ECLI:CZ:NS:2021:3.TZ.83.2021.3
sp. zn. 3 Tz 83/2021-251
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Aleše Koláře a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 2 T 128/2020-190, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 2 T 128/2020-190, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. B.
II. Rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 2 T 128/2020-190, se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Nově se rozhoduje tak, že
obviněný
R. B. , nar. XY, trvale bytem XY, XY,
je vinen, že
1) dne 12. 11. 2020, v době od 12:30 do 12:50 v Mostě v supermarketu Penny, jako zákazník využil nestřeženého okamžiku a z uvedené prodejny odcizil různé potraviny a drogistické zboží v celkové hodnotě 267,80 Kč, a to tak, že zboží si uschoval do tašky, kdy s tímto zbožím následně odešel vstupem do prodejny, aniž by za zboží zaplatil, bezprostředně po krádeži byl následně zadržen před prodejnou ostrahou předmětné prodejny, čímž způsobil celkovou škodu poškozené obchodní společnosti Penny Market, s. r. o., ve výši 267,80 Kč,
2) dne 13. 11. 2020, v době kolem 11:40 v XY v supermarketu Kaufland, jako zákazník využil nestřeženého okamžiku a z uvedené prodejny odcizil různé zboží (sluchátka značky SENCOR typ SEP 300, tři kusy čokolád Ritter Sport, lepidlo značky Pattex Chemoprén, powerbanku značky Yenkee typ YPB 1010, vonnou svíčku ve skle značky Bolsius-Grapefruit a ginger, balení pánských ponožek značky Townland) v celkové hodnotě 1.134,20 Kč, a to tak, že zboží si uschoval do tašky, kdy s tímto zbožím následně odešel přes pokladny, aniž by za zboží zaplatil, bezprostředně po krádeži byl následně zadržen ostrahou před východem z předmětné prodejny, čímž způsobil celkovou škodu poškozené obchodní společnosti Kaufland Česká republika, v. o. s., ve výši 1.134,20 Kč,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 6 T 128/2016, který nabyl právní moci dne 6. 4. 2017, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 6. 4. 2018, dále rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 2 T 96/2017, který nabyl právní moci téhož dne, byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, dále rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 9. 2018, sp. zn. 5 T 44/2016, který nabyl právní moci téhož dne, byl odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 31. 7. 2019,
tedy
přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán,
čímž spáchal
přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku,
a odsuzuje se
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. se společnost Penny Market, s. r. o., IČ: 64945880, se sídlem Počernická 257, 250 73 Radonice, odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 2 T 128/2020-190, byl obviněný R. B. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že:
dne 12. 11. 2020, v době od 12:30 do 12:50 v Mostě v supermarketu Penny, jako zákazník využil nestřeženého okamžiku a z uvedené prodejny odcizil různé potraviny a drogistické zboží v celkové hodnotě 267,80 Kč, a to tak, že zboží si uschoval do tašky, kdy s tímto zbožím následně odešel vstupem do prodejny, aniž by za zboží zaplatil, bezprostředně po krádeži byl následně zadržen před prodejnou ostrahou předmětné prodejny, čímž způsobil celkovou škodu poškozené obchodní společnosti Penny Market, s. r. o., ve výši 267,80 Kč,
dne 13. 11. 2020, v době kolem 11:40 v XY v supermarketu Kaufland, jako zákazník využil nestřeženého okamžiku a z uvedené prodejny odcizil různé zboží (sluchátka značky SENCOR typ SEP 300, tři kusy čokolád Ritter Sport, lepidlo značky Pattex Chemoprén, powerbanku značky Yenkee typ YPB 1010, vonnou svíčku ve skle značky Bolsius-Grapefruit a ginger, balení pánských ponožek značky Townland) v celkové hodnotě 1.134,20 Kč, a to tak, že zboží si uschoval do tašky, kdy s tímto zbožím následně odešel přes pokladny, aniž by za zboží zaplatil, bezprostředně po krádeži byl následně zadržen ostrahou před východem z předmětné prodejny, čímž způsobil celkovou škodu poškozené obchodní společnosti Kaufland Česká republika, v. o. s., ve výši 1.134,20 Kč,
uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mostě pod č. j. 6 T 128/2016-85 ze dne 17. 1. 2017, který nabyl právní moci dne 6. 4. 2017, za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 6. 4. 2018, dále rozsudkem Okresního soudu v Mostě pod č. j. 2 T 96/2017-66 ze dne 1. 2. 2018, který nabyl právní moci téhož dne, byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, dále rozsudkem Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 5 T 44/2016 ze dne 17. 9. 2018, který nabyl právní moci téhož dne, byl odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 31. 7. 2019,
a dále se uvedeného jednání dopustil v době nouzového stavu, vyhlášeného dne 30. 9. 2020 usnesením Vlády České republiky č. 957, publikovaného pod č. 391/2020 Sb., kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 Ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky nouzový stav na dobu třiceti dnů, který byl usnesením Vlády České republiky č. 1108 ze dne 30. 10. 2020 dále prodloužen do dne 20. 11. 2020 .
2. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byla poškozená společnost Penny Market, s. r. o., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 1. 2021.
4. Podle §266 odst. 1 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněného R. B. proti shora citovanému rozsudku stížnost pro porušení zákona.
5. Ministryně spravedlnosti uvádí, že podle rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu, či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události“.
6. Ke stejnému závěru podle ministryně spravedlnosti dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. července 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, který se ztotožnil se shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu, a navíc poukázal na to, že předmětné porušení zákona má i ústavněprávní rozměr.
7. V předmětné věci se obviněný trestné činnosti sice dopustil ve dnech 12. 11. a 13. 11. 2020 za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení potravin, drogistického a spotřebního zboží z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by jí existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
8. Ze shora uvedeného vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
9. Podle ministryně spravedlnosti tak byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 2 T 128/2020-190, v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. B., kterému byl v důsledku tohoto pochybení uložen excesivní trest.
10. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud konstatoval porušení zákona v neprospěch obviněného B., aby zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Mostě, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Mostě k novému projednání a rozhodnutí. Konečně navrhla, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon trestu uloženého napadeným rozsudkem.
11. Ustanovená obhájkyně obviněného JUDr. Vladislava Bůbelová se ke stížnosti pro porušení zákona před konáním veřejného zasedání písemně nevyjádřila.
12. Stížnost pro porušení zákona byla zaslána k případnému vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Ke stížnosti se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
13. Státní zástupce nejprve shrnul argumentaci stěžovatelky. Následně poukázal na to, že v rámci hlavního líčení obviněný prohlásil, že se doznává, cítí se být vinen spácháním skutku uvedeného v obžalobě a souhlasí s jejich právní kvalifikací. Následně vyhlásil soud usnesení, jímž prohlášení viny podle §206c odst. 4, 6 tr. ř. přijal a upustil v tomto rozsahu od provedení dokazování. Po vyhlášení rozsudku se obviněný i státní zástupkyně vzdali práva na podání odvolání a netrvali na písemném vyhotovením odůvodnění.
14. Podle státního zástupce je třeba se zabývat přípustností stížnosti. Sama úprava řízení o stížnosti pro porušení zákona obsahuje jen velmi omezenou úpravu limitů přípustnosti tohoto opraveného prostředku, podle státního zástupce je však třeba tyto limity vykládat v kontextu dalších ustanovení trestního řádu. Cituje §206c odst. 7 tr. ř., podle něhož „[s]oudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.“ Podle státního zástupce tedy poté, co soud přijal prohlášení viny obviněného, nejsou proti rozhodnutí přípustné žádné, tedy ani řádné, ani mimořádné opravné prostředky, tedy ani stížnost pro porušení zákona.
15. Státní zástupce následně předkládá argumenty, které jej k tomuto závěru vedou. Argumentuje minore ad maius, neboť pokud je výslovně nepřípustný již řádný opravný prostředek, tím spíše lze vyloučit přípustnost mimořádného opravného prostředku. Ke stejnému závěru lze dojít teleologickým výkladem, kdy smyslem citovaného ustanovení, vloženého do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., bylo přispět ke zrychlení soudní fáze trestního řízení a zároveň i posílit roli stran v soudním řízení a snížit objem dokazování.
16. Dodává, že závěr o nepřípustnosti stížnosti pro porušení zákona jistě nelze uplatnit absolutně. Stížnost pro porušení zákona by bylo třeba připustit například tehdy, pokud odsuzující rozsudek byl založen na vadném postupu řízení, tj. například pokud by vůbec nebyla respektována procedura prohlášení viny a jeho přijetí soudem, vyhlášený rozsudek by nebyl v souladu s prohlášením viny apod. O takovou situaci se však v nyní předkládané věci vůbec nejednalo.
17. Lze tak uzavřít, že nyní napadený rozsudek Okresního soudu v Mostě je produktem řádně projevené relevantní vůle obviněného jakožto autonomní dispoziční sféry jednotlivce, do které již s odkazem na §206c odst. 7 tr. ř. nepřísluší stěžovatelce zasahovat. Státní zástupce má tedy za to, že s ohledem na uvedený procesní stav stížnost pro porušení zákona přípustná není.
18. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání (§274 věta poslední tr. ř.) rozhodl podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. tak, že se stížnost pro porušení zákona zamítá, neboť není přípustná.
19. V rámci veřejného zasedání státní zástupce přednesl stížnost pro porušení zákona. S touto stížností se však neztotožnil, a to z důvodů její nepřípustnosti, kterou odůvodnil ve svém písemném vyjádření (viz body 13. až 17. tohoto rozsudku). Navrhl pak, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. tak, že se stížnost pro porušení zákona zamítá, neboť není přípustná.
20. Obhájkyně obviněného se ve veřejném zasedání zcela ztotožnila se stížností pro porušení zákona a vyjádřila nesouhlas se stanoviskem státního zástupce. Navrhla pak, aby Nejvyšší soud konstatoval porušení zákona v neprospěch obviněného B., aby zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Mostě, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Mostě k novému projednání a rozhodnutí.
21. Obviněný se z veřejného zasedání písemně omluvil a nezúčastnil se ho.
22. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností stížnosti pro porušení zákona. Vzal přitom v úvahu svou aktuální rozhodovací praxi, zejména rozhodnutí ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 4 Tz 79/2021. V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval právě otázkou přípustnosti stížnosti pro porušení zákona poté, co soud přijal prohlášení viny obviněného. Došel k závěru, že §206c odst. 7 tr. ř. nelze na rozdíl od dovolání vztahovat i na stížnost pro porušení zákona, a to z následujících důvodů:
23. Podle §266 odst. 1 tr. ř. proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.
24. V tomto ustanovení zákon jasně (a poměrně široce) uvádí, proti jakým rozhodnutím soudu nebo státního zástupce je možno podat stížnost pro porušení zákona. Zpravidla to bude proti konečným meritorním rozhodnutím těchto orgánů, tedy zejména rozsudku odsuzujícímu (včetně rozsudku, jímž se schvaluje dohoda o vině a trestu – srov. §314r odst. 4) i zprošťujícímu apod.
25. Na rozdíl od všech ostatních opravných prostředků upravených v trestním řádu jen stížnost pro porušení zákona přísluší pouze jedné procesní straně – státu. Stát jako procesní strana v trestním řízení disponuje (oproti obviněnému) dalším procesním prostředkem zakládajícím možnost dosáhnout zrušení pravomocného rozhodnutí v trestní věci, a to v případě zásadních a podstatných vad, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát, a když není možno trvat na jeho právní moci, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování.
26. Obecně lze uvést, že stížnost pro porušení zákona a rozhodnutí o jejím vyhovění je průlomem do právní moci rozhodnutí, a zpravidla proto narušuje stabilitu konečného a vykonatelného (v některých případech i již vykonaného) rozhodnutí soudu a státního zástupce. V konkrétním případě tedy musí vždy převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které pravomocnému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti takového pravomocného rozhodnutí (srov. NS 2/2001).
27. Ministr spravedlnosti může podat stížnost pro porušení zákona, ale také ji podat nemusí; podání stížnosti pro porušení zákona je tedy fakultativní a záleží jen na uvážení ministra spravedlnosti. Tím zákon naznačuje, že má být použita jen tehdy, jestliže je to třeba k dosažení některého z jejích dvou klíčových cílů: buď je zde nutnost nápravy vadného rozhodnutí při zásadních a podstatných vadách v zájmu dodržení zákonnosti, nebo potřeba usměrnit soudní praxi.
28. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nutné zmínit institut vzdání se odvolání. V případě institutu vzdání se odvolání se může oprávněná osoba vzdát odvolání a musí tak učinit výslovným prohlášením, přičemž prohlášení o vzdání se odvolání je neodvolatelné. Pokud se obviněný vzdal výslovně odvolání, nemůže ho podat ani prostřednictvím svého obhájce ani jménem svého nezletilého dítěte. Pokud nebylo rozhodnutí učiněno ve druhém stupni (nabylo právní moci u soudu prvního stupně), nelze v daném případě podat následně ani dovolání. Naproti tomu v takovém případě podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona možné je.
29. V případě institutu prohlášení viny nelze skutečnosti uvedené v prohlášení viny napadat opravným prostředkem. S tím dále souvisí oprávnění podat odvolání, když podle §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. může rozsudek odvoláním napadnout obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Zákonodárce v tomto ustanovení specifikoval, za jakých okolností nelze podat odvolání proti výroku o vině, tedy řádný opravný prostředek. V souvislosti s tím pak lze napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Pokud bychom v tomto případě aplikovali tento výklad také na stížnost pro porušení zákona (tj. nemožnost podat tento opravný prostředek), jednalo by se o nerovné postavení obviněného.
30. Pokud obviněný prohlásí, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě (§206c odst. 1 tr. ř.), výrazně se zjednoduší a urychlí průběh řízení před soudem. Prohlášení ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. představuje kvalifikovanější formu pozitivní aktivní účasti obviněného na konečném objasnění jeho trestné činnosti a rozhodnutí o ní (dokazování v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu, se neprovádí – viz §206c odst. 6 tr. ř.), za současné možnosti i intenzivnějšího zohlednění takového přístupu ve výroku o trestu.
31. Je však nutné uvést, že se jednotlivé soudy mohou výrazně názorově lišit, co se týká právní kvalifikace skutku, o čemž svědčí právě případ rozhodování trestných činů krádeže a posuzování, zda byl čin spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a následné posouzení jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přičemž rozhodování sjednotil až Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
32. V posuzovaném případě si lze těžko představit, že by obviněný za situace, kdy by mu byl znám rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, prohlásil svou vinu.
33. V případě nemožnosti podat proti skutečnostem uvedeným v prohlášení viny mimořádný opravný prostředek (stížnost pro porušení zákona) by nebylo možné napravit zásadní a podstatné vady, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát. Záměrem zákonodárce zcela jistě nebylo v případě takových vad soudního rozhodnutí odejmout obviněnému jakoukoli možnost podat opravný prostředek a domoci se zákonného a spravedlivého rozhodnutí v konkrétní věci.
34. Za této situace by byla znevýhodněna ta skupina osob, která usnadní svým přístupem objasnění trestné činnosti a zjednoduší řízení před soudem, avšak oproti těm, kteří absolvovali „klasické“ trestní řízení by nemohli žádným způsobem dosáhnout změny nezákonného rozhodnutí.
35. Ze všech těchto důvodů se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry rozhodnutí ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 4 Tz 79/2021, a shledal stížnost pro porušení zákona jako přípustnou.
36. Následně Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla ministryní spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
37. Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
38. Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
39. Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
40. Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
41. V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
42. Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
43. Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
44. Vezmeme-li v úvahu naznačené výklady v trestní věci obviněného R. B., je zřejmé, že se útoků (ve dnech 12. a 13. 11. 2020) dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, toho času poměrně intenzivního, který vyvolal reakci Vlády České republiky, která vyhlásila podle čl. 5 a 6 zákona o bezpečnosti ČR nouzový stav na území České republiky, a poté nadále přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
45. Současně však Nejvyšší soud konstatuje, že mezi zmíněným útokem posouzeným jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše shrnutých požadavků. Jak vyplývá z učiněných zjištění, obviněný se dopustil jednání proti cizímu majetku, a to v supermarketech Penny Market, resp. Kaufland, kde odcizil několik potravin, drobné elektroniky a jiných výrobků v hodnotě nepřevyšující celkem 1.500 Kč. Je tudíž zřejmé, že obviněný nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila, a také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný v podstatě jednoduchým, běžným a jiným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem učinil jednání, kterým se zmocnil cizí věci tím, že si ji přisvojil. Jednalo se současně o věc, která nesouvisela s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohla být užita při její eliminaci.
46. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nelze přisvědčit soudu prvního stupně, pokud jednání obviněného posoudil jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen pokud jde o časovou a místní souvislost (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již pokud jde o souvislost věcnou, protože předmětné útoky obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužily, nezneužily, nezvýšily apod.
47. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové a místní souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
48. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 2 T 128/2020-190, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. B., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
49. Za podmínek §271 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud na podkladě skutkových zjištění učiněnými nižšími soudy (s výhradou dále uvedenou) a v souladu s již několikrát citovaným rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyšší soudu znovu rozhodoval o vině, trestu a náhradě škody.
50. Zjišťované jednání obviněného, podrobně popsané ve skutkové větě tohoto rozsudku, bylo kvalifikováno jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť obviněný si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen a potrestán.
51. S ohledem na skutečnosti rozvedené výše v tomto rozsudku byla z popisu skutku odůvodňujícího původní právní kvalifikaci vypuštěna slova „ a dále se uvedeného jednání dopustil v době nouzového stavu, vyhlášeného dne 30. 9. 2020 usnesením Vlády České republiky č. 957, publikovaného pod č. 391/2020 Sb., kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 Ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky nouzový stav na dobu třiceti dnů, který byl usnesením Vlády České republiky č. 1108 ze dne 30. 10. 2020 dále prodloužen do dne 20. 11. 2020 “.
52. Pokud jde o trest, pak Nejvyšší soud při stanovení jeho druhu a výměry vážil všechny rozhodné skutečnosti z hlediska ustanovení §38 a §39 tr. zákoníku, stejně jako přihlédl k ustanovení §41 a §42 tr. zákoníku z hlediska případných polehčujících a přitěžujících okolností.
53. Takto došel Nejvyšší soud k závěru, že zejména s ohledem na osobu obviněného a jeho trestní minulost mu není možné uložit jiný druh trestu, než již nepodmíněný trest odnětí svobody.
54. K osobě obviněného totiž bylo zjištěno, že tento má v opise z evidence Rejstříku trestů (vyjma nyní posuzované trestní věci) za období let 1985 až 2021 celkem 37 záznamů o odsouzeních, z čehož jedno je cizozemské, a to převážně pro majetkovou trestnou činnost. Na základě těchto zjištění lze proto uzavřít, že pokud předchozí odsouzení a výkon trestů odnětí svobody nevedl obviněného ke změně v jeho chování, pak při vědomí ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku mu nelze v nyní posuzované věci uložit jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody.
55. Pokud jde o výměru ukládaného trestu, pak za uvedený přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný v rámci trestní sazby podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen uložením trestem odnětí svobody v sazbě 6 měsíců až 3 léta.
56. Obviněnému přitěžuje zejména jeho rozsáhlá speciální recidiva [§42 písm. q) tr. zákoníku], jakož i to, že se projednávaného trestného činu dopustil v době epidemie onemocnění COVID-19, tedy za jiné události vážně ohrožující život a zdraví obyvatel [§42 písm. j) tr. zákoníku].
57. Na straně obviněného není shledávána žádná polehčující okolnost, s výhradou jeho doznání, které však k okolnostem jeho protiprávního jednání nelze přeceňovat. Současně lze dílem v rámci úvah o výměře trestu přihlédnout k poměrně nízké výši způsobené škody.
58. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zákonným a přiměřeným trestem odnětí svobody bude trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou, když k odlišnému rozhodnutí v tomto směru nebyl žádný důvod.
59. Naposledy bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto tak, že poškozená společnost Penny Market, s. r. o., byla s ohledem na to, že zboží obviněným odcizené v této prodejně bylo nepoškozené vráceno do prodeje, podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář