od 14:00 hodin dne 12. března 2020 .
2. Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 5. 2020, č. j. 1 T 55/2020-161, podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání , o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 7. 2020, č. j. 8 To 173/2020-218, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl .
3. Podle §266 odst. 1 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného L. B. proti shora citovaným rozhodnutím stížnost pro porušení zákona .
4. Ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona poukázala na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle kterého k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu, či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události.
5. Ke stejnému závěru podle ministryně spravedlnosti dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, ve kterém se Ústavní soud ztotožnil s citovaným rozsudkem velkého senátu, a navíc poukázal na to, že předmětné porušení zákona má i ústavněprávní rozměr.
6. Ministryně spravedlnosti připomněla, že v nyní projednávané věci obviněný se trestné činnosti sice dopustil dne 2. 4. 2020, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí podle ní absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení 46 ks kondomů z volného prodeje – nelze podle stěžovatelky dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by jí existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
7. Z právě uvedeného podle stěžovatelky vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo podle ní být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
8. Podle ministryně spravedlnosti tak byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 5. 2020, č. j. 1 T 55/2020-161, v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2020, č. j. 8 To 173/2020-218, v ustanovení §256 tr. ř. v neprospěch obviněného L. B., kterému byl v důsledku tohoto pochybení uložen excesivní trest.
9. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud konstatoval porušení zákona v neprospěch obviněného B., aby zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2020, č. j. 8 To 173/2020-218, rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 5. 2020, č. j. 1 T 55/2020-161, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně navrhla, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon trestu uloženého napadeným rozsudkem.
10. O návrhu na přerušení výkonu trestu podle §275 odst. 4 tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 3 Tz 114/2021, tak, že výkon uloženého trestu do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona přerušil. Současně byl obviněný převeden do výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 51/2019.
11. Ustanovená obhájkyně obviněného prostřednictvím svého substitučního zmocněnce ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedla, že se s ní, stejně jako s názorem státního zástupce, ztotožňuje, a že má za to, že projednávaný skutek nemá věcnou souvislost s nouzovým stavem. K naplnění přisouzené kvalifikační okolnosti tedy podle ní nedošlo. Dále je podle ní nutno přihlédnout k výši způsobené škody, která je v nyní posuzované věci na hranici trestnosti. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud přerušil výkon trestu z napadených rozhodnutí, vyslovil, že jimi byl v neprospěch obviněného porušen zákon, tyto zrušil a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
12. Stížnost pro porušení zákona byla zaslána k případnému vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Ke stížnosti se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
13. Státní zástupce nejprve shrnul argumentaci stěžovatelky. Se stížností pro porušení zákona a argumentací v ní obsaženou se státní zástupce ztotožnil a doplnil, že není pochyb o tom, že obviněný L. B. se dopustil krádeží kondomů, způsobil tak škodu nikoli nepatrnou a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen. Takové jednání podle státního zástupce bezesporu naplnilo znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku.
14. Z hlediska existence zvlášť přitěžující okolnosti vymezené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku však podle státního zástupce nabývá na významu právě ministryní spravedlnosti akcentovaný rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. V trestní věci obviněného nebyla podle něj zjištěna soudy tvrzena věcná souvislost s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Věcnou souvislostí nemůže být ani Krajským soudem v Plzni akcentovaná skutečnost, že rouška na obličeji pachatele trestného činu ztěžuje jeho identifikaci, a to tím spíš v situaci, kdy rouškou byla vybavena naprostá většina zákazníků obchodu, obviněný byl při činu pozorován na kameře a ostrahou byl zadržen krátce po krádeži. Soudy obou stupňů podle státního zástupce závěr o naplnění zvlášť přitěžující okolnosti vymezené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dovodily výlučně z existence časové souvislosti, tedy ze spáchání krádeže obviněným v době výskytu pandemie koronaviru a vyhlášeného nouzového stavu. To ale, jak vyplývá mj. z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, pro dovození zmiňované zvlášť přitěžující okolnosti nepostačuje.
15. Státní zástupce tedy souhlasil s tím, že nalézací soud přisoudil jednání obviněného nesprávnou právní kvalifikaci, neboť toto mělo být posouzeno „jen“ jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Krajský soud v Plzni pak pochybil, pokud posléze podané odvolání obviněného L. B. zamítl jako nedůvodné. Naznačená pochybení soudů pak našla svůj odraz i při ukládání trestu, neboť měl-li být obviněnému správně ukládán trest v rámci trestní sazby na 6 měsíců až 3 léta, prvostupňovým soudem uložený trest ve výměře 27 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou (a který je z hlediska výměry blízko horní hranici zákonné trestní sazby), lze podle státního zástupce s ohledem na okolnosti činu považovat za nepřiměřeně přísný.
16. Státní zástupce se proto s návrhem ministryně spravedlnosti zcela ztotožnil.
IV.
Relevantní právní úprava
17. Zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustí ten,
[k]do si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán (odst. 2),
a spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek [odst. 4 písm. b)].
V.
Důvodnost stížnosti pro porušená zákona
18. Nejvyšší soud na podkladě označeného mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnost podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanovení §256 tr. ř., resp. §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
19. Nejvyšší soud uvádí, že k zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který cituje jak stěžovatelka, tak státní zástupce. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
20. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu , je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav , je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. §247, §372, §384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění Covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i Vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
21. Nejvyšší soud konstatuje, že pokud obviněný spáchal trestný čin krádeže dne 2. 4. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „ za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z pravomocného rozsudku, resp. ze skutkové věty výroku o vině je přitom patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle tohoto přísnějšího ustanovení §205 tr. zákoníku byla shledána pouze na základě toho, že byl vyhlášen nouzový stav. Nalézací soud při skutkovém vymezení znaku kvalifikované skutkové podstaty zjevně vycházel právě jen z časové, resp. i místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem. Takový závěr při posouzení toho, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku však není správný, resp. není dostačující. Odvolací soud sice ve svém zamítavém usnesení doplnil úvahy soudu nalézacího o argument, že zakrytí obličeje obviněného rouškou ztěžovalo jeho identifikaci. Nejvyšší soud ve světle skutkových okolností případu a své aktuální judikatury konstatuje, že tato okolnost užití kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bez dalšího neodůvodňuje (podrobněji viz bod 25. tohoto rozhodnutí).
22. Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav , což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „ jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ , protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění Covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).
23. Naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je tedy třeba podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
24. S ohledem na shora uvedené, zejména pak shora popsaný závazný právní názor, je proto v nyní posuzované trestní věci potřeba učinit závěr, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výrokové části pravomocného rozsudku neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně a shodně upozornila ministryně spravedlnosti. S přihlédnutím k tomu, jaké věci obviněný odcizil (kondomy) je zjevné, že nejde o zboží bezprostředně využitelné při zvládání pandemického stavu. Pak je ale nutno namístě učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi jednáním obviněného a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, odvíjející se od výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění Covid-19 v pandemickém rozsahu, dána není.
25. Tuto věcnou souvislost nezakládá ani okolnost, že obviněný měl při krádeži na obličeji roušku či respirátor. Jak Nejvyšší soud uvedl v obdobném případě v rozsudku ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 7 Tdo 50/2021, v případě, kdy by obviněný zakrytý nos a ústa neměl, do prodejny by vůbec vpuštěn nebyl. Obecně sice zakrytí nosu a úst rouškou ztěžuje identifikaci pachatele, nicméně v tomto případě byl obviněný zajištěn na místě pracovníkem bezpečnostní agentury, kterému zboží dobrovolně vydal, a tudíž rouška nepředstavovala komplikaci při jeho identifikaci. Obviněný se vytýkaného jednání dopustil v prodejních prostorách prodejny Globus, jejíž provoz nebyl nijak omezen, odcizil běžně dostupné zboží (kondomy) a byl včas a bez problémů zadržen pracovníkem bezpečnostní agentury. Soudy neučinily ani ten závěr, že by ztížená možnost identifikace sehrála nějakou roli při rozhodnutí obviněného spáchat posuzovanou trestnou činnost.
26. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že se Okresní soud Plzeň-sever i Krajský soud v Plzni dopustily nesprávného právního posouzení skutku kvalifikovaného jako trestný čin krádeže, pokud dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
VI.
Způsob rozhodnutí
27. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2020, č. j. 8 To 173/2020-218, byl v neprospěch obviněného L. B. porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 5. 2020, č. j. 1 T 55/2020-161, byl v neprospěch tohoto obviněného porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
28. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud obě citovaná rozhodnutí zrušil. Zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
29. Nejvyšší soud následně podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
30. Na okresním soudě nyní je, aby o vině obviněného skutkem ze dne 2. 4. 2020 při vázanosti právním názorem vysloveným v tomto rozsudku opětovně rozhodl a v návaznosti na to rozhodl o právním následku jeho trestní odpovědnosti (tj. nově ukládaném trestu) s přihlédnutím k právnímu stavu, který bude panovat v době jeho rozhodování (§270 odst. 4 tr. ř.).
31. Za podmínek §274 odst. 3 písm. a) tr. ř., ve znění účinném od 8. 12. 2021, učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 12. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář