Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.12.2021, sp. zn. 3 Tz 72/2021 [ rozsudek / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:3.TZ.72.2021.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2021:3.TZ.72.2021.1
sp. zn. 3 Tz 72/2021-186 ROZSUDEK Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 12. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného V. G. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2020, č. j. 2 T 147/2020-132, a podle §268 odst. 2 trestního řádu, §269 odst. 2 trestního řádu a §270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto: Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2020, č. j. 2 T 147/2020-132, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. G. v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Chebu se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2020, č. j. 2 T 147/2020-132, byl obviněný V. G. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku. Za to a za pokračující přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 11. 2020, č. j. 6 T 93/2020-145, byl podle §205 odst. 4 za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 11. 2020, č. j. 6 T 93/2020-145, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 1. 2021. 2. Proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Chebu podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. G. Podle názoru ministryně spravedlnosti byl tímto rozsudkem porušen zákon v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku v neprospěch obviněného, když naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Odkázala přitom na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. 3. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2020, č. j. 2 T 147/2020-132, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. G. v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2020, č. j. 2 T 147/2020-132, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 trestního řádu. 4. Obviněný ke stížnosti ministryně spravedlnosti uvedl, že se ztotožňuje s důvody uvedenými ve stížnosti. V původně probíhajícím trestním řízení se doznal k jednání, které mu bylo obžalobou kladeno za vinu. V rámci hlavního líčení dne 7. 12. 2020 prohlásil svou vinu a soud jeho prohlášení přijal. Nezpochybňoval skutkové okolnosti zjištěné v rámci přípravného řízení. Vzhledem k následnému vývoji judikatury je však nepochybné, že v předmětné věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. V této souvislosti se jeví uložený trest jako nesprávný a nepřiměřený. 5. Ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce poukázal na to, že Okresní soud v Chebu rozhodl o podané obžalobě státního zástupce v hlavním líčení konaném dne 7. 12. 2020. V rámci hlavního líčení obviněný po přednesu obžaloby a prezentaci nároku poškozených na náhradu škody prohlásil, že se cítí být vinen spácháním skutku uvedeného v obžalobě, souhlasí s jeho popisem i s jeho právní kvalifikací, ale nesouhlasí s navrženým trestem. Následně obviněný po poučení ve smyslu §206c odst. 1 trestního řádu výslovně prohlásil vinu, přičemž po stanovisku státního zástupce vyhlásil soud usnesení, jímž prohlášení viny podle §206c odst. 4, 6 trestního řádu přijal a upustil v tomto rozsahu od provedení dokazování. Po provedení důkazů nezbytných pro rozhodnutí o trestu byly strany vyzvány k závěrečným řečem, po jejichž přednesu byl vyhlášen napadený rozsudek. Po jeho vyhlášení se obviněný i přítomná státní zástupkyně vzdali práva na podání odvolání a souhlasili s vyhotovením rozsudku „bez písemného odůvodnění“. Napadený rozsudek Okresního soudu v Chebu je produktem řádně projevené relevantní vůle obviněného jakožto autonomní dispoziční sféry jednotlivce, do které již s odkazem na §206c odst. 7 trestního řádu nepřísluší stěžovatelce zasahovat. Státní zástupce má za to, že s ohledem na uvedený procesní stav stížnost pro porušení zákona přípustná není. 6. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání (§274 věta poslední trestního řádu) rozhodl podle §268 odst. 1 písm. a) trestního řádu tak, že se stížnost pro porušení zákona zamítá, neboť není přípustná. 7. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností stížnosti pro porušení zákona. Vzal přitom v úvahu svou aktuální rozhodovací praxi, zejména rozhodnutí ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 4 Tz 79/2021, a ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 3 Tz 51/2021. V těchto rozhodnutích se Nejvyšší soud zabýval právě otázkou přípustnosti stížnosti pro porušení zákona poté, co soud přijal prohlášení viny obviněného. Došel k závěru, že §206c odst. 7 trestního řádu nelze na rozdíl od dovolání vztahovat i na stížnost pro porušení zákona. 8. V posuzovaném případě si lze těžko představit, že by obviněný za situace, kdy by mu byl znám rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, prohlásil svou vinu. 9. V případě nemožnosti podat proti skutečnostem uvedeným v prohlášení viny mimořádný opravný prostředek (stížnost pro porušení zákona) by nebylo možné napravit zásadní a podstatné vady, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát. Záměrem zákonodárce zcela jistě nebylo v případě takových vad soudního rozhodnutí odejmout obviněnému jakoukoli možnost podat opravný prostředek a domoci se zákonného a spravedlivého rozhodnutí v konkrétní věci. 10. Za této situace by byla znevýhodněna ta skupina osob, která usnadní svým přístupem objasnění trestné činnosti a zjednoduší řízení před soudem, avšak oproti těm, kteří absolvovali „klasické“ trestní řízení by nemohli žádným způsobem dosáhnout změny nezákonného rozhodnutí. 11. Nejvyšší soud proto shledal stížnost pro porušení zákona jako přípustnou. 12. Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl. 13. Otázkou spáchání činu za nouzového stavu se zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021 . Podle tam uvedených závěrů kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ bez ohledu na vyhlášený nouzový stav. Nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to jednak tím, že musela existovat určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), která vedla k vyhlášení nouzového stavu, a jednak v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) trestního zákoníku. 14. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde podle názoru velkého senátu trestního kolegia být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené úsilí na jejich zvládnutí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které obvykle nejsou nutné), není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak projevuje „jeho zvláštní bezohlednost“. 15. Vztah věcné souvislosti bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Nelze vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže. Existence věcné souvislosti bude vždy záviset na konkrétních okolnostech spáchaného činu. 16. V projednávané věci se obviněný skutku dopustil 16. 10. 2020 v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Nalézací soud se však v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nezabýval otázkou, zda pandemie koronaviru a s ní související opatření a omezení nějak konkrétně usnadnily obviněnému spáchání trestného činu či se jinak projevily v jeho prospěch. Naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku dovodil soud pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Vzhledem ke konkrétním okolnostem a způsobu spáchání činu – odcizení čokolád v obchodním domě – nelze žádnou věcnou souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek z napadeného rozhodnutí dovodit. Právní závěry nalézacího soudu ohledně naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku nejsou správné. 17. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Chebu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 18. Podle §270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. 19. Za podmínek §274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§274 odst. 4 trestního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. 12. 2021 JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/22/2021
Spisová značka:3 Tz 72/2021
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TZ.72.2021.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Krádež
Dotčené předpisy:§205 odst. 4/b tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:04/18/2022
Staženo pro jurilogie.cz:2022-05-21