ECLI:CZ:NS:2021:3.TZ.42.2020.1
sp. zn. 3 Tz 42/2020-120
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného Z. R. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 31. 1. 2019, č. j. 16 T 202/2018-48, podle §268 odst. 2 trestního řádu, §269 odst. 2 trestního řádu a §270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 31. 1. 2019, č. j. 16 T 202/2018-48,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného Z. R. v §13 odst. 1 a §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Praha-východ se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 31. 1. 2019, č. j. 16 T 202/2018-48, byl obviněný Z. R. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„dne 20. 9. 2018 v 18:30 hod. v ulici XY v obci XY, okres Praha-východ, řídil motorové vozidlo zn. Ford přesto, že mu bylo exekučním příkazem Exekutorského úřadu Frýdek – Místek, č.j. 142 EX 02094/16-106, ze dne 9. 2. 2017 podle ustanovení §71a zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, pro vymožení pohledávky nedoplatku výživného na nezletilé dítě pozastaveno jeho řidičské oprávnění k řízení všech motorových vozidel ode dne doručení tohoto exekučního příkazu, přičemž exekuční příkaz mu byl osobně předán dne 19. 7. 2018 na Policii ČR, Obvodní oddělení XY, tedy mařil výkon rozhodnutí orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, pro kterou pozbyl oprávnění podle jiného právního předpisu“.
2. Za to a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 trestního zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 1 T 101/2018 ze dne 29. 8. 2018 byl podle §337 odst. 1 trestního zákoníku a za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v osmnácti měsíců. Podle §82 odst. 2 trestního zákoníku byla dále obviněnému uložena povinnost, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby uhradil dlužné výživné z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 1 T 101/2018. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvanácti měsíců. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 1 T 101/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 3. 2019.
3. Proti uvedenému pravomocnému rozsudku Okresního soudu Praha-východ podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. R.
4. Ministryně spravedlnosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 4 Tz 23/2020. V posuzovaném případě bylo exekučním příkazem Exekutorského úřadu Frýdek-Místek č. j. 142 EX 02094/16-106 ze dne 9. 2. 2017 rozhodnuto o provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění obviněného podle §59 odst. 1 písm. f) a §71a exekučního řádu. Řidičské oprávnění obviněného tak bylo exekučním příkazem podle §71a odst. 3 exekučního řádu pouze pozastaveno, nikoliv odňato. Ministryně spravedlnosti dále uvedla, že zákon o silničním provozu v §125c odst. 1 písm. e) bod 6 výslovně určuje, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a řidičské oprávnění jí bylo pozastaveno exekučním příkazem podle exekučního řádu. V případě, kdy zákonodárce postihuje určité jednání mírnějším režimem než trestními předpisy a výslovně proklamuje menší společenskou škodlivost takového jednání, je přitom namístě na řešení společenských vztahů použít mimotrestní nástroje s ohledem na §12 odst. 2 trestního zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 4 Tz 23/2020).
5. V posuzovaném případě mělo být podle ministryně spravedlnosti jednání obviněného posouzeno nikoliv jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, ale jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu.
6. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 31. 1. 2019, č. j. 16 T 202/2018-48, byl porušen v neprospěch obviněného Z. R. zákon v §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil v celém rozsahu, rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 31. 1. 2019, č. j. 16 T 202/2018-48, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu Praha-východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
8. Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku se dopustí pachatel, který maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.
9. V posuzovaném případě bylo exekučním příkazem Exekutorského úřadu Frýdek-Místek ze dne 9. 2. 2017, č. j. 142 EX 02094/16-106, rozhodnuto o provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění obviněného podle §71a exekučního řádu. Řidičské oprávnění obviněného tak bylo exekučními příkazy podle §71a odst. 3 exekučního řádu pozastaveno, nikoliv odňato.
10. Z právní věty usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 To 370/2015, uveřejněného pod č. 6/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vyplývá, že exekučním příkazem, kterým bylo obviněnému jako povinnému pozastaveno jeho řidičské oprávnění, a to na dobu do vymožení pohledávky oprávněného, nedochází k pozbytí tohoto oprávnění ve smyslu §94a odst. 1 zákona o silničním provozu. Řízením motorového vozidla v této době se obviněný nedopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a takové jednání může být posouzeno jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu. Obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 3 Tz 75/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 8 Tz 5/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 4 Tz 23/2020.
11. Obviněný svým jednáním, se zřetelem na výše uvedené a zejména zákonnou úpravu právní odpovědnosti za popsaný delikt, zakotvenou v §125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu, nenaplnil znak objektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Mohl se ovšem dopustit přestupku podle citovaného ustanovení zák. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu v platném a účinném znění. Okresní soud pochybil, pokud na základě popsaného skutkového stavu dovodil trestní odpovědnost obviněného.
12. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na takto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu Praha-východ přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Podle §270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 2. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu